Souhlasil byste při ohlédnutí za rokem 2020, že šlo z medicínských, ekonomických, společenských a psychologických důvodů o hrozný rok? Může pro naši zemi být tím, čím byly roky 1929, 1938, 1939 nebo 1968, tedy téměř osudovým?
Rok 2020 byl v mnohém zcela výjimečný. Pro nás všechny se jednalo o dosud nepoznanou životní zkušenost, navíc sdílenou ve skutečně globálním měřítku. Jaká je výjimečnost roku 2020 ve vztahu k ostatním historickým událostem nám jednou odpoví až historie. Zatím bych se však přeci jen zdráhal negativní význam tohoto roku přecenit. Srovnávat současnou situaci s oběma světovým konflikty nebo s nesvobodou a ekonomickým propadem či s obdobím studené války, bych se určitě neodvážil. Žijeme hůř než před rokem, to je pravda, ale stále žijeme dobře.
Je mi samozřejmě líto všech, kteří onemocněli, měli vážný průběh anebo zemřeli. Je mi velmi líto dětí, které nemohly chodit do školy a sportovat, je mi líto všech, kteří nemohou pracovat nebo o práci a obživu přišli. Poškození společnosti způsobila jak sama pandemie, tak do jisté míry i reakce na ni. Je to analogie se samotným onemocněním Covid-19 u jednotlivce. Nemocný organismus je poškozován jak přímým působením viru, tak vlastní imunitní odpovědí na infekci. Věřím, že očkování situaci zásadně změní a v příštím roce se život začne vracet do normálnějších kolejí.
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2020
Jaké neblahé následky pro naši zemi může koronavirová pandemie mít?
S následky pandemie se budeme potýkat ještě dlouho po jejím odeznění. Které to budou, je zřejmé už dnes. Zhoršení zdravotní situace – nejen v přímém důsledku pandemie, ale i v důsledku odsunovaní jiné „necovidové“ péče, zhoršení gramotnosti, pokles ekonomiky, nezaměstnanost a zhoršení životní úrovně. Bolestivé je i prohloubení zadlužení generace našich dětí. Doufejme však, že všechny negativní jevy budou dočasné a že se je podaří úsilím celé společnosti co nejvíce a co nejrychleji vybalancovat.
Může covid-19 a vše, co s ním souvisí, způsobit změny v chování a uvažování lidí? Třeba příklonem k duchovnějšímu či alespoň skromnějšímu životnímu stylu a tím, že přestanou tolik lpět na majetku a pohodlném životním stylu? Nebo ani pandemie myšlení výrazné většiny společnosti u nás ovlivnit nedokáže?
Věřím ve rčení, že každá krize je zároveň příležitostí. Mnoho lidí se v posledních letech skutečně až příliš upínalo k hodnotám materiálním. Věřím, že když se pohyb našeho hektického světa tak náhle a na tak dlouho výrazně zpomalil, že to mnoha lidem umožnilo zamyšlení nad dosavadním životem a možná i k přeuspořádání životních priorit. Možná si někteří lidé opravdu naléhavě uvědomí, že zdraví, život a svoboda nejsou samozřejmostí a že jsou to největší hodnoty, které můžeme mít.
Psali jsme:
Objevují se informace, že lidé letos ve větším množství než dříve konzumují antidepresiva. Jak jinak než jejich užíváním se však lze vyrovnat s omezením společenských kontaktů, ztrátou práce či snížením příjmu z ní, omezením či zrušením běžných aktivit, nebo nekončícím proudem tragických zpráv, jejichž společným jmenovatelem je covid-19?
Co byste chtěli, aby se znovu otevřelo?Anketa
Je mi samozřejmě líto všech, kteří nemohou chodit do práce a jsou dlouho izolováni. Ale každá obtíž je zároveň výzvou k jejímu překonání. Znám ve svém okolí mnoho lidí, kteří vynucený čas izolace využili k zdokonalování sebe nebo svého okolí nebo k pomoci druhým. Mnoho lidí pomáhá jako dobrovolníci v nemocnicích, nebo starým lidem, snaží se vzdělávat přes internetové kurzy, zvelebovat zahradu, byt nebo dům, tvořit rukama anebo hlavou, psát, skládat, sochařit, řemeslničit, cokoli. Lidé jsou přeci skvělí tím, že se umí přizpůsobovat a hledat v nové situaci nová řešení. V každé situaci existuje způsob, jak vytvářet hodnoty a jak být prospěšný.
Jak ovlivnila pandemie a opatření, která s ní souvisejí, vás samotného jako lékaře?
Které z vybraných jmen by se Vám líbilo na Pražském hradě?Anketa
Společně jsme všichni byli doma pouze dva týdny, když jsme na jaře skončili v karanténě. Během té doby jsem udělal spoustu práce, která na mě čekala několik let. Obě naše babičky jsou od jara v izolaci. Jedné již bylo osmdesát a při propuknutí první vlny odjela z Plzně a žila téměř rok sama jako Robinsonka na samotě na Šumavě. Naučila se tam však používat Facebook a videohovory. Naší druhé babičce bude už 75 a stále pracuje na plný úvazek jako praktická lékařka. Když vypukla pandemie, říkal jsem jí, aby šla konečně do důchodu a přestala pracovat, aby se ve svém věku nevystavovala riziku infekce. Ta se mnou tak ostře vyběhla, že jsem se jí už podobný návrh neodvážil zopakovat. Horší dobu pro odchod do důchodu si prý neumí představit. Izolovala se proto v práci a nepřestává pracovat každý den.
A tohle je přesně to, co bychom se od starších generací, které zažily daleko horší časy, mohli a měli učit. Odolnost a životní optimismus. Nefňukat a pracovat. Vždy je přece co dělat. Jak říkají Angličané „Keep Calm and Carry On“, tedy „Zachovej klid a pokračuj“. Když na Londýn několik měsíců padaly bomby, Londýňané se nezastavili a své město udrželi při životě.
Stejně jako v jiných evropských zemích jsme i v Česku zažili demonstrace proti covidovým opatřením a výzvy k jejich nedodržování. Máte pochopení pro ty, kteří už se nechtějí smířit s omezováním vlastních životů?
Mám veliké pochopení pro hájení lidské svobody. Je to jedna ze základních podmínek rozvoje lidstva. Nemám však žádné pochopení pro ty, kteří protestují proti dočasným omezením, jež mají za cíl chránit starší a slabší. Proč například také nedemonstrují za to, že nechtějí omezovat rychlost svého auta před přechodem pro chodce nebo před školou? To je naprosté nepochopení situace a čiré sobectví. Nikomu se omezení nelíbí, ale jsme v tom přece všichni společně.
Stejně tak odsouzeníhodné je i porušování pravidel vysoce postavených spoluobčanů, například při zabijačkách hladovějících prasat nebo při nočních návštěvách kapituly. To je úplný výsměch těm, kteří trpí těžkým průběhem nemoci nebo v důsledku omezení ztratili zaměstnání. Jak si pak takové osoby s vysokým postavením chtějí udržet důvěru veřejnosti v těžké době?
Psali jsme:
Před patnácti lety jste odešel pracovat do Anglie, která se pro Vás stala druhým domovem. Jak se Britové vypořádávali s pandemií ve srovnání s Českem, v čem postupovali stejně, v čem se naopak lišili?
Největší rozdíl byl zřejmě v organizovanosti a plánování. Angličané jsou velmi precizní a vždy mají dopředu připravený i plán B. Nejvýrazněji je rozdíl mezi zeměmi vidět na probíhajícím očkování. Systém očkování proti covidu připravovali už od léta a spustili ho jako úplně první země na světě 8. prosince. Za týden měli naočkováno 140 tisíc a do Vánoc již více než 600 tisíc Britů. Dva dny před koncem roku ve Spojeném království schválili použití i své vlastní vakcíny vyvinuté v Oxfordu (Oxford-AstraZeneca), které si už objednali 100 milionů dávek.
Líbila se mi i chytrá informační kampaň, byla vtipná a pozitivně motivační. Například hned druhým očkovaným pacientem byl pan William Shakespeare. Informační leták k očkování zní jednoduše „Join the resistance. Get vaccinated“. Čili „Dejte se k odboji. Nechte se očkovat“. Jak v porovnání s tím vypadal propagační leták k očkování od českého Ministerstva zdravotnictví, všichni víme. K čemu byly investované miliony do vývoje české vakcíny proti covidu, naopak neví asi nikdo.
Co se však týče vlastní medicínské praxe, tam mezi britským a českým postupem výrazný rozdíl není. Myslím, že Češi mohou být na svůj zdravotnický systém hrdí; co se kvality a výkonu týče, patří k nejlepším na světě. Druhou vlnu epidemie dokázal dobře absorbovat.
Fotogalerie: - Stop covid teror
Byla tamní politická reprezentace vystavena podobně ostré kritice jako u nás vláda Andreje Babiše, které její odpůrci vytýkali především chaotičnost přijímaných opatření?
Tak samozřejmě ano, kritiky bylo hodně, od opozice, od Skotů, od Velšanů. Spíše než chaotičnost však byla kritizována složitost opatření. Každý národ Spojeného království – Anglie, Skotsko, Wales, Severní Irsko – má svou vlastní politiku těch opatření.
I v Anglii jsou rozdíly. Opatření a omezení jsou, na rozdíl od České republiky, nikoli celonárodní, ale regionální. Takže to, co můžete a nemůžete dělat, záleží na tom, v jakém hrabství nebo dokonce v oblasti jakého směrovacího čísla se zrovna nacházíte.
Celkově si však myslím, že postupují transparentně a ke ztrátě důvěry veřejnosti ve vládní opatření nedošlo. Systém očkování ve své kvalitě i kvantitě je navíc, zcela oprávněně, vnímán jako velký celonárodní úspěch.
Obyvatelstvo Spojeného království i Evropské unie bylo do posledních dnů minulého roku napínáno, zda se vyjednavačům podaří uzavřít dohodu o budoucích vztazích. Nakonec to vyšlo a díky tomu se vyhneme chaotickému návratu obchodních bariér. Jak ta intenzívní a místy až dramatická jednání prožívali v Británii a jak byla komentována tečka za čtyři a půl roku trvajícím procesem odchodu Spojeného království z Evropské unie?
Konec roku byl nabitý směsicí vážných témat: vyjednávání brexitové dohody, koronovirus, nový zmutovaný koronavirus, krach mnoha obchodních řetězců, prohlubující se nezaměstnanost, hrozící ekonomická krize, hrozící přehlcení zdravotního systému a tak dále. V tomto kontextu bylo mnoho lidí už otupělých a soustředili se radši na to, jak co nejlépe ve velkých protikovidových omezeních prožít Vánoce s blízkými. Kdyby nastal brexit bez dohody, Britové by to, myslím, přijali s příslovečným klidem a poprali by se s jeho důsledky. Hlavně, ať už se posuneme dál.
Jak s popularitou a prestiží ministerského předsedy Borise Johnsona u veřejnosti zahýbaly pandemie i zmíněná skoro nekonečná vyjednávání s EU?
Tak oproti jaru, kdy se důvěra v něj pohybovala nad 50 procenty, klesla nyní na 40 procent. Není to málo, ale není to zase tak dramatické. Premiér Johnson je stále vnímám jako silná postava a už dnes je to jeden z nejvýraznějších poválečných premiérů. Dále bude záležet na tom, jak si povede v nelehkých dobách ekonomického propadu po brexitu a po covidu. Ale stále má na to, aby vyhrál i příští volby.
Fotogalerie: - Mobilní laboratoř
V minulých letech se v Evropě řešilo především klima, migrace či terorismus. Loni se tato témata zmiňovala zřídkakdy, protože ve veřejném prostoru vše přebila koronavirová pandemie. Znamená to, že nešlo ve skutečnosti o tak podstatná témata, nebo je naopak covid-19 neprávem odsunul z centra pozornosti a sám důležitosti tří zmíněných problémů nedosahuje?
To je velmi obtížná otázka, na kterou nám dá odpověď až historie. Jak zmiňujete, v našem světě je celá řada velkých problémů, se kterými si lidé budou muset poradit. Tedy pokud budou chtít jako druh přežít a prosperovat. Každý z těch problémů má vlastní dynamiku a v čase se spolu prolínají a vystupují tu více, tu méně. Nejde asi určit, který z nich nás v dlouhodobějším časovém úseku bude ohrožovat nejvíc. Covidem to určitě nekončí. Nové infekce budou vznikat stále. Konflikty též nekončí. Lidé spolu budou z různých důvodů bojovat ještě dlouho. Životní prostředí se jen tak nevzpamatuje. Lidé budou přírodu poškozovat ještě dlouho.
Důležitější než sama existence jednotlivých problémů je však schopnost lidstva tyto problémy řešit. Pokud lidstvo ohrožení své existence nevyřeší, ať už ovlivněním nepříznivého vývoje, změnou chování nebo adaptací, jako druh zanikne. Technicky na to lidstvo má, přejme si tedy, aby neztratilo vůli a motivaci tyto problémy řešit. Jen tak totiž můžeme jako druh dlouhodobě přežít, prosperovat a dále se vyvíjet v harmonii se svým okolím. K tomu je však potřeba ještě jedna nezbytná podmínka. Aby lidská tvořivost, soutěživost a kritický rozum mohly plně rozvinout svůj potenciál, potřebují existovat v prostředí, kde je respektována svoboda a důstojnost. Proto je boj proti všem politickým a ideologickým hnutím a režimům, které se staví proti lidské svobodě, podmínkou dlouhodobého a úspěšného rozvoje lidské společnosti.
Jsme v pořádku, všechno funguje, nic nám nehrozí, myslela si většina západního světa. Přišel ale otřes v podobě covidu-19. Bude začínající rok 2021 bližší tomu ,,normálnímu“ roku 2019 třeba i díky očkování, které se v Británii rozjelo jako v první zemi na světě, nebo na to můžeme zatím zapomenout?
Rok 2021 bude mít do „normality“ let minulých ještě daleko, alespoň v prvních měsících. Zvláště leden a možná i únor bude velmi těžký, možná zatím vůbec nejtěžší, jak pro zdravotnický systém v České republice, tak i v Británii. Ale celkově by to měl být rok již daleko optimističtější. To nejhorší, co s covidem přišlo, bychom měli krok po kroku již nechávat za sebou a postupně začít napravovat škody.
Moje přání nám všem do nového roku by proto bylo asi takovéto. Nechme se očkovat, sám jsem byl toto úterý – tím dobu covidovou ukončíme. Mezitím zachovejme klid, pracujme a tvořme a pomáhejme si. Chovejme se při tom všem k sobě s úctou, slušně a vlídně. Vším, co děláme, chraňme život a zdraví. A svobodu. Nikoli vystupováním proti opatřením chránícím slabší, ale ochranou našich hodnot proti všem ideologiím, které svobodu ohrožují a nenávidí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
COVID-19
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jiří Hroník
