Na sněmu hnutí Trikolóra měl váš projev jednoznačně nejdelší potlesk ze všech. Jaké jste z celého sněmu, včetně jeho úvodu v ulicích Brna, měla pocity?
Všechny projevy měly na sněmu vysokou úroveň a sklidily zasloužený potlesk. Délka potlesku není to nejdůležitější. Byť mě samozřejmě těší, že se mimo jiné s mým vystoupením lidé ve velké míře ztotožnili.
Sněm jako takový se nám opravdu vydařil a nejen já, ale všichni byli s jeho průběhem a vyústěním maximálně spokojeni. Po organizační stránce se podařilo vše zvládnout bezchybně a dík patří mnoha lidem, kteří dobrovolně pomáhali od začátku do konce. Pozvání přijali vzácní hosté z tuzemska i zahraničí, v sálu jsme promítali povedené spoty i zdravici Nigela Farage. A co je neméně důležité – po celý den vládla opravdu skvělá atmosféra. Příznivci Trikolóry se sjeli do Brna snad ze všech koutů naší země, potkali se staří přátelé i ti, kteří se zatím znali jen ze sociálních sítí. Všichni bez rozdílu jsme se v Brně utvrdili v tom, že naše snažení má smysl.
Mimo jiné jste v onom projevu řekla, že Trikolóra chce být „hradbou proti chaosu“ a naopak hájit „logos, který přinesl naší civilizaci takový úspěch“. Které hodnoty chce tedy Trikolóra bránit?
Kdo by byl nejlepší prezident po Miloši Zemanovi?Anketa
Ve svém projevu jste také řekla, že „slovo progres, česky pokrok, je dnes používáno pro likvidaci všeho doposud významného a důležitého“. Jak má tedy podle vás vypadat pokrok?
Pokrok by měl souviset především s technologiemi, které mají lidem usnadňovat život. Jak v oblasti telekomunikací, tak v oblasti dopravy či zdravotnictví. Základní hodnoty, na kterých stojí naše společnost tisíce let, nepotřebují žádné revoluční změny. Bořit vše tradiční a fungující není pokrokem, ale barbarstvím a projevením neúcty k odkazu našich předků.
Jedním z ústředních hesel hnutí Trikolóra, které podle mého dojmu prosazujete nejvíce, je výzva „Braňme normální svět“. Co to znamená? Jak tuto zásadu v praktické politice uvést v život?
Myslím, že jsem na tuto otázku již odpověděla a tento pilíř je také poměrně podrobně rozebrán v našem programu. Abych uvedla konkrétní případ, zmíním například manželství. Nemáme nic proti odlišné sexuální orientaci, ale už samotné slovo manželství snad vypovídá o tom, pro koho je určené. To nemá absolutně nic společného s tolerancí či netolerancí. Rodinu tvoří maminka a tatínek, ne rodič 1 a 2. Ve školách se má učit myslet, ne co si myslet. Stát má lidem sloužit, a ne je vychovávat.
Na setkáváních s občany v rámci objíždění České republiky, které jsme zahájili minulé úterý, též pomocí srozumitelných argumentů vysvětlujeme, proč hájíme a zastáváme právě tyto hodnoty. A odezva lidí je víc než pozitivní. Ostatně zrovna v pátek v Hradci Králové jsme na téma manželství vedli část debaty.
Když s tímto heslem přišel váš předseda Václav Klaus, tak mu liberální novinář Jan Moláček vzkázal, že on si odmítá nechávat od takového člověka, jako je Klaus junior, určovat, co je normální. Co tedy dělat s těmi, kteří z různých důvodů onen „normální svět“ odmítají?
Jana Moláčka neznám a jeho výroky nebudu komentovat. Jsme tolerantní a respektujeme jiné názory a slušnou diskuzi. Pokud někdo zastává odlišné postoje a názory, má na to plné právo a předpokládám, že dle něj se i rozhoduje.
Psali jsme:
Dalšími programovými tezemi hnutí Trikolóra jsou hesla „Žijeme v České republice“ a „Bohatství vzniká z práce“. Co si představovat pod těmito dvěma programovými tezemi?
Žijeme v České republice a v prvé řadě nás zajímá naše země, nikoli co zrovna hýbe společností v zemi na druhém konci světa. To navíc ani mnohdy nemůžeme ovlivnit. Chceme, abychom o naší budoucnosti rozhodovali jen a pouze my sami. To, bohužel, však často není možné. Například přes polovinu zákonů – 57 procent – přijímáme na povel Evropské unie a implementujeme do našeho právního řádu bez jakékoli širší debaty. I proto chceme vrátit náš vztah k Evropské unii před Lisabon a nedopustit jakékoli další předávání pravomocí Evropské unii. V neposlední řadě budeme vždy hájit naši českou korunu.
Bohatství vzniká z práce – je na první pohled jasně srozumitelné sdělení. Bohatství národa je přeci součtem bohatství jednotlivců. Proto prosazujeme nízké a přehledné daně. V každé zdravé společnosti by mělo být zřejmé, že, lidově řečeno, bez práce nejsou koláče. Kvůli dotacím, regulacím, přerozdělování a špatně nastavenému sociálnímu systému to tak dnes, bohužel, neplatí.
K vystoupení švédské školačky Grety Thunbergové v OSN jste napsala: „Jako máma dvou synů jsem viděla nešťastnou, zlobou pokřivenou tvář dívenky a slyšela zoufalé volání o pomoc. Bylo mi jí opravdu líto.“ Sledujeme podle vás v současné mladé generaci, bojující za klima, nešťastné a zlobivé děti, na které jejich rodiče zapomněli?
Nechci zevšeobecňovat. Motivace každého z podporovatelů stávek za klima může být jiná. Někdo se chce „ulít ze školy“, jiný opravdu věří, že stávky zachrání planetu, další se jich účastní, aby byl takzvaně v partě a tak dále. Většina těch studentů jistě žije v naprosto zdravém rodinném prostředí. Samotná Greta je dle mého úsudku jiný případ a upřímně je mi jí líto. Je zřejmé, že je zneužívána jako pouhý nástroj v kampani. V kampani, kde je i samotná ochrana klimatu až na posledním místě. Hlavním cílem ekologistů je polarizovat společnost, uzurpovat si moc na úkor ideových odpůrců, v mnoha aspektech i vrátit společnost do středověku. V historii se malé děti, zejména dívky, využívaly k propagandě často. Dvanáctiletá Suzuki obviňovala lidstvo v OSN před patnácti lety, Nayira brečela před OSN ohledně vymyšleného útoku Iráčanů na kuvajtské inkubátory s dětmi. Jsou to dětští vojáci propagandy.
Až příliš mi údajná ochrana klimatu připomíná boj za dělnickou třídu po roce 1948. Komunistům šlo samozřejmě jen o jejich vlastní prospěch, ale k dosažení svých mocenských cílů zneužili ty nejchudší vrstvy. Podobně na to jdou i jejich současní následovníci. Jen místo dělnické třídy zneužívají přírodu a klima obecně. Nevím, co z toho je vlastně horší…
Co by měla generace dnešních politiků udělat proto, aby se téma životního prostředí a klimatické změny vrátilo od hysterického generačního boje ke společnému úsilí o čistější planetu?
To záleží na tom, které politiky máte na mysli. Části naší politické scény samozřejmě podobná estrádní představení plně vyhovují. Mohou dále drolit společnost a ukazovat prstem na „třídního nepřítele“, tedy na ty politiky a strany, které se chovají racionálně a nepodléhají hysterii. Trikolóra má v této věci jasno. Chceme předat dalším generacím naši planetu v co nejlepší kondici a jsme přesvědčeni, že to tak má 99 procent všech lidí. Planetu však neuchráníme tím, že budeme jíst méně masa a plodit méně dětí. Je bizarní dávat si závazky typu: Do roku 2050 snížíme skleníkové emise o 246 procent. To už je jak plánování pětiletky za komunistů. Ať každý začne nejprve sám u sebe, doma a vede k tomu i své děti. To je vždycky nejprospěšnější. Pro celou planetu i nás všechny, kterým na ní záleží.
Rovněž jste v posledních dnech varovala před „novými inkvizitory“, kteří se pokoušejí hustit genderovou ideologii už do malých dětí v jeslích. Posledním pokusem má být nová metodika pro jesle. Co jste k tématu zjistila?
V prvé řadě musím říci, že jsem tím vším byla vcelku šokována. Ani v tom nejhorším snu by mě nenapadlo, že by mohl někdo chtít hustit do hlavy genderismus už dětem od šestého měsíce věku v minijeslích a školkách. Prvotním impulsem byl článek Jany Jochové na serveru Českého rozhlasu. Následně jsem se dostala k samotné metodice a podrobně si ji pročetla. Mezitím se již Ministerstvo práce a sociálních věcí vyjádřilo v tom smyslu, že Jana Jochová přehání a nic se vlastně neděje. Mluvčí ministerstva mimo jiné uvedla, že na tvorbě metodiky se podíleli odborníci z řad pedagogů. To je ale jen část pravdy.
Přibližně polovinu z autorského týmu tvoří zástupci neziskovek, které se přímo zabývají genderovými stereotypy. Podle toho ta navrhovaná metodika také vypadá. Vyskytují se v ní například tyto věty: „Speciální pozornost věnujeme stereotypnímu rozdělení rolí muže a ženy a zařazujeme aktivity, které toto vnímání nabourávají. Při čtení pohádek vybíráme pohádky i z jiných kulturních okruhů a příběhy, ve kterých se vyskytují různé modely rodiny, nebo které nepracují s tradičními stereotypy v rolích mužů a žen.“ Mimochodem celý ten plán je určen pro děti od šesti měsíců do čtyř let. To je nehorázné!
Co s tím jako poslankyně můžete dělat vy?
V prvé řadě mohu interpelovat příslušného ministra, což jsem také v případě ministryně práce a sociálních věcí Maláčové před týdnem udělala. Jsem velice zvědavá na její odpověď. Chci dosáhnout toho, aby se o celé této záležitosti vedla otevřená debata. Nejenom na půdě Sněmovny, ale v celé společnosti. Nesmíme připustit, aby o prosazení této zvrácené metodiky rozhodlo pět neziskovek a ministryně Maláčová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
