Nedávno jsme se bavili o českém armádním svátku. Chystám cestu do Polska, takže jsem zaznamenal, že v polovině srpna, tedy patnáctého, oslavila svůj svátek armáda polská. Zaujalo mě přitom, že tento den, v katolické církvi svátek Nanebevzetí Panny Marie, je také polským církevním svátkem. Proč tato dualita?

Primární je samozřejmě svátek církevní, který svým ediktem zavedl byzantský císař Maurikios na konci 6. století. Polská armáda svůj svátek odvozuje od zlomu v bitvě o Varšavu v roce 1920, kdy se podařilo zastavit a odrazit útok vojsk bolševického Ruska, snažících se o vývoz revoluce do zemí střední a západní Evropy.

Je zajímavé, že se tyto svátky takto potkávají, a to zvláště v Polsku, které je obecně známo svojí zbožností a uctíváním Bohorodičky...

Trochu se tomu pomohlo. Bitva u Varšavy, jak uvádím ve své knize „Osudové bitvy dějin“, byla vyvrcholením války mezi Polskem a sovětským Ruskem, trvající od dubna 1919 do října 1920. Úplně skončila podpisem rižského míru v březnu 1921. Bojové akce se po celou tuto dobu přelévaly v dosti rozsáhlém prostoru od Lotyšska po Rumunsko, největším polským úspěchem se stalo obsazení Kyjeva v květnu 1920. Krátce poté však sovětská strana soustředila většinu svých vojenských sil a zahájila rozsáhlou ofenzívu v prostoru dnešního Běloruska i Ukrajiny. V první polovině srpna 1920 se jednotky Rudé armády přiblížily na severu k Toruni a Varšavě, na jihu pak ke Lvovu. Bitva u Varšavy, trvající od 13. do 25. srpna 1920, přinesla naprostý zvrat ve vývoji tohoto válečného konfliktu, do října 1920 polská vojska pronikla zpět na běloruské a ukrajinské území, v okamžiku uzavření příměří stála před Minskem a Žitomírem.