Pane Hrdino, vy jste byl jedním z opravdu prvních československých hráčů, který měl možnost odejít (s oficiálním souhlasem tehdejšího komunistického režimu – i když až v povinných 30 letech) do slavné NHL. Byl jste také v sestavě Calgary Flames, když se v Praze v roce 1989 (ještě před listopadovým převratem) odehrál historicky unikátní zápas s reprezentačním mužstvem ČSSR. Letos se v Praze za už zcela jiné politické konstelace a atmosféry představily týmy Philadelphie a Chicaga, aby zde letošní ročník NHL zahájily. Takže jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit, jaká je současná úroveň této nejkvalitnější světové soutěže, do níž se čeští mladíci dostávají po hříchu bohužel s obtížemi a ve stále nižším počtu. Pokud jde například o umístění v pořadí draftovaných hráčů, řadíme se až za Finy, Němce a Švýcary. Co na to říká Jiří Hrdina jako hráč i skaut?

Já osobně asi musím konstatovat, že jsme se zkrátka ocitli v krizi. Těch kluků, kteří se v NHL prosadí a potom hrají v těch svých týmech důležitou roli (Pastrňák, Voráček, Hertl), těch totiž dost ubývá.

A například vloni byl nejlépe draftovaný v Česku působící hráč Michal Teplý, který byl vybrán až ve čtvrtém kole.

Je to tedy bohužel přesně tak, jak jste říkal, prostě se před nás v posledních letech dostali jak Švýcaři, tak dokonce i ti Němci.