Jak se díváte na současný problém uprchlíků do Evropy? Je podle vás ze dvou vypjatě protichůdných výkladů pravdivější ten o nebožácích prchajících před válkou a hladem, nebo ten o ekonomických migrantech hledajících v Evropě „nový ráj“?

Uprchlíci nejsou „současný problém“. To, že se nevyhnutelně blíží tato krize, je v odborném tisku popisováno již mnoho let, a události posledních dvou let (bombardování Lybie a pád Kaddáfího i vznik Islámského státu) vývoj  „pouze“ dramaticky urychlily.

Bohužel vlády USA se řídí jen tím, co se jim zdá být v jejich krátkodobém zájmu a příliš si nelámou hlavy s následky své politiky. A Evropská unie se chová jako Evropská unie – řeší problémy „nebezpečných“ hraček a toho, jak umožnit potravinovým firmám prodávat domorodcům na východě Evropy podřadné zboží, ale skutečné problémy, jako jsou problém Eurozóny, problém Řecka a jižních států Unie nebo problém islámské masové imigrace, neřeší vůbec, valí jej celé roky před sebou jako zvětšující se sněhovou kouli, pokud se někdo pokusil o problému zahájit diskusi, byl okamžitě umlčen jako extremista a ostracizován. A pak, když problém přerostl přes hlavu a nedá se už bagatelizovat, řešení není, není žádná jednotná, se členskými státy projednaná politika a vypadá to, že nakonec budou některé státy Unie řešit situaci po svém jako Maďarsko. Zajímavé je, že se Maďarům vyčítá, že jejich postup zpevnit  státní hranici a nedovolit uprchlíkům vstup není systémový a nic neřeší. Jsem proto zvědav na vysvětlení, co řeší kvóty – možná krátkodobě uleví jižním státům, ale to jen za cenu toho, že budou chápány jako pozvánka pro další a ještě větší množství těch, kdo připlouvají a připlují do Evropy.

K otázce motivace: Není rozhodně pravda, že z afrických zemí utíkají jen ti, kterým hrozí nějaká politická perzekuce. Není ani pravda, že je bída a hlad vyhání z jejich domovů. Sleduji situaci v táborech, kam míří potravinová pomoc – nenastal tam prudký nárůst potřeby humanitární pomoci, je jako vždy kritická a na hraně. Ale ta potřeba se ani nesnížila tím, že stovky tisíc uprchlíků odpluly do Evropy nebo na svou loď čekají kdesi v Lybii. Se skutečnou situací nepopiratelné potřeby humanitární pomoci v Africe to nemá nic společného. A z tisku se dozvídám, že za místo na jednom ze člunů se platí tisíce dolarů – to odpovídá ceně potravin středoafrické rodiny na několik měsíců, nehledě k jejich oblečení, mobilům a jejich vyjádřeným postojům. Stejné je to s demografickým složením takzvaných uprchlíků – nejsou to trpící rodiny, nejsou to ti nejpotřebnější. Jsou to vesměs dobře živení a oblečení mladí muži.

Dlouhé roky jste žil v Kanadě. Jak tam fungoval uprchlický systém?