Vysmívané sídlištní králíkárny? Zkuste sehnat pod 5 milionů!
„Tak to se mnou šlo celý život až do toho kritického roku 90. Oběti komunismu a stateční odbojáři se v tom roce rodili jako houby po dešti. Hlavně z těch, co cestou do OF zahodili stranickou legitimaci. Konečně dodnes je těchto ‚hrdinů‘ všude plno. Ale přes ten svůj tzv. reakcionářský původ nebudu tvrdit, že všechno bylo špatně. Naopak, mnoho věcí bylo opravdu lepších, než dnes,“ krčí rameny Ivan Vyskočil a dává příklad.
„Vezměte si jen ty vysmívané sídlištní králikárny. Zkuste dnes sehnat takový králičí byt na sídlišti za méně než 5 milionů. Byla tady spousta věcí, které tu dnes nejsou. Copak se za těch třicet ‚vítězných let‘ vybudovala nějaká velká stavba? Nebýt soudruhů, tak bychom asi v dobách sucha dnes plakali. Kolik se vybudovalo velkých přehrad, elektrárny, školy, průmysl fungoval a prodával a vyvážel do mnoha zemí. Zemědělci, přes ten vždy opěvovaný ‚boj o zrno‘, měli nárok na dovolenou,“ pokyvuje herec a zamýšlí se.
Pan Svěrák, ten „neohrožený“ bojovník...
„Opravdu asi nebylo tak zle, jak nás dnes přesvědčuje pan Svěrák. Pan Svěrák, ten ‚neohrožený‘ bojovník se až teď v demokracii pere jak lev ‚za demokracii‘? Vždyť se mu nic nedělo. V těch, jak říká, hrozných dobách točil filmy a psal idylické scénáře o pěkném životě na vesnici. Vesničko má středisková není zrovna ukázkou jeho ‚disidentství‘. Spíše je to propag film té doby,“ říká Ivan Vyskočil.
„Ale pozor! Ono se tak v mnoha vesnicích v takové pohodě žilo. Točil jsem filmy jako Plavení hříbat, Vinobraní, a tam mě i ty staré tetičky říkaly, že už by se k drobnému soukromému zemědělství vrátit nechtěly. Většina jich měla svůj dům, vinohrad a družstevní hospodaření si velmi pochvalovaly. Pan Svěrák asi na tohle zapomněl a nyní se připojil k bojovníkům a la zběhlý student v oblečku „hitlerjugend“ a dobývá se, společně s ním, takzvaně do otevřených dveří,“ říká.
„Mimochodem, i demokracie nesmí být bezzubá a měla by umět se proti takovým rozbíječům bránit! Soudruzi by je takto řádit a trhat Ústavu nenechali. A tentokrát musím říci, že právem!!“ konstatuje rázně herec.
Bez banánů žít můžeme. Ale bez brambor ne!
„Měli jsme armádu, funkční a schopnou,“ pokračuje dál v tématu. „Kde to dnes je? Kde je průmysl, školství, podpora mladých rodin a porodnosti, kde je armáda schopná zarazit případný příliv nechtěných migrantů? Nebyly sice banány, ale bez banánů žít můžeme. Ale bez brambor ne! Nebyli bezdomovci, lidi měli práci, i když samozřejmě nadávali. Pracovali dokonce i cikáni a cikánské děti s námi chodily na Žižkově normálně do školy. Kde to všechno je?“ ptá se a bez servítků si rovnou odpovídá. „Já bych to řekl. Ale musel bych být – sprostej jak kanál!“
Politikům se nedá věřit. Vždyť i Havel tvrdil...
„Vím, že v historii neexistuje KDYBY. Ale kdyby ti staří papaláši nebyli tak zkornatělí a blbí a nechali lidi volně jezdit, tak mohlo být všechno úplně jinak,“ podotýká Ivan Vyskočil. „Vždyť by se každý rád do té naší krásné země zase vracel a ještě by dovezl peníze a zkušenosti. Nefantazíruju. Vždyť i Havel v devadesátém tvrdil, že socialistický, ale svobodný řád republiky chce zachovat a nechce vstupovat do žádných vojenských paktů. Ale nějak na to rychle zapomněl, nebo co? A tak jsme tam, kde jsme. Tak to vidíte. Žádným politikům se nedá věřit!?“ pokyvuje smutně.
Mladí, plní genderových vědomostí a přehledů o mnohosti pohlaví, ale o životě vědí úplnej prd...
„Moji sourozenci po okupaci v 68 také emigrovali. Můj švagr tam dosáhl postavení zástupce šéfa velké švýcarské pojišťovny. To byl pro cizince ve Švýcarsku nebývalý úspěch. Ten jeho šéf několikrát prohlásil, že kdyby ve Švýcarsku nastala nějaká nenadálá situace, třeba válka, že bude zaměstnancům v tom případě šéfovat Vladimír. Doslova řekl, že ti Češi totiž jsou ‚odtamtud‘ tak vytrénovaní, že se v těch těžkých situacích dokážou úžasně orientovat,“ konstatuje Ivan Vyskočil.
„Proč to říkám? Je to totiž další věc, která ve svém důsledku byla lepší! Za totáče jsme se naučili nejen různá řemesla, která byla nedostatková, ale hlavně jsme se naučili myslet. Nevěřit všemu, co do nás cpala oficiální média, číst mezi řádky a dělat si vlastní názor. A to dnešním mladým bohužel chybí,“ krčí rameny herec a naštvaně kroutí hlavou.
„Vycházejí s různými honosnými tituly z vysokých škol, plní genderových vědomostí a přehledů o mnohosti pohlaví, ale o životě vědí úplnej prd. Přes všechny tituly co mají, jsou schopni uvěřit blábolům, že druhou světovou začal Sovětský svaz, generál Svoboda že byl padouch stejně jako Koněv, a že všechno, co bylo před rokem 90, že patří do koše. Samozřejmě, že téměř netuší, že byla nějaká mnichovská zrada a že Osvětim nezřídili Němci, ale jacísi nacisté neznámé národnosti. Největší pohroma, dle nich, byla okupace v 68., ale o německé okupaci 37-45 s tisícovkami mrtvých se taktně pomlčí. Těm se pak lehce namlouvá, že multi-kulti je pro země přínos, a migranti z Afriky že jsou doktoři a atomoví inženýři a máme je vítat. Popřípadě si před nimi kleknout a odprosit je. Nevím sice za co, ale je to prý nutné...!?“
EU? Jedna blbost za druhou. Jak bych ta ubohá holátka kojil?
„K tomu se nám z EU vnucuje jedna blbost za druhou,“ pokyvuje smutně hlavou herec a podotýká. „Poslední výmět EU je s mateřskou dovolenou pro muže, o kterou by se měl dělit se ženou matkou. (… nebo s rodičem 1, nebo 2 – už jsem z toho úplně zblblej, že nevím, co vlastně jsem já, jestli 1, nebo 2?) Zaplať pánbůh, že už jsou mí ‚smradi‘ velcí. Vůbec nevím, co bych si ty tři měsíce počal. Nějak se mi nedělalo mlíko a nevím tedy, jak bych ta ubohá holátka kojil. Ještě že jsem už starej pes a nemusím řešit tyhle problémy!“ obrací očí v sloup herec.
„Někdo sice už napsal, že prý to není pravda? Jenomže při kravských nápadech, které k nám z EU přicházejí, věřím, že tam nějaký ‚geniální‘ nápad byl, se skrytým, jako obvykle, čertovým kopýtkem. Vždyť se nám EU věčně sere do věcí, po kterých jí nic není, Nejraději by nám předepisovali koho smíme, a nesmíme volit. Když už jsme zvolili, tak nám kecají do našeho prezidenta, premiéra... A jejich zvrácenou podporu imigrace by nejraději přerozdělili i k nám. A bohužel, někteří naši zástupci v EU jim ještě k tomu kývají, místo aby na ně udělali dlouhý nos a řekli ‚tak to tůůhle, tohle ani omylem‘!“
Patrně z vděčnosti, že ho hoššani svezli s sebou...
Podporujete záměr EU, aby muž musel být dva měsíce povinně na rodičovské dovolené (Jinak by se zkrátila doba čerpání) ?Anketa
„Tuhle jsem se na internetu dočetl krásnou glosu se kterou plně souhlasím: Když jsem byl malý, byla homosexualita trestná. Později se ji snažili léčit. Ještě později byla tolerovaná, A v současné době je oslavovaná! Snad se už nedožiju doby, kdy bude povinná!!“
Policisté v pokleku před kriminálníky a země měnící se v jakési africko-arabské državy...
„Ve světle událostí kolem nás i těch v Evropě a za velkou louží, kde si policisté klekají před kriminálníky a městské rady přepouštějí vládu nad městy lumpům, kde tradiční země, ke kterým jsme kdysi vzhlíželi s obdivem, se mění v jakési africko-arabské državy, mi přijde naprosto adekvátní povzdech mé starší sestry. Říká: ‚Já už tu dlouho nebudu, ale až přijdu nahoru a tam zjistím, že je nějaká reinkarnace, tak kleknu a poprosím Nejvyššího: prosím Tě, už mě tam zpátky neposílej. Do takového světa – se už vracet nechci“!!“ cituje se smutným úsměvem svou sestru Ivan Vyskočil.
Na úplný konec dnešního Nedělního rána pak říká. „Tak jsem vás tentokrát asi příliš neobveselil. To nevadí. Příště si popovídáme o soudech, a to se teprve budete chytat za hlavu. Ale zatím si užívejte léta, sluníčka, koupání i zlobení dětí, těch ‚smradů‘, které přese všechny trable bezmezně milujeme,“ uzavírá s přáním všeho hezkého pro čtenáře ParlamentníchListů.cz Ivan Vyskočil.
Psali jsme:
autor: David Hora
