Některým se to náramně hodí. Být doma za 80 procent platu? Ivo Strejček také o Milionu chvilek. Za cizí peníze revoluci? Snadné, raději by měli...

22. 5. 2020 20:05

ROZHOVOR „Stali jsme se obětí „vědecko-lékařského“ ovládnutí společnosti,“ říká bývalý europoslanec Ivo Strejček v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz o výjimečných opatřeních, kterým jsme se v posledních měsících všichni nuceně podrobili v důsledku boje s novým koronavirem. Strejček některá opatření považuje za špiclování, pozoruje však také, že nouzovým režim některým lidem vyhovuje. „Proč ne? Být doma za 80 % platu? Žákům, studentům a mnohým učitelům se také ani nesnilo, že by tu mohly být tak dlouhé a příjemné prázdniny! A tak dále...,“ vyjmenovává. Sám roušku nenosí, chce tak demonstrovat svůj názor. Strach prý máme mít z jiných věcí. A věnuje se i Milionu chvilek a tomu, co by lidé kolem Mikuláše Mináře měli dělat, ale nedělají.

Některým se to náramně hodí. Být doma za 80 procent platu? Ivo Strejček také o Milionu chvilek. Za cizí peníze revoluci? Snadné, raději by měli...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ivo Strejček
reklama

Máme za sebou dva měsíce koronavirových omezení. Jak na ně s odstupem nahlížíte? Čemu pomohla, čemu ublížila?

Anketa

Schvalujete práci Senátu Parlamentu ČR?

4%
96%
hlasovalo: 18645 lidí
Je snadné být po bitvě generálem... a proto se nechci pouštět do zjednodušujících hodnocení a odsudků. Zprávy přicházející z okolního světa spolu s mediálním věštěním katastrofy, to vše lidi vystrašilo a vláda na začátku prostě jednat nějak musela. Že si ovšem polohu „nouzového stavu“ pánové Hamáček a Babiš i epidemiolog Prymula oblíbili, že se v roli hlasatele nových pořádků spolu se soudružkou Maláčovou našli, to bylo s každým dalším dnem jasnější.

Naše životy byly obráceny vzhůru nohama. My jsme v Institutu Václava Klause v průběhu tohoto složitého období připravili sérii 12 textů, které jsme vydali ve sborníku Karanténa. Doporučuji k přečtení a k zamyšlení. Dokonce i těm, kteří s námi nesouhlasí. V našich textech nehodnotíme jednotlivá rozhodnutí vlády; přemýšlíme o důsledcích této krize. Nejen ekonomických, ale zejména společenských, v něž tato krize vyústí. A příliš optimističtí nejsme.

Jak hodnotíte dosavadní práci epidemiologa Romana Prymuly? Bylo něčeho až příliš?

Můj názor je asi menšinový, ne-li okrajový, ale já zcela principiálně odmítám epidemiologické diktátorství pana Prymuly. Stali jsme se obětí „vědecko-lékařského“ ovládnutí společnosti. Politika byla ve vleku medicínského rozhodování. A medicína rozhodovala medicínsky. Bylo a je jí jedno, jaké společenské a ekonomické důsledky její nařízení budou mít.

V jednom z našich textů přinášíme výpočet, že na koronavirus, pouze na koronavirus, zemřelo v ČR 0,0022 % obyvatel. S úctou ke každému životu, máme se z této „hrozby“ ekonomicky vzpamatovávat dlouhá léta do budoucnosti?

Ovšem Prymula a Hamáček, to je jedna věc – druhá věc je, jak snadno, jak rychle, s jakou lehkostí se drtivá většina našich spoluobčanů všemu přizpůsobila. Prymulova, Hamáčkova a Babišova „chytrá karanténa“ – což není nic jiného než obyčejné špiclování – je schvalována většinou lidí. Povinnost nosit roušky je brána za nezpochybnitelnou a automatickou. Mnohým se dokonce dnešní stav líbí, vyhovuje jim. Proč ne? Být doma za 80 % platu? Žákům, studentům a mnohým učitelům se také ani nesnilo, že by tu mohly být tak dlouhé a příjemné prázdniny! A tak dále...

Tento týden se Prymula nechal slyšet, že by již mohly být otevřeny hranice s Rakouskem a se Slovenskem. Je, podle vás, na čase, abychom obnovovali pohyb a obchod minimálně mezi těmi státy, kde se daří udržovat nízká čísla nakažených a mrtvých?

No, kéž by! Urychlené navracení k normálu považuji za bezodkladný úkol. A v tomto kontextu nechápu, proč okolní státy, mnohem více postižené, už mají hranice se svými sousedy otevřené – ale my „přemýšlíme“, že se k takovému rozhodnutí odhodláme v polovině nebo na konci června. Proč?

Každý další den otálení s návratem do normálu znamená vážné prohlubování ekonomických problémů a těžkostí.

Anketa

Kdo víc přispěl ke zvládnutí koronakrize?

hlasovalo: 15354 lidí

Je jisté, že dvouměsíční „uzavření“ ekonomiky způsobí vážné ztráty. Rozpočet již nyní pracuje s historickou výší schodku, i ostatní evropské země na tom nejsou jinak. Kde najít rovnováhu mezi ochranou zdraví a ekonomickým rozvratem? Měli bychom se nyní vydat cestou určitého zdravotního rizika, ale se svobodnějším režimem?

Ono samozřejmě nejde pouze o ty dva poslední měsíce, ekonomika bude uzavřená mnohem déle. Představa, že „spadnul řetěz“ a my ho jen tak „nahodíme“ a pojede se vesele dál, tak to, bohužel, nebude.

I v tomto kontextu je naprosto neomluvitelné, že vláda pouze rozhazuje, ale nepřichází s vážně míněným návrhem, jak redukovat výdaje státního rozpočtu. Není možné tolerovat stav, ve kterém vládní strany ANO a ČSSD vedou nepokrytě předvolební boj a daňoví poplatníci jsou nuceni jim to platit.

To není pouze o Hamáčkovi nebo o Maláčové, to je taky o Babišově názoru, že „škrtat se nebude“.

Kde tedy najít rovnováhu mezi ochranou zdraví a ekonomickým rozvratem? Měli bychom se nyní vydat cestou určitého zdravotního rizika, ale se svobodnějším režimem?

Rovnováha mezi mírou ochrany zdraví a zabránění ekonomického rozvratu musí být nalezena v politickém rozhodování. A to na sebe musí vzít politikové. Nelze se nekonečně a alibisticky schovávat za stanoviska „odborníků“.

Politika musí rozhodovat s ohledem na budoucnost. A nemyslím si, že se tak děje. Vím, já riziko rozhodování nenesu, ale byl bych pro urychlený návrat k normálnímu životu, i s vědomím zdravotních rizik, která takový postoj má.

Ještě stále platí povinnost mít na mnoha místech nasazenou roušku, přesto již můžeme k „hadru na hubu“ pozorovat u části společnosti velmi negativní postoj. Někteří začínají roušky ostentativně nenosit. Jak na roušky nahlížíte vy? Jsou jakýmsi symbolem pandemie?

Anketa

Líbí se vám zatím kanál CNN Prima News?

3%
92%
hlasovalo: 13231 lidí
Roušku nenosím. Přiznávám, že demonstrativně. Je to pro mě principiální záležitost. Nejenže o efektivnosti tohoto vládního příkazu nejsem vůbec přesvědčen... – považuji nařízení povinně nosit roušku za symbolický průlom nové ideologie „coronavirismu“ do našich životů. A tomu se snažím vzdorovat.

Jasně, namítnete, že ostatní mohou mít z lidí, jako jsem já, obavy. Ale – neměli by vlastně mít obavy z těch, kteří nám znovu nařizují nosit „pionýrské“ šátky a ještě k tomu za to děkovat a mávat mávátky?

Jih EU volá po přerozdělení dluhu, který vzniká ve spojitosti s koronavirovou pandemií. Řešením by měl být společný evropský dluhopis, ten však některé bohatší státy Unie odmítají. Bylo by to, podle vás, řešením problému? Hrozí, že hádky o řešení dluhu přerostou ve výraznější prasklinu v soudržnosti EU?

Signály o tom, že roste napětí mezi jižním křídlem EU a jeho centrem, jsou viditelné. Podpora členství Itálie v EU prudce klesá a dosahuje historicky nejnižších hodnot. Itálie je ovšem zakládající zemí evropského projektu. Ztráta této země je pro EU ze všech ohledů nemyslitelná.

EU, což tedy neznamená pouze Brusel, ale také Berlín a Paříž, udělají vše – vše, aby tento tvar integračního procesu pokračoval. Když byla odmítnuta evropská ústava, našla se lež v podobě Lisabonské smlouvy. Když dnes Německo odmítá evropské dluhopisy, neznamená to, že tu zítra nebudou – pod jiným názvem. Podmínka je jediná – vše musí být voličsky stravitelné.

„Dříve nebo později naši vědci a odborníci objeví proti koronaviru vakcínu. Ale proti změně klimatu vakcína neexistuje. Proto teď musí Evropa investovat do čisté budoucnosti,“ pronesla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen během představování nového plánu na oživení evropské ekonomiky. Očekáváte, že se debat o „green new dealu“ nezbavíme?

Odpověď na tuto otázku je snadná – nic se nebude měnit, jedeme dál „močálem temným kolem bílých skal“.

Ale přesto bychom celý koronavirový problém měli využít k debatě, zda „restartovat“, nebo zda raději „nezačít“. Jsem pro to druhé. Krize jistě ukáže na to neživotné, co by dál pokračovat nemělo – a zcela jistě by nemělo pokračovat drahé, neefektivní a zbytečné zelené blouznění.

Že bych si to přál, to je věc jedna, že realita bude skoro s jistotou jiná, to je věc druhá. Bohužel.

Anketa

Vadí vám, že ministryně Schillerová možná neumí dobře anglicky?

7%
93%
hlasovalo: 11224 lidí

Pavel Novotný (ODS) v uplynulém týdnu zvedl myšlenku Michaela Kocába o opuštění Visegrádu. Novotný dal najevo, že se o takový krok v budoucnu bude aktivně snažit. Co na to říkáte? Podle některých jde Novotnému jen o publicitu... Na druhou stranu, není faktem, že liberální voliči by na takovou věc mohli slyšet?

Podle zatím všech vystoupení a činů pana starosty Novotného usuzuji, že je to zřejmě psychicky nemocný člověk. Proto považuji za nemístné nějak komentovat jeho výroky. Ty by měly být analyzovány příslušnými specialisty v oboru psychiatrie.

Ovšem to, že názory zjevně labilního muže jsou dnes nejsilnějšími názory přicházejícími z ODS, to je jednou z výpovědí o stavu této strany a o stavu české politiky vůbec.

Aktivisté kampaně Milion chvilek pro demokracii našli způsob, jak zůstat aktivní i v době nouzového stavu. Poslední dubnovou středu se tak mnoho příznivců hnutí sešlo „na procházce“ na pražské Letné. Jak se k této formě protestu stavíte? V době konání akce bylo zakázáno se shromažďovat…

Pokud se skupinka laboratorně stvořených revolucionářů z tzv. Milionu chvilek metamorfuje ve spolek letenských turistů, mohlo by se v této zemi blýsknout na, o jen trošku, lepší časy.

Předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář slyšel v televizní debatě od Václava Klause mladšího, že jestli chce zasahovat do politiky, tak by měl kandidovat. Je to relevantní požadavek?

Toto přání opakuji po celou dobu existence „chvilkařů“, a nejen jich. Mají politické požadavky, mají tedy politický program, ať vstoupí do politiky jako legitimní subjekt. Ať si otestují svoji podporu i v té poslední vesnici. Ať předloží a obhajují svůj program – nejen antiprogram. Ať nám řeknou, co si myslí o daních, o sociálním systému, o vztahu k Bruselu, o zemědělství, či o „drobnostech“ jako je krize vzdělávání – a co s tím vším nabízejí dělat.

To by bylo férové – ale bylo by to pro ně také velmi riskantní. Je snadnější se za čísi peníze exponovat na Letné a na dalších českých náměstích, je snadné po leninsku vytvářet revoluční náladu. Obtížné je mít pozitivní program a hájit jej. To je „jen“ práce, na jejímž konci nemusí být garantován pozitivní výsledek.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Marek Korejs
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Euroblbost, úplně pokroucená logika. Chceme takovou čuňárnu? Markéta Šichtařová překládá do normální řeči hezké bruselské fráze o pomoci

15:44 Euroblbost, úplně pokroucená logika. Chceme takovou čuňárnu? Markéta Šichtařová překládá do normální řeči hezké bruselské fráze o pomoci

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Během koronakrize se posunul slovník. Místo slova dotace či půjčka se z…