Svoboda a přímá demokracie v poslední době velmi zdůrazňuje téma potravinové soběstačnosti. Jaké jsou pro vás důvody, proč o ní usilovat? A změnilo se v poslední době něco, co její potřebu ukázalo ještě intenzivněji?
Co podle Vás nejvíc pomáhá proti koronaviru?Anketa
Soběstačnost je samozřejmě trend opět zcela standardní ve vyspělém světě – jen ČR je jako obvykle díky politikům a cílené propagandě na opačném konci – jíme polské jogurty, belgické máslo a máme pocit, že nás spasí centrální masivní zdroje. Zatímco svět elektrifikuje dopravu, do České republiky z Evropy přesouvá výrobu posledních aut na spalovací motory a my tomu tleskáme.
SPD předložila několik návrhů, ale u některých mi váš poslanec Podal upřímně řekl, že vlastně ani nevěří, že přes vládní většinu projdou. Jak se podle vás věnuje potravinové soběstačnosti vláda?
Vláda v první řadě nemá žádnou vizi a dělá dílčí opatření na podporu té či oné komodity podle aktuální společenské poptávky. To je samozřejmě nesystémové a neefektivní. A samozřejmě myšlenka, že nemusíme kupovat vše v supermarketech, ale spoustu dobrot můžeme mít z vlastní zahrady nebo od souseda, je pro globalisty nebezpečná.
Jablko, které utrhneme z vlastního stromu, nijak nepohne českým hrubým domácím produktem (HDP), ale pokud ho přiveze kamion ze Španělska, tak se to odrazí nejen na tržbách a daních z prodeje jablek, ale také na prodeji pohonných hmot, na silniční dani, na prodeji nákladních automobilů a samozřejmě i na rozbitých silnicích, což ale znamená obraty a tržby firem, které silnice dokola opravují.
Tenhle nesmyslný kolotoč pak vytváří dojem úspěšné ekonomiky. Což je mýtus ekonomů z minulého století, který samozřejmě moderní ekonomové už dávno opustili, ale v ČR tím politici a média žijí – žijí v zajetí fetiše zvyšování HDP. Dobrý státník, ne hloupý politik, ví, že jeho cílem a prací musí být zvyšování kvality života občanů, ne pouhé zvyšování HDP.
Můžete to rozvést?
Méně kouříme, méně pijeme alkohol, ale třeba rakovina tyhle pozitivní trendy zcela přesně nekopíruje – v některých případech, například u rakoviny prsu, máme nárůsty. A ve světě se ví, že za tím je kromě životního stylu zejména znečištění životního prostředí. Víc kamionů se zeleninou, masem nebo ovocem ze Španělska, Německa nebo Polska znamená nejen rozmlácené silnice nebo víc havárií a dopravních zácp, ale i prostě víc rakoviny.
A stejně tak centrální zdroje energie znamenají víc drátů, větší vzdálenost přenosu znamená více ztrát, a to v praxi znamená dražší elektřinu a také víc emisí z uhelných elektráren. Vůbec v podstatě nejde o nějaké emise CO2, o nějaké oteplování, které je z většiny přirozeným cyklem. Ale jde o život. O to, kdy a jak umřeme.
Psali jsme:
Jedním z praktických návrhů, kterým chcete k potravinové soběstačnosti přispět, je zastavení převodů zemědělské půdy na stavební. Toto téma je zásadně spojené s různými průmyslovými zónami a „montovnami“. To jsou podniky vyrábějící výrobky pro zahraniční investory, kteří si zisky odčerpávají do svých domovin. O zaměstnancích v těchto montovnách se hovoří jako o novodobých otrocích, nebo vzhledem k výši jejich výdělků jako o „pracující chudobě“. Jak se díváte na tento problém?
Nemusíme být marxisté, abychom viděli, že lidé, kteří tvoří miliardové obraty (tedy zaměstnanci), odcházejí s výplatami na hranici chudoby. A stejně jako u HDP nelze od výše výplaty odvozovat kvalitu života – když má někdo vlastní chalupu se sadem a zahradou, tak mu k životu stačí i deset tisíc, ale pokud někdo žije doma v bytě, za který s poplatky zaplatí 18 000 korun, musí zaplatit parkování, MHD, školku, obědy ve školách atd. a vše k jídlu si musí kupovat, tak samozřejmě i 40 000 může být málo. A pokud máte méně a manželka je na mateřské, tak i s nadprůměrným platem žijete podprůměrně v chudobě.
Jaké je řešení?
Náš cíl je, řekněme po baťovsku, aby se zaměstnanci stali skutečnými partnery zaměstnavatelů. Konkrétně aby se velké nadnárodní firmy s těmi stamilionovými a většími obraty tak jako v onom Baťově Zlíně dělily o zisk. Tedy aby minimální mzda byla jiná u malých firem a živnostníků a jiná u velkých podniků. Je potřeba podpořit české živnostníky, malé a střední firmy a české zaměstnance. Naopak nadnárodní korporace je potřeba zdanit, jelikož dnes vyvádějí z ČR na dividendách bez zdanění kolem 300 miliard korun ročně. A mají tak konkurenční výhodu opoti českým firmám, které dividendy v ČR daní. Vyvádění nezdaněných dividend umožňují nadnárodním korporacím pravidla EU, která jde na ruku globalistům.
Ve svém předvolebním programu hovoříte také o tom, že zničení našeho zemědělství je z podstatné části způsobené našim členstvím v EU. Jak se Unie na našem zemědělství negativně podepsala?
To je na celou knihu – cílem západních firem samozřejmě bylo, abychom se stali odbytištěm jejich produkce, takže k tomu bylo třeba rozbít české zemědělství a buď ovládnout, nebo zlikvidovat produkci potravin u nás. To se bohužel Evropské unii víceméně povedlo. Podílely se na tom evropské směrnice, nevhodná privatizace a naše zákony.
Ten klasický modelově ukázkový příklad mafiánských postupů je cukrovarnictví. Po našem vstupu do EU ovládly většinu cukrovarů zahraniční firmy. Pak přišly evropské kvóty na výrobu cukru přidělené na jednotlivé cukrovary. Zahraniční cukrovary pak české cukrovary zrušily a na české kvóty vyráběly cukr v zahraničí a cukr nám – kdysi cukrovarnické velmoci – dovážely. Cena cukru se znásobila.
Tomio Okamura
Konkrétním případem, který se neustále řeší, je „pěstování řepky na dotace“ a byznys s obohacováním pohonných hmot biosložkou, ve kterém velmi úspěšně podniká firma založená premiérem Babišem. Je to podle vás v pořádku?
To je opět klasická ukázka, jak evropské směrnice a dotace pokřivují ekonomiku a trh. Firmy napojené na pana premiéra samozřejmě pouze chytře využívají peníze, kterými Brusel řídí zemědělskou produkci. Druhá věc je, že politiky v Bruselu samozřejmě ovládají lobbisté, kteří si diktují, co se bude dotovat – přesněji pod jakou záminkou se budou evropské peníze zneužívat a budou na nich vydělávat ti nejbohatší.
Jak celkově hodnotíte zemědělskou politiku Babišovy vlády?
Jako laik a politik samozřejmě negativně vnímám nedostatečnou podporu lokální zemědělské produkce, což není jen samozemědělství, ale i zpracovatelství zemědělské produkce. Co nám je platné, že pan Mach z Litomyšle odchová kuřata, ale pak je odveze do Polska, tam je nacpou hormony, napíchají do nich vodu, zabalí a jako českou potravinu je vrátí zpět na naše prodejní pulty? Jak se tohle může vyplatit? Vozit kuřata tam a zpět tisíc kilometrů? Samozřejmě proto, že Poláci mají výhodnější celkové nejen dotační podmínky pro svou potravinovou produkci.
Proč my nevozíme sýry do Německa nebo paštiky do Polska? Protože se to nevyplatí, ale naopak od nich k nám ano. Takže je v systému chyba. Tu má vláda analyzovat a přinést nápravu. Za třicet let to ale neudělala žádná vláda, a to je sakra špatně. Nejen pro české zemědělce, ale pro nás všechny. Za to, že jsme smetiště Evropy, kde se prodávají drahé druhořadé potraviny, ale i třeba prací prášky, které perou hůře než na Západě, nemůže jen Brusel. Ten je samozřejmě hlavní příčinou. Ale je to i vizitka všech dosavadních vládních koalic, co tu vládly a schvalovaly zákony, které tohle umožnily. Na nás, na voličích, tedy je, abychom to už nedovolili. A hnutí SPD má jasnou vizi a plán, jak to změnit, abychom jedli kvalitní potraviny za dobré ceny.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
