Prezident Zeman udělal minulý týden takovou zvláštní tiskovou konferenci, na které spálil trenky. Což vzbudilo rozporuplné reakce. Jak jste vnímal tento happening?

Když tehdy byla ta událost s trenkami, kdy hoši zneuctili státní symbol – standartu prezidenta – jsem si říkal, to už je tedy síla. A také – hoši, vy máte štěstí, že žijete v České republice, ne ve Washingtonu. Kdybyste se o něco takového pokusili na Bílém domě, tak skončíte na dlažbě s dírou v hlavě. Naprosto nechápu, že když byl pan prezident zvolen v demokratické volbě – vyslovily se pro něj skoro tři miliony občanů – proč pořád musí někdo vyskakovat s nějakými červenými kartami nebo trenýrkami. Vykřikují o demokracii. Pokud se ale demokracie naplňuje, tak se jim to taky nelíbí. To mi hlava nebere. S těmi lidmi, jak je patrno, se nedá vůbec mluvit. Pořád melou jedno a to samé. Nechápu proč, když se pan prezident vyjádří k nějaké záležitosti a nazve ji pravým jménem a mluví z duše značné části národa, ho nazývají, že je ohrožením demokracie nebo že nás táhne na východ a podobné připitomělé floskule.