Ještě stále jsme suverénní země! Ekonomka Šichtařová rázně vystoupila proti „klimatickému náboženství“ z Bruselu

23.06.2019 15:35

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Od roku 2013 se máme rozhodně líp, protože hrubý domácí produkt na hlavu stále roste, tedy v průměru za celou společnost nutně roste i životní úroveň jednotlivých rodin. Se sloganem „ANO, bude líp“ to však podle Markéty Šichtařové nemá nic společného, ale jde o to, že se k nám propisuje pozitivní vývoj v zahraničí. Výtky Evropské komise, která nás tlačí ke zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na celkové výrobě energie, by neměly zastřít skutečnost, že jsme pořád ještě suverénní zemí, která si má o energetice rozhodovat podle toho, co je pro ni ekonomicky výhodné, nikoli podle klimatického náboženství.

Ještě stále jsme suverénní země! Ekonomka Šichtařová rázně vystoupila proti „klimatickému náboženství“ z Bruselu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ekonomka Markéta Šichtařová

Životní úroveň vlastní domácnosti ohodnotilo jako velmi dobrou, nebo spíše dobrou dohromady 55 procent účastníků průzkumu CVVM. Pouze 11 procent lidí ji pokládá za špatnou a ostatní ji hodnotili neutrálně – jako ani dobrou, ani špatnou. Hodnocení se vytrvale zlepšuje zhruba od roku 2013, kdy začala opadat celosvětová ekonomická krize. Tuzemskou hospodářskou situaci hodnotí jako dobrou 45 procent obyvatel České republiky, 37 procent dotázaných ji ohodnotilo neutrálně a podle 16 procent lidí je špatná. Dá se při pohledu na tyto výsledky říci, že se máme líp, jak slibovalo hnutí ANO svým sloganem před pár lety, kdy vstupovalo do politiky? Líp myslím jen z ekonomického pohledu, abychom se nedostali na tenký led diskusí o demonstraci proti Andreji Babišovi na pražské Letné.

Rozhodně se v průměru líp máme, protože hrubý domácí produkt na hlavu od onoho roku 2013 stále roste, tedy v průměru za celou společnost musí nutně růst i životní úroveň jednotlivých rodin. Pochopitelně průměr nepostihuje každou jednotlivou domácnost, u jednotlivců se může situace i zhoršit. A nejde jen o rostoucí výši příjmů, jde i o takové věci jaké dlouhodobě klesající míra nezaměstnanosti, klesající počet uchazečů o jedno volné pracovní místo a podobně. I z tohoto pohledu se tedy domácnosti mohou cítit sebejistější.

Na druhou stranu se sloganem „ANO, budeme se mít líp“ to nemá nic společného, jelikož tento vývoj nikterak nesouvisí s hospodařením vlády, ale jde o to, že se k nám propisuje pozitivní vývoj v zahraničí. Ten skončil přibližně v létě 2018, od té doby se už v zahraniční i u nás mnohé makroekonomické statistiky zhoršují, ale zatím ještě ne tak dramaticky, aby si toho domácnosti všimly. Zatím totiž milosrdně k domácnostem jde spíš o zhoršování makroekonomických ukazatelů majících přímý dopad na podnikovou sféru.

Z předběžných dat, která zveřejnila Česká národní banka, vyplývá, že bankám a spořitelnám v Česku v prvním čtvrtletí stoupl čistý zisk meziročně o 128 milionů na 18,34 miliardy korun a že mají našlápnuto k dalšímu „dobrému ročníku“. O čem tato čísla českých bankovních domů vypovídají?

Vlastně jde o přímý důsledek vaší první otázky. Vzhledem k tomu, že se domácnosti v předešlých měsících cítily ekonomicky relativně dobře, mohly si dovolit slovy ekonoma kupovat „zbytné zboží“. Přeloženo: Mohly si dovolit víc, než jen myslet na to, kde sehnat chleba k večeři, a mohly „investovat“ do toho, co je považováno za určitý „luxus“, bez kterého se dokážeme ve skutečných problémech obejít. To jsou takové věci jako pojištění, některé komplikovanější spořící a investiční produkty a podobně. Dají se sem počítat dokonce i investice do hypoték. To všechno bankám v uplynulých kvartálech pomáhalo.

Tuzemské banky se ale kvůli předčasnému splácení úvěrů dostaly do ostrého sporu s ČNB. Ten se týká zákona o spotřebitelském úvěru, který platí od prosince 2016 a klientům bank přinesl právo splatit hypotéku předčasně i v průběhu tzv. fixace úroku. Letos v březnu přišla ČNB s vyjasněním toho, co si za předčasné splacení hypotečního úvěru může banka účtovat a co už nikoli. Podstatné je, že si nemůže účtovat tzv. finanční náklady za předčasné splacení hypotéky. Banky by tak přišly o jednotky miliard, a tak hrozí plošným zdražováním hypoték. Co říkáte názoru, že ČNB tímto svým výkladem a omezováním dlouhodobých fixací jde proti stabilitě bankovního trhu?

Já jsem toho názoru, že žádná regulace by neměla zasahovat do smluvní volnosti mezi dvěma svéprávnými a informovanými stranami. Na druhou stranu ve finančnictví je často ten problém, že jedna ze stran prostě dostatečně informovaná není – klienti bank často smlouvy ani nečtou, a pokud je už čtou, často ani nevědí, co podepisují. Takže regulace je podstatná hlavně tam, kde pomáhá šíření informovanosti či finanční gramotnosti. Podle mého soudu by optimální regulace měla být postavena tak, že klient je při podpisu smlouvy dokonale obeznámen s tím, co podepisuje, banka se ujistí, že klient smysl podepisovaného chápe. A pokud s tím klient srozuměn je a se zněním smlouvy souhlasí… pak je další regulace zbytečná.

Česko podle Evropské komise nedělá dost pro životní prostředí, podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě by měl u nás stoupnout do roku 2030 alespoň na 23 procent místo původních 20,8 procenta. Ve své energetické bilanci do budoucna sázíme primárně na jaderné zdroje, ale Evropský parlament v květnu schválil nařízení, podle nějž energie z jádra patří mezi špinavé zdroje. Navíc ministr průmyslu Karel Havlíček prohlásil, že Česko nemůže jít cestou další podpory velkých fotovoltaických elektráren, už takhle se na ně vydává 28 miliard korun. Kudy by tedy měla jít naše cesta v energetice?

Ve vaší poslední větě je hluboká pravda a odpověď: „… naše cesta v energetice“. Ano, je to především NAŠE cesta v energetice. Nikoliv bruselská cesta. Zatím jsme stále ještě suverénní zemí, která by si o své energetice měla rozhodovat sama. A měli bychom si o ní rozhodovat na základě toho, co je pro nás ekonomicky výhodné. Nikoliv na základě nějaké bruselské filozofie a klimatického náboženství.

Je to opravdu pitoreskní, že Evropská komise kdysi přišla s protežováním řepky a přimícháváním biopaliv a krátce poté od téhle filozofie zase potichu vycouvala, protože se ukázalo, že přimíchávání biopaliv je pro ekologii mnohem větší zátěží než klasická fosilní paliva… a tatáž komise teď přichází s dalším inženýringem, tentokrát o energetice. Ukáže se opět za tři, čtyři roky, že klasická energetika je pro klima a ekologii příznivější než aktuální hon za „zelenou energií“?? Kdo ví? A kdo vůbec má dovoleno vědět, když jiná než oficiální hypotéza se v aktuálním ekologickém aktivismu, kterému Komise také propadla, ani nepřipouští?

Prezident Evropské centrální banky Mario Draghi na výroční konferenci v Portugalsku oznámil, že ECB je připravena znovu uvolnit měnovou politiku, jestliže se nepodaří zrychlit inflaci. Mimo jiné by mohla snížit úrokové sazby nebo obnovit program nákupů aktiv. V reakci na toto prohlášení americký prezident Donald Trump Draghiho obvinil, že se snaží oslabit euro, aby získal nepoctivou výhodu v mezinárodním obchodě. Co si o jednom z nejvýraznějších Draghiho obratů v měnové politice za osm let, co stojí v čele instituce, myslíte?

To už vážně není ani vtipné, to už je jen tragédie. Úvahy o takovém snižování úrokových sazeb jsou naprosto nenormální, když vezmeme v úvahu, že většina ekonomik stále ještě roste. To je, jak kdyby se člověk se začínajícím nachlazením už automaticky začínal krmit antibiotiky a pak na nich drandil pár let. Antibiotika brzy nejen že přestanou účinkovat, ale také jeho přirozenou imunitu brzy zcela rozvrátí. Taky tržní ekonomika se tím vychyluje od normálního chování a ztrácí schopnost sama se akomodovat na drobné těžkosti, které dřív bezproblémově přecházela.

Má to hned několik rozměrů. Zmiňme jen ty dva nejkřiklavější. Zaprvé racionální ekonom by nikdy nedovolil, aby byla hlavní úroková sazba eurozóny záporná, natož v době, kdy ekonomika roste. Nikdy by nepřipustil takovou nemravnost, aby při záporných úrokových sazbách věřitel platil dlužníkovi za to, že mu „smí“ půjčit! To ale dneska platí. Záporný výnos má aktuálně 55 procent vládních dluhopisů eurozóny.

A zadruhé tahle nemravnost se propisuje do šíleně přepálených cen nájmů a bytů. Nájmy totiž rostou ze dvou důvodů: Jednak centrální banka – v době růstu ekonomiky! – nepochopitelně ekonomiku „podporuje“ nulovými až zápornými úrokovými sazbami, což musí vést ke skupování bytů na hypotéky a zdražování bydlení. A jednak – a to sice neplatí pro nás, ale platí to pro eurozónu – příval imigrantů není pokryt odpovídajícím stavěním obydlí pro ně, což musí vést k převisu poptávky nad nabídkou a zdražování bydlení. Neboli není to kapitalismus, co selhalo – jeho zákony fungují neomylně. Je to socialistické inženýrství – nesmyslné úroky a nesmyslná imigrace – co bydlení zdražilo. A popletení aktivisté společně s Evropskou centrální bankou si zjevně vážně myslí, že čím víc inženýrství, tím víc „opraví“ to, co to dosavadní zkonilo. Takže ještě víc sníží úrokové sazby, aby nájmy ještě víc zdražily a aby ulice vybuchla násilnostmi…

Třetí největší ekonomika EU a zároveň její absolutně nejzadluženější člen Itálie zvažuje zavedení paralelní měny. Pro tento návrh hlasovali začátkem června italští zákonodárci jednomyslně. Paralelní měnou by Itálie splácela své dluhy firmám i domácnostem a dál by se přeprodávala jako platidlo. Kdyby Itálie experiment, který nese název mini-BOT, zavedla, okamžitě by ji čekalo sankční řízení. Objevily se i spekulace, že je to první krok k přípravě euroexitu. Přichází vůbec odchod z eurozóny do úvahy, když v ní přes obrovské problémy zůstalo Řecko?

Víte, rozhodnutí o odchodu z eurozóny by v případě Itálie nebylo ekonomickým, nýbrž politickým rozhodnutím. Tudíž ano, technicky nelze vyloučit, že Italům dojde trpělivost a z eurozóny vystoupí. Na první pohled to vypadá likvidačně. Jenomže když to vezmeme zcela pragmaticky, Itálie je tak zahnaná do kouta, že nemá moc co ztratit.

Mezi Itálií a Řeckem je totiž jeden obrovský rozdíl: A to ve velikosti. Řecko bylo eurozónou zachranitelné kvůli své relativně malé velikosti. Pokud by se do podobné situace dostala Itálie a taktéž by stejně jako Řecko nebyla schopna refinancovat svůj dluh, eurozóna by se už nedokázala na její záchranu složit. Proto je taky dnes Evropská komise na Itálii mnohem přísnější než na Řecko a snaží se takové situaci předejít. Takže pokud by se Itálie dostala do dluhové krize podobného rozsahu jako Řecko, nemohla by na pomoc spoléhat a nejspíš by byla donucena své dluhy prostě administrativně škrtnout, což je jen jinak řečeno vyhlášení bankrotu.

To se ale fakticky rovná opuštění eurozóny, protože podobně jako v případě kyperské krize by italské euro přestalo být minimálně dočasně směnitelné s jinými eury. Když to položíme takto, tak už zavedení paralelní měny „pro každý případ“ najednou začíná dávat smysl.

 

JAK TO VIDÍ ŠICHTAŘOVÁ aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti
 
Ty nejzásadnější texty autorky několika bestsellerů, publicistky, nositelky ceny čtenářů Magnesia Litera Markéty Šichtařové z posledních let o společnosti, politice i ekonomice.
 
 
* OBJEDNAT ZDE

 

 

 

 

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ivan Hoffman: Že lid neslaví listopad? Vítězný únor v roce 78 taky neslavil. Dopadlo to podobně. Havla bylo na politiku škoda, ale on sám na to nepřišel. Okopávání Zemana a Babiše je trapné

4:43 Ivan Hoffman: Že lid neslaví listopad? Vítězný únor v roce 78 taky neslavil. Dopadlo to podobně. Havla bylo na politiku škoda, ale on sám na to nepřišel. Okopávání Zemana a Babiše je trapné

POLOČAS HORKÉHO ROKU Při protestech proti Andreji Babišovi často slyšíme, jak demonstranti chtějí n…