Nedávno jsme se bavili o českém armádním svátku. Chystám cestu do Polska, takže jsem zaznamenal, že v polovině srpna, tedy patnáctého, oslavila svůj svátek armáda polská. Zaujalo mě přitom, že tento den, v katolické církvi svátek Nanebevzetí Panny Marie, je také polským církevním svátkem. Proč tato dualita?
Primární je samozřejmě svátek církevní, který svým ediktem zavedl byzantský císař Maurikios na konci 6. století. Polská armáda svůj svátek odvozuje od zlomu v bitvě o Varšavu v roce 1920, kdy se podařilo zastavit a odrazit útok vojsk bolševického Ruska, snažících se o vývoz revoluce do zemí střední a západní Evropy.
Je zajímavé, že se tyto svátky takto potkávají, a to zvláště v Polsku, které je obecně známo svojí zbožností a uctíváním Bohorodičky...
Trochu se tomu pomohlo. Bitva u Varšavy, jak uvádím ve své knize „Osudové bitvy dějin“, byla vyvrcholením války mezi Polskem a sovětským Ruskem, trvající od dubna 1919 do října 1920. Úplně skončila podpisem rižského míru v březnu 1921. Bojové akce se po celou tuto dobu přelévaly v dosti rozsáhlém prostoru od Lotyšska po Rumunsko, největším polským úspěchem se stalo obsazení Kyjeva v květnu 1920. Krátce poté však sovětská strana soustředila většinu svých vojenských sil a zahájila rozsáhlou ofenzívu v prostoru dnešního Běloruska i Ukrajiny. V první polovině srpna 1920 se jednotky Rudé armády přiblížily na severu k Toruni a Varšavě, na jihu pak ke Lvovu. Bitva u Varšavy, trvající od 13. do 25. srpna 1920, přinesla naprostý zvrat ve vývoji tohoto válečného konfliktu, do října 1920 polská vojska pronikla zpět na běloruské a ukrajinské území, v okamžiku uzavření příměří stála před Minskem a Žitomírem.
Co ale znamená, že se tomu pomohlo?
Varšavská bitva začala rozsáhlým přeskupením polských jednotek, k němuž došlo ve dnech 13. až 15. srpna. Díky tomuto přeskupení mohli Poláci 16. srpna zahájit klíčový protiútok do levého boku sovětského uskupení a následně se jim během týdne podařilo protivníka zcela rozbít. Ze čtyř armád padly dvě do polského obklíčení, části těchto jednotek se podařilo vyhnout zajetí jen díky přechodu na německé území a internaci. Z vojenského hlediska jsou tedy hlavními dny buď 16. srpen, den zahájení rozhodného protiútoku, nebo 25. srpen, definitivní vítězství v bitvě.
Je však třeba si uvědomit situaci v onom kritickém srpnu 1920. Poláci zůstali v boji téměř osamoceni, do vojska tehdy jako povolanci či dobrovolníci šli téměř všichni, kdo byli schopni držet zbraň, v onen církevní svátek Nanebevzetí Panny Marie se prakticky celé Polsko shromáždilo v kostelích a modlilo se za zdar polských zbraní, které jediné mohly zemi zachránit. A opravdu ji zachránily – a s Polskem také celou Evropu. Spojení církevního a vojenského svátku se tak samo nabídlo, ostatně bohorovná západní Evropa, s napětím sledující, jak to celé dopadne, označila polské vítězství za „zázrak na Visle“.
Můžeme Polákům závidět, že si za armádní svátek vybrali den související s opravdovou záchranou jejich vlasti. Vůči tomu vypadá naše oficiální vzpomínka na jakousi pořadovku u Darney poněkud nepatřičně. V den armádního svátku si každý Polák může říct – tehdy byla naše vlast a potažmo celá střední a západní Evropa zachráněna díky statečnosti a schopnostem polských vojáků. Co si můžeme říct my – tehdy jsme měli přehlídku?
Můžeme si třeba vzpomenout na pohádku „S čerty nejsou žerty“ z roku 1984 (zajímavý rok, že), kde Viktor Preiss v roli arcizloducha říká knížeti: „Zítra máme přehlídku. Přijďte se podívat.“ A zcela tupý kaprál a velitel tohoto „vojska“, nezapomenutelně ztvárněný Petrem Nárožným, poněkud nepatřičně odpovídá: „Já přijdu.“
Váš humor je v tomto případě hodně hořký. Copak my nemáme k dispozici nějaké datum, připomínající událost z našich vojenských dějin, kdy bychom mohli říct – naše vlast, případně část Evropy, byla zachráněna díky statečnosti a schopnostem našich vojáků?
Samozřejmě, že máme, a našlo by se jich více. Jedno symbolické je nyní před námi a týká se také občanské války v Rusku. Jde o 1. září 1918.
Co se tehdy stalo?
Nějak jste si to nespojil, což se občas stává. Odkaz na tuto událost máte přece ve své knize „Špionem Běločechů v Rusku“, a to na začátku poslední kapitoly.
Tam píšu o Vladivostocké skupině československého vojska vedené ruským generálem Diterichsem, o obsazení Vladivostoku, bojích severně od města, a nakonec o přesunu přes Mandžusko, aby se spojili s našimi jednotkami postupujícími od Bajkalu...
No vidíte, že víte, o co jde. Právě 1. září 1918 došlo k tomuto spojení v železniční stanici Olovjannaja na čínsko-ruském pomezí. V daném okamžiku se celá sibiřská magistrála od Volhy po Vladivostok ocitla v rukou československých vojáků. Byla to jedna z nejúžasnějších vojenských akcí nejen našich, ale také světových dějin. Legionáři během pouhých tří měsíců obsadili několik tisíc kilometrů hlavní komunikace asijského Ruska, přičemž ovládli všechna významnější města mezi Uralem a Bajkalem.
Rozumím, o tom jsme již hovořili před několika týdny. Díky akci československých legionářů se zpět ze zajetí nedostaly desetitisíce německých zajatců, kteří tak nemohli posílit poslední německou ofenzívu ve Francii v létě 1918. Naši vojáci tak zprostředkovaně na druhém konci světa zachránili vítězství ve světovém konfliktu pro mocnosti Dohody...
Ano, to je první aspekt této československé akce. Druhý aspekt je vědecký. Krátce po vítězství našich legionářů a pod jeho vlivem dopracoval britský geograf Halford J. Mackinder svoji teorii takzvaného Heartlandu. V následné práci „Democratics Ideals and Reality“ z roku 1919 ukazuje na klíčovou pozici sibiřské magistrály v onom Heartlandu, tedy v prostoru asijského Ruska. Připomíná, že celý daný prostor se podařilo v řádu desetiletí ovládnout Mongolům a v řádu staletí pak Rusům. A v řádu pouhých měsíců právě Čechoslovákům. Tříměsíční vítězné tažení, završené onoho 1. září 1918, tak navíc přispělo ke vzniku jedné z prvních ucelených geopolitických teorií, hrající významnou úlohu při koncertech velmocí v průběhu 20. století.
Můžeme tedy ono 1. září 1918 chápat nejen jako dovršení největšího vítězství našich vojáků v celých českých vojenských dějinách, ale také jako jeden z prvků, které přispěly k završení geopolitického teoretického konstruktu, jenž sehrál významnou úlohu v chování světových velmocí v posledním století.
Máte pravdu, 1. září je opravdu den, na nějž bychom mohli být právem hrdi, pokud bychom ovšem vůbec věděli, jakých událostí se týká. Obávám se však, že v tomto případě je naše armádní vedení pouze v pozici onoho pohádkového kaprála.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Neměli bychom si ovládnutí sibiřské magistrály Čechoslováky více připomínat?
autor: Jan Rychetský
