Co se stalo, že ze strmého nárůstu denního počtu pozitivně testovaných až přes 25 tisíc je během několika dnů nárůst už jen sotva poloviční? Mohla zafungovat přijatá opatření? Nebo „virus už nemá moc po kom skákat“, jak upozornila imunoložka Zuzana Krátká?

Někdy v září matematici z MIT, z Massachusettského technologického institutu na nejpřesnějším serveru na předpovědi – Covidnanalytics, jenž je opakovaně nejpřesnější a řídí se dle něj světový byznys – předpověděli velkou podzimní vlnu pro Českou republiku s vrcholem 17. listopadu. Posunulo se to asi o tři dny. Ve Spojených státech servery nevěděly, že kolem 17. listopadu budou všichni na dovolené… Přesně trefili Rakousko a Německo. Že Česko panikaří a improvizuje, když se ve světě vše plánuje, nechápu. Osobně se plány řídím a v několika zemích jsem na podzim uskutečnil v klidu akce pro 153 tisíc lidí. V Česku teď bylo až 160 či dokonce 180 tisíc nakažených denně. Virus má po kom skákat, ale většina lidí už má jen velmi lehké příznaky a nedá se kvůli nim testovat a zavřít do karantény. Často si ani nevšimnou, že mají covid. Párkrát zakašlou a zasmrkají, neboť to mají třeba už potřetí.

Pokud se o výrazné zlepšení epidemické situace v zemi „nezasloužila“ přijatá opatření či omezení, měla vůbec nějaký smysl v průběhu téměř dvou let s koronavirem? Která z nich ano a která z nich byla zcela zbytečná?