Jak nahlížíte na Čínu?Anketa
Kandidujete za Žďár nad Sázavou do Senátu Parlamentu České republiky, tedy do komory, o které se v poslední době hodně mluví. Někteří senátoři sami sebe prezentují jako „pojistku demokracie“ nebo protipól Hradu a vlády v zahraniční politice. Co říkáte na to, jak vystupuje dnešní Senát pod vedením předsedy Vystrčila?
Bez možnosti kontrolovat a v mimořádně odůvodněných situacích odvolávat politiky prostřednictvím uzákoněného práva na referendum, jsme nyní vydáni na milost a nemilost poslancům, kteří svoje vrchnostenské postavení mají mezi volbami téměř neomezené. Tím, že se do Senátu volí v jiné době než do poslanecké sněmovny, máme možnost, v případě, že nás zvolení poslanci zklamali, do Senátu navolit jejich opozici a tím jim alespoň mírně zkomplikovat absolutní moc v současné totálně zastupitelské demokracii. To je konec konců také situace dnešních dní. Senát tedy může být jakousi formou „protestní organizace“. Nicméně, jako pojistka demokracie, by mnohem lépe fungovala přímá demokracie – tedy zákon o referendu, kdy by lid měl, za splnění rozumných zákonných podmínek právo veta u politických rozhodnutí, které jsou v příkrém rozporu s vůlí většiny národa. Pokud se mi podaří prosadit funkční prvky přímé demokracie, dovolím si tvrdit – skutečné demokracie, budu pro zrušení Senátu pro nadbytečnost.
Pan Vystrčil jedná podle toho, jakou stranu zastupuje, tedy ODS. Já jsem ODS vděčný za jediné. Po roce 1989, dle mého soukromého názoru a osobního poznání, absorbovala do sebe to nejhorší, co mělo před rokem 1989 členskou knížku KSČ a pomohla tak očistit naši stranu od těchto individuí. Jinak je to strana s krásnými a vznešenými cíli, ale praktikami, které z naší vlasti udělaly vyrabovanou kolonii.
Mimochodem, Miloš Vystrčil. Po úmrtí Jaroslava Kubery a zvolení předsedou Senátu se stal pro určitou část české politiky hvězdou, kterou někteří dokonce vyzývají ke kandidatuře na prezidenta. Vy jej znáte ještě z časů, kdy byl u vás na Vysočině hejtmanem. Jak jste jej jako politika poznal? A co říkáte na to, jakým způsobem se prezentuje dnes?
S panem Vystrčilem se osobně neznám a nemohu se tedy k němu jako člověku vyjadřovat. Jeho aktivity v Senátu považuji za eurohujerské a servilní vůči mocnostem, které nás víceméně nyní ovládají.
Jako své hlavní politické téma uvádíte prosazení přímé demokracie. „Zastupitelská demokracie se hodí pro řešení provozních záležitostí státu, ale hlavní a konečné slovo při zásadních záležitostech, zejména pokud jde o suverenitu země, vztahy s EU, NATO apod., musí mít lid!,“ píšete o tom doslova. Je podle vás přímá demokracie skutečně lékem na problémy společnosti?
Stručná odpověď zní ano. Odpůrci přímé demokracie nás přesvědčují, že lid není schopen rozhodovat zásadní politické otázky. Soudce ústavního soudu Rychetský dokonce straší, že by lid začal navrhovat nepřípustné zákony apod. Ale jak se má lid naučit chovat odpovědně, když je nyní postaven do pozice pouhého pasivního příjemce politických rozhodnutí. Možná namítnete, že zastupitelská demokracie se rozhoduje ve volbách. Jenže o čem jsou volby? O volební slibech a politickém marketingu. Volební sliby jsou nevymahatelné, což mimochodem potvrdil i verbis explicite Nejvyšší správní soud a politický marketing je o penězích. Takže základní pilíře současné „zastupitelské demokracie“ jsou prostě lži a „prachy“.
Dalším vaším cílem je „obnovit potravinovou soběstačnost ČR spojenou s obnovou venkova, jako živitele národa“. Z jakých důvodů je podle vás právě obnova potravinové soběstačnosti tak důležitá?
Potravinová suverenita, nebo chcete-li soběstačnost, je klíčová pro suverenitu státu a potažmo pro fungování venkova. Likvidace potravinové soběstačnosti, je součástí taktiky a jedním z prostředků, kterým nás naši západní sousedé úspěšně kolonizují a ovládají většinu podniků u nás. Ztráta potravinové soběstačnosti, znamená závislost na dovozu životně nutných potravin a jako každá vážná závislost je oslabující a omezující i v dalších politických jednáních a rozhodnutích, protože jako závislí jsme snadno vydíratelní.
Pro venkov je výrazné omezení produkce potravin likvidační. Venkov se ztrátou své přirozené funkce – živitele národa, ztratil i původní a přirozený účel. Z odlehlých vsí se stávají chalupářské osady, kde zmizela infrastruktura – obchody, služby i místní hostince. Z vsí v dosahu měst, kde je možné najít práci, se stávají „paneláky na ležato“. Lidé ve vesnici jen přespávají a případně tráví víkendy. Nákupy, služby, lékaře, školy si řeší ve městech a vesnice upadá. Je třeba vrátit venkovu jeho přirozený smysl, obnovit efektivní zemědělskou výrobu, vytvořit pracovní místa přímo na venkově. Pak se nám na venkov vrátí rodiny, lidé v produktivním věku a jejich děti. Teprve pak budou zase na venkově obchody, služby, školky a školy apod. Současné dotování nefunkčních obchodů, obecních hospod apod. ve vylidněných obcích, z daní tvrdě vymožených na pracujících, je zoufalá a žel dlouhodobě neudržitelná snaha zachránit současný zubožený stav venkova.
Chcete též „zabavit majetky, u nichž se prokáže, že byly nabyty podvody při restitucích, privatizaci nebo dotacích“. Trest propadnutí majetku již dnes v právním řádu máme. V čem by se tedy vaše řešení lišilo od současného stavu?
Dovolím si vysvětlit malý úvod do trestního práva. Trestní zákon má tři části, 1. část obecnou, 2. část speciální a 3. část přechodná a závěrečná ustanovení.
§ 66 Trestního zákoníku upravující trest propadnutí majetku máme v části 1., tedy části obecné, kde jsou uvedeny obecné věci, jako výklad trestnosti, časové a místní působnosti, druhy trestů apod.
Samotné trestné činy, na základě nichž jsou udělovány tresty z části první, jsou konkretizovány v druhé, speciální části Trestního zákoníku. Takže problém není v absenci trestu propadnutí majetku, ale ve vůli stíhat jednání, které poškozuje naši vlast, případně doplnit 2. část trestního zákoníku o zvlášť závažný zločin, jehož obsahem je lidově řečeno rabování, okrádání státu.
Žádáte také ukončení podpory a daňových úlev církví a vyplácení církevních restitucí. Jak si tedy představujete vztah státu a církví?
Respektuji naprosto nezadatelné právo vyznávat víru. Striktně však odděluji víru od církve. Dovolím si citovat Marka Twaina: „Církev vznikla v okamžiku, kdy první chytrák potkal prvního hlupáka“. Církve za středověku nashromáždily ohromné majetky, většinou paradoxně v přímém rozporu se svým obsahem. Katolická církev je dle veřejných zdrojů dodnes největším vlastníkem nemovitostí na světě. Nabytí a správa tak ohromného majetku stála na násilí a náboženské demagogii. Dnes již většina lidí chápe, že země je kulatá a církev již nemá sílu mučit a upalovat ty, co tvrdí něco jiného. S úpadkem moci církve se zhroutila i její dogmata a principy jejího fungování. Bohužel (jak říkáme mi ateisté), stále má dost síly a vlivu na to, aby účinně lobovala mezi poslanci.
Církev bych tedy ponechal výhradně v rukou božích, bez zasahování moci světské (pozemské).
Dalším vaším tématem je podpora rozvoje tělesné zdatnosti občanů, dokonce chcete spustit „program na posílení národní hrdosti a branné zdatnosti českých občanů“. Jakou podobu by tento program měl mít?
Tělesná zdatnost je nejlepší prevencí řady chorob, a to jak tělesných, tak psychických. Je tedy v zájmu vlasti mít zdravý národ. Já sám od dětství neustále sportuji a doufám, že to nezakřiknu, kromě zubaře, jsem minimálně 20 let nebyl u doktora. Návštěvy pro povinná razítka do sportovních licencí nebo zbrojního průkazu nepočítám. Budu podporovat veškeré programy na podporu fyzické zdatnosti a národní hrdosti. Národní hrdost u mě spočívá v hrdosti na slovanské kořeny, naši historii, tradice a předky.
V mládí jste se věnoval sportu, konkrétně jezdectví – parkurovému skákání. Zdůrazňujete přitom, že to bylo možné jen díky „výdobytkům socialismu“ a široké podpoře amatérského sportu ze strany státu, neboť sám jste platit ročně jen 500 korun členského příspěvku ČSTV. Dnes se z tohoto sportu stal sport pro děti bohatých, kteří jsou schopni investovat statisíce. Na druhou stranu – proč by měl toto všechno podporovat stát? Neměli bychom si přiznat, že všechno něco stojí a ježdění parkuru zkrátka nikdy nebude tak levné jako jiné sporty?
Jak jsem uvedl výše, zdravý národ je pro vlast základem. Stojí za to si předem ujasnit, co myslíme slovem „sport“.
Máme „profesionální sport“, provozovaný daným jedincem za účelem výdělku a „amatérský sport“ provozovaný pro radost a udržení zdraví. Zatímco „profesionální sport“, kdy daný „sportovec“ používá své dovednosti a tělo jako „výrobní prostředek“ a také ho často tak intenzivně používá, že řada profíků jsou důsledkem profesionální sportovní činnosti již v mládí částečně invalidní, je různě financován, protože je divácky atraktivní, tak amatérský sport a sport dětí a mládeže je dnes podfinancován nebo nechán na samoplátcovství.
Shodneme-li se však, že amatérské sportování, především dětí a mládeže, má z dlouhodobého hlediska pro vlast větší prospěch než profesionální sport, měli bychom najít prostředky na jeho podporu. Za socialismu byl hlavním zdrojem příjmu pro sport státní podnik Sazka. Proč například neobnovit speciální sázkařský státní podnik, jehož miliardové příjmy by nešly do kapes obchodníků s hazardem, ale opět do sportu dětí a mládeže?
Vaše programové spektrum je poměrně široké. Na jakou oblast byste se chtěl v horní parlamentní komoře případně zaměřit? Ve kterých výborech byste případně chtěl usednout?
Vzhledem k mému právnickému vzdělání a praxi bych se angažoval v ústavněprávním výboru. Chci prosadit zákon o referendu, zákonné úpravy zjednodušující výklady zákonů, protože současné zákony jsou tak komplikované, že jim jednoznačně nerozumí nejen ti, kteří se jimi mají řídit, ale ani soudci, advokáti či pedagogové na právnických univerzitách. Zákony, které jsou pro lidi nesrozumitelné, jsou nejen k ničemu, ale dokonce více škodí, než prospívají.
Chci také prosadit jednoduché pravidlo, že správní orgán bude mít u zjištění neúmyslných správních přestupků povinnost před uvalením sankce poučit přestupce o charakteru přestupku a poskytnout mu přiměřenou lhůtu k uvedení stavu v soulad s jeho poučením. Sankce by tedy byla přípustná nikoli ihned při zjištění přestupku, jako je tomu nyní, ale teprve po marném uplynutí poskytnuté lhůty k nápravě.
Jak hodnotíte současného senátora za váš obvod pana Bradáče?
Abych řekl pravdu moc jsem jeho činnost nezaznamenal. Takže nemám za co chválit, ani co konkrétního kritizovat.
Kandidujete za Žďár nad Sázavou. Jaké největší problémy podle vás tento obvod má, a jak byste chtěl ze Senátu přispět k jejich řešení?
Zaprvé: Obnova venkova, která však nesmí spočívat v marnotratném tahání dotací do nefunkčních projektů. Musíme obnovit zemědělskou výrobu, vytvořit přímo na venkově nová pracovní místa, která na venkov přitáhnou mladé rodiny, které najdou práci v místě bydliště bez nákladného a otravného dojíždění.
Zadruhé: Řešení mizerné situace ve zdravotnictví na Vysočině. Kvalitní čeští lékaři nám z Vysočiny utíkají, nahrazují se různými cizinci, kteří nezřídka ani neumí česky. Lékařská pohotovost je v některých oblastech vysočiny naprosto zanedbaná. Zkrátka musíme zlepšit zdravotní péči na naší jinak krásné Vysočině.
Zatřetí: Zlepšit hospodaření s vodou. Poslední měsíce se situace výrazně zlepšila sama. Současně s tím, jak přestala v rámci korona paniky létat nad námi letadla, začalo neobvykle pršet. Nevím, zda to má nějakou souvislost, ale byla by to velká náhoda, kdyby nikoli. Vysočina je výrazně zasažena kůrovcem, a tím na místě původních lesů vznikají rozsáhlé holiny. Les má naprosto nezastupitelný význam ve schopnosti zadržovat v půdě vláhu. Tohle je jistě palčivý problém k akutnímu řešení.
Otázka na závěr: Proč by měli voliči volit právě vás?
Protože pro ně chci prosadit posílení občanských práv, které jim umožní dát příštím volbám nějaký smysl. Jak jsem uvedl výše, volební sliby jsou dnes často „nevymahatelné žvásty“ (viz např.: usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2006, čj. Vol 17/2006-25). Proto dnes politice vládnou lži – prázdné volební sliby a peníze za manipulativní volební kampaň. Nastoluje to otázku, mají volby v takovém systému vůbec smysl? Tyto volby mohou tak být zásadní, protože budu-li zvolen a prosadím zákony pro možnost národa vetovat politická rozhodnutí učiněná proti jeho vůli, pro kontrolu, odpovědnost a odvolatelnost politiků, skončí konečně neomezené vrchnostenské pravomoci politiků po celé volební období, národu období marnosti nad českou politikou a budeme se moci spolupodílet na rozhodování i odpovědnosti za vlastní osud.
Dále jako podnikový právník s praxí z podniku u nás na Vysočině mám opravdu detailní znalost podmínek života občanů, kteří jsou zaměstnanci, živnostníci či drobní a střední podnikatelé. Moji protikandidáti státní úředníci určitě znají lépe, jak to chodí na úřadech, akademik pedagogickou práci a novinářka psaní článků (viz profesní profily kandidátů v obvodu Žďár nad Sázavou), já však vím jistě lépe jak hájit zájmy běžných občanů. Podle mého poznání jsme se dostali do stavu přebyrokratizované společnosti. Státní úředníci těžko budou přispívat k zjednodušení a zeštíhlení státní právy, které já považuji z hlediska běžného občana za klíčové.
Na internetu – Facebooku a YouTube průběžně zveřejňuji seriál videí – „Ranní rozjímání s kandidátem do Senátu Zdeňkem Stříteckým“, kde se voliči mohou se mnou detailně seznámit a kde jim jsem plně k dispozici pro diskuzi. Stačí tedy na Facebooku vyhledat „Zdeněk Střítecký – Váš kandidát do senátu“ a jsme ve spojení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
