Co pro vás znamená 250tisícový dav na Letné?
Projevení nespokojenosti se situací v zemi a vůli ji začít řešit. Bohužel nebyla využita, i když už se demonstrace posunula blíže k demokratickým standardům, než tomu bylo v létě. Smutné, že jsem nikde na demonstracích nezaregistroval varovná slova o čínském a ruském nebezpečí, připomenutí zásluh prezidenta Spojených států amerických Ronalda Reagana a papeže Jana Pavla II.
Fotogalerie: - Národní atrakce
Spolek Milion chvilek s demonstranty požadují po premiérovi buď se zbavit Agrofertu a odvolat ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, nebo odstoupit z funkce. Co vy na to?
To připomíná styl listopadu 1989, tedy doby totality. Dnes máme demokratický systém. Chceme-li změny, mají se prosazovat demokratickými prostředky, to znamená volbami, a respektovat výsledky voleb, jinak hrozí anarchie a chaos. I demokracii je třeba se učit. Nikdo nemá patent na jedinou pravdu, víme, kam to vede.
Z pódia také zazněla výzva k občanům, aby aktivně vstupovali do politiky a aktivně se podíleli například v občanských sdruženích. Domníváte se, že ji někdo vyslyší – tedy má smysl?
Nevyslyší, pouze prázdná výzva. Účastníci odcházeli bez osobní motivace. Potvrdily mi to i rozhovory s mnoha účastníky, zejména s mladými. Jen konstatovat, že se mi něco nelíbí, co je třeba, a nenabídnout realizovatelnou cestu v rámci demokracie a daného stavu společnosti nestačí a nemůže reálně změnit nic. Na místě Mikuláše Mináře bych vyhlásil jako motivační cíle pro příští volby do Sněmovny: ukončení ostudné přítomnosti KSČM v Parlamentu a změnu volebního zákona, aby občané mohli volit kandidáty do Sněmovny přímo jako do Senátu, doplněné podrobnými životopisy kandidátů. Volit kandidátky, na jejichž složení nemá občan vliv, je v podstatě urážkou voliče. Strany by tak byly donuceny dávat na kandidátky skutečné, schopné osobnosti, ty nejlepší, pokud by chtěly uspět. Bohužel ani Milion chvilek nepředstavil žádné silné osobnosti. Bez nich při teprve se tvořící občanské společnosti se v naší zemi nedosáhne potřebných změn. Moudrým slovům můžeme zatleskat, ale sama nic nezmohou. Stále slyšíme, co je špatné, co je třeba, ale nikde ne, jak konkrétně to realizovat.
Lidé premiéra u pokládání věnců opět vypískali. Slovním útokům nečelil z řad politiků a osobností jen on. Stane se to tradicí na tento svátek? Jak vnímáte podobné reakce?
To je ukázka nevyspělosti. Svoboda projevu to umožňuje, ale nemůže být bez hranic. Musí končit tam, kde začíná svoboda druhého. Úcta a respekt k postavení, funkci či jinému názoru, byť s ním nesouhlasím. Nesouhlas lze vyjádřit i kultivovaně. Vždy tam, kde se dají do pohybu emoce, ustupuje zdravý rozum a je usnadněná manipulace. Připomínám jeden z citátů prezidenta Václava Havla, vystihující dnešní dobu a současný stav naší stále se rodící demokracie: přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kdo ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.
Bez osobní odpovědnosti nelze vybudovat demokracii. Práce na generace, která začíná výchovou, vzděláním a osobním příkladem. Nikdo sám nemůžeme změnit svět, změnit můžeme pouze sebe, své okolí, tím měníme svět. Základem je návrat k přirozené lidské komunikaci omezující manipulaci moci.
Globální dluh na občana dnes činí zhruba 750 tisíc korun. Něco je hodně špatně v dnešním světě. Nezačneme-li se chovat rozumně, doplatíme na to všichni dříve, než tušíme. Demokracie tomu může zabránit, bude-li skutečná a přestane-li být zneužívána – a nejen u nás. Je to výzva doby každému, kdo ctí svobodu, demokracii a není mu lhostejná budoucnost jeho, jeho potomků a našeho světa.
Slováci už vykročili správnou cestou. Budeme je následovat? Věřím, že ano.
Jak jste si připomněl třicáté výročí od sametové revoluce?
Články na mých webových stránkách, osobní účastí na různých akcích v Praze, rozdáváním tisíců letáků připomínajících dodnes zamlčované zločiny KSČ v letech 1948–1989 s citáty Karla Kryla a profesora Jana Patočky.
Co jste tehdy, 17. listopadu 1989, dělal?
Žil jsem v exilu ve Švýcarsku. Pobýval jsem týden v Itálii putováním po místech, kde žil svatý František z Assisi, a zúčastnil se svatořečení Anežky České v bazilice svatého Petra se švýcarskými katolíky.
Psali jsme:
Domníváte se, že komunisté u nás přicházejí o svoji podporu? Podle voličů to zatím tak vypadá, přestože se podílejí na vládě.
Ano, jejich voliči postupně vymírají, nebo volí jiné strany i proto, že se KSČM stále více znemožňuje neudržitelnými výroky svých členů, popírajícími zločiny KSČ se skrytou snahou je omlouvat a relativizovat. Vliv komunistů na vládu umožnila neschopnost pravicové opozice, respektive její hloupost – v tom lepším případě. Připomínám, že místopředsedou Sněmovny byl zvolen předseda KSČM Vojtěch Filip 75procenty anonymních hlasů všech poslanců, navíc jako usvědčený agent StB. Veřejnoprávní média to nezajímalo, což je dost varující.
Mělo dojít v devadesátých letech k zákazu strany? V roce 1989 se uvažovalo o zákazu KSČ a později KSČM…
Samozřejmě. Umí si snad někdo představit, že by v poválečném Bundestagu působila NSDAP? Jde o princip. Mohli se přejmenovat a projevit alespoň takto pokání. Máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu a zástupce komunistické strany v Parlamentu už třicet let?! To není ostuda komunistů, ale všech slušných občanů. Nikdy není pozdě na změnu. Máme pomíchané hodnoty, proto si skutečné neuvědomujeme, respektive ani nevíme, co jsou a co představují.
Například Milouš Jakeš nebo Lubomír Štrougal zůstávají nepotrestáni. Měli by být potrestáni? Má smysl podobné záležitosti ještě řešit například vzhledem k odkazu mladším generacím?
Jistě, podobně jako se děje s nacistickými zločinci v SRN. Komunistické stejně jako nacistické zločiny jsou nepromlčitelné. Zlo je třeba konkrétně pojmenovat a odsoudit. Pokud jde o staré a nemocné lidi, není třeba je uvěznit. To bychom se chovali jako tyto zločinné režimy.
Co říkáte na výsledky průzkumu, podle kterého 38 procent Čechů nad 40 let tvrdí, že se měli za socialismu lépe? Je to pro vás překvapivý výsledek? Čím je způsoben?
Winston Churchill: věřím jen těm statistikám, které si zfalšuji sám. Dnes čtyřicetiletí si toho asi moc nepamatují? Člověk má přirozenou tendenci vzpomínat si převážně či jen na to dobré, stejně tak jako v přítomnosti vidí hlavně to špatné a nevnímá tolik to dobré.
Často se mluví o soudržnosti lidí, která za minulého režimu fungovala. Jak jsme na tom dnes? Je společnost „rozdělenější“ než dříve – jak se stále opakuje?
To byla soudržnost daná, respektive vynucená stavem rovnostářské společnosti, kdy všichni měli stejně a všechno bylo stejné. Dnes společnost rozdělují politici ve svém zájmu a pro svůj osobní prospěch, při vší úctě k těm několika málo občanům zákonodárcům, kteří efektivně pracují pro zemi. Vznikla společnost jednotlivců rozdělená majetky, kde si většina hledí jen sebe. Navíc je vše umocňováno narůstajícím strachem a obavami o budoucnost. Více existujeme, než žijeme. Blahobyt má být základnou pro tvorbu nemateriálních hodnot, ne cílem. To vede zákonitě ke zkáze. Cesta ke šťastnému, naplněnému životu a vyspělé společnosti to není. Chybí sjednocující idea. Za daného stavu společnosti ji může přinést jen silná osobnost a sama ji svým životem a odvedenou prací představovat. Na Slovensku se už na tuto cestu vydali volbou nové prezidentky.
V minulém rozhovoru jsem se vás ptala, zda se podle vás dá srovnávat demonstrace na Letné z roku 1989 a ta letošní. Odpověděl jste, že pouze množstvím, nikoliv však obsahem, protože tehdy se hroutil komunistický systém a lidé cítili sami od sebe potřebu se projevit a angažovat. Dnešní akce jste označil za deep state, organizátoři mají dostatek finančních prostředků, jak ovlivnit chování lidí. Domníváte se, že nikdo z přítomných na demonstraci necítí potřebu se projevit, pokud s něčím nesouhlasí, a všichni byli zmanipulováni? Nebo jak tomu mám rozumět?
Nepochybně cítí potřebu, které Milion chvilek dává prostor. Vždy to je o manipulaci. Ta může být jak negativní, tak pozitivní. Milion chvilek říká, co se mu nelíbí, ale nenabízí realizovatelnou, demokratickou cestu. Chová se, jako by měl mandát od voličů, čímž ukazuje svoji nevyspělost, respektive bezradnost. Jeho aktivity samozřejmě nevylučují určitý vliv na podporu potřebných změn ve společnosti. Ten by byl možný, kdyby měl spolek podporu většiny obyvatelstva. Tu si těžko získá, pokud bude pokračovat v dosavadním stylu, který s tím listopadovým z roku 1989 nelze srovnávat – ani duchovně, ani rozumově.
A naopak. Jsou demonstrace ukázkou, že jsme se nenaučili respektovat demokratický výsledek voleb?
Ano, jsme-li demokratickou zemí, musejí rozhodovat volby, ne ulice. Demokracii nelze budovat bez demokratů. Těmi ještě zdaleka nejsme. Musíme se ji teprve učit, když zde po generace nebyla. I proto máme v Parlamentu mnoho zástupců, jež většina občanů odsuzuje a se kterými nechce mít nic společného. Měli bychom si uvědomit, že jsou jedni z nás, kdy nelze očekávat kvalitu, kde není, respektive nemůže ještě být. Můj táta řekl v listopadu 1989: jak to chtějí udělat, když nemají lidi? Měl pravdu a nemusel by nic měnit na svých slovech ani dnes. Na jeho slova došlo. Jinak to být ani nemohlo. Demokracie bez skutečných demokratů je jen na papíře.
Často kritizujete kroky v devadesátých letech. Kde podle vás udělali politici největší chybu?
Chyběl právní rámec, kdy se zhaslo a začalo rozkrádat a podvádět ve velkém. Věru asi nebude mnoho polistopadových politiků a podnikatelů, kteří by mohli přísahat, že své nabyté bohatství získali pouze svojí poctivou prací a vždy jednali čestně. Těžko to asi šlo provést jinak, za daného stavu země, s absencí vrstev potřebných elit na všech stupních společnosti a které byly systematicky likvidovány po druhé světové válce. Jejich vytvoření bude trvat generace.
Z jakého důvodu vidí někteří Češi premiéra Andreje Babiše jako toho, kdo změní a zachrání minulé prohřešky?
Češi mají už ve své povaze nic sami neřešit, co se netýká jich – nebojovat, neriskovat, neobětovat a čekat na druhé. Premiér Babiš to vystihl: Poláci deset let, Maďaři deset měsíců a my deset dnů. Tedy jako poslední. Podporují vždy toho, kdo v nich vzbuzuje naději, že to dokáže, odpracuje za ně a neřeší, jak je dokonalý, či nedokonalý. Tím není nikdo, vyjma Boha. Země byla po generace mravně, morálně a materiálně deformována. Kdo je schopen si to uvědomit, nemůže se dění v naší zemi divit. Je nepřirozené, ale přirozený následek toho, co zde bylo a čím si země prošla – a nejen od konce roku 1948.
(Timothy Garton Ash, historik a publicista, už v roce 1989 v Praze o Československu k hroutícímu se režimu řekl: v Polsku to trvalo deset let, v Maďarsku deset měsíců, v NDR deset týdnů a v Československu to možná potrvá jen deset dnů, pozn. red.)
Pod pojmem svoboda lidé vnímají různorodé věci. Co znamená pro vás? A je dnes něčím ohrožena?
Svoboda je pro mne možnost pracovat, myslet, žít a moci konat v souladu s mým svědomím a mravním řádem. Jen svoboda umožňuje udržovat a pěstovat hodnoty, bez kterých nemá lidský život smysl a lidstvo budoucnost.
A jak jsme na tom se svobodou slova, kterou máme chráněnou zákonem, ale slýcháme kritiku, že jde jen o přelud? Ať už jde o sociální sítě, radikální odsuzování opačných názorů a podobně…
Špatně. Osobně jsem za svobodu slova momentálně ohrožen ztrátou veškerého majetku, bezdomovectvím a pronásledován jako novodobý třídní nepřítel zbylými postkomunistickými strukturami ve správě státu. Vnímám to jako důkaz kvality a potřebnosti mé práce pro svobodu, demokracii a rodnou zemi. Nikde a nikdy nebyla svoboda zadarmo. Proto je tak cenná.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
