Pane doktore, zaznamenal jste vítězství, pokud jde o dřívější defamaci Zdravého fóra a osobností s ním spojených v pořadu Newsroom ČT24. Rada ČT uznala příspěvek jako chybný. Jste spokojen? Budete věc tlačit někam dále?

To, že Rada ČT potvrdila něco, co je naprosto jasné – tedy, že není možné někoho pomlouvat jen tak, nepovažuji za vítězství. Spíš mě mrzí, že celá tahle situace nechává chladnými vedení a redakci České televize. Ani redaktorky, které v pořadu vystupovaly, ani vedení redakce se nám dodnes neozvalo a neprojevilo ani náznak lítosti. Přitom podobné štvavé kampaně mohou vážně zasáhnout do rodinného i profesního života každého z nás. Tohle je pro mě jen začátek. I v rámci své senátní kandidatury jsem označil téma reformy veřejnoprávních médií za jednu z priorit. A myslím to naprosto vážně. Protože je naprosto nezbytné, aby se Česká televize zbavila své bezohlednosti k lidem, aby se vrátila k poslání veřejnoprávní televize. Není možné, aby se lidé báli říci svůj názor proto, že je pak celostátní televize bez důkazů a bez možnosti se bránit veřejně pomluví. Demokracie potřebuje objektivní média, ne kazatele jediné správné pravdy. Platíme si Českou televizi proto, aby zprostředkovávala informace a umožnila každému z nás udělat si vlastní názor. Dokud se tohle nezmění, budu „věc tlačit dále“, jak říkáte.

Co byste jako senátor konkrétně navrhl udělat pro vyšší pluralitu médií veřejné služby a pro větší míru svobody slova v ČR? Mnozí se o svobodu slova obávají s ohledem na blokování webů a tzv. „boj s dezinformacemi“.

Zkusme si každý představit, co se stane, když vás Česká televize označí za lháře a podvodníka. Uvidí to miliony lidí a vám to zničí život. A když se ukáže, že to označení bylo nepravdivé, pomůže vám, že televize po roce zveřejní omluvu? Nebo že vám zaplatí nějakou kompenzaci, mimochodem, z našich koncesionářských poplatků? Jsou škody, které nelze napravit. Novináři mají obrovskou moc. A s tou musí jít ruku v ruce odpovědnost. Chci prosadit osobní odpovědnost vedení České televize za porušení pravidel novinářské práce. Je navíc nutné řízení veřejnoprávních médií zbavit závislosti na aktuální politické moci. Dokud nebude Česká televize plnit svou roli „hlídacího psa demokracie“, nemá smysl si hrát na věci, jako je svoboda slova nebo právo na informace, mimochodem, hodnoty výslovně zaručené i Listinou základních práv a svobod. Ptáte-li se na „boj s dezinformacemi“, pak tady je to jasné. Pojem „dezinformace“ nic neznamená. Potvrdil to i Úřad vlády na můj dotaz, čím přesně je pověřen Michal Klíma, vládní zmocněnec pro boj s dezinformacemi. Je to jen nástroj cenzury. Je naprosto nezbytné tento pojem definitivně opustit. A jsem přesvědčen, že místo toho, abychom diskutovali o tom, jak zabránit lidem říkat to, co si myslí, bychom se měli věnovat tomu, jak ochránit lidi před pomlouvačnými kampaněmi, nálepkováním a kyberšikanou médií.