Pane velvyslanče, úvodem obecnější otázka. Jak se vám ve Washingtonu daří? Jaký posun se během vašeho angažmá v česko-amerických vztazích uskutečnil?
Je pro mne zajímavé pozorovat zemi, která se před očima mění a to se tady děje prakticky každých 20 let. I během mého vlastního života se už USA natolik proměnily, že bych na to nevěřil a mně se daří být u toho. Co se týče našich česko-amerických vztahů, hlavní pozitivní posun v naší relaci vidím hlavně v tom, že se nám podařilo diskusi na všech úrovních velmi uklidnit. Přestali jsme se do velké míry poučovat a spíše dnes nasloucháme argumentům toho druhého. A teď bych mohl pokračovat počtem vzájemných návštěv, 7 miliardami dolarů ročně vzájemného obchodu, velkými společnými projekty atd., ale to by bylo nudné.
Nejen Spojenými státy otřásá tragédie, kdy po dvou případech hromadné střelby zahynulo 29 lidí. Významní politici Demokratů viní i prezidenta Trumpa, který prý svou rétorikou k takovým činům vytváří podhoubí. Jak se na to díváte?
Jako na domácí politický boj, který je ale na trochu hlubší rovině o něčem zcela jiném. Tedy o tom, co by vlastně měla být role prezidenta v americkém systému. Standard byl, že po každé takové tragédii prezident vystoupil vždy se zrcadlově podobným projevem o tom, jak je třeba národ sjednotit, systém změnit, zahrál obecenstvu očekávanou roli moudrého stařečka a pak se zase ponořil do hlubin, aniž by se cokoliv stalo. Prezident Trump se chová nestandardně, protože si jednak nemůže pomoci a zároveň chce ale také oslovovat svého voliče prakticky v každé situaci. Jeho kritici mají pravdu v tom, že to řešení problému nenapomáhá. Zcela zamlčují, že kdyby se ale choval „standardně“, výsledek by byl takřka totožný. Problém ani řešení prostě vůbec není ve změně rétoriky, ale ve změně právního prostředí a společenském požadavku na jeho úpravu tak, aby nový kompromis vyhovoval více lidem, než současná právní úprava.
Lze útoky na prezidenta Trumpa považovat za legitimní součást politického boje před pomalu se blížícími volbami, nebo to už zachází daleko?
V soubojích podle Trumpa je dovoleno takřka vše. Z obou stran.
Probíhá vedle toho i seriózní debata, zda podobné útoky souvisí s liberální zbraňovou politikou či nikoli?
Seriózní debaty ve skutečnosti vždycky někde probíhají, a to skoro ke všem problémům našeho světa. Jsou ale často zcela mimo pozornost mainstreamových médií, protože argumenty v nich jsou příliš složité na veřejností preferované emocionální vidění světa. Je přece o tolik jednoduší něco nějak „cítit“, než se problému opravdu do hloubky věnovat. Navíc s tím, že odměna za takové úsilí bude zase jenom poznání, že čím méně o věci vím, tím je můj názor na ni pevnější.
Každá taková tragická událost znovu oživuje vyhrocené debaty o (ne)omezení držení zbraní. Jak to teď vůbec v USA je se zbraněmi? Jaký je rozdíl v podmínkách třeba proti ČR?
Velmi liberální. Až do fáze, kdy se sice vede ona výše zmiňovaná seriózní diskuse, jak daleko by mělo jít prověřování kupců zbraní v obchodě a přitom všichni vědí, že si na stovkách menších výstav zbraní po celé Americe můžete koupit takřka jakoukoliv zbraň víceméně bez jakéhokoliv prověření. Výsledkem takové legislativy a místních tradic je 393 milionů zbraní v soukromém držení civilistů, tedy víc zbraní, než je v USA obyvatel.
Mimochodem, jak se Donaldu Trumpovi daří zemi měnit? Či řečeno jeho slovy, naplňuje reálně známý slogan “Make America Great Again” a svůj volební program?
USA jsou ve fázi růstu. Ekonomika tu roste mezi 2-3 procenty každý rok, což je považováno za ideální tempo udržitelného růstu. Inflace se pohybuje kolem 1,5 procenta, nezaměstnanost je okolo 3,9 procenta. Jinými slovy, při nominální hodnotě US to v absolutních číslech dělalo třeba v loňském roce HDP, které bylo asi 84krát větší než u České republiky.
Zároveň paradoxně Trumpovy úspěchy USA politicky ještě více rozdělují. Podle všech politologických příruček totiž měl být prezidentem natolik odlišným od svých předchůdců, že měl být jasně předurčen k porážce na všech frontách. Podle této teorie měl všechno pokazit, ani to nepochopit a pak politicky zemřít z vyčerpání ze souboje s establishmentem. Namísto toho je tu ale výsostně nestandardní prezident, který teoreticky dělá „úplně všechno špatně“ a zároveň mu to nejdůležitější pro jeho znovuzvolení – to jest ekonomika – viditelně funguje. Měli bychom se tedy ptát, jestli se náhodou politické řemeslo už nezměnilo natolik, že funguje podle nových, zatím námi teoreticky nepopsaných pravidel.
Ve Velké Británii se moci ujal Boris Johnson, který bývá s Trumpem srovnáván. Dokáže naplnit sliby, že království vyvede z EU do 31. října a to za jakýchkoli podmínek, jak říká?
Klíčové slovo je ve vaší otázce – tedy „jakýchkoliv podmínek.“ S tímhle zadáním můžete udělat cokoliv. Jiná otázka je, jestli pak politicky přežijete případné následky.
Fotogalerie: - Mladý křesťan v Severní Koreji
Opět se začíná mluvit o Rusku a tamním režimu. Důvodem je zásah policie na nedávné demonstraci v Moskvě, kde bylo zatčeno kolem tisíce lidí. Česká pravicová opozice to ostře zkritizovala a pustila se i do premiéra a prezidenta, že to zcela ignorovali. Je to téma, ke kterému se Andrej Babiš i Miloš Zeman vyjádřit měli?
To je na jejich zvážení a zcela jistě by jim jejich velvyslanec neměl radit přes média.
Pozorujete nějaké změny či vývoj v tom, jakým způsobem Vladimir Putin a jeho aparát Rusku vládne? A měly by své chování vůči této velmoci změnit i západní státy?
Pozoruji, ale to by asi bylo na pětihodinový detailní rozbor. V diplomacii platí, že diskuse je vždy možná a i s Ruskou federací musí být založena na znalostí faktů, nikoliv na jejich ideovém či pocitovém hodnocení a interpretaci. Teprve pak se můžeme někam posunout. Ono to mezi státy často připomíná spíše takovou manželskou terapii.
Česká politická scéna si užívá pár týdnů klidu, před tím ale bylo značně horko. Neustále probírané kauzy kolem premiéra Babiše, masové demonstrace s vrcholem na Letné, kam přišlo kolem čtvrt milionu lidí atd. Jak tyto záležitosti pronikají do světa, všiml si toho někdo v Americe?
Samozřejmě tu experti čtou noviny a zprávy z americké ambasády. Zaznamenal to místní diplomatický sbor, specialisté na Čechy na State Departmentu a samozřejmě obchodní komunita. Několik dotazů, žádné drama. Běžný Američan by asi dlouho hledal důvod, proč by se tím měl zabývat.
Na podzim nás čekají oslavy 30. výročí pádu komunistického režimu. Dokážeme v současné napjaté atmosféře vůbec toto výročí prožít klidně, důstojně, bez urážek a drsných názorových střetů? Anebo to k tomu prostě patří?
Někteří z nás snad ano. A k těm ostatním to patří.
Co pro Vás osobně Listopad 89 znamená a jak jste spokojen se stavem naší země i společnosti 30 let po těchto událostech?
Naprostou změnu života. Já jsem se svým dnešním životem spokojen. Pro mne je tedy Listopad 89 jednoznačně pozitivní předěl, kdy se česká společnost navrátila tam, kam historicky patří. Jinak - být nespokojen s takřka jakýmkoliv stavem země i české společnosti je bytostně český politický sport. A přitom jsme stabilně jednou z 30 nejrozvinutějších zemí na světě, která má navíc ještě dostatek předností na to, aby člověk mohl být rád, že se narodil zrovna tam.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
