Rok 2019 byl pro vás plný změn a událostí. Opustila jste ODS. Budujete s Václavem Klausem mladším hnutí Trikolóra. Jak ten rok svého působení hodnotíte? A řekla byste na konci roku 2018, že to bude takto?
Ano, byl to pro mě i pro nás opravdu hektický rok, a kdyby mi někdo na silvestra 2018 prorokoval, co všechno mě čeká, asi bych mu nevěřila. Jenže všechno špatné je k něčemu dobré. A právě tak to bylo i s oním hanebným Vaškovým vyloučením z ODS. Myslím, že v sobě mám jistý cit pro spravedlnost, takže v tomhle případě jsem ani na vteřinu nezaváhala, na kterou stranu se po stavím. Nelituju toho. Donutilo nás to postavit se na vlastní nohy a nabídnout lidem poctivou politiku. S Trikolórou máme za sebou spoustu práce a ještě více nás toho čeká. Těším se na to.
Hnutí Trikolóra podle průzkumů sílí a má nakročeno do Sněmovny. Čím to podle vás je?
Bráníme normální svět. A lidé to vidí. Bráníme svět, ve kterém rodinu tvoří maminka, tatínek a děti, svět, ve kterém bohatství vzniká z práce, a ne z dotací a dávek, svět, ve kterém se nejprve musíme postarat o své blízké, a teprve pak můžeme pomáhat ostatním.
A jak celkově hodnotíte tento rok politicky pro Českou republiku? Rok 2019 provázely demonstrace, Andrej Babiš čelil a čelí trestnímu stíhání i auditům, opoziční strany čelí kritice, že neumějí nic jiného než kritizovat premiéra…
Vlastně si odpovídáte už v samotné otázce. Já tu ale nejsem od toho, abych rozdávala známky koalici ani opozici. Naopak, zdůrazňuju, že svět naší politiky se nedělí pouze na babišovský a antibabišovský. Nemůžu mluvit za jiné, každopádně ale platí, že Trikolóra si jde svou vlastní cestou.
Andrej Babiš tlaku stále odolává. Zvládne to podle vás i příští rok? Jaký je váš tip?
To je jeho věc. Já tu nejsem od toho, abych si sázela na Babiše či kohokoli jiného. Budu se jen opakovat. Můj tip pro voliče je Trikolóra.
Fotogalerie: - Milion chvilek ve Valči
Rovněž jsme si letos připomínali třicet let od změny politického režimu v zemi. Jak hodnotíte oslavy a projevy veřejnosti? Vážíme si dostatečně demokracie?
K těm oslavám, dá-li se to tak vůbec nazvat, jsem spíše kritická. Místo toho, abychom se zastavili, zamysleli, ponořili do vlastních myšlenek a zpytovali každý sám sebe, v čem jsme byli úspěšní a co se nám naopak nepovedlo, si ti největší křiklouni ukradli třicáté výročí i prostor na Národní pro sebe, respektive pro svoji netoleranci, nenávist a sprostotu. S demokracií tihle lidé nemají společného vůbec nic. Nechápu, jak může pražská radnice ve sváteční den pronajmout pietní místo na Národní partě těchto štváčů.
Psali jsme:
Vládní koalice tvrdí, že se máme nejlépe. Ekonomice se daří, nezaměstnanost je nízká, zvedají se důchody a tak dále… Máme se tak dobře, jak tvrdí například premiér? A na koho zapomínáme?
Ano, v zásadě si žijeme docela dobře, má to však svá ale. Hmotně určitě nijak nestrádáme, i když vždycky to může být vždy lepší. Jenže žádná z polistopadových vlád neukrojila tolik z našich nejrůznějších svobod jako ty dvě poslední, ve kterých spolu působí hnutí ANO a sociální demokracie. A ten návrat ke starým cenzorským, byrokratickým, udavačským i jiným praktikám už opravdu začíná být na pováženou. Lidé to vidí a začínají se tomu bránit. My to také vidíme a v našem programu na to reagujeme.
Voliči Babiše a Zemana jsou, zdá se, spokojeni. Ale nejen předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová upozorňuje, že hrozí kolaps penzijního systému. Na řešení máme patnáct let, jinak prý stáhne ke dnu veřejné finance. Reportér magazín uvedl, že bez reformy budeme zadluženější než v Řecku. Jak pracuje vláda v této oblasti? Je nebezpečí podle vás skutečně tak vážné? Mohou se zhroutit veřejné finance kvůli důchodům?
To není nic nového. Levicové vlády strkají před důchodovou reformou hlavu do písku už desetiletí. Jen si vzpomeňte na Bezděkovu komisi a jak s jejími závěry naložila ČSSD. Jenže čas tiká, populace stárne a počet pracujících v poměru k těm, pro které musejí vytvořit dostatek finančního zázemí, postupně klesá. Zodpovědný hospodář se včas připravuje na horší časy. Ne, že se tváří, že se nic neděje. Jenže ono je to nepopulární něco s tím udělat. Tohle nicnedělání a oddalování nevyhnutelného je ten skutečný populismus.
Máme za sebou tragédii v ostravské nemocnici. V rozhovorech slýchám, že je to napětím ve společnosti, stoupající nenávistí, rozdělením společnosti… Co si myslíte vy?
Všechno, co říkáte o stavu naší společnosti, je pravda. Ale tvrdit, že je to prapříčina či spouštěcí mechanismus té obrovské ostravské tragédie, bych se neodvážila. Ano, lidé mohou být naštvaní, ostatně každý jsme někdy na něco naštvaný, ale to ještě neznamená, že vezmeme do ruky zbraň a jdeme do nemocnice postřílet čekárnu. V tomto případě bych si spíš vsadila na nějaké psychické problémy. Ale jen hádám.
Co z vašeho pohledu znamenal rok 2019 pro Evropu?
Nebyl to dobrý rok. Evropa své problémy neřeší, spíš je dál a dál kupí. Evropská unie se zpožděním reaguje na následky, ale příčiny jí unikají. To se týká migrace, islamizace i ekonomiky. Namísto toho utápíme energii, čas i obrovské peníze v zeleném klimatickém šílenství.
Je na tom po roce 2019 Evropská unie lépe než loni? Začala konečně konat, jak jí bylo vyčítáno – ať už ohledně migrace, nebo vnitřních reforem? A jak jí to jde?
Ne, Evropská unie na tom není lépe, je na tom hůře, a ještě se to stupňuje. Ani od nové Evropské komise nelze očekávat žádný obrat. A když, tak k horšímu. Ostatně už se to děje. Program nové komise je tragický.
V loňském roce se říkalo, že byl přelomový kvůli hranicím, které byly v politice překročeny. Tedy, že došlo k jakémusi přesažení dosud nepsaných limitů – šlo o stíhání premiéra Andreje Babiše, chování prezidenta Miloše Zemana a podobně. Souhlasíte s tím, nebo rok 2019 překročil hranice další?
Pan prezident i pan premiér si za některé své kroky a postupy určitě kritiku zaslouží, jenže stejnou kritiku si zaslouží také opozice, protože odpovědnost za poměry a společenskou nevraživost má i ona. Právě proto jdeme s Trikolórou svojí vlastní cestou a nabízíme lidem poctivou alternativu.
Jaké máte cíle či předsevzetí do roku 2019?
To je docela jednoduché. S Trikolórou nás čeká ještě hodně práce. Potřebujeme dotvořit naši organizační strukturu, budeme dál precizovat náš program, budeme jezdit mezi lidi. A předsevzetí? Až nadejdou volby, dotáhneme to do úspěšného konce.
A co byste do roku 2020 doporučila českým politikům?
Aby se více věnovali politice a méně kriminalizaci svých protivníků. Politika totiž má být o tom, kdo nabídne lepší program, kdo nabídne lepší řešení, kdo přijde s lepšími myšlenkami, ne kdo na druhého nakydá více špíny.
Fotogalerie: - Daj-li medaili
A co byste popřála do dalšího roku Čechům?
Více vzájemné tolerance. Větší schopnosti naslouchat si. Více plurality v médiích, a v těch veřejnoprávních obzvláště.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
