Jaká je role zvláštního zmocněnce Ministerstva zahraničních věcí a evropských záležitostí SR pro energetickou bezpečnost?
Energetická bezpečnost dnes sehrává mimořádně důležitou úlohu pro další ekonomický rozvoj země, je součástí celkové bezpečnosti státu, proto je důležité, aby Ministerstvo zahraničních věcí a evropských záležitostí SR tyto otázky sledovalo a úzce spolupracovalo s resortem hospodářství, kterému energetika patří do kompetencí, a též koordinovalo s partnery z EU. Sledujeme a analyzujeme situaci, získáváme informace, vyměňujeme si je i s partnery v zahraničí, sledujeme politickou citlivost aktuálních otázek, to je stručná podstata této pozice.
Slovensko z 90 procent závisí na dovozu energetických komodit, na rozdíl od Česka, kde je tento podíl mnohem nižší, přičemž ve výrobě elektřiny je Česko téměř nezávislé. Jak z tohoto pohledu vidíte naši energetickou bezpečnost, když jsme téměř na 100 procent závislí na dovozu ropy a zemního plynu z Ruska?
Pokud jde o ropu, tam je téměř stoprocentní závislost, u zemního plynu je tato závislost přibližně 75procentní, jelikož 25 procent plynu se nakupuje na spotových trzích, volně se s ním obchoduje. S elektrickou energií je to lepší, nejsme na tom hůř, spíše líp než ostatní země.
Celková situace je historicky daná i tím, od koho kupujeme, nakolik jsou tyto dodávky spolehlivé – mám na mysli zejména ropu a zemní plyn – a potom kolik to stojí. Vždy pro nás byl ruský plyn nejlacinější, přičemž Slovensko je největší tranzitní zemí pro ruský plyn směrem do západní Evropy. To sehrává významnou roli, protože z tranzitu jdou poměrně velké sumy za tranzitní poplatky do státního rozpočtu. Je tu tedy vícero faktorů. Nejsme sice chudá země, ale nejsme ani natolik bohatá, aby nám nezáleželo na tom, za kolik kupujeme. V dnešním světě obchod běží zejména na spolehlivosti dodávek, dodržování dohod a pravidel a podle toho, kdo nabídne jakou cenu. Pro Slovensko tedy bylo a je ekonomicky nejvýhodnější nakupovat ruský plyn a ruskou ropu.
Je dnes ruský Gazprom spolehlivým partnerem?
Dá se říci, že ano. Dobře si pamatuji rok 2009 a plynovou krizi. Vím, jak Gazprom a Moskva přemýšlejí zejména o ukrajinské tranzitní cestě plynu, proto nás tyto otázky činí ostražitými. Zatím je to však spolehlivý partner, ačkoli po otevření reverzního toku na Ukrajinu – poskytli jsme kapacitu pro západoevropské společnosti – došlo ke krácení dodávek, které ale bylo v konečném důsledku nevýhodné pro Gazprom, protože přišel o velké sumy peněz. SPP totiž nakoupilo lacinější plyn na spotových trzích. Ale v podstatě nyní nemáme zásadnější problém a vztahy Gazpromu s SPP, které jsou pro nás prioritní, jsou na akcpetovatelné úrovni.
Jaký má tedy Slovensko současný energetický mix?
Máme ho velmi vybalancovaný. Pro Slovensko je mimořádně důležité, abychom si energetický mix tvořili sami, v tom máme i podporu zemí V4, ale i dalších zemí EU. Současný energetický mix SR je téměř optimální a snažíme se ho ještě posilnit například v oblasti jaderné energetiky, v oblasti samostatnosti v dodávkách elektrické energie, kde jsme na tom vcelku dobře. Po dostavbě 3. a 4. bloku jaderné elektrárny v Mochovcích bude mít Slovensko přebytek elektrické energie a budeme moci elektřinu prodávat například na jih Evropy, kde je jí nedostatek. V tom mixu by mohlo být více obnovitelných zdrojů, ale ty jsou zatím velmi drahé a za dané situace si Slovensko nemůže dovolit investovat do nich v takovém rozsahu, jak by bylo žádoucí. Mělo by to negativní dopad na cenu elektrické energie, která je vzhledem k poměru platů a cen vysoká. Ekonomická a finanční efektivnost je mimořádně důležitá.
Když se podíváme podrobněji na zemní plyn. Impulzem pro masivnější diverzifikaci těchto zdrojů mohla být právě už vzpomínaná plynová krize před šesti lety. Nakolik jsou záměry Vladimira Putina kompatibilní s naší energetickou bezpečností? Víme totiž, že Nord Stream nás i Česko obejde, plynovod Jamal vede přes Bělorusko a Polsko, kde je „odbočka“ na Slovensko zatím sporná, plynovod Bratrstvo je tím nosným systémem přecházejícím ze Slovenska přes Česko dál na západ, South Stream by mohl být řešením i pro nás. Jak z tohoto pohledu vidíte budoucnost diverzifikace zdrojů plynu, abychom se „odstřihli“ od té maximální závislosti na Rusku?
Pokud jde o Gazprom, existují tu dlouhodobé stabilní dodavatelsko-odběratelské vztahy. Nejde o žádnou kompatibilitu. Jsme součástí EU, proto se snažíme prohloubit kompatibilitu v rámci EU. Ve strategii diverzifikace zdrojů a tras nejde o to, abychom vůbec neodebírali plyn z Ruska, budeme ho odebírat tam, kde jsou nejvýhodnější podmínky. Jde o to, aby nás jednostranná závislost na jednom dodavateli nenutila přijmout rozhodnutí, které pro nás nemusí být výhodné. Jde o to, abychom měli normální obchodní vztahy, a to je vlastně i podstata diverzifikace a současně i podstata toho, o co se celá EU snaží. Má to logiku, žijeme v tržním hospodářství, plyn se dá kupovat na světových trzích, často i laciněji než na základě dlouhodobých smluv, které máme. Z pohledu celkových dodávek, jež máme nasmlouvané do roku 2028 (do té doby platí dlouhodobá smlouva), jsme chránění a bezpeční.
Pokud ale jde o dodávky plynu, musíme přemýšlet i za tento časový horizont, protože jestliže by se přerušil ukrajinský tranzit, a tedy i slovenský tranzit, budeme na tom škodní. Jenže do roku 2028 musí Gazprom přes Gazpromexport SR dodat plyn jakoukoliv jinou cestou na svoje náklady. Na druhé straně nechceme přijít o tranzitní poplatky. Osobně si myslím, že ukrajinský tranzit přerušen nebude. Zda sa dobuduje třetí nebo čtvrtá větev Nord Streamu, je ještě otázkou. Zatím bylo podepsané memorandum o porozumění; jsou to takové zkušební balonky, jak EU a my všichni zareagujeme. Pokud mám mluvit otevřeně, toto je proti zájmům EU a proti principům politiky, kterou realizujeme, tedy proti politice diverzifikace zdrojů a tras. Prohlubuje to závislost EU na jednom zdroji plynu. Podle toho, jak se s tím v EU vypořádáme, se ukáže, zda to myslíme s novou energetickou politikou vážně.
Jak je to v případě jižní alternativy, tedy South Streamu?
South Stream je prakticky politicky mrtvý, protože vzhledem na jeho rozpor s legislativou EU byl pro Unii nepřijatelný. Pokud jde o dohody se státy po trase, ty nebyly zatím zrušeny. Otázka tzv. Tureckého proudu je otevřená, má částečně kopírovat trasu bývalého Jižního proudu (South Stream). Nás zajímá zejména to, aby byla dobudována infrastruktura s našimi sousedy a v rámci EU. Po krizi v roce 2009 SR dobudovala plynový interkonektor s Českem, do provozu jsme dali maďarsko-slovenský interkonektor, projektuje se polsko-slovenský interkonektor jako součást severo-jižního interkonektoru. Tudy by mohl proudit zkapalněný plyn (LNG) na jih Evropy anebo do Polska přes Veľké Kapušany, kde je, mimochodem, největší kompresorová stanice v rámci EU. Dokud nebyl postavený Nord Stream, byla dokonce největší v Evropě. Eustream připravuje projekt Eastrig, který má podporu slovenské vlády. Záměrem je otočit tok plynu a dodávat ho směrem ze západu na východ, do Veľkých Kapušan přes celé území Slovenska a dále na jih přes Maďarsko, případně Ukrajinu do Rumunska a Bulharska. To by zároveň umožnilo zpětným tokem dodávat do Evropy a na Ukrajinu turkmenský, případně ázerbájdžánský plyn, LNG z Řecka nebo jakýkoliv jiný plyn, jaký se na jih Evropy, řekněme na bulharsko-tureckou hranici, dodá.
Jste současně i poradcem premiéra Roberta Fica pro zahraniční politiku a mezinárodní vztahy. Nakolik ostře slovenský premiér debatuje s Vladimirem Putinem o dodržení existujících bilaterálních energetických dohod?
Není důvod být tvrdý, protože máme uzavřené dohody a postupuje se podle nich. Samozřejmě pokud máme problém, tak o něm chceme diskutovat. Čili pro nějakou tvrdost není absolutně žádný důvod. Jsou tu určité závislosti, jsme dlouholetými partnery, nemáme důvod rušit to, co funguje a navzdory sankcím může fungovat dále. Máme zájem, stejně jako ostatní, o udržení vztahů tam, kde je to možné, kde nejsme limitováni sankcemi.
Psali jsme:
Jsou existující sankce vůči Rusku hrozbou pro naši energetickou bezpečnost?
Zatím nejsou, nedotýkají se nás, pokud jde o dodávky energie. V této oblasti je závislost vzájemná, tedy Rusko stejně jako i Evropa má zájem na tom, aby vztahy nebyly narušené. Ruský rozpočet je závislý na příjmech z dodávek energií, ale pokud by došlo k výjimečným krizovým situacím, ruské dodávky se dají nahradit, ačkoliv ne jednoduše. Jestliže se dobudují určité trasy a propojení, tak například Írán může, po ukončení sankčního režimu, dodat do Evropy tolik plynu, kolik nyní dodává Rusko. Jsou i jiné cesty pro dodávky. Naopak i Rusko může své toky plynu přesměrovat někam jinam. Ale vztahy jsou zatím relativně stabilní. Pro nás je podstatné, aby vztahy byly partnerské, aby nedošlo k nějakým tlakům, vydírání a podobně. Tedy aby se mohl každý svobodně rozhodnout, od koho, za kolik, kdy a kolik odebere.
Nedávno však ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk obvinil Slovensko, že neplní dohody o množství přepraveného objemu plynu reverzním tokem směrem na Ukrajinu. Už se dala tato nepříjemná situace diplomaticky do pořádku?
Jde tam o určité neporozumění z ukrajinské strany. Ukrajinský premiér má zřejmě nedostatek relevantních informací. Pokud jde o reverz, počítalo se s kapacitou šesti miliard metrů kubických plynu směrem na Ukrajinu, což už je velký objem. Začalo se však s deseti miliardami, dnes je kapacita 14,6 miliardy metrů kubických plynů ročně. Na porovnání, Ukrajina potřebuje 20–22 milionů. Přesto se Eustream s podporou slovenské vlády s Evropskou komisí dohodl, že přezkoumá možnost navýšení této kapacity. A to ještě existuje nevyužitá kapacita reverzních dodávek přes Maďarsko ve výši více než šest miliard metrů kubických ročně a přes Polsko ve výši 1,5 miliardy.
Z toho, co přes nás momentálně teče na Ukrajinu, nevyužívají Ukrajinci ani polovinu. Takže nějaké řeči o tom, že nedodáváme, případně neplníme dohody, jsou silně zavádějící a nepravdivé. Kromě toho, my v podstatě nedodáváme nic. Naftogaz si plyn buď koupí v západní Evropě, nebo si ho nekoupí, nebo to koupí od Rusů, to je jejich věc. Koupili si celou kapacitu reverzu, tedy celý objem 16,5 miliardy metrů kubických plynu ročně. Když by tam netekla ani molekula plynu za celý rok, tak Eustream prodal kapacitu podle dohody. A vydělal.
Energetické soustavy bývalé federace byly a prakticky ještě stále jsou propojené téměř jako pupeční šňůrou. Nakolik je pro Slovensko Česko strategickým energetickým partnerem? Oba státy měly a mají svou energetickou bezpečnost založenou na jaderné energetice. Rakušané jako sousedé obou zemí však dost často a ostře vystupují proti výstavbě jaderných elektráren jak v Česku, tak i na Slovensku. Nakolik je vystupování Česka i Slovenska v této otázce jednotné zejména z pohledu vlastní energetické bezpečnosti?
Česko je v otázkách energetické bezpečnosti naším prioritním partnerem, máme velmi úzkou koordinaci. Nedávno bylo v Praze Jaderné fórum, to se koná každoročně už několik let jednou v Česku, jednou na Slovensku. Naše postoje jsou blízké, ačkoliv není důvod, aby byly úplně identické. Pokud jde o jadernou energetiku a Rakousko, máme právo rozvíjet svoji vlastní pozici a energetickou bezpečnost způsobem, který považujeme za vhodný a odůvodněný. Rakousko má zase právo na svůj názor a svoji pozici. Dnes nás nikdo nemůže tlačit ke zdi tak, jako se to dělo před naším vstupem do EU. Pod tlakem Rakouska nás tehdy EU donutila odpojit dva jaderné reaktory v Jaslovských Bohunicích, které určitě mohly ještě několik let sloužit.
O co tehdy šlo vytvořením tohoto tlaku? Do té doby bylo Slovensko ve výrobě elektřiny soběstačné, a dokonce jste ji vyváželi.
Rakousko tehdy mohlo zabrzdit náš vstup do EU. Proto se věci staly tak, jak se staly. V otázce jaderné energetiky postupujeme v souladu se všemi mezinárodními normami a pravidly v této oblasti. Konzultujeme všude tam, kde je potřebné konzultovat s experty MAAE, kteří potvrzují, že naše bezpečnostní standardy jsou vysoké. V tomto směru budeme takto postupovat i nadále.
Jak je to s ropou? Je tam šance diverzifikovat zdroje, protože tu je závislost na Rusku téměř stoprocentní?
V zásadě nemáme šanci to udělat, protože je to velmi nákladné. Tato varianta dodávek je nejvýhodnější, je tam jedna trubka, ropovod Družba, kterou k nám teče ropa. Vztahy jsou stabilní, není důvod cokoliv měnit. Máme novou dlouhodobou dohodu o dodávkách na další roky a jakékoliv jiné řešení by bylo neodůvodněně drahé. Znovu opakujeme, nejsme sice chudá země, ale nejsme ani natolik bohatí, aby nám bylo jedno, za kolik nakupujeme suroviny.
Jak je to v dodávkách ropy s Českem? Je na ruské ropě méně závislé, protože využívá i jiné diverzifikované zdroje?
Tam jsou i jiné podmínky i jiné možnosti. Češi už svůj trh s ropou diverzifikovali, u nás k tomu zatím nebyl důvod. Ani ekonomicky, ani politicky zatím nenastala taková situace, která by SR do takové změny tlačila.
Vrátím se ještě k výrobě elektrické energie. Již jsme vzpomínali, že až do odstavení dvou jaderných bloků v Jaslovských Bohunicích jsme byli společně s Francií a Českem jedinými státy v Evropě se soběstačností ve výrobě elektřiny, tedy vyrobili jsme víc, než jsme spotřebovali. Jak vidíte situaci s dostavbou 3. a 4. bloku elektrárny Mochovce? Víme, že stát je v soudním sporu s většinovým vlastníkem Slovenských elektráren, italskou společností ENEL, a to jak v otázce vodní elektrárny v Gabčíkově, tak i v otázce dostavby Mochovců...
ENEL ovládá 66 procent akcií Slovenských elektráren; vždy se vyskytnou nějaké problémy, které je třeba řešit, v žádném případě to nevidím nijak dramaticky. Dostavba Mochovců je prioritou slovenské vlády. Proto je celkem přirozený určitý tlak na vlastníka většinového podílu, který se zavázal dostavět dva bloky v určitém termínu. Není dobré, že se dostavba protahuje a prodražuje, ale to vše se dá a bude řešit. Není to jednoduchá situace, ale věřím, že se problémy úspěšně dořeší stejně jako spor o vodní elektrárnu v Gabčíkově. Samozřejmě když se jednou podepíše smlouva, je třeba ji dodržet. Když se nedodržuje, vznikají problémy, ale nevidím to celé tak dramaticky, aby se to nemohlo dořešit.
Nakolik by mohli do dostavby Mochovce vstoupit i jiní partneři kromě Italů? Například i ČEZ o to projevil zájem, stejně jako o možnou novou výstavbu bloků v Jaslovských Bohunicích. Jsou to živé a aktuální otázky?
To je vše otevřené, o tom se debatuje, žádné závěry zatím nebyly přijaty. Osobně si myslím, že budou přijata taková řešení, která budou pro SR výhodná. Pro Slovensko je to zásadní otázka.
Robert Fico si v energetické otázce dost rozumí i s maďarským kolegou Viktorem Orbánem. Pomáhá to zlepšovat i celkové slovensko-maďarské vztahy?
Určitě. Slovensko-maďarské vztahy jsou v současnosti nejlepší za velmi dlouhé období. Za poslední roky jsme se konečně začali soustředit na těch 95 procent témat, která nás spojují a kde máme stejné názory, a ne na těch pět procent, kde se názorově ještě lišíme. Soustředíme se na dialog a spolupráci. Čím více projektů společného zájmu existuje, tím se stávají bilaterální vztahy mezi dvěma sousedy lepšími a stabilnějšími. Premiéři otevírali společně před několika měsíci plynový interkonektor, tedy kompresorovou stanici, kterou je možné přes společnou hranici už dnes přepravovat plyn oběma směry. Stejně otevřeli i společně rekonstruovaný ropný interkonektor. Vzájemné otázky energetické bezpečnosti jsou konzultovány nejen bilaterálně, ale i v rámci V4. Interakce je intenzivní, tyto společné zájmy nás sbližují; a ačkoliv nemusíme být ve všem jednotní, je to užitečné pro všechny.
Psali jsme:
autor: Jozef Hübel
