V letošním roce si zažíváme opravdu velmi nepříjemné výkyvy počasí. Jaro téměř nebylo, teploty ke konci května připomínaly spíše závěr listopadu, a potom hned přišla tropická vedra, která mohla vyvolat jak silné bouře, tak i to hrozivé tornádo na jižní Moravě. Jsou tyto změny obvyklé nebo je vyvolávají některé změny klimatu v důsledku globálního oteplování či podobných, negativních civilizačních jevů? 

To není novinka letošního roku. Jen jsme si v „suchém“ období 2015–2019 odvykli, že se počasí chová v posledních desetiletích extrémněji, než tomu bývalo v relativně klidném 20. století. Klimatický systém má velkou setrvačnost a dlouhou dobu dokázal tlak člověka docela dobře ustát. Až v posledních 50 letech zjišťujeme, že neumíme změny v chování atmosféry vysvětlit jinak, než vyšším množstvím skleníkových plynů v atmosféře, jejich menším pohlcováním v poškozených a globálně ubývajících lesích a v teplejším oceánu. Relativně zanedbatelné zvýšení globální teploty s sebou přináší změny v uhlíkovém cyklu, které jsme předpokládali, a na které už dlouho upozorňujeme. Extremita počasí je jen jedním, ale asi nejviditelnějším z mnoha důsledků.

Střední Evropa asi už není tím klidným místem k žití, co se týká živelných katastrof, jak jsme na to byli léta zvyklí. Nedlouho po tornádu na jižní Moravě zasáhly Německo přívalové povodně nemající v novodobé historii obdoby. Je tedy čas stavět více přehrad, suchých poldrů, zpevňovat svahy a vůbec zabývat se podobnými protipovodňovými opatřeními, abychom se uchránili před záplavami, anebo se letos jedná jen o výjimečný rok? Můžeme podobné excesy očekávat i v dalších letech?