V letošním roce oslavíme třicet let od sametové revoluce. Současná nálada a vzájemná nevraživost v Česku se ale zdá být opravdu vážná, s dnešní vládou panuje taková nespokojenost, že země od dubna zažívá sérii protestů. Jakou zprávu o stavu naší společnosti vysílá všeobecná nálada v zemi v předvečer takto významného výročí? Co Čechy trápí, co jim schází a co by potřebovalo změnu?
Rozdělení společnosti je čím dál ostřejší. Dříve se politicky společnost dělila především na ekonomickou levici a ekonomickou pravici. Dnes vede nejvýraznější hranice mezi zastánci evropeistického establishmentu a ostatními. Lidé stále silněji vnímají rostoucí hrozby vyplývající z masové migrace. Vnímají zvyšující se agresivitu globální pokrokářské levice, stupňující se tlak nebezpečné ideologie politické korektnosti. Lidé vnímají, někdo vědomě, jiný spíše podvědomě, že establishmenty členských zemí a bruselských institucí těmto hrozbám neumějí nebo ani nechtějí čelit, a mnohdy je dokonce posilují. Nelze si nevšimnout, že tito politici nápadně často patří právě do politických stran, které se nejvíce exponují na demonstracích pořádaných politickou neziskovkou Milion chvilek pro demokracii. Je dobré si těchto souvislostí všímat. Dobrou zprávou je, že s velkou částí společnosti tato úporná snaha levicových liberálů zatím mnoho nedělá. Bylo by velmi unfair tvrdit, že ten, kdo se těchto demonstrací nechce účastnit, je podporovatel Andreje Babiše. Jsem rád, že nemalá část naší společnosti si dokáže zachovat chladnou hlavu.
Andrej Babiš je pro mě nepřijatelný člověk. ANO jsem nevolil a nikdy volit nebudu. Přesto se obávám, že jeho osoba je spíše zástupným problémem. V institucích EU se vystřídala řada vrcholových politiků s marxistickou minulostí, přesto své funkce prožili či prožívají bez větších obtíží. Andrej Babiš nastoupil na scénu jako ministr financí v roce 2013. Tehdy s podporou některých politických neziskovek. Čapí hnízdo je ještě starší kauza. Co a proč se změnilo, že je najednou veřejným nepřítelem, když se tak mělo dít dávno předtím? Věřím, že řadě účastníků demonstrací jde zcela upřímně o naši krásnou zemi a chápu jejich rozhořčení. Nicméně výše uvedené otázky je vhodné si položit.
Celá série protestů vedoucí k současné krizi má počátek ve jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti. Sama Benešová se ale v médiích objevuje jen zřídka a nevyslyšené požadavky demonstrujících se rozrůstají. Co nám přineslo hnutí Milion chvilek? Jde o organický počin nespokojených obyvatel? Vyprodukovalo hnutí nějaké výrazné osobnosti, které by se mohly zapojit do budoucího politického dění v zemi?
Spolek Milion chvilek pro demokracii je politický projekt. Nejde o politickou stranu, ale o spolek, který neusiluje o zastoupení ve volených orgánech. To je však jen formální rozdíl. Tato neziskovka má politické požadavky, a to nejen personální, ale i programové. V listopadu 2017 například Milion chvilek vyzval premiéra, aby „byl Evropan“. To je velmi programový požadavek. Jako politický aktér spolek Milion chvilek pro demokracii usiluje o změnu politické moci. Nic z toho není v demokracii nepřípustné ani samo o sobě špatné. Jen je dobré to připomínat.
Milion chvilek pro demokracii požaduje změnu na postu premiéra. Zdánlivě se požadavek této politické neziskovky omezuje jen na tuto personální změnu. Nicméně pokud by Andrej Babiš odstoupil, byl by to začátek konce hnutí ANO a to by byla již zásadní změna. To v Milionu chvilek nepochybně dobře vědí. Proto jim příliš nevěřím, pokud tvrdí, že chtějí jen změnu premiéra, zatímco vítězství ANO uznávají. Opět zdůrazňuji, ve svobodné společnosti je legitimní požadovat odstoupení politika či změnu politického vedení země. Nicméně standardním postupem je prosazování postojů v politických stranách a volební zápolení o důvěru občanů. To proběhlo a právě tak se Andrej Babiš ocitnul tam, kde nyní je. Masové demonstrace jsou nástrojem mimořádným.
Fotogalerie: - Francouzský odpůrce Mnichova
Spolek Milion chvilek žádné výrazné osobnosti nevyprodukoval. Kolem jeho demonstrací se točí několik politických stran v bláhové naději, že zrovna jim to přinese body. Tyto strany jsou však vzájemně v konkurenčním vztahu. Těžko tedy očekávat, že by připustily, aby jedna z nich začala v protestech nějak dominovat.
Co znamená značná podpora médií, intelektuálů a umělců ve prospěch hnutí Milion chvilek? Je možné v protestech let 1989 a 2019 nalézt nějakou spojitost?
Mezi protesty z let 1989 a 2019 souvislost nevidím. Nepochybuji ovšem, že někteří, zejména horlivější podporovatelé demonstrací organizovaných politickou neziskovkou Milion chvilek, by si takovou souvislost přáli, aby těmto demonstracím dodali náležitý patos.
V roce 1989 se bojovalo v podmínkách pozdního totalitního státu za zcela základní hodnoty, jako je svoboda jednotlivce a svobodné volby. Tehdy šlo o vzepětí prakticky celého národa. Cíl by jasný a jednoduchý: umožnit svobodné volby a odstranit tyranský komunistický režim.
V roce 2019 bojuje určitá skupina politických stran majících společného jmenovatele a vedená konkrétním spolkem proti jiným politickým stranám. Boj v roce 2019 probíhá v podmínkách demokracie a svobodné volby jsou samozřejmostí.
V roce 1989 se bojovalo proti establishmentu, který svou moc nezískal ve svobodných volbách. Nicméně současná vláda svobodnými volbami naopak prošla. Nechci tím říci, že by snad demonstrace v roce 2019 byly nelegitimní. Chci říci, že tento boj skupiny opozičních politických stran a jedné neziskovky s vládnoucími stranami v podmínkách demokracie je něco zcela jiného, než byl zápas celého národa v podmínkách komunistické totality o tak fundamentální hodnoty, jako je individuální svoboda a svobodné volby.
Bojíte se, že Babiš zneužije svého postavení k tomu, aby zastavil vyšetřování Čapího hnízda?Anketa
Souhlasím s bývalým prezidentem Václavem Klausem, že podpora některých médií, intelektuálů a umělců neziskovce Milion chvilek je důsledkem jejich frustrace, že svobodné volby ještě nikdy nevyhrály politické síly jejich srdcí. Nelze nevidět, že ideové základy politických stran točících se kolem této neziskovky mají některé společné jmenovatele.
Jak hodnotíte stav demokracie a občanských svobod třicet let po sametové revoluci? Občas zaznívají názory, že jde o nejlepší éru v historii českého národa. Je tomu tak? A máme si dnes na co stěžovat?
Ekonomicky se zcela jistě máme nejlépe v historii. Přesto je toho mnoho, co by mělo být změněno. Máme vysoké a složité zdanění, ekonomické prostředí je „zdrogováno“ dotacemi.
Pomalu se suneme k propasti politicky korektní soft totality, kterou známe ze „starých“ členských zemí EU. Zda do této propasti spadneme, nebo ne a jak daleko od ní budeme, to záleží na českých voličích.
Z hlediska občanských svobod jsme po 30 letech po pádu komunismu na sestupu. Paradoxně a bohužel. Jak říká jeden můj známý, zažíváme normalizaci římská dvě. Skutečně se zde zformovalo něco jako oficiální či přípustný postoj k hodnotovým otázkám, k lidským právům, k evropské integraci a mezinárodní politice. Kdo si kupříkladu dovoluje být ostřejší v kritice masové migrace z muslimských zemí, kdo si dovoluje hovořit o souvislostech imigrace a bruselské politiky, ten se ocitá mimo tento oficiální postoj a vážně riskuje, že bude označen přinejmenším jako naivní oběť ruské propagandy. Zažíváme dobu hypertrofovaných lidských práv, která nás pokládají na lopatky a nutí nás nebránit se evidentní hrozbě civilizačního rozměru, tj. masové imigraci z muslimských zemí.
Jsou Miloš Zeman a Andrej Babiš, nadneseně řečeno, vrahy odkazu 17. listopadu, jak naznačuje liberální část společnosti? Co přinášejí Česku oba dva, a hlavně jejich partnerství, které se letos prohloubilo? Co i z emocionálního či psychologického hlediska přinášejí svým voličům?
Stavět Miloše Zemana a Andreje Babiše do kontrapozice s odkazem 17. listopadu by bylo přitažené za vlasy. V listopadu 1989 došlo k zásadní a pozitivní společenské změně, která začala naši cestu ke svobodné společnosti. To, že se Andrej Babiš stal premiérem, je výsledek svobodných voleb. Právě těch, o které jsme v listopadu 1989 usilovali. Že se někdo s takovou minulostí stal předsedou vlády, je tristní a vím, že nejvíce to bolí ty, kdo za minulého režimu trpěli. Mám na mysli zejména účastníky III. odboje. Nicméně taková byla volba, kterou voliči provedli. Pokud je něco odkazem listopadu 1989, pak to, že svobodné volby jsou hodnota, o kterou nesmíme přijít. Protože znovudobytí každého kousku svobody znamená vždy nějakou oběť. Myslíme-li to se svobodnými volbami vážně, pak musíme akceptovat i takové výsledky, které se nám nelíbí. Tedy i to, že se někdo jako Andrej Babiš stane premiérem. Tím na druhé straně neříkám, že je třeba bezhlavě kývat na to, co potom jako premiér dělá.
Fotogalerie: - Kladení věnců v Darney
Andrej Babiš naší zemi jako premiér nepřináší prakticky nic. Je to vláda velmi problematická, prohlubující zadlužení země, šikanující podnikatele a ve svém důsledku i ostatní pracující. Na kauze výměny ministra kultury se spíše ukazuje, že když má prezident Miloš Zeman příležitost, jedná jako zcela autonomní subjekt a žádné partnerství s Andrejem Babišem pro něj nehraje roli. Nemyslím si, že premiér s prezidentem tvoří nějaké duo se společným cílem. V mnohém si vzájemně vyhověli, ale to z nich nedělá trvalé spojence. Oba využívají prostor, který je jim dán. Nejsilněji prezident Miloš Zeman. Je skoro úsměvné, jak se tomu ti, kdo prosadili přímou volbu prezidenta, dnes diví.
Jak Miloš Zeman, tak Andrej Babiš mají oporu v méně vzdělaných a často dezinformovaných voličích, opakují jejich oponenti. Jsou tito lidé nevědomí a zmanipulovaní, jak naznačují třeba umělci Mádl a Geislerová?
Výroky pana Mádla a paní Geislerové jsou nechutným projevem jejich nadutosti. Nemá smysl se tomu více věnovat. Posmívat se voličům Andreje Babiše nebo Miloše Zemana je nehoráznost. Nejpozději v dalších volbách budou mít strany, které se rády hřejí v přízni demonstrantů svolávaných spolkem Milion chvilek pro demokracii, šanci ukázat, zda jsou schopny voličům ANO nabídnout rozumnou alternativu. Pokud toho nebudou schopny, mohou si stěžovat maximálně samy na sebe.
Současná vládnoucí garnitura má oporu především ve starších a konzervativněji zaměřených voličích. Opozici naopak dodává sílu mladá generace s liberálnějšími postoji. Očekáváte, že až se elektorát generačně obmění, k moci se dostanou strany typu Piráti? A lze demonstrace proti duu Babiš–Zeman shrnout tak, že jde o generační záležitost?
Možná, že kdybychom společnost rozdělili na voliče Miloše Zemana a Andreje Babiše a ty, kdo je nevolili, a to ani jako menší zlo v případě Miloše Zemana v druhém kole prezidentských voleb, zjistili bychom, že do určité míry o generační spor jde. Nicméně to není apriorně něco špatného. Na setrvalých preferencích Pirátů je patrné, že jim skutečně patří srdce nemalé části mladších voličů či budoucích voličů. Záměrně však říkám „srdce“, protože čím více Piráty vnímáte rozumem, tím méně jim můžete důvěřovat. Pirátům se totiž pořád ještě daří zakrývat to, že nejsou neutrální, věcnou reformní stranou, ale že jsou hlavním současným představitelem progresivistické levice na české politické scéně. Konec konců, v Evropském parlamentu patří k jedné z nejradikálnějších frakcí. Zdaleka ne všichni jejich podporovatelé toto vědí a uvědomují si všechny důsledky. Jak budou stárnout, bude jim to stále více docházet a Pirátům se bude stále méně dařit svou příslušnost k pokrokářské levici skrývat.
Kdo je nejlepší prezident?Anketa
Také do Čech dorazila vlna protestů mládeže za řešení tzv. klimatické krize. Jde o zneužití dětí pro politický aktivismus, nebo o naši ostudu, že tak vážný problém musí brát do rukou dospívající? Bylo letošní horké počasí argumentem pro to, abychom čistili náš průmysl od uhlíkové stopy a omezovali sami sebe, třeba i ve spotřebě masa?
Vidím za tím především rostoucí chuť pomyslné „neomarxistické hydry“ rozprostřené mezi stovky, možná tisíce politických neziskovek napříč Evropou. Samozřejmě, že jde o zneužití dětí pro politický aktivismus. A především jde o prachobyčejné záškoláctví. To konec konců vidíme na tom, že o prázdninách páteční „stávky“ neprobíhají. Otázky spojené s globálním klimatem jsou velmi složitou disciplínou vyžadující znalosti z více vědních oborů. Právě této složitosti zneužívají aktivisté hecující „stávkující“ děti. Já si na klimatologa nechci hrát.
Letošní program Poslanecké sněmovny zahrnul i komunistický požadavek na „vyšetření zločinů privatizace“. Komunisté prosadili usnesení, že „privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny“. Lze se s tím ztotožnit? A mají právě komunisté morální právo takovou věc navrhovat?
Něco takového je od komunistů jen další nehoráznost v řadě. Komunisté se prostě vezou na vlně revize 90. let. Z končící třicetileté polistopadové doby to však byla určitě ta nejsvobodnější léta.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
