Jak a proč před lety (konkrétně v roce 2001) vznikla Asociace krajů?
Počítalo se s nějakou platformou, která bude kraje sdružovat, dopředu, nebo to bylo rozhodnutí, které vyplynulo z aktuální situace po vzniku krajů?
Taková potřeba skutečně vyplynula z aktuální situace a nikdo s tím dopředu nepočítal na základě nějaké legislativy. Jednání hejtmanů vycházela z velmi dobré osobní spolupráce a sdílení společných trablů.
Za předsedu Asociace, sídlící v Praze, tehdy zvolili vás, který jste byl hejtmanem v nejvzdálenějším kraji. To muselo být organizačně dost náročné, tady zakládat na zelené louce nějakou instituci a o tři sta kilometrů dále řídit jinou, která sotva vznikla...
Po pravdě jsem se stal prvním předsedou trochu nestandardně. Zakládajícího setkání Asociace jsem se nemohl zúčastnit, takže hlasovali beze mne a pouze mi volali, že mě zvolili, zda to vezmu. Organizačně to samozřejmě byla další zátěž, ale celá ta doba byla velmi hektická… Měl jsem výhodu, že navzájem jsme velmi dobře spolupracovali a pomáhala tomu i podpora ze strany primátora Prahy. Zejména Pavla Béma, bez kterého by třeba diskuse s Evropskou komisí byla hodně komplikovaná.
Vy jste byl „zakládajícím předsedou“ nejen v Asociaci, ale také jako hejtman v Moravskoslezském kraji. Jak vzpomínáte na začátky fungování krajského úřadu?
Bylo to složité období s hodně „divokým“ začátkem, protože asi tři měsíce jsem byl zároveň i primátorem Ostravy. Krajský úřad se vytvářel doslova za pochodu. Na kraje částečně přecházely pravomoci okresních úřadů, tvořily se rozpočty krajů, což znamenalo desítky jednání s vládou, s ministerstvem financí a s hlavním tvůrcem těchto územně-správních celků Eduardem Janotou (tehdejším náměstkem ministra financí).
Pamatuji si, že první rozpočet kraje byl nějakých necelých 80 mil. korun. Jednání za kraje jsem vedl i s tehdejším premiérem Milošem Zemanem a s předsedou Poslanecké sněmovny Václavem Klausem. Na jedné straně to byla náročná a vyčerpávající doba, ale na druhé nesmírně zajímavá, to asi již nikdo nezažije.
Když vás hejtmani zvolili předsedou a Asociace krajů začala fungovat, byla zrovna u vlády ČSSD a vaši hejtmani patřili ke sněmovní opozici. Jaká byla na straně vlády ochota začít s vámi jednat a vzít Asociaci krajů jako partnera?
Musím říci, že tím, že se „kraje“ staly politickým tématem vládní strany, snaha o jejich vznik byla mimořádná. Zvláště premiér silně tlačil na své ministry, aby pomáhali vzniku krajských úřadů. Dokonce si pamatuji na společné jednání vlády s hejtmany, kdy mi jako předsedovi Asociace krajů Miloš Zeman předal řízení společného zasedání a sám to jen sledoval a glosoval. Zajímavá zkušenost. Zpětně vidím, jak moc politicky zvláštní a určitě ne jednoduchou dobu jsem zažil.
Je to tedy dvacet let, co se poprvé volilo do krajských zastupitelstev. Myslíte si, že se za tu dobu kraje „usadily“ a staly se fungující a pro občany přínosnou institucí?
Za těch dvacet let se kraje jako úřady a samosprávné instituce na úrovni krajů již docela usadily. V mnoha oblastech jsou určitě přínosné. Problémem, a to co se doposud nepodařilo, je z mého pohledu určitá celkem pochopitelná neznalost lidí, co vlastně v plném rozsahu kraje spravují a za co fakticky zodpovídají.
Když kraje vznikaly, byla zaběhnutá celostátní politika, a celkem fungující komunální politika obecní. Do toho přišly kraje, které oběma odebíraly kus kompetencí a vlivu. Bylo třeba o některé z nich bojovat?
Samozřejmě, že vše nešlo jednoduše. Rozdělení moci ve státě na jednotlivé pozice je vždy divočina. Možná si někteří ještě vzpomenou, jaké těžké debaty se vedly o přesunu okresních nemocnic na kraje a stejně tak o přesunu kompetencí a financí pro dráhy na kraje. A takových bojů byla celá řada, skoro o každou část. I města měla obavu z neznámého nového subjektu, protože již měla pěkně zaběhnuté postupy s okresními úřady…
Občas zaznívá kritika disproporce krajů, že jsou rozdělené příliš nerovnoměrně (některé mají výrazně přes milion obyvatel, nejmenší Karlovarský kraj 400 tisíc) a že to v některých věcech zakládá nespravedlivé zacházení. Neměli bychom se po 20 letech zamyslet nad vymezením jednotlivých krajů a jeho případnou reformou?
O disproporčních rozdílech krajů se hlavně bojovalo před samotným vznikem krajů v Poslanecké sněmovně. Byl to litý politický boj jednotlivých poslanců z daného území. Nakonec dospěli k nějakému kompromisu, a aby se vůbec na něčem dohodli, vznikly tyto často velikostně rozdílné kraje. Moc nevěřím, že by v současné době takováto snaha měla nějaký úspěch. Kraje se již etablovaly. Staly se součástí politického prostoru. A hlavně to dnes není žádné nosné téma žádné politické strany, je to nějaký stý politický problém.
Čistě za sebe si myslím, že po 20 letech by byla velmi důležitá revize rozdělení činností mezi obce, kraje a stát, a to nejen v oblasti financí, ale hlavně v oblasti správní. Je až příliš mnoho duplicitních zbytečností, které obecně zatěžují mnohé části státního systému. Snad postupující digitalizace ve státní správě něco trochu utřepe, ale celková reorganizace řízení státu by byla z mého pohledu velmi důležitá. Ale dnes to skutečně není téma a spíše to čeká na nějakou novou velkou silnou osobu typu Margaret Thatcher, která s tím zatřese.
Asociace krajů vznikla jako společná platforma regionů. Jak v době, kdy jste ji řídil, fungovala spolupráce krajských lídrů? Byly tam tehdy mezi hejtmany poměrně silné osobnosti, nenarážely občas na sebe?
Naopak jsem považoval za velkou výhodu, že se sešlo mnoho silných osobností. Spolupráce nám fungovala velmi dobře a bylo tehdy úplně běžné, že jsme si skoro denně mezi sebou volali, co a jak řešit.
Když jsem se stal předsedou, rovnou jsme si určili pravidla, že nemohu a nesmím jakkoliv komentovat rozhodnutí jednotlivých krajů, a totéž nesmí dělat ani Asociace krajů. Mohl jsem vystupovat pouze s těmi věcmi, na kterých se shodli všichni hejtmani. Vybavuje se mi, že velmi těžkou situací bylo, když jsme se museli na společném sezení dohodnout na rozdělení peněz z Evropských fondů.
Každý hejtman musel říci, co přijme jako řešení jejich kraj. Po mnoha hodinách se nám podařilo dohodnout, a tak vznikl následně vládou schválený návrh. Myslím, že tu velkou počmáranou plachtu má ještě dnes Petr Bendl, tehdejší hejtman Středočeského kraje. A o tom, jak se navzájem jednotliví hejtmani uznávali, svědčí, že s některými si dodnes telefonuji.
Jak se, podle vás, Asociace krajů proměnila od roku 2008, kdy jste z jejího čela odešel, doposud?
Vznikla tak snaha z Asociace krajů vytvořit téměř oficiální státní instituci, což tak na začátku vůbec nebylo myšleno. Je na tom bohužel patrné, že pro stávající vládnoucí politickou stranu – hnutí je pro premiéra výhodné takto svázat kraje dohromady, aby se mu lehčeji stádečko ovládalo. Přičemž hejtman má jediného šéfa, a tím je krajské zastupitelstvo. A ani hejtman nemůže přistoupit na cokoliv z rozhodnutého na Asociaci krajů, bez schválení zastupitelstvem kraje. Myslím, že to hodně mate normální občany, jak vlastně kraje rozhodují.
Berou, podle vás, obecně politici na celostátní úrovni kraje a jejich Asociaci dostatečně vážně?
Myslím, že kraje jsou na celostátní úrovni vnímány jako politicky silný hráč, ale to neznamená, že by byly nějak v oblibě, protože jsou to velmi svobodní hráči. Proto je i snaha je trochu více svázat, a to i přes špatně pochopenou, nebo zneužitou Asociaci krajů. Asociace měla být pouze platforma pro jednání, koordinaci hejtmanů, a ne nějakou státní instituci.
V nejbližších dnech nás čekají další krajské volby. V čem jsou, podle vás, právě ty letošní mimořádné, a proč byste k nim voliče pozval?
Ty letošní jsou určitě jiné minimálně dobou, ve které se odehrávají. Pandemie zastiňuje skoro vše a boj s ní je hlavním tématem. Těžce se do toho vnáší nějaké krajské téma. Avšak krizové stavy prověřují vůdčí osobnosti, jak se s takovou situací vyrovnávají. Jako by se nám zároveň naskytla příležitost ověřit si, na kolik je ta instituce důležitá pro řešení katastrof v daném území.
Proto je zvláště teď podstatné k volbám jít a hledat strany, vůdce, kteří mají řešení vzniklé situace. Jak to vidí do budoucna, co dělat v jednotlivých regionech i pro ekonomické dopady, které budou po pandemii obrovské. Proto je teď důležité jít a volit rozumné, protože krasomluvci bez myšlenky nám budou v následujících letech k ničemu. Proto je potřeba zvolit to nejlepší, co se v krajích urodilo.
Psali jsme:
autor: Jakub Vosáhlo
