Kdo ovládá Česko, ovládá Evropu, řekl kdysi Bismarck. Je to pravda? Kdo chce dnes ovládnout Česko? Když to vezmu popořadě. Hodně se mluví (až bych řekl straší) Ruskem. Oprávněně?

Toto údajné Bismarckovo prohlášení, zřejmě pouze ústní, ale často komentované, mimo jiné i dost obsáhle T. G. Masarykem, a to hlavně v jeho Nové Evropě, je po věcné stránce naprosto pravdivé. Tradiční český stát totiž leží v centru geopoliticky klíčového pásma menších národů a států mezi Německem a Ruskem. Co to ale znamená, že geopoliticky klíčového? Nic menšího než že ten, kdo ovládá tento územní pás, rozhoduje o povaze vztahu mezi Evropou a Ruskem, Evropou a Asií a Evropou a (prostřednictvím Blízkého východu) Afrikou. A právě proto ve stručnosti platí, že kdo je pánem tradičního území českého státu, je pánem Evropy.

Až do druhé světové války o tuto geopoliticky rozhodující nadvládu tradičně politicky a vojensky soupeřily hlavně dvě evropské mocnosti, a to, opět velmi zkratkovitě řečeno, Německo, a od 19. století silně i Rusko.

Ptáte-li se zprvu na Rusko, je na místě konstatovat, že tento tradiční geopoliticky klíčový ruský národní zájem o ovládnutí prostoru mezi Německem a Ruskem po carském Rusku plně a s agresivní vervou převzal komunistický Sovětský svaz a po jeho rozpadu nynější Ruská federace.

Zmiňuje-li se například profesor Václav Klaus o tom, že respektuje, „že Rusko má své vlastní autentické národní zájmy, které jsou bezpochyby rozdílné od zájmů naší země“, je nutné k tomuto A dodat nezbytné, a je významně korigující, tedy nejen konkretizující B: Ruský národně velmocenský zájem zásadně ovlivňovat prostor mezi Německem a Ruskem je v závažném rozporu s prvořadým českým národním zájmem být svobodným, tedy samostatným demokratickým státem. Česká republika proto nemůže uvedený ruský národní zájem ze zcela zásadních důvodů respektovat, naopak musí se proti němu jako spojenecký členský stát Severoatlantické aliance stavět na důrazný a účinný odpor. Mluvit v této souvislosti o jakémsi „strašení Ruskem“ proto znamená prvořadý český národní zájem nemístně a nebezpečně potlačovat a zesměšňovat.