Minulý pátek jste byl zpravodajem vládního návrhu zákona o finančnictví, který má velmi dlouhý a komplikovaný název. O co v něm jde?

Šlo o návrh zákona, který mění celkem šest klíčových zákonů o finančnictví - například o bankách, České národní bance, kampeličkách, stavebním spoření - a to v souvislosti se stanovením přístupu k činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry a dohledu nad nimi. Celý ten balíček implementuje směrnice Evropského parlamentu z června 2013 a navazující nařízení s tím, že termín implementace byl určen 1.1. 2014. Je to náročné a důležité téma, protože se týká peněžního sektoru, který o mnohém rozhoduje. On je to ale tak trošku střípek do mozaiky nebo stavby rodící se bankovní unie. V podstatě jde o přísnější obezřetnostní pravidla a evropsky jednotný dohled nad nimi u úvěrových institucí a investičních podniků. Celý tento balíček opatření zavádí určité nároky, které budou různě dopadat na jednotlivé segmenty finančního sektoru, a proto bude zajímavé sledovat, jak se k tomu postaví odborná veřejnost, představitelé sektoru. A samozřejmě to souvisí i s diskusí o tom, jakou vlastně chceme budovat finanční architekturu v Evropě.