Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský nesouhlasí s verdiktem svého soudu, jenž vyhověl stížnosti hotelu, který dříve dostal pokutu za to, že odmítl ubytovat Rusy, pokud podpisem nestvrdí nesouhlas s anexí Krymu. Jak se na veřejně deklarovaný Rychetského nesouhlas díváte?
Příjemně mě překvapil. Zdravý rozum ještě občas probleskne v záplavě ideologického šílenství.
Kdybyste byli poslanci, jak byste příští týden hlasovali o nedůvěře vlády?Anketa
A co samotný nález Ústavního soudu?
Vynechám právní problematičnost týkající se otázky diskriminace a především velice pravděpodobný rozpor s tzv. Helsinským závěrečným aktem. To nejhorší je, že otevírá Pandořinu skříňku dalšího růstu polarizace ve společnosti. Otevírá další bojovou linii, do té doby na mírovém území, kde vládla tolerance. A to je opravdu hanebné. Vracíme se k věcem typu „židům nenaléváme“? To jako vážně? Distancovat by se měli i všichni ostatní členové ÚS. Mimochodem to také demaskuje disfunkčnost této instituce, protože nepodléhá žádnému kontrolnímu mechanismu. Neexistuje přímý způsob, jak takové scestné rozhodnutí napravit. To je systémová chyba.
První část auditu Evropské komise hovoří o tom, že premiér Andrej Babiš se skutečně dostal do střetu zájmů. Auditoři uvádějí, že k jednoznačnému porušování zákona dochází od 9. 2. 2017, kdy byl přijat tzv. „lex Babiš“. Česko by tak mělo donutit Agrofert, aby vrátil všechny dotace od tohoto dne, tedy téměř 2,5 roku dozadu. Jak se na závěry auditorů Komise díváte?
Pan Babiš je ve střetu zájmů od začátku vstupu do politiky. Lex Babiš byl nefunkční pokus tento střet zájmů omezit. Každý, kdo podniká nebo má obdobné zkušenosti, ví, že vliv majitele nelze omezit žádným administrativním opatřením. Převod majetku do svěřenského fondu nic neřeší. Jen přestal své firmy řídit napřímo, ale přes další „manažerskou vrstvu“. Vše ostatní jsou pohádky. Ale mohlo to být i tak, že někdo připravil „lex Babiš“ jako past, kterou bude možné sklapnout dle potřeby.
Premiér Andrej Babiš v rozhovoru pro MF DNES uvedl, že si nepřeje předčasné volby. Jan Hamáček se ovšem nechal slyšet, že kdyby měl být Babiš obžalován, ČSSD z vlády odejde. Měli bychom tedy potom menšinovou vládu, opřenou o tichou podporu SPD a KSČM? Je pro Andreje Babiše taková varianta dlouhodobě udržitelnou strategií?
Především si je třeba uvědomit, že Jan Hamáček (jako mnozí další progresivističtí politici) je významným členem Aspen Institutu, za kterým stojí Bakala a který zde prosazuje zájmy tzv. amerických státních elit (deep state). Ti prosazují pravý opak toho, co je v bytostném zájmu České republiky: nepřijímat euro, hájit zbytky suverenity, pragmaticky se připravovat na vícerychlostní Evropu či dokonce rozpad EU, bránit eskalaci napěti s Ruskem, postavit se gender a multi-kulti šílenství a vzít vážně bezpečnostní rizika plynoucí z migrace. Naší budoucnost totiž v tuto chvíli určuje převážně zahraniční a bezpečnostní politika, nikoliv domácí mocenské půtky.
Fotogalerie: - Čaputová na Hradě
Reprezentanti amerických státních elit v ČR ale nevyhráli od roku 2010 žádné významné volby. A vypadá to, že jim dochází trpělivost i čas a spíše spoléhají na změnu skrze místní „majdan“. Přemýšlivý čtenář jistě pochopí, že se u nás nejmenuje ani Milion chvilek pro demokracii, dokonce ani Milion chvilek nenávisti, ale „Milion chvilek pro Miroslava Kalouska“.
Babiš a Zeman, pokud ustojí tento tlak, mají několik pohodlných možností: a) zachovat stávající vládu, b) sestavit novou vládu bez Andreje Babiše na stávajícím koaličním půdorysu (pravděpodobné v případě obžaloby), c) vytvořit vámi zmiňovanou koalici s SPD a d) další Zemanovu úřednickou vládu. Tahle hra se dá hrát další dva roky. Proto nelze brát pana Hamáčka příliš vážně, nemá v ruce skutečné trumfy. A udělá to, co mu bude nařízeno. A pro deep state je lepší mít škůdce ve vládě než v opozici. Bez ohledu na důsledky pro ČSSD.
Z osobního pohledu nejsou ale žádné scénáře pro Andreje Babiše nijak optimistické. Dobíhá ho jeho vlastní podnikatelská minulost i chyby v politice. V džungli platí, že každý predátor má svého predátora. Budování jeho podnikatelského impéria neprobíhalo zrovna v rukavičkách, některé akvizice byly na hraně nebo dokonce za hranou zákona, stojí za ním poničené osudy desítek, možná stovek konkrétních lidí. Po vstupu do politiky, místo aby si z podnikatelů udělal spojence, tak na ně „zaklekl“. Jeho největší slabinou je, že nemá žádné skutečné spojence. Všichni, kdo jsou dnes s ním, to dělají jen pro vlastní výhody. Nemůže se na nikoho spolehnout. Postavil hrad z písku. Bezmocně přihlíží, jak se mu snižuje operační prostor. Přestal být tvůrce hry, častěji jen reaguje na situace, které vytvořili jeho soupeři. A zahraniční krytí bude funkční jen do chvíle, pokud bude moci být užitečný.
Organizátor akcí Milionu chvilek pro demokracii Mikuláš Minář se od prezidenta Miloše Zemana dočkal pořádné rány. Zeman ho označil za zběhlého studenta, který „by měl dokončit studia a najít si nějaké zaměstnání. Organizace demonstrací rozhodně není perspektivní profese,“ má jasno hlava státu. Je to v pořádku? Neměli bychom od prezidenta očekávat smířlivější tón?
Nevyžádané rady bývají k ničemu. Pokud se takhle mladý člověk ze dne na den stane „rockovou hvězdou“, žádné moudré rady od starce nepřijme. I kdyby to byl Jan Ámos Komenský. A v následujících měsících, a možná i letech, bude dobře placených „pachatelů dobra“ potřeba čím dál víc. No... každý svého osudu strojvůdce.
Co je ale podstatné. Organizátoři demonstrací zřejmě nechápou, že to není spor lid versus vrchnost, jako to bylo v osmdesátém devátém, ale že proti sobě stojí dvě mocenské skupiny. Personifikovaně zobrazeno: Babiš versus Kalousek. Tím pádem má počet účastníků demonstrací své jasné limity. Většina běžných občanů to na nějaké úrovni vidí nebo cítí, a proto je toto divadlo nechává chladnými. Neexistuje protistrana, která by šla do střetu. Ale mají-li si vybrat mezi Babišem a Kalouskem, a takto to dnes bohužel stojí, volí Babiše.
Velmi nepříjemným důsledkem toho všeho je, že polarizace společnosti se zvyšuje a přešla z módu pohrdání do módu nenávisti. Je to bod, z kterého už není jednoduché se vrátit do normálu. Pokud nedupneme na brzdu, případů jako Feri a Jakl bude přibývat (nechci zde hodnotit fakta ani mediální pokrytí a vyznění obou případů).
Nepřipustit „majdan po česku“ je možné. Je ale potřeba zachovat klid, nenechat se vyprovokovat a ignorovat povýšenost, která z „majdanistů“ stříká na všechny strany.
Václav Klaus ml. představil své hnutí Trikolóra. Jaké má podle vás šance uspět?
Tím, že Fiala odvedl ODS až někam k Pirátům, se vytvořil velký prostor pro autentickou konzervativní stranu. Potenciál zde tedy bezpochyby je. Peníze nebudou problém (otázkou je, z jakých zdrojů). Skutečný úspěch je ale potřeba odpracovat a stojí na manažerských schopnostech lídrů, dobrém marketingu a důvěryhodnosti mediálně viditelných osob a posléze kandidátů. Nechme se překvapit.
Fotogalerie: - Teroristé zneškodněni
Evropská komise zahajuje tažení proti Itálii z důvodu vysokého veřejného dluhu země. Její veřejný dluh překračuje 130 % HDP, podle maastrichtských kritérií by ale měl být pod 60 % HDP. Může případná pokuta něco vyřešit?
Asi stejně, jako hasit požár benzínem. Na druhou stranu, dluh 130 % HDP znamená, že jeho splacení by znamenalo cca pět let po sobě odevzdat celý státní rozpočet věřitelům. Je to, jako kdyby domácnost s čistým příjmem jeden milion korun ročně měla dluh 5 milionů, většinu toho „prožraných“ na spotřebních úvěrech.
Průměrný veřejný dluh v zemích eurozóny se v poslední době pomalu snižuje, stále však činí 85,1 % HDP. Když připočteme i země EU mimo eurozónu, průměr náhle klesne na 80 % HDP. Je očividné, že číslo pro státy eurozóny táhnou nahoru „nemocné“ ekonomiky, jako právě italská nebo ta řecká. Jde o zdravý stav? A proč jsou země, které neplatí eurem, zadlužené méně?
Stav veřejných rozpočtů je jedním z významných rizik rozpadu EU. Avizovaný pokles je ale pouze relativní ve vztahu k rostoucímu HDP a je tažený prakticky pouze Německem. Uvedená čísla tedy stále jasněji indikují negativní efekt zavedení eura. Bohatí dále bohatnou, chudí dále chudnou. Exaktně to potvrzuje studie dokládající, že na euru vydělalo jen Německo (a tuším Holandsko), pro ostatní země bylo zavedení eura nevýhodné. V lepším případě je celý projekt pouhým naivním politickým snem, který může skončit bolestivým fiaskem, v horším případě nástrojem k vytvoření opravdu velkého chaosu v Evropě.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
