Kdybyste byli poslanci, dali byste důvěru vládě Bohuslava Sobotky?Anketa
Minulý pátek jste byl zpravodajem vládního návrhu zákona o finančnictví, který má velmi dlouhý a komplikovaný název. O co v něm jde?
Šlo o návrh zákona, který mění celkem šest klíčových zákonů o finančnictví - například o bankách, České národní bance, kampeličkách, stavebním spoření - a to v souvislosti se stanovením přístupu k činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry a dohledu nad nimi. Celý ten balíček implementuje směrnice Evropského parlamentu z června 2013 a navazující nařízení s tím, že termín implementace byl určen 1.1. 2014. Je to náročné a důležité téma, protože se týká peněžního sektoru, který o mnohém rozhoduje. On je to ale tak trošku střípek do mozaiky nebo stavby rodící se bankovní unie. V podstatě jde o přísnější obezřetnostní pravidla a evropsky jednotný dohled nad nimi u úvěrových institucí a investičních podniků. Celý tento balíček opatření zavádí určité nároky, které budou různě dopadat na jednotlivé segmenty finančního sektoru, a proto bude zajímavé sledovat, jak se k tomu postaví odborná veřejnost, představitelé sektoru. A samozřejmě to souvisí i s diskusí o tom, jakou vlastně chceme budovat finanční architekturu v Evropě.
Ve sněmovně se ale strhla kolem této normy hádka mezi nynějším ministrem financí Andrejem Babišem a předchozím ministrem Miroslavem Kalouskem. A padala tu slova o tom, že někdo není normální... O co tady šlo a kdo měl v této dohadované pravdu?
V tom sporu nešlo ani tak o obsah předložené vládní normy. Pan ministr Babiš navrhoval, abychom tento zákon schválili už v prvním čtení. Přitom je to tisk, který má zhruba 400 stran a byl dodatečně zařazen do programu schůze den před projednáváním. Nejspíš většina poslanců si jej nestihla ani přečíst a moc netuší, co v tom všechno je. To mu (Andreji Babišovi) předsedové klubů TOP 09 a ODS vytkli a myslím, že právem. Já také vyslovil obavu, že takhle rozsáhlou novelu vůbec projednáváme v prvním čtení. Konečné datum projednání je přitom 1. dubna 2014, času je tedy málo a voda stoupá, to je pravda. Je ale otázka, jestli je větší riziko takzvaného infringementu, neboli uvalení sankcí z Bruselu za nesplnění povinnosti projednat jejich normy. Do podobné situace jsme se přitom už dostali vícekrát a ukazuje se, že nejde o dny. Možná vážnější problém je, že bychom se bez této normy ocitli v nekomfortní, odlišné situaci od zbytku Evropy. Takové dopady ovšem návrh ani nerozebírá.
V návrhu je i celá řada dalších momentů, které by mohly vyvolat diskusi, a lepší je tak debata v řádných lhůtách, než věci ukvaltovat. Miroslav Kalousek neodpustil svému nástupci ovšem to, že nejspíš ani sám nevěděl, co předkládá. Zákon totiž dlouhodobě předjednávala vláda Petra Nečase, ale Brusel se rozhoupal až loni v létě. Navíc mimořádné volby znemožnily věc v klidu zvládnout během podzimu a návrh samotný dokončila až vláda Jiřího Rusnoka v lednu tohoto roku. Nakonec kluby ODS a TOP 09 zavetovaly projednání zákona na pouze první čtení. Sněmovnou tak ani neprošel návrh klubu ANO, zvládnout to ve zkrácených lhůtách. Zřejmě všichni pochopili, že bude dobré se s návrhem skutečně seznámit, a tak se o něm bude hlasovat až na březnové schůzi Poslanecké sněmovny. Jenže celý legislativní proces proběhne s jistým zpožděním.
Jak Vy osobně vnímáte neustálé slovní pošťuchování Andreje Babiše s Miroslavem Kalouskem? Mají pro to oba důvod?
Tak jednak jde samozřejmě o rozdílnost jejich rolí - Miroslav Kalousek nyní představuje opozici a Andrej Babiš koalici. Pak je to samozřejmě dáno tím, že zatímco pan Kalousek se posledních dvacet let pohyboval v oblasti veřejných financí, Andrej Babiš se věnoval svému privátnímu byznysu. Nemá tedy s řízením svého resortu, který vlastně po Kalouskovi převzal, mnoho zkušeností. Proto Kalousek neodolá pokušení si ho při každé příležitosti vyzkoušet. Bohužel tomu napomáhá i fakt, že dnes už vládní hnutí ANO, v čele se svým předsedou, pokračuje v předvolební rétorice, namísto aby se chovalo jako představitel exekutivy. Nelze přeci donekonečna říkat, že věci neznám a že jsem u toho nebyl. Teď už nelze slibovat „bude líp“, teď už je třeba vládnout. Od testu reálné odpovědnosti nezachrání ani plný koš koblih. Celé to pošťuchování má i své mediální kouzlo. Pan Babiš není zrovna obratný v politické komunikaci, proto panu Kalouskovi vyhovuje, že strhává různými spory pozornost médií na sebe, čímž si i snadno hraje na lídra opozice, byť je tu levá opozice silnější nežli on s celým svým klubem. Reálně se ale věci začnou vyjasňovat, myslím, až po květnových volbách.
Vraťme se ale k podstatě normy. Jaký máte názor na vznikající bankovní unii ?
Bankovní unie je logický důsledek hospodářské unie, její vznik ale přináší řadu problémů. Bude to mít své náklady i rizika. Eurozóna nyní buduje bankovní unii, ale my se k této unii zrovna nijak dvakrát nehrneme. Zatím si držíme určité specifické postavení k jejím institucím. Už v první fázi tvorby bankovní unie – tedy centralizací dohledových institucí - vznikl problém, neboť se má přenést odpovědnost za výkon dohledu z orgánu hostitelského státu na orgány domovského státu. Pro nás to má zvláštní význam, protože banky u nás jsou skoro všechny v zahraničních rukách. Mají většinou podobu dceřinek. Ale za určitých okolností transformace na pobočky může znamenat uvolnění bilančních pohybů mezi nimi a zahraničním ústředím - u dceřinek je to zablokováno - a dojde u dohledu k asymetrii povinností a odpovědnosti. Po evropských volbách by se, myslím, měla řešit i otázka mandátu ECB i její demokratické kontroly.
Existuje nějaký vztah mezi stavem bankovního sektoru zemí unie a dluhovou krizí Evropy ?
V Evropě je zřejmý vztah mezi dluhovou krizí, která zasáhla veřejné finance, a stavem bankovního sektoru. Jde o to, jak bude rozděleno břemeno nejen z krize, ale i dalšího vývoje bankovního sektoru, neboť některé banky mohou i padnout. Jde o podíl privátního bankovního pojištění, které se v Evropě také buduje jako jednotné (European DGS) a mezi Evropským záchranným mechanismem (ESM), který si platíme my všichni z daní, a tudíž tedy břemeno se přenáší na daňové poplatníky. Začátkem letošního roku navíc Evropská komise v eurozoně zavádí přímou kontrolu klíčových bank evropskou dohledovou institucí. Jde o velké banky, která mají aktiva zhruba kolem třiceti miliard eur a jsou, jak se říká, big to fail, to znamená velké k tomu, aby padly, ale bohužel jsou drahé k tomu, aby se daly zachránit. A to je samozřejmě určitý problém.
Můžete zmínit jaké jsou nebo mají být základní pilíře bankovní unie?
Základní pilíře nebo stavební kameny bankovní unie jsou jednak sjednocování mechanismů dohledu, kdy vzniká SSM mechanismus. Druhým stavebním prvkem je pak strukturální reforma celého finančního sektoru. Dochází ke koncentraci kapitálu (rekapitalizaci po krizi), oddělení některých aktivit tak, aby se nepřenášelo riziko z chybných transakcí. Vazba bank na veřejný sektor oslabuje tlak na určitou reformu jednotlivých zemí. Tady připomenu, že naše dceřinky jsou díky odvodům zisků vlastně věřitelem zemí bankovní unie. Třetím pilířem je právě harmonizace obezřetnostních pravidel a regulace, o kterou především běží v tomto návrhu. To samozřejmě nemusí být jen prvkem bankovní unie, společná pravidla jsou potřebná i pro společný trh. Takové kroky zvýší stabilitu sektoru a zlepší předcházení krizím, ale také vytlačí slabé a zvýší převahu silných.
V pátek jste ve sněmovně zmínil i název Basilejská platforma. Co to je?
Kdo se zajímá o finanční svět, tak o této v podstatě neformální platformě asi už slyšel. Existuje nadnárodní organizace „Basilejský výbor pro bankovní dohled“ (BCBS), který dává doporučení ke kapitálové přiměřenosti bank a odpovídajícímu regulatornímu rámci. Jejich doporučení jsou přijímána ve světě velmi vážně a řídí se jimi také EU. V roce 2006 přijala EU předchozí standard označovaný jako takzvaný Basel II. Revize těchto požadavků vznikla v reakci na krizový vývoj ve finančním sektoru v roce 2009. V České republice pak v reakci na krizi proběhla částečná novelizace sektorových předpisů již v roce 2011. V té době vznikl nový koncept označovaný jako Basel III. A nová implementovaná evropská právní úprava se týká právě tohoto standardu.
Naše bankovnictví je prý podle finančníků lépe kapitálově vybavené nežli jinde ve světě. Je to podle vás pravda?
Ano. Bankéři sami konstatují, že specifikem ČR je, že naše banky jsou lépe kapitálově vybaveny než jinde ve světě. Lze říci, že pro většinu finančních institucí u nás, ale to slovíčko většinu je také strašně důležité, tak zvýšená kapitálová rezerva nebude až takový problém. Ale najdou se i instituce, které s tím budou mít problém. K tomu se zavádí povinnost další, proticyklické rezervy, povinně k expozicím vůči rizikovým zemím. Aktuální situace naší expozice v rizikových zemích není vážná, to je pravda, zatím se s tím velké banky nějak vypořádaly ve svých bilancích. Pokud ale Evropa ekonomicky ožije, tak i úvěrová angažovanost našich dosud velice opatrných bank se zvýší. A s tím i nároky na rezervní kapitál.
Kolem podobných zákonů se často objevuje název EBA. Co to je a čím se zabývá?
To je zkratka pro evropský koordinační orgán pro bankovnictví (European Banking Autority), který vznikl před čtyřmi roky v rámci přechodu k bankovní unii místo dosavadního výboru evropských orgánů bankovního dohledu. Věnuje se účinné regulaci a řádnému fungování finančních trhů, včetně ochrany zájmů klientů, jakož i související otázky správy a řízení společností, auditů a finančního výkaznictví.
Ve sněmovně se také často vede kolem podobných norem debata v tom smyslu, že je třeba tuto legislativu přijmout, protože to EU nařizuje „befelem“ Jak se na tuto praxi díváte?
Někdy je český Parlament skutečně takový průtokový ohřívač bruselské legislativy. Inu, evropské právo je důležitý zdroj našeho práva, ale někdy je dobré si přečíst, co schvalujeme. Nestačí věřit, že co Brusel činí, dobře činí, možná ano. Jenže v rámci implementace se na podobné normy navěsí - řekl bych – mnoho „českých domácích zlepšováků“. To se prostě stává. Také je třeba rozlišovat – jsou normy, které převezmeme a jsou normy, kdy je na nás, jakým způsobem je využijeme.
Jaký je váš názor na zásah ČNB vůči kursu koruny? Centrální banka uvádí že chtěla zamezit deflaci...
Pořád to samé – i když to ČNB propaguje jako mistrný krok, varuji před unáhlenými soudy. Míra inflace za leden sice v průměru nevzrostla tolik, jak se obávali někteří a nedošlo k znehodnocení vkladů. Dílčí dopady zdražování na spotřební koš zejména chudých domácností tu ovšem nepochybně jsou. Není ani zřejmý prorůstový efekt prostřednictvím exportu. Deflační past v podmínkách České republiky je svým způsobem jen určitá modelová hypotéza. Konečný účet bude vystaven až po delší době, i s ohledem na další vývoj struktury devizových rezerv.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
