Váš vnuk, pane Holečku, se také věnuje hokeji, změnilo se něco zásadního třeba v tréninkovém plánu? Něco, co nám brání vychovávat více špičkových hokejistů tak jako dříve?
Já jsem byl několikrát na tom tréninku a dost jsem se zhrozil. Žádná technika, žádné myšlení, žádná kombinace – ti kluci se už od dětství učí jenom bezhlavě odpalovat puky, od třetí, čtvrté třídy se hraje jenom na výsledky a podle toho to taky ta hra vypadá. A kdo se snaží tvořit, dostane vynadáno a trenér ho třeba nechá při zápase sedět.
A tohle v posilovně nenadřete, to v těch dětech zkrátka musí být a musí se to rozvíjet.
Když se věkově posunu k juniorům, kteří figurují na soupiskách našich extraligových klubů, nevidíte problém v tom, že až příliš často jenom zahřívají lavičku na úkor starších hráčů?
A proto také odcházejí do NHL, kde ale s dvoucestnou smlouvou končí většinou na farmě...
No jistě a to nepočítám cizince, kteří u nás hrají. Hlavně Slováky. Možná by nebylo od věci nařízení, které by ten počet zahraničních hráčů omezilo – a naopak by se mělo garantovat i to, že každý klub dá těm mladým určitý prostor. Když jsem chytal v německé lize, tak tam byl limit maximálně dva cizinci na jeden klub.
Začátek dalšího ročníku extraligy je už za dveřmi, jak se Vám dlouhodobě jeví úroveň naší nejvyšší soutěže.
Tak, jak už jsem říkal, problém je ten, že ta hra je prostě mechanická a bezmyšlenkovitá. Je tam pár čestných výjimek. Jenomže to jsou bohužel hráči kolem čtyřiceti! Jinak to probíhá tak, že se přejede červená čára, nastřelí se puk na zadní mantinel a všichni se jdou prát před bránu. A když to tam prohrajou, tak zase to druhé mužstvo vezme puk, přejede červenou čáru, nastřelí na mantinel, jedou před bránu – a tak pořád dokola. To není ke koukání.
Ale to ještě nic není, protože nesmíme zapomenout, že začneme hrát na úzkých hřištích jako v NHL…
No, to už si vůbec nedokážu představit. To bude jenom nahazování a odpalování puků. A bitky. Žádná myšlenka.
Ale víte, co je paradox? Že Kanaďani, kteří dřív hráli fakt stupidně, tak se teď skvěle naučili hrát ten kombinační evropský hokej – a my naopak kopírujeme to, co oni už opustili!
Pane Holečku, za těch 12 let v reprezentaci, dovolil jste si někdy odmítnout nominaci?
Ne, kdepak, to neexistovalo. Jedině zranění by to omlouvalo. Já když jsem teď viděl ty mladíky, jako Nečase nebo Zadinu, co odmítli Miloši Říhovi přijet na reprezentační kemp, tak Vám řeknu, že pro mě by tím prostě skončili! Já už bych je nikdy nepostavil!
Oni oznámili, že trénují individuálně…
Pane Holečku, střihem na jiné téma. Stále častěji slýcháme, že náš stát se mění v autoritativní nebo policejní zemi a že trpí svoboda a demokracie. Vnímáte to tak?
Víte, mě to upřímně řečeno tolik nezajímá. Když každý respektuje a dodržuje zákony, tak ať si zkrátka žije svůj život, jak se mu chce. Ale já jsem rozhodně rád, že je tady demokracie.
A je tu opravdu?
No já si myslím, že je. A ty lidi, co říkají, že tu není, tak by si měli zkusit žít v tom, když tu opravdu nebyla. Já vím, o čem mluvím, když jsem v tom prožil většinu života.
Ale Vy jste měl naštěstí v životě ten sport, který Vám určitě hodně pomáhal...
Tak ano, samozřejmě. Ale já Vám něco řeknu. My, když jsme vyhráli a pak jsme byli pozvaní na ten Hrad a tam nám dávali nějaká ta jejich vyznamenání a okolo toho celý ten cirkus, tak já bych pokaždé nejradši odešel od toho Husáka jednoduše domů, ale to se nedalo. A on mi pak ještě podával ruku a mně bylo hrozně. Ale nemohl jsem mu říct, ať jde do hajzlu, protože od něj nic nechci. To nešlo.
A pane Holečku, od Miloše Zemana byste si vyznamenání vzal?
(smích) Je tak to nevím, on každý na něj má nějaký ten názor. V roce 1989 to pro mě byl sympatický člověk, když vystupoval na všech těch akcích a shromážděních, a většině lidí se podle mě líbil, ale teď už je na něm prostě cítit ten věk. A stal se z něj takový, no takový zapšklý stařec! Ono mu to ještě pořád myslí, ale už to taky není takové. To tělo zkrátka stárne.
A pokud byste měl najít jeho nástupce. Co byste říkal třeba na svého někdejšího svěřence, kterého jste trénoval jako reprezentační kouč brankářů - Dominika Haška?
Tak to je nesmysl!
Nesmysl?
No jo, to jsem byl teda fakt úplně v šoku, když jsem si to přečetl.
Ale proč?
Ale zní to tak tajemně. Co aspoň naznačit?
Ne já nemůžu a taky ani nechci, protože… lidi by na něj třeba pak změnili názor a to já je nechci nijak ovlivňovat. Ať si každý udělá názor sám.
Ale oni třeba neví to, co víte Vy…a možná by měli. Myslíte, že je proměnlivý nebo nestálý...
No já nevím, možná… Ale ne, ne v tom to není.
Pane Holečku, svěřte se – uleví se Vám...
(smích) Teda zkoušíte to vážně skvěle, ale ze mě to nedostanete, to jsou i věci, co jsem tak různě zažil, ale…Fakt ne.
Dobře, vzdávám se, tak co nějaký jiný kandidát?
Chcete slyšet pravdu?
No to záleží na tom jakou…
(smích) Já Vám řeknu zcela upřímně, že mě to opravdu nezajímá. Já vím, co vím. Ale co naopak nevím je, jestli tu vůbec ještě zítra, za deset let nebo za rok budu, takže se snažím se podle toho chovat a řídit, prostě si užívat života, bejt veselej a tímhle se už pokud možno nezabývat…
(Rozhovor s Jiřím Holečkem pro ParlamentníListy.cz vedl Tomáš Procházka.)
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
