Stále se vedou diskuse o vyloučení Václava Klause ml. z ODS. V kontextu GDPR narazil, řekněme, na dno trpělivosti svých stranických kolegů. Na půdě Sněmovny totiž přirovnal schvalování zákonů kvůli EU k činnosti židovských výborů během druhé světové války. V ODS skončil. Skutečně tak přestřelil? Udělala ODS dobře, že Klause vyloučila?
To si musí ODS rozhodnout sama. Jasné ale je, že v demokracii, kde máme politické strany, má každá politický program a určitou ideologii. Pro ty, kteří se s programem a ideologií neztotožňují, není nic jednoduššího, než aby z takové strany odešli a případně si založili jinou. Václav Klaus ml. samozřejmě svými výroky uráží jak Evropskou unii, tak památku holokaustu. To, že národní parlamenty, a to nejen český, ale i britský, polský, rakouský, slovenský, ze tří pětin implementují rozhodnutí, která padají v Bruselu, v Evropském parlamentu, je jasné. To bylo jasné i jeho otci Václavu Klausovi, když jsme žádali o vstup do Evropské unie a on podal žádost. Nezměnilo se vůbec nic. Situace není jiná. Tři pětiny zákonů pocházejí z Evropského parlamentu. Je nepoctivé, podlé, demagogické o tom teď mluvit. Nic se nezměnilo. Pokud se Václav Klaus ml. chce podílet na tvorbě evropských zákonů, ať se nechá zvolit do Evropského parlamentu a nemusí urážet Evropskou unii ani památku obětí židovského holokaustu. Naprosto ODS chápu a Václav Klaus ml. se s tím musí vypořádat.
Když Václav Klaus ml. vysvětloval svůj kontroverzní výrok, upozorňoval na to, že mu šlo hlavně o suverenitu České republiky. Připomínal nejen to, že přijímáme zhruba tři pětiny zákonů z EU, ale také, že za vlády Sobotky to bylo 53 procent a v prvním roce Babišovy vlády číslo stouplo na 57 procent. Takže jde ještě o nárůst implementovaných nařízení a směrnic…
Takových je ale jistě dost. Přibývá zákonů, směrnic, nařízení, regulací. A vracím se opět ke slovům Václava Klause ml. o tom, že dramaticky roste počet zákonů, které regulují občanům život. To je podle vás správně?
To je trošku jiná otázka, v tom má pravdu. Takový ale není vývoj jen u nás a v EU, ale všude. Ať jste ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii, Rusku, v Číně. Vývoj směřuje k regulacím a omezením. Za posledních padesát let je nárůst enormní po celém světě. Vyvíjejí se technologie, společnost a přibývají předpisy, regulace. Ptát se na to je naprosto správná otázka a jako lidské společenství bychom se jí měli zabývat.
Když se ještě vrátím k přebírání zákonů z EU, 60 procent, není to příliš? Zvlášť když o těchto věcech v podstatě nerozhodujeme…
To je další klam. My o tom spolurozhodujeme. Stejně jako Francouzi, Rakušané, Němci, Belgičané. Máme v EP své zástupce. Ano, nemáme jich tolik jako Německo, protože nás není 80 milionů, ale co do počtu máme stejný počet zástupců jako Belgičané, Portugalci, Maďaři a samozřejmě více než Slováci, Finové, Dánové, Estonci apod… je povědomí, že se v EP rozhoduje o nás bez nás. Ne. My máme možnost se na tom podílet jako ti ostatní. Musíme si klást otázku, proč tyhle nekonečné diskuse nejsou v jedné z nejmenších zemí, jako je Lucembursko? Lucembursko tyto diskuse nemá, ale je jich jen 400 tisíc a rozhodují, mají předsedu Evropské komise. Asi nejsme tak politicky schopní, jako jsou Lucemburčané. Musíme si klást tuto otázku, proč tomu tak je, a ne mluvit o tom, že se někde rozhoduje o nás bez nás. To není pravda.
I v souvislosti s odchodem Václava Klause ml. se hovoří o tzv. sobotkizaci ODS. Vidíte nějakou podobnost v tom, co se děje v ODS a odehrávalo se nebo odehrává v ČSSD?
Nevidím. Myslím, že je to naprosto mylné, falešné, ujeté přirovnání. Žádnou podobnost nevidím.
Psali jsme:
Proti ODS minulý týden silně vystoupil i někdejší prezident Václav Klaus. „Dříve či později musí vzniknout nová, skutečná pravicová strana,“ uvedl. Vrátí se společně se svým synem více do politiky Václav Klaus starší? A jak je to podle vás s načasováním vzniku skutečné pravicové strany? Chybí na české politické scéně skutečná pravicová strana?
Václav Klaus starší by měl definovat, co to je skutečná pravicová strana. Mluví o tom roky, ne-li desetiletí. Je zakladatelem ODS, strana se vyvinula k jeho obrazu v prvních deseti letech. A znovu opakuji, byl to Václav Klaus, kdo podal přihlášku do Evropské unie. Přes svůj euroskepticismus je ODS strana, která obhajuje naše členství v EU. Oni ji chtějí nějak měnit, to ano, ale nezpochybňují členství. Václav Klaus ho zpochybňuje. Jestli chce založit protievropskou stranu, která bude prosazovat vystoupení z EU, ať to udělá! Žijeme ve svobodě, v demokracii, příležitost má, jestli si myslí, že strana typu, o které mluví, tady není, nechť ji založí! Osobně si nemyslím, že s tím nějak uspěje. Když se podíváme na SPD, vidíme, že se dále štěpí. Máme Českou suverenitu a další strany, které zpochybňují naše členství v EU, a řada z nich kandiduje teď do EP… jestli si myslí, že k tomu přidá další, má možnost. Mělo by být i v jeho vlastním zájmu, a bylo by to poctivé vůči veřejnosti, aby definoval, co si představuje pod pojmem skutečná pravicová strana. Obávám se, že v tom jasno stále nemá.
Ještě bych se vrátila k návštěvě Madeleine Albrightové v Praze. Na Pražském hradě ve svém projevu upozornila na fakt, že v řadě zemí NATO sílí nacionalismus a někde jsou přijímány zákony k oslabení opozice nebo médií. Vy jste se konference účastnil, co říkáte na její apel o nacionalismu?
Konference byla věnována 20. výročí vstupu České republiky, Polska, Maďarska do Severoatlantické aliance ve velmi důstojném prostředí na Pražském hradě pod záštitou prezidenta republiky. Jedním z hlavních řečníků byla Madeleine Albrightová, protože v době, kdy jsme vstupovali do NATO, byla ministryní zahraničí USA a dlouhé roky se o náš vstup zasazovala. Pokud ona dnes mluví o rostoucím nacionalismu, ano, na rozdíl od euforie po pádu komunismu tady nacionalismus je. Ale je to určitá reakce k procesům globalizace.
Vidíme to nejen u nás, ale i v Americe, Rusku, Číně, Austrálii, všude. Vývoj je tak překotný, že lidé hledají jistoty. Spousta se obrací k minulosti. Když si vezmeme jako příklad zemi, kde byla ministryní zahraničí, tak už před lety vznikla Tea Party, která byla odrazem nejrůznějších obav Američanů a snění o tom, vrátit se do dob, kdy byla Amerika velká a založená na správných hodnotách. Na tomto America First postavil svůj program Donald Trump.
Když se podíváme do Ruské federace, byl to ruský nacionalismus, na kterém Vladimir Putin stabilizoval ruský stát. Když se podíváme do Maďarska, Viktor Orbán začínal před třiceti lety jako mladý liberál, který měl dokonce stipendium pro studium v Británii od George Sorose. Později zjistil, že s liberalismem, otevřenou společností a globálním kapitalismem v Maďarsku do světa díru neudělá a stal se z něj maďarský nacionalista, který mluví o Maďarsku na prvním místě, proti EU a proti globalizaci. Takový vývoj je ve všech zemích.
Madeleine Albrigtová zažila holokaust, druhou světovou válku, tak si samozřejmě vzpomíná na to, kam vedl extrémní nacionalismus, národní socialismus, fašismus… že vedl k nejzrůdnější podobě plynových komor. Problém nacionalistů je, že oni mají potenciálně sílu rozbít nebo rozložit demokratickou společnost, která je založená na lidských právech a demokratických principech svobody slova, projevu, organizace apod., ale nemají už potenciál, pokud by k rozložení došlo, vystavět něco pozitivního a konstruktivního. Když si vezmeme EU jako příklad, tak v EU máme 28 států, a když si každý začne hrát jen svou politiku, hrozí nebezpečí, že si znovu můžeme vjet do vlasů tak jako koncem třicátých let. To je velmi nebezpečné hlavně pro malé a menší země. Kdyby mělo dojít k agresivnímu nacionalismu u velkých národů, budou malé národy první na řadě. Je to velmi nebezpečné. Je zarážející, že u nás, kde máme zkušenost s nacionalismem jak nacistickým, německým, tak komunistickým, ruským, jsou neustále politici včetně Václava Klause ml. i staršího, kteří si neustále s myšlenkou nacionalismu nebezpečně pohrávají.
Na tohle Madeleine Albrightová upozorňuje i ve své nové knize. Abychom se podívali na historii a abychom ji nezažili v hrůzné podobě znovu. Ano, můžeme být hrdí na svůj národ, ale měli bychom si uvědomit, že žijeme ve společenství s jinými lidmi, že máme za sousedy jiné národy, a to nejen v EU, ale i mimo ni. Abychom pořád neštvali jeden proti druhému. Vždycky to vyvrcholilo válkami. Že tu nemáme válku, jde na vrub poučení z tragických válek a z agresivního nacionalismu. Na tom je založena dnešní EU. Ano, jsou tu národy, mluví vlastním jazykem a nikdo nám ho nebere, ale musíme si uvědomit, že máme vedle sebe sousedy a je důležité, abychom se k sobě chovali slušně.
Dr. Libor Rouček
Albrightová varovala před vlivem ruského prezidenta Vladimira Putina. Ten se prý pokouší podlomit demokracii v Evropě a zároveň rozdělit Alianci. Jde o trefný postřeh? A jak hodnotit reakci Miloše Zemana? Ten pronesl: „Ten, kdo má strach z provokací, tím prozrazuje jen svoji vlastní slabost. Hrdá a sebevědomá země se má ve spolupráci se svými spojenci možnost sama ubránit a nemá se bát.“
Tady nejde o strach, ale o to, abychom si nalili čistého vína a na situaci se reálně podívali. Je pravda, že Ruská federace pod vedením Vladimira Putina se bohužel snaží západní společenství rozložit. Jak uvnitř jednotlivých zemí, tak ve spolupráci navzájem, ať je to EU, tak NATO, stačí si přečíst ruské noviny. Dnešní kremelské vedení staví ruský stát na nacionalistickém vymezování vůči svým sousedům, vůči Západu. Takže je důležité, abychom si toho byli vědomi. Jsme pevně zakotveni v Severoatlantické alianci a EU a měli bychom být dostatečně sebevědomí, silní, aby nás nějaká poznámka, projev nerozhodily. Vazby, které máme, jsou mnohem silnější.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
