Jak byste zhodnotil komunikaci vlády s veřejností o potřebnosti vakcinace a co by měla udělat pro to, aby se zvýšila ochota lidí se nechat očkovat?
O vakcinaci toho pořád moc nevíme a jsou tu protichůdné názory. Je známo, že Rusové vyvinuli vakcínu Sputnik V, kterou koupili Izraelci a Maďaři, zatímco my ji máme nakupovat koordinovaně v rámci Evropské unie. Ale nebylo zatím nikde řečeno, kolik bude stát a zda je opravdu bezpečná. Kampaň za očkování by měla být zaměřena na rizikovou skupinu, tedy na seniory. Jenže senioři už ledacos prožili a párkrát za život už byli obelhaní. Většinou na tom nejsou finančně nejlíp, tak dobrá zpráva pro ně je, že očkování bude zadarmo. Jestli řekla britská královna, že se dá očkovat, tak by to třeba mohl říci i náš prezident Zeman nebo celá vláda. Babišův kabinet by mohl třeba přijít s tím, že se všichni jeho členové nechají očkovat ještě předtím, než se s tím začne u seniorů.
Ale na přesvědčování veřejnosti by si měli najmout nějakou komunikační agenturu, která má zkušenosti, třeba i pobočku nějaké nadnárodní. Ta by mohla využít i poznatků svých centrál v Americe, v Londýně, ve Frankfurtu. Chtělo by to, aby komunikace probíhala opravdu profesionálně, ale vláda profesionálně komunikovat neumí. Jen si vezměte tu značku Czech Republic: The Country For The Future, to je úplná blbost. Hvězda v logu je v rumunských barvách. Tohle chceme komunikovat, když neumíme komunikovat ani svoji republiku? Proč nepřejdeme na krátký název Česko? Nebo každé ministerstvo má své logo. To si představte, kdyby nastoupil fotbalový národní tým a někdo měl dres Sparty, druhý Slavie, jiný Plzně nebo Ostravy. Ať si na komunikaci vezmou odborníky, to, co se zatím děje včetně komunikace ohledně očkování zatím není zvládnuté.
Nahrál jste mi zmínkou o Jejím Veličenstvu. Mohou pro přesvědčení lidí nechat se očkovat přispět osobní příklady? V Británii, která jako první země na světě očkování spustila, třeba královna Alžběta II. se svým manželem Philipem, v USA jsou připraveni nechat se před televizními kamerami očkovat tři bývalí prezidenti Barrack Obama, Bill Clinton a George Bush se zase ve snaze rozptýlit obavy veřejnosti ohledně bezpečnosti vakcíny proti nemoci COVID-19?
Určitě ano, protože lidé se rádi kloní k těm tzv. opinion-leaders, těm, co vytvářejí veřejné mínění. Žel, u nás nejsou političtí lídři rozhodnutí, bývalý prezident Václav Klaus je k tomu skeptický. No a lid tápe. Jestli si nechají udělat průzkum, tak zjistí, že většina seniorů není o nutnosti či potřebnosti přesvědčena. V tomhle případě by to měly propagovat špičky, nejenom politické, ale i vědecké, primáři, profesoři, protože těm by lidé uvěřili víc než ministrům nebo předsedům politických stran. Bylo by dobré, kdyby se odborné kapacity vyjádřily, že samy do toho jdou. Pak by to bylo o něčem jiném.
Zmínil jste v úvodu prezidenta Zemana jako příklad hodný následování, ale dokáži si živě představit, že už jen kvůli němu by se naopak mnozí očkovat nenechali. A týkalo by se to asi i dalších politiků. Mohly by ale uspět při přesvědčování o prospěšnosti očkování vedle vámi zmíněných vědeckých kapacit i celebrity z uměleckého světa?
Myslím, že autorita lidí, kteří ve vědě něco dokázali, by znamenala víc. Úspěšní umělci, například herci, by ale také mohli veřejnost přesvědčit. Jen by to museli být opravdoví herci, ne nějaké seriálové hvězdičky. Jako Češi jsme ale dost nedůvěřiví. Proto musí být jasně řečeno, kolik nás vakcinace bude všechny stát, protože se musí zaplatit. I když to bude pro očkované jakoby zadarmo, tak se to musí zaplatit z našich daní. A také musí být známo, jaké jsou výsledky. Ať se k tomu také vyjádří ti, kteří se v Česku podíleli na výzkumu vakcíny COVID-19, prý už byli docela daleko, než to bylo zastavené. Ty velké nadnárodní farmaceutické firmy mají takovou moc a sílu, že proti nim se nepostaví žádný Parlament natož politici.
Psali jsme:
Třeba je nějak motivovat, jak to svého času zmínila hlavní hygienička Jarmila Rážová, nebo by nebylo vhodné očkované proti neočkovaným nějak zvýhodňovat?
Nemohou, proboha, říct, že ti, kdo se nechají očkovat, dostanou bonbón, nebo budou moci jezdit do zahraničí nebo něco takového. To nelze. Lidé nejsou hloupí. Když se přesvědčí, že vakcína opravdu funguje, že je bezpečná, tak ji využijí. Ale je nemyslitelné chtít zvýhodňovat někoho, kdo cestuje po světě, a tak se určitě očkovat nechá, oproti někomu, kdo jezdí na chalupu a o vakcínu nebude stát. Ti, co se nedají očkovat, budou riskovat. Jak velké to riziko je, musí říct vědci. Ale pořád ještě jsou na očkování proti covidu protichůdné názory. Lidé jsou propojeni přes sociální sítě a na nich se objevují informace, které mohou být pravdivé, ale také to mohou být fakes, falešné zprávy. Proto je zapotřebí rozumná kampaň, kterou musí připravit profesionálové.
To, že se vládě ne vždy daří komunikace s veřejností, údajně stojí za neochotou lidí hlásit kontakty, s nimiž jako pozitivně testovaní přišli do styku. Dá se tohle brát svým způsobem i jako referendum o nedůvěře vládě?
Neochota pozitivně testovaných lidí hlásit své kontakty je podle mě dána obavou, že informace, které by dali, by pro osoby, s nimiž se setkali, mohly být komplikací. Lidé nechtějí „udávat“. Nebylo jim pořádně vysvětleno, proč je to nutné a v čem je to důležité. Je třeba jim to vysvětlit. Vzpomeňme, jak reagoval český národ během první vlny. Skvěle! Musíme začít důvěřovat těm opatřením a omezením, která ovšem musí být řádně vysvětlena a zdůvodněna. Nesmí se dít to, že jeden den mohu kupovat pivo do pet lahví, druhý den mi to zakážou, třetí den řeknou, že se zmýlili. Ať si vezmou někoho, kdo umí komunikovat. Vezměte si, že britská vláda je třetí nebo čtvrtá v pořadí využívání reklamy a komunikací. Před ní v dobách, kdy jsem to dělal, byl jen Unilever a ještě nějaká velká nadnárodní společnost. Tak ať vezmou ve vládě rozum do hrsti, skončí s chaosem a začnou vystupovat jednotně.
Neberete tedy neochotu pozitivně testovaných hlásit, s kým přišli do kontaktu, jako projev vzdoru vůči vládě?
Projev vzdoru proti vládě to každopádně není. Lidé spíš uvažují tak, že jde o jejich kamarády, příbuzné, tak třeba nechtějí, aby kvůli nim skončili v karanténě. Ale jde o to, aby pochopili, že ta opatření jsou přijímána pro to, aby se zamezilo dalšímu šíření nákazy. Aby zase nebylo „oni a my“, politici a my ostatní, to nemůže fungovat dobře.
Jak může působit na veřejnost, když je premiér Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Jan Blatný opakovaně plísní za to, že nedodržují opatření?
Když budu chodit po hospodách, které mají být zavřené, když nebudu nosit roušku, když budu vykřikovat, že kdo to porušil, musí podat demisi, a pak mě druhý den nachytají v zavřené hospodě, jak si dávám pivo, tak to je švejkárna a nevzbuzuje u veřejnosti důvěru v politiky. Ale obecně si myslím, že lidé věří tomu, že vláda dělá zhruba to, co jiné v okolních zemích, v přijatých opatřeních se od Evropy nelišíme, Švédové jsou na tom například mnohem hůř než my. Stačí se podívat do Spojených států, co tam se děje. Lidé jsou připraveni se chovat ještě zodpovědněji, ale k tomu opravdu potřebují jasně vědět, co mají dělat. Je nutné mít plán a ten s veřejností komunikovat. Za vládou, která to takto dokáže definovat, národ určitě půjde, ať jde o voliče napravo, nebo nalevo, protože tady jde o kejhák nám všem bez rozdílu politické příslušnosti.
Nemůže to jejich opakované plísnění mít podobný efekt, jako když učitelka peskuje neposlušného žáka a on i kvůli tomu své uličnictví stupňuje?
To určitě ne. To jsou jen takové výstřelky, zvlášť si v tom libují lidé jako Geislerová nebo senátoři jako Hilšer, ale lidé jsou rozumní a takhle nereagují.
Ale co říkáte tomu kroku vlády, když po necelém týdnu rozvolnění sáhla k dřívějšímu uzavření hospod z 22 na 20 hodin, tedy ne z hlediska epidemiologického, ale z hlediska popularity vlády?
Možná to rozvolnění nemuselo jít hned na 22. hodinu, ale zase chápu, že byli pod tlakem veřejnosti. Všichni už toho režimu kvůli koronaviru máme až až, jsme z toho unavení. Snad to mysleli dobře, že dají lidem nějakou vzpruhu, ale podle mého názoru to přehnali a nemuseli to až tak uvolňovat.
Dobře, ale když už k tomu otevření restaurací do 22. hodiny vláda sáhla, stálo jí pak to brzké zkrouhnutí otevírací doby o dvě hodiny za následnou mediální kritiku i rebelii některých hospodských?
Ti, kteří chlastají a potřebují alkohol, to určitě obešli. Pravdou je, že štamgasti, o které hlavně šlo, tvoří 80 procent hostů v restauracích. Najednou tam nesměli a chlastali bůhvíkde, na půdách, v garážích a porůznu, jen nemohli být v té hospodě. My jsme národ, který to pivo potřebuje, je na ně zvyklý podobně jako Němci, Belgičané, Britové. Určitě existuje svaz pivovarnických společností, a ty se mohli celoevropsky dohodnout. Nechápu, proč se tihle pivovarníci nedohodli na společném postupu v celé Evropě. Přitom pořád opěvujeme Evropskou unii, ale proč nedali pivovarníci a lihovarníci dohromady jednotné stanovisko, kterým by se zabývala Evropská unie? A mohlo se jet jednotně. Vstupovali jsme do jednotné Unie, ale když jde o něco vážného, tak každý stát jede po svém. V Bruselu je spousta úředníků, kteří nemají co dělat, dloubou se v nose, berou královské platy. Takhle přece nemůže Evropská unie fungovat.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
