Česká republika si už více než tři desítky let užívá demokracii. Jak se žije a dýchá v té současné konstelaci Pavlu Chrastinovi?

Víte, já začnu příslovím – a sice: zloděj volá, chyťte zloděje. Tady se skutečně zdá, že s tou demokracií v pravém slova smyslu se něco děje. To cítím a o takovouhle demokracii já mám strach.

Zatímco když vidím třeba ty akce sdružení Milion chvilek pro demokracii, tak oni říkají vlastně pravý opak, oni převracejí význam toho slova úplně na hlavu tím, že k tomu dávají nejrůznější přívlastky typu liberální nebo pluralistický.

Taky si vzpomeňte, že ještě za komunistů jsme tu měli taky krásnou „lidovou demokracii“ – úplný protimluv a nesmysl.

Takže kde se tyhle přívlastky objeví, tam je potřeba se mít setsakramentsky na pozoru, abychom si tu skutečnou demokracii uhlídali, protože tuhle metodu používají i jiní – nejenom ta nátlaková skupinka Milion chvilek, která je podle mě ještě k tomu financovaná odněkud zvenku.

Pane Chrastino, vy jste tak trochu extrapřípad, protože jste prakticky celou první polovinu 90. let sledoval to dění v Československu a později v Česku z USA či z Austrálie. Jak na tu dobu vzpomínáte?

No, my jsme to společně s českými krajany samozřejmě sledovali v televizi a docela jsme si říkali, že jsme už v podstatě jedna z posledních zemí, kde se ten režim ještě nepřevrátil.

Ale takové ty věci, jako byla třeba kupónová privatizace, tak to mě úplně minulo…

Šťastný člověk…

(smích). No asi jo, podle toho, co jsem o tom taky pak všechno slyšel. Ale já jsem se teda nakonec vrátil do vlasti v roce 1994 – a to jsem měl pocit, že to tehdy bylo ještě dobrý, vlastně až do toho přelomu milénia, kdy podle mě nastal trošku takový odklon od té, řekněme, ryzí demokracie 90. let. I když já se přiznávám, že jsem si to taky uvědomil až zpětně.

A čemu to přikládáte – vstupu do NATO v roce 1999, nebo vnitropolitickým událostem, opoziční smlouvě, ekonomické recesi?

Já si osobně myslím, že daleko nejdůležitější bylo, když jsme v roce 2003 vstupovali do Evropské unie – aniž jsme věděli, jaké jsou v ní změny a co se s ní všechno stalo a jak se změnila v celém tom svém kurzu i v názvu, který reprezentoval tu přemenu z hospodářského EHS na EU.

Ale hlavně tady tehdy bylo jen hodně málo lidí, kteří dokázali srozumitelně vysvětlit všechny ty regule a smlouvy, jako byla třeba Maastrichtská kritéria a další a další, které nás v té Unii čekají. A já si myslím, že jsme se nechali naprosto zpitomět takovými těmi řečmi, že tam musíme rychle vstoupit a včera bylo pozdě, protože je to přece základní pojistka demokracie a kdesi cosi.

Ale člověk je vždycky králem až po boji.

Já jsem v té době taky patřil k těm, kteří vůbec nechápali, proč Václav Klaus tak váhá a otálí nad podpisem Lisabonské smlouvy a proč se tomu tak vzpírá. No jak víme, tak on to stejně nakonec udělal pod tlakem, ale na rozdíl od většiny z nás už tehdy chápal, co to může přinést – dneska se tomu říká deficit demokracie v rámci řízení EU – ale tehdy nebyl zdaleka každý schopen přečíst a pochopit těch 1 500 stránek, které tam ta úmluva nebo spíš to omezení naší svobody obsahovalo.

Když jste se zmínil o té první polovině 90. let a o tom, jak jste ty hlavní události toho převratu a toho, co následovalo, sledovali v zahraničí za vekou louží, tak přesně takhle mi to popisoval i někdejší výborný slovenský hokejista, dnes prezident Slovenského hokejového svazu Miroslav Šatan, kterému bylo tehdy asi 16 nebo 17 let. A oni byli přesně v tom listopadu a prosinci 1989 s juniorskou reprezentací v Kanadě, kde sledovali CNN a ještě si říkali, jaká je to bezvadná recese, že až to budou povídat doma, tak jim to nikdo nebude věřit…

No já to vlastně naprosto chápu, protože to jsem byl ještě v Austrálii a my jsme taky pořád čekali a čekali, co z toho jako bude.

A musím říct, že spíš jsme teda čekali, že tady nastane něco jako v roce 1968 – takový ten socialismus s lidskou tváří. Takže z té dálky to byl úplně jiný pohled, to si pamatuju, že nás ten vývoj potom docela udivil.

Pane Chrastino, stále používáte plurál – my jsme si mysleli, my jsme sledovali – tím máte na mysli koho?

Tak tam jsou takové kroužky těch našich českých krajanů, se kterými jsme to prožívali a samozřejmě jsme o tom vášnivě diskutovali. Ale jak už jsem říkal, skoro jsme se báli, že se ten režim převrátí snad úplně všude v tom východním bloku, jen u nás prostě ne.

Já jsem před dvěma nebo necelými třemi roky – a ještě jsem si to pro jistotu zpětně vyhledal – četl váš velmi podrobný a pregnantní rozbor s názvem Proč jsem se zmýlil v Andreji Babišovi, což bylo tehdy myšleno negativně. Dokázal vás Andrej Babiš zase přesvědčit o svých kvalitách?

Tak asi každý názor se vyvíjí, jenom hlupáci názory nemění. Mě Andrej Babiš určitě v mnoha věcech přesvědčil.

A víte, jak jsem to zjistil? Já jsem si před parlamentními volbami píchl na chalupě na nástěnku ty programy a sliby těch tří stran, o kterých jsem uvažoval – a nedávno jsem je z té nástěnky sundal a začal jsem to porovnávat s tou realitou. A z tohohle testu mi vyšel asi nejlíp právě ten Babiš.

Třeba už jenom kvůli té práci, kterou odvedl v Evropské radě, kde se nezalekl těch nejsilnějších a nejlidnatějších států, jako jsou Francie, Německo nebo Itálie či Španělsko, ale hájil tvrdě zájmy Česka. Teď to můžeme vidět třeba na tom příkladu unijního rozpočtu, proti kterému se nekompromisně postavily vlastně všechny státy Visegrádské čtyřky.

Ale jinak bohužel ta EU je podle mě taková soft měkká diktatura, tam nemáte šanci se bránit těm centrálním verdiktům – jenom v případě té Evropské rady existuje ještě právo veta, ale jinak ta EU už prakticky nemá s demokracií nic společného.

Pane Chrastino, abyste mi úplně neutekl od tématu Babiš. V posledních dnech se do českého premiéra tvrdě pustil hokejový brankář Dominik Hašek, který varoval pana „soudruha estébáka Babiše“, aby se nepřibližoval k hokeji. A posléze ještě promluvil do duše rodičům, aby informovali své potomky v dostatečné míře, co je vlastně Babiš zač. Není to už takříkajíc přes čáru…?

Podívejte se, Babiš byl synek člověka, který byl ještě za komunistů hodně vysoko v jednom zahraničním podniku a svou kariéru vlastně zahájil tamtéž taky jako ekonom a obchodník.

No a všichni si pamatujeme, že z takových lidí mohl agenta StB udělat každý, když vám protékaly rukama peníze třeba za fosfáty někde v Sýrii – a kdo to těm policajtům odmítl, tak prostě skončil – a mohl si jít dělat tak leda nějaké geologické vrty okolo Čech…

Takže taková byla tehdy prostě situace a teď mu spílat do estébáků, když všichni víme, že nikoho neudával…

Pozor! Existují údajně důkazy, že tam nějaká ta hlášení, a právě dokonce i udání byla…

To já samozřejmě nemůžu rozsoudit, já jenom vím, že se to vždycky ve vhodnou chvíli vytáhne a že se to proti němu zneužívá. Zvlášť spoustě těch liberálních levičáků zkrátka leží dlouhodobě v žaludku, protože by si rádi ta koryta rozdělili sami. Uvidíme, co z toho ještě všechno může být.

Já se necítím jako úplný odborník, ale řekl bych, že jsem takový publicista – osvětář a že ten můj pohled není moc daleko od toho objektivního stavu věcí.

Odpovězte mi ne jako odborník, ale jako občan, proč si myslíte, že toho Babiše tolik lidí volilo. Protože argumenty, že má korunové dluhopisy, Čapí hnízdo, Agrofert, Mafru a všechno kolem toho – to je ex post, to přece ti lidé věděli jestě před volbami?

Já bych to řekl tak, že jako národ občas ukážeme určitou takovou jasnozřivost a prozíravost a hlavně takovou tu zdravou dávku nefalšovaného selského rozumu, abychom se správně rozhodli. Protože někdy se člověk musí rozhodovat na tu či onu stranu intuitivně, to znamená podle citu, protože předvolební boj vždycky spolehlivě očerní každého – to bychom potom nemohli zvolit absolutně nikoho.

Já oceňuju to, že Babiš ten svůj předvolební program hájí a zachovává a prosazuje v těch daných intencích. Já si myslím, že nejsem zdaleka jediný, kdo si toho už takhle všiml. A jak víme, týká se to hodně třeba lidí na venkově, kteří ho volili.

Pane Chrastino, když si chcete dopnit informace, jaká média k tomu využíváte?

Tak to musím rozdělit na dvě kategorie. Jednak jsem si navykl číst třeba média, která jsou v originále v angličině. Těch je povícero.

A pak dostávám odkaz na některá média nebo články od známých – ať už to je Neviditelný pes nebo ParlamentníListy.cz, takže nečtu je sice systematicky, ale rád si je čas od času prohlédnu.

A nebojíte se fake news nebo hoaxů?

Tak já mám kamaráda z Kanady a ten už v tom má praxi, takže to odhaluje za mě, ale pokud jde třeba o ty ruské dezinformace, tak ty poznám sám na první pohled, protože to má i takový svůj specifický styl a slovosled a hned je mi jasné, jaký je asi účel.

Nejtěžší ze všeho je podle mě odhalit americkou fake news, protože tam to nikdo zase tak moc nečekáme a o to větší je to pak překvapení, anebo dokonce i zrada.

Rozhovor vedl Tomáš Procházka.
 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.