Ukrajina není ani v náznaku tou zemí, o jaké snili ti, co před sedmi a půl lety den co den naplňovali kyjevský Majdan. Co tehdejší události zemi přinesly? Jaký dopad měly na Rusko, ale i na Západ? Vyplatila se Západu podpora tehdejších demonstrantů? Profituje někdo z toho, co tehdejší masové protesty vyvolaly? Kdo na nich tratí?

Začnu tím, že prozradím, že i já věřím tomu, že samostatná a fungující Ukrajina by představovala nejen ideální „nárazník“ mezi Evropou a Ruskem v případě krize, ale i svorník v dobrých časech. Důležité je si uvědomit, že tahle premisa platí nejen z pohledu Západu, ale i Ruska. Dokonce ještě více. Zatímco obavy Evropanů – s výjimkou Polska a pobaltských států – z Ruska jsou spíše teoretické a uměle rozdmýchávané, historické zkušenosti Rusů – války se Švédskem, Napoleon, Hitler – jsou živé a reálné. Její rozvoj jsem sledoval s velkými sympatiemi, jenže Ukrajině se nějak nedaří nastolit to, čemu se v hantýrce NGO říká dobré vládnutí. Nejedná se pouze o bujnou korupci, ale i o soubor dalších záležitostí, které nějak brání tomu, aby stát fungoval. Důvody jsou různé a nemá smysl se je zde snažit analyzovat.

Zůstaňme tedy u toho, že „samostatná Ukrajina je jedním ze základních stavebních kamenů evropské architektury“, jak jsme kdysi říkali. Ovšem, samostatná fungující Ukrajina potřebuje, kromě vnitřních podmínek, i dosažení vyváženého vlivu Západu a Ruska; ani jedna strana si nemůže „urvat“ vše. Když se podíváme na dění v Kyjevě v únoru 2014, je možno pochválit vyjednavače Evropské unie a Ruska, kteří dosáhli přijatelné shody. Jenže ještě tentýž den večer se vše hroutí, prezident Viktor Janukovič prchá ze země a je nastolena nová vláda, vláda nadiktovaná Washingtonem. Aby si USA zajistily přímý vstup k ukrajinskému hospodářství, ministryní financí byla jmenována přímo americká občanka. Jestli Spojené státy chtěly zajistit existenci samostatné Ukrajiny, pokazily vše. Jestli chtěly získat bič na Rusko, dosáhly toho – ale k čemu za tu cenu? Můj názor je, že na tomto vývoji profituje pár oligarchů z různých zemí, a tratí na něm především řadoví Ukrajinci.