Přirovnal jste současnou dobu k nástupu fašismu i k roku 1948. Politici často říkají, že strašení komunisty je zastaralé. Vy se tedy nedomníváte, že jsou obavy přehnané? Proč?

Určitě nejsou, protože komunistická doktrína je taková, jaká je a všichni víme, jakým způsobem to táhli. Alespoň ta starší generace, do které se počítám, si pamatuje roky před osmdesátým devátým, kdy jsme museli plnit socialistické závazky, kdy jsme museli dělat různé věci, které byly naprosto nesmyslné a samozřejmě kdy nahoru šli jen ti, kdo měli zásluhy, byli členy komunistické strany a tak dále. Takže z mého pohledu je naprosto logické, že nechceme stejnou dobu.

Samozřejmě komunisté se ohánějí tím, že jsou chytřejší a moudřejší a jiní, ale já neznám člověka, který by byl ze dne na den, z roku na rok jiný. Vždy jsou to ti samí komunisté a my k nim budeme přistupovat vždy stejně. Jsou to ti, kdo způsobili útlak lidí, kdo pozabíjeli spousty našich čestných občanů a nechceme, aby tady vládli. A nechce to ani veřejnost, protože jim dala minimum hlasů ve volbách. Tam je to jasně vidět a je pro mne opravdu šokující, když strana, která vůbec poprvé zaznamenala obrovský debakl, se nakonec rozpíná, vymýšlí si a snaží se vydírat všechny kolem sebe, aby získala maximum možného a vliv ve státních podnicích a tak dále.