Jak jste si připomněl 17. listopad?

Jako každoročně. Už léta zapalujeme svíčku za oběti i přeživší nacistických koncentráků, včetně mého táty a mámy, na památku studentů v čele s Janem Opletalem, což má pro nás i určitou symboliku, protože bydlíme v Opletalově ulici.

Co vás při letošních oslavách překvapilo pozitivně a co negativně?

Já už ve svém životě zažil oslav. Oslavoval se Vítězný únor, říjnová revoluce, 1. máj, Měsíc československého přátelství… Teď zase 17. listopad. Lidé už měli plné zuby bývalého režimu, tak ho vyměnili za nový. To je pozitivum. Negativní je to, kam jsme se po třiceti letech dostali. O tom oslavy nejsou, spíš se pořád někdo vrtá v minulosti a srovnává nesrovnatelné a poukazuje na to, jak to všechno dříve stálo za dvě věci. A pak je poprask, když výzkumy ukazují, že značná část populace míní, že za komunistů to bývalo lepší. A nejvíc komické je to, když o tom ví všechno lidé, kteří se narodili těsně před listopadem nebo po něm. Oslavy mají být důstojné, a ne v režii nenávistných křiklounů.