Do Poslanecké sněmovny může být zvolen občan, kterému je alespoň 21 let. Je tato hranice správná?Anketa
Kvóty na povinné množství českých potravin v obchodech jsou pasé. Ačkoliv to v tomto směru v lednu vypadalo nadějně, minulý měsíc tuto záležitost poslanci smetli ze stolu. Co na to jako bývalý prezident Agrární komory říkáte?
Jsou pasé dočasně, po neuvěřitelně špinavé kampani viceprezidenta Hospodářské komory a současně šéfa Svazu obchodu a cestovního ruchu pana Prouzy. Kampani lživé, nepravdivé, kampani za miliony korun a s pomocí šedivých myšek domácích odborníků a odbornic, jistě dobře zaplacených. Coby bývalému 9 let úřadujícímu prezidentovi Agrární komory (vedl Agrární komoru ČR v letech 2005 – 2014, poznámka redakce), ale hlavně člověku z venkova, s půdou a zemědělstvím srostlým, je mně z toho nedobře a otevřeně i při této příležitosti říkám, že za návrat českých potravin je třeba bojovat. Jde totiž o všechno, nejen o potraviny, ale o národní suverenitu. Ono to totiž potopením novely zákona o potravinách neskončilo, ta rozhodující bitva nás teprve čeká.
Podle zastánců by zákon o kvótách na české potraviny zvýšil potravinovou bezpečnost země. Jak moc je toto téma aktuální i kvůli pandemii, která na čas dokonce uzavřela hranice?
Samotným zákonem, bez podpory společnosti, politiků a slušného chování obchodních řetězců a dohody samotných zemědělců, kteří potraviny vyrábí, ale hlavně produkují suroviny pro jejich výrobu, toho mnoho nezměníte. Domníval jsem se ale, že velké problémy v době kulminující pandemie, kdy se dokonce uvažovalo o zavření průmyslu, otevřou našim politikům a vůbec všem občanům oči a na zemědělství se začne pohlížet jako na strategický resort. Tedy stejně, jak na něho pohlížejí Němci, Nizozemci, Španělé, Belgičané a další, kde je zemědělská produkce měřená v jednotkách na hektar výrazně vyšší než u nás. Třeba u mléka je našich 75 litrů na 100 hektarů naprosto ubohý výsledek proti Nizozemí s 680 litry na 100 hektarů. Druhý příklad vepřové maso, my produkujeme 62 kilogramů na 100 hektarů a Nizozemsko 620 kilogramů, tedy 11krát více. Podobné to je u speciálních plodin, jako je ovoce a zelenina, které byly kdysi naši doménou – trend je stejný – pád…
Tato politika je krátkozraká, neodpovědná a můžeme na ni v budoucnu doplatit.
Mimochodem, zvládli čeští zemědělci takzvanou koronavirovou krizi? Co způsobilo v tomto směru největší problémy?
Zemědělství a v širším pojetí venkov zvládly vždy svoji roli, a to i v horších dobách, než byla ta dnešní koronavirová. Podzimní úroda na polích a sadech byla sklizena, nová úroda na podzim a na jaře založena, farmy živočišné výroby běží, a tak bych mohl pokračovat. Já jsem se na brněnské Masarykově univerzitě, kde jsem coby zemědělský inženýr a člověk z praxe učil, že na venkově jsou kořeny národa, že je tam základ státu a jeho mravní zdraví. Tyto hodnoty určitě nelze dovézt, ty nelze koupit v supermarketech a v „krajinotvorných prvcích“ desetitisíců hektarů půdy zabrané na hangáry velkoskladů zahraničního kapitálu s více než 100 000 kamiony, které je zásobují dovezenými potravinami z celé Evropy, bez ohledu na uhlíkovou stopu.
Na naznačené a nesporné problémy se měli naši zemědělci soustředit, otupit vzájemné spory a přitlačit na pilu, neboť jíst potřebuje každý a několikrát denně. Jinými slovy měli představit novou agrární politiku a svoje požadavky směřující k nastartování vzestupné trajektorie s odkazem na naši zranitelnost v době světových globálních krizí, jakou je pandemie koronaviru. To se nestalo, tato příležitost, kdy mohli být denně v médiích a strhnout na primární sektor, tedy zemědělství, pozornost, ta byla promarněna. Alespoň ve velkých médiích, která ovlivňují běžné občany a spotřebitele. Místo toho jsme byli svědky nechutné, lživé kampaně proti českým potravinám, která nyní přešla v kampaň proti velkým zemědělským firmám. S tím se nelze smířit a je třeba bojovat, dokud je čas, dokud je za co.
Jan Veleba jako senátor
Kritici zákona o kvótách na české potraviny mluvili o tom, že by nahrál agrobaronům. Je to pravděpodobné?
Nahrál agrobaronům … jsme svědky mohutné protizemědělské a protičeské kampaně se zapojením Evropského parlamentu a Evropské komise, jejíž start není náhodný – ona totiž kvete řepka, a tak je třeba celoroční štvavou kampaň proti ní, velkým podnikům a speciálně proti premiérovi zúročit.
Jinak musím opravit vaši terminologii. Už za první republiky agrární sociolog profesor Tomáš Čep používal ve svých pracích termín zemědělský závod. Termín agrobaron je výplod médií a určité části politiků, kteří mají o zemědělství jenom velmi mlhavé představy. Ale k věci. V České republice zemědělské závody, podniky různých forem vlastnictví, které jsou návaznosti na historický vývoj výrazně větší, než tomu je v ostatních zemích EU. Jsou zde družstva vlastníků půdy a majetku, akciové společnosti, společnosti s. r. o. a samozřejmě čistě rodinné soukromé hospodářství. To pro upřesnění.
Druhá moje poznámka, aby bylo jasno, kdo je tady velkobaron a kdo rozhoduje a diktuje. Nejsou to zemědělci, byť sebevětší, ale obchodní řetězce. Představují obrovský kapitál, jejichž roční obchodní obrat u každého ze tří největších (LIDL Česká republika, KAUFLAND Česká republika, ALBERT Česká republika) je přes 50 miliard korun. Naproti tomu roční obrat velkých zemědělských podniků se pohybuje ve stovkách milionů korun až do 4 miliard korun. Jinými slovy, tlak zahraničních řetězců je drtivý a jejich obchodní manýry dle libosti.
Třetí poznámka. Pokud politikům, pražské kavárně a spřáteleným médiím, ctihodným europoslancům v čele s panem Zdechovským a dalším vadí úspěšní a velcí, tak nechť vrátí Gottwalda, znárodní je a uleví se jim. Rozvoj, expanze, zvětšování kapitálu, to je přece základní rys kapitalismu. To není o Babišovi, to je o systému.
Jaká je tedy relace u těch velkých podniků mezi dotacemi a výrobou, když slyším ze všech stran, jak jenom oni využívají dotace?
Největší a nejúspěšnější firma Agrofert produkuje v zemědělské prvovýrobě a zpracování ročně kolem 20 mld. Kč, přičemž v seriálu na pokračování serveru Seznam při uváděných dotacích 1,044 mld. Kč za rok 2020 to představuje přibližně jenom 5 %! Podobné to je u dalších hlavních domácích producentů potravin, které v zatím posledním díle seriálu Seznam Zprávy nazval „Brusel sedlákům – hlavní příjemci zemědělských dotací v Česku“. Například AGRO Měřín, kde loňských 386 milionů dotací představuje podíl rovněž přibližně 5 %.
Z toho vyplývá jenom jedno – je zbytečné a hloupé vytrvale útočit na velké zemědělské a potravinářské podniky a současně vytvářet iluzi, že se sem vrátí idyla malých soukromých hospodářství, které nás budou živit. Aby bylo jasno, já sám jsem v takovém hospodářství strávil prvních 10 let života – měli jsme 6 krav, 3 koně, 3 prasnice, 2 kozy a drůbež. Doba je dnes samozřejmě někde jinde, ale ten, kdo na běžícím pásu vyrábí a umně manipuluje občany, s využitím grafických symbolů právě kvetoucí krásně žluté medonosné a půdu zúrodňující řepky, a štve je proti českému zemědělství, zaslouží opovržení.
Anebo, abych byl mírnější. Pane Prouzo, Holube, Šebku (předseda Asociace soukromého zemědělství), sedněme si proti sobě čtyři na čtyři, vezměme tvrdá čísla statistiky, nechme doma politiku a bavme se o českém zemědělství, a třeba i na pokračování. Samozřejmě to nemůže být v České televizi u Moravce, kde je vše jasné už dopředu. Jsem ochoten to zorganizovat. Jde o fakta, zdrcující a burcující, o něž nemají média, například Seznam, kde teď vychází seriál proti českému zemědělství za podpory ASZ a bez přizvání Agrární komory, zájem.
Mluvilo se také o tom, že by potraviny zdražily. Jak je to možné, když by odpadly náklady na často stovky až tisíce kilometrů dopravy z cizích zemí?
Tuto kampaň vedl viceprezident Hospodářské komory ČR pan Prouza. Dělo se tak za mohutné podpory médií, televizní, rozhlasové, novinové a internetové reklamy nejenom o tom, že budou drahé potraviny, pokud budou naše, ale také, že budou méně kvalitní. A nebylo snad hodiny, kdy by tento neználek a co do odbornosti hlupák, nemluvil v televizi, rozhlase a nešířil dezinformace a vyložené lži. To všechno ve prospěch zahraničního kapitálu, proti českým zemědělcům a proti naší zemi. Čtenář mi promine, ale při čtení jeho inzerátů v novinách, při jeho vystupování v médiích jsem měl podobné pocity jako pan poslanec Volný s jeho „flákancem“.
Usvědčit tohoto da…áka , Prouzu, ze lži je velmi snadné. Česká republika téměř vítězí ve světové tabulce, kde jsou země seřazeny podle indexu bezpečnosti potravin – za rok 2020 obsadila 5. místo na světě!!! Je to nejlepší umístění ze zemí střední a východní Evropy, daleko za námi jsou potraviny třeba i z Německa, Francie či Itálie! Česká republika udělala velký krok v kvalitě potravin a v tomto žebříčku od roku 2013 poskočila z 23 na 5. místo!
A co se zde hodnotí? Jakým způsobem se potraviny v dané zemi vyrábí, ochrana přírodních zdrojů při zemědělské produkci a řada dalších parametrů. Takže, pane Prouzo, než z vás něco příště zase vypadne, tak si alespoň něco o daném oboru přečtěte. Od viceprezidenta Hospodářské komory ČR bych to očekával.
Na pultech by prý časem mohla chybět třeba cibule, mrkev, hrušky... Proč? Když tyto plodiny se v naší republice vždy pěstovaly…
Jsme tady v oblasti mírného pásma, zeleninu a ovoce pěstovat umíme. Nejde jenom o cibuli, mrkev a hrušky, ale o letitou postupnou likvidaci oboru ovoce a zeleniny.
Použiji slova a čísla odborníka, předsedy Svazu ovocnářů a současně viceprezidenta Agrární komory Ing. Martina Ludvíka. Za 30 let jsme ztratili jen u profesionálních pěstitelů více než 10 tisíc hektarů sadů. Vyjádřeno symbolem, každý obyvatel ČR přišel v krajině o jeden ovocný strom. Budu pokračovat:
Přestali jsme pěstovat angrešt, dříve se ho sklízelo 1000 tun ročně, dnes cca 2 až 4 tuny
Produkovali jsme 10 až 12 tisíc tun broskví a nektarinek, dnes 500 až 800 tun
Podobný trend je u dalších druhů ovoce a zeleniny. Samozřejmě to končí dovozem a de facto podporou zahraničních ovocnářů a zelinářů. Pro představu jeden příklad – podíl polských jablek na našem trhu překročil 50 %, respektive 30 tisíc tun! Hlavní důvod prudkého nárůstu exportu polských jablek jsou sankce proti Rusku, kam Poláci vyváželi a my a některé další země nahrazujeme ruský trh.
Vezměme si statistiku zeleniny a srovnejme její produkci v roce 2000 a kam jsme to dotáhli dnes:
Mrkev 58 000 tun v roce 2000 – 23 000 tun dnes
Petržel 16 000 – 3
Zelí 134 000 – 42 000
Okurky 15 000 – 3000
Česnek 7 – 1
Proč to tak je? Obchodní řetězce nakupují od velkých distribučních firem v zahraničí po kamionech, u nás by museli uzpůsobit systém nákupu lokálně, po menších množstvích. Druhý důvod je, že nakupují raději ve svých mateřských zemích. Z různých důvodů, které je třeba zanalyzovat. A konečně naši pěstitelé mají nižší dotační podporu a jsou tudíž nekonkurenceschopní. Příklad u investic – Polsko dotuje investice do ovocnářství 90 %, my 40 %. Jsou tam ale i další rozdíly v náš neprospěch.
Zajímalo by mne, měly vůbec potravinové řetězce o kvóty na české potraviny zájem?
Odpovím otázkou – kde vzal pan Prouza peníze na tak obrovskou kampaň, aby potravinářský zákon neprošel? Musel zaplatit webové stránky, piár agentury, obří a stále běžící reklamy. Nebylo by od věci, kdyby se o tyto zdroje zajímala naše bdělá média, která když je potřeba, tak dovedou rozjet kauzy aniž by předložily důkazy. Ale abych odpověděl na vaši otázku. Obchodní řetězce podporu českým potravinám deklarují, ale až na výjimky, jako je třeba BILLA s jejími koutky našich potravin BILLA REGIONÁLNĚ, to v jejich marketech není vidět. Jak už jsem uvedl, musely by změnit systém nákupu, nakupovat lokálně a také systém prodeje v akcích. To je ale samostatná kapitola pro naše politiky a zákonodárce. Mluvím o zákonu o významné tržní síle, který by vedle nákupu za podnákladové ceny a dalších libůstek řetězců toto měl řešit a který je bohužel zaparkován na Ministerstvu průmyslu a obchodu a s jeho projednáním se nespěchá.
Do jaké míry vlastně samotní spotřebitelé dávají přednost českým potravinám? Z vaší zkušenosti, mají „běžní“ lidé zájem o to, aby se zvyšovala potravinová soběstačnost státu?
Běžný občan je ovládán médii a obchodními řetězci. Slyšel snad někdo, že by třeba Václav Moravec řekl něco hezkého o českém zemědělství, o českých potravinách. Ne, jeho styl je vyštěkávání otázek, nenechání oponenta domluvit, nevyvážené zvaní hostů do studia. Podobné to je i v novinách, rozhlase a s výjimkou Parlamentních listů i u vlivných serverů. V tom se spotřebitel nemá šanci orientovat, i když podvědomě cítí, že podíl českých potravin v maloobchodní síti je nízký a že nevyužíváme své zdroje a jsme stále více závislí na cizině. Potravinová soběstačnost, přesněji politika směřující k zvýšení potravinové soběstačnosti a snížení dovozů je věcí politiků, nevládních agrárních organizací a pravdivých informací masmédií. Pokud se naznačený řetězec vlivů rozběhne a začne seriózní diskurz, pak se naši občané – spotřebitelé postarají o další. Budou české potraviny vyžadovat a politici to budou muset respektovat. No a zemědělci, ti se rádi přizpůsobí. Pokud se tak nestane, tak český spotřebitel je bezmocný.
Viceprezident Agrární komory ČR a předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík v médiích připomněl studii, podle které vede cesta ke snižování uhlíkové stopy hlavně přes podporu lokálních producentů, a tudíž také přes omezení dálkové přepravy potravin. Uvedl, že italská jablka, která jsou prodávána v supermarketu v Praze, mají třikrát větší stopu než jablka česká, a to právě především kvůli dopravě, ale i kvůli větší intenzifikaci výroby v Itálii. Souhlasíte? A domníváte se, že poslanci a předtím i Senátoři, kteří s novým zákonem nesouhlasili, toto dostatečně zhodnotili?
Pan Martin Ludvík je kvalifikovaný a uznávaný odborník a je dobře, že téma uhlíkové stopy a vůbec srovnání kvality potravin v médiích otevřel. Je dobře, že dal do souvislosti – a v tom vaši otázku, respektive její kontext doplním – netečnost Evropské unie k důslednému řešení přeprav obrovských množství potravinářských produktů neekologickou kamionovou dopravou, která by mohla být výrazně snížena. Pro ilustraci cituji z jeho vystoupení v pořadu Potraviny z domoviny:
„Myslí-li EU vážně (snižování uhlíkové stopy), tak by musela skutečně se zajímat o to, jak která země je soběstačná právě v pěstování ovoce a zeleniny. Myslí-li Evropa vážně snižování uhlíkové stopy jako závazek, tak by měla v první řadě se zajímat o soběstačnost a dělat takové kroky, aby posilovala produkci v těch zemích, kde ta produkce je významně nižší a je závislá na dovozu a na druhou stranu se tam ty produkty dají úspěšně pěstovat.“ Tolik šéf ovocnářů Martin Ludvík a jeho učebnicový příklad dvojaké politiky EU, která dál prohlubuje krizi naší agrární soustavy, která dál ubírá plochy našim ovocnářům, zelinářům, ale i technickým speciálním plodinám – kdo viděl naposled pole lnu, školkařů a dalších speciálek a přidává na jejich místo obilí a kukuřici. Nikoliv Seznamem oblíbenou řepku, ta se může na jednom poli pěstovat jednou za šest let, což naši zemědělci dodržují. Její osev dokonce klesl, pěstební plocha je letos 350 440 hektarů, respektive 15,9 % orné půdy když rok zpět to bylo 368 214 hektarů, respektive 16,6 % orné půdy.
A pokud se týká senátorů, tak to je ztráta času se jejich postoji a motivy zabývat. Pro zákon z Poslanecké sněmovny, který byl přijat po rok a tři čtvrtě trvající debatě nezvedl ruku ani jeden senátor, pouze dva se odvážili při hlasování zdržet!
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: David Hora
