Je to politická hra, boj části politiků proti Zemanovi. Okresní předák odhaluje, co se děje u bojovníků za svobodu

Česká republika poslední dobou do určité míry žije událostmi v Českém svazu bojovníků za svobodu. Jak vidíte celkový stav veteránské organizace?

Myslím, že jediný, kdo může jásat, je Sudetoněmecký landsmanšaft. Pokud se ptáte na stav naší organizace, je nutno vyjít ze situace členské základny. Už Cyril Svoboda (předseda KDU- ČSL v letech 2001–2003 a 2009–2010, v letech 2002–2006 ministr zahraničních věcí, 2007–2009 ministr bez portfeje a v roce 2009 ministr pro místní rozvoj, později spolu s Alexanderem Vondrou v institutu CEVRO – pozn. red.) vmetl naší zesnulé předsedkyni Anděle Dvořákové do tváře neetické konstatování, že „biologické hodiny odbojářů dotikávají“. Jakkoli byla ale tato slova cynická, v podstatě byla pravdivá. Řada našich odbojářů odešla a každým rokem nám klesá členská základna. Naši protivníci nás v Brně nazývají nelichotivě jako „funerální spolek“. Možná k tomu přispívá i jedna z našich základních činností, pietní akty na pohřebištích padlých bojovníků a vojáků obou světových válek. Naproti tomu si nejen my, ale i někteří veřejní činitelé včetně prezidenta republiky myslíme, že i tato činnost důstojně přispívá k udržení národní paměti o těch, kteří bojovali za osvobození vlasti. To je totiž deviza, kterou si mladí často odmítají přiznat. Na místo přímých účastníků odboje přicházejí pozůstalí, což ovšem zatím dostatečně nevyrovná úbytek členstva. Roli zde hraje i společenská situace, kariérní důvody, neochota a strach některých pozůstalých vstupovat do nevítané a nepřáteli české vlasti marginalizované společenské organizace.

Co říkáte na spory a vylučování členů v současném ČSBS?

Začal bych odkazem na historii husitských bojovníků. Dokud byli svorní, tak vítězili. Když se začali hádat mezi sebou a vylučovat se navzájem, skončili bratrovražedným bojem u Lipan k potěše jejich nepřátel a k další porobě českého národa. Dnes se nám to z Moravy jeví skoro stejně. Důtky a vylučování členů podle nás boskovických odbojářů nejsou správným řešením. Možná se mýlíme a nemáme přesné zprávy, ale myslíme si to. Spory a vylučování prospívají jen našim nepřátelům, kteří se nám pak chechtají a mnou si spokojeně ruce. Tím myslím, jak jsem už říkal, hlavně sudetské Němce.

Jak ve světle těchto okolností vnímáte odchod válečného veterána od Tobruku Pavla Vranského z ČSBS ? Nepoškodí to fatálním způsobem obraz vaší organizace i v očích české veřejnosti?

Odchod váženého bojovníka nejen od Tobruku, bratra plukovníka Pavla Vranského, je nejen fyzickou ztrátou, ale především ztrátou nejvyššího morálního kreditu pro celý náš svaz. Bratr Vranský pro nás boskovické představuje nejen vojenskou, ale především vysokou morální autoritu. Jeho odchod podle nás ČSBS těžce poškodil na pověsti. Ovšem myslíme si, že bratr plukovník má na svůj postoj svaté právo a že volil, jak mu svědomí kázalo. Je ale přitom zajímavé, že už někdy před sedmi, osmi léty odešel i od Československé obce legionářské – tak proč média citují, že odešel jen od nás? Je to celé politická hra proti nám, ale ve skutečnosti je za tím boj části politiků proti prezidentu Zemanovi, ve kterém má náš ČSBS velkého příznivce.

A co ostatní, například vyloučení předsedkyně organizace Kladno Gabriely Havlůjové?

V té věci hovořím sám za sebe a klidně za to ponesu odpovědnost. Myslím, že Ústřední výbor neměl sestru Havlůjovou vylučovat; měl s ní věc řešit v rámci rozhodčí komise, a pokud říká, že jí nebyla dána možnost obhajoby jejích názorů, šlo to vše snad řešit smírnou cestou, nikoli vylučováním, které vyvolává dojem jakýchsi normalizačních čistek. Myslím, že konala podle svého svědomí, a přitom podle některých měla v organizaci dobré výsledky a podporu členstva, pokud se nemýlím. Na druhou stranu má i ona chyby – nerespektuje nikoho a vidí jen sebe. Přesto podle mě její vyloučení vrhá temný stín na ČSBS, ne-li rovnou skvrnu.

Takže, nebojíte se, že za svůj názor budete také kárán nebo dokonce vyloučen?

Pokud by někdo chtěl zjednodušit a zklidnit můj život, ať to klidně učiní. V ČSBS pracuji osmnáct let zdarma a neplacenou funkci předsedy okresní organizace vykonávám od r. 2007. Pro náš časopis Národní Osvobození rovněž píšu celá léta zdarma, přitom si snažně přeji být nahrazen jiným kandidátem. Proč? Jediný generál, co mi velí, je generál Umělá chlopeň. Ta mi poroučí, kdy zabrat a kdy vynechat. Prodělal jsem skoro devět let soudů o pamětní desku dědečka legionáře a strýce odbojáře zahynulého v Osvětimi. Skoro šedesát let nosím v hlavě projektil z partyzánské flobertky, jako památku z poválečných let, kdy idioti kradli zbraně a zastřelovali se na domy. A já to dostal do oka. A ten projektil dává taky zabrat, pokud znáte termín střepinový efekt. Opravdu si myslíte, pane redaktore, že mne případné vyloučení může poškodit víc?

Jestliže jsem se ale kriticky vyjádřil k vylučování členů a sporům v našem Svazu, musím se na druhou stranu rovněž v jistých věcech zastat našeho předsedy bratra plukovníka Jaroslava Vodičky. Už několikrát se na něj snesl útok takzvaných investigativních novinářů. Nevím, co vše tito investigativci vyzkoumali, ale všiml jsem si celé řady dost nekvalifikovaných útoků na jeho činnost v otázce majetkových převodů domu ČSBS na Legerově třídě. V tomto směru musím konstatovat, že tito výzkumníci novináři nevyzkoumali téměř nic podstatného.

Od koho víte o těch věcech?

Jako člen Historicko-dokumentační komise ČSBS v Boskovicích jsem byl dlouho v kontaktu s právníkem a jednatelem ČSBS Boskovice JUDr. Jankem. Ten byl ve styku s oběma předcházejícími předsedy ČSBS před Vodičkou, JUDr. Čermínem a Andělou Dvořákovou. JUDr. Janek nás vždy obšírně informoval nejen o organizačních, ale také o majetkových otázkách ČSBS, protože už tehdy se vážně uvažovalo o možnosti ukončení jeho činnosti pro stav členské základny. Toto jak známo změnil sjezd ČSBS v roce 2007, kdy, pokud se nemýlím, bylo rozhodnuto, proti původním záměrům, pokračovat v činnosti ČSBS. Už tehdy doktor Janek poukazoval na rozhodnutí tehdejšího předsedy Čermína o záměrech odprodat naši budovu po ukončení činnosti. Tehdy také bylo rozhodnuto o založení Nadace národní paměti nebo podobné instituce, která by zachovávala odkaz odbojářů pro budoucí časy, a peníze z prodeje měly být uloženy tam. Domnívám se, že další pamětníci by toto mohli potvrdit nebo upřesnit. Ostatně v té věci musí být řada dokumentace v ČSBS, pokud nebyla skartována, podotýkám řádně.

A co bylo dál s Nadací?

JUDr. Janek nás už tehdy upozorňoval na možná nebezpečí různých majetkových smluv v této éře divokého kapitalismu. Říkal, že odbojáři mohou být oklamáni a znevýhodněni přistoupením na různé smlouvy o smlouvách budoucích, na podpisy odprodejů bez inflačních doložek a podobně. My jsme tato upozornění brali jen letmo, protože jsme měli na starosti třeba obranu proti restitucím a říkali jsme si, že je to věcí právníků. Ostatně jsme v té věci neměli jako prostí členové ani žádné pravomoci a vůbec jsme netušili, jak daleko mohou věci dojít, kdy se z „lehkých vánků může přivalit vichřice“, kterou dnes spouštějí někteří novinářští supové na našeho předsedu a na celý Ústřední výbor ČSBS.

A jak to vidíte dnes?

Myslím, že předseda Vodička dnes vleče těžkou kouli závazků z minulé éry, kterou – ať už prozřetelně nebo spíše neprozřetelně – usmlouval tehdejší předseda svazu, když jako neprávník netušil, co se po jeho odchodu do odbojářského nebe z těchto „smluv“ může upéci v pozdějších dobách. Ani Anděla Dvořáková se těmto právnickým kličkám nemohla vyhnout, ani ona navíc nebyla právníkem. Je jasné, že byznysmeni obalamutili odbojáře jako v pokeru.

Proto mám za to, že náš současný předseda vůbec nenese vinu na vyústění těchto prodejních smluv, které se vršily na sebe již z minulosti, a které byly nuceny schvalovat i tehdejší ústřední výbory pod hrozbou sankcí, o nichž ale mediální investigativci tvrdí, že byly nebo jsou zanedbatelné. Ovšem před soudem by se pak mohli tito novináři moc divit. Sám jsem řadu soudů zažil, a tak dobře vím, že tam je vše jinak než v novinách.

Co si myslíte o postupu novinářů ve věci?

Jestliže se někteří služebníci veřejnosti živí jen spory a problémy našeho svazu, ať také zkoumají věci z druhé strany. Náš předseda, který převzal ČSBS v dobách přetěžkých, si zaslouží nejen kritiku za souhlas s vylučováním členů, ale také zastání za pozici ve složitých majetkových jednáních, nebo i v jiných záležitostech, kdy bránil ČSBS proti neurvalým útokům různých nepřejících sil, proti Posseltům všech typů. Aspoň tak to vidím sám po těch osmnácti letech ve svazu.

Ovšem problémy s majetkem měla, a vlastně stále má, i vaše sesterská organizace – Československá obec legionářská?

Ano, kvůli své budově a hotelu, který je v ní. Ovšem legionáři to celkově vzali za lepší konec; mají lepší vztahy s ministerstvem obrany, ať tam sedí politik za jakoukoliv partaj, takže mají i větší dotace. A také mají mladé členy, takže jim nehrozí „vymření“, tak jako nám.