Paní ministryně, připomínáme si 30 let o pádu komunismu. Podle některých průzkumů je stále vysoké číslo lidí, kteří jsou přesvědčeni, že se před listopadem 1989 žilo lépe. Jak si to vysvětlujete?
Ten průzkum jsem neviděla a neznám, jak se která struktura lidí vyjadřovala. Nechci ale nic zpochybňovat. Budu mluvit sama za sebe. Jsem z generace, která byla v roce 1989 dospělá, narodilo se mi v tom roce druhé dítě. Tu dobu si tedy trochu pamatuji, vím, že jsme nemohli cestovat, svobodně se vyjadřovat a dělat celou řadu věcí. Rozhodně tehdy nebylo lépe. Z hlediska hodnot jako je svoboda slova, možnost volného cestování, ekonomická svoboda, svoboda podnikání, nic z toho nebylo. Stačí tyto hodnoty sečíst a podtrhnout a je jasné, že před rokem 1989 nebylo lépe. Teď žijeme v krásné, svobodné zemi, kde si každý může říkat a dělat co chce, může se svobodně rozhodovat. Tyto hodnoty nelze ničím nahradit. Teď se máme dobře.
Ptáte-li se mě jako ministryně financí, pak, co se týče ekonomiky, také nebylo lépe. Ekonomika nám teď šlape, nebo se podívejte, o kolik za posledních deset let vzrostla průměrná mzda, zhruba o 35 procent. Máme nejnižší nezaměstnanost. Lépe prostě nebylo.
Třetí věc, byť nejde o ekonomický ukazatel, je bezpečnost. Jsme sedmá nejbezpečnější země na světě, to není samo sebou. Nejsme zaplaveni migranty, nepodvolili jsme se migračním kvótám a Andrej Babiš s kolegy z V4 se proti tomu vymezili. Rozhodovat o tom, kdo tady bude žít, musíme my, ne nikdo zvenku. Bezpečnost není samozřejmost, a my bezpečná země jsme.
Vyjmenovala jste racionální argumenty, které lze do značné míry změřit a většina lidí si je snad uvědomuje. Pokud to vezmeme víc pocitově, kde se podle vás v lidech bere onen názor? Je to nostalgie?
Musela bych znát, jaká struktura lidí, věkově a ekonomicky, to říká. Rozhodně to nemohou hodnotit lidé, kteří tu dobu neprožili. Toto může hodnotit moje a starší generace. Takoví lidé mají právo to hodnotit, ale ne ten, kdo to zná z knih či z televize. Tím se nám zužuje portfolio lidí. Těžko říct. Musela bych s nimi mluvit, slyšet jejich argumenty, vnímat jejich pocity. Těch 30 procent se mi zdá nepřiměřeně vysokých. Moc nevěřím tomu, že by tak vysoké procento lidí volalo po staré době.
Možná někteří lidé zapomněli za těch 30 let. Je hrozně důležité si připomínat tu dobu, všechny ty nepravosti, co se děly. Když pominu zločiny z 50. let, to ani já nepamatuji, ale nezapomínejme na ta omezení každodenního života. Nemohli jsme říkat, co jsme chtěli. Pamatuji si na profesorku, která nám odmítla na gymnáziu přednášet o roce 1968, protože nesouhlasila s interpretací z učebnic. Řekla nám, ať si uděláme výpisky, že ona s tím nesouhlasí. My jsme tomu nerozuměli, nebyl žádný internet, abychom si to vygooglovali. I mnozí rodiče se o tom báli mluvit. Já se na to tehdy ptala své babičky, která mi to vysvětlila. Doba byla složitá. Když jste se hlásil na vysokou školu, hodnotila se stranická příslušnost členů rodiny, původ atd. Byla jsem z prostředí, kdy rodiče byli vzdělaní a kazilo mi to „body“. Nechci si stěžovat, na vysokou školu jsem se dostala, ale byly to takové absurdnosti, které komplikovaly život. Byli tu lidé, kteří byli mnohem víc a těžce perzekvováni. Nemohli dělat svou práci, prakticky nikdo nemohl cestovat. Žádná svoboda slova. Copak mohl někdo jít na náměstí a říkat co si myslí? Dneska může.
Naproti tomu ale v současné době podle mnohých dochází k tomu, že jsou čas od času někteří lidé za své názory, když ne perzekvováni, tak do značné míry vytlačováni z veřejného prostoru.
Každý si přece může říkat, co chce. A víte, jakým kampaním čelí politici?
Ti jsou na to ale připraveni nebo s tím musí spíše počítat.
Připraven na to nejste. Já na to připravena nebyla. Ale když mě někdo lituje, odpovídám, že mě nikdo nenutil. I to je součást svobody slova. Není to fér. Nejsou fér kampaně, které se vedou třeba na sociálních sítích. Mnohdy mi to připadá nefér vůči lidem, co nejsou v politice. My to musíme vydržet. Nakonec i Evropský soud pro lidská práva řekl, že politik je osoba, která musí strpět větší míru dehonestace než běžný občan. Ale proč by něco takového měli trpět běžní občané? To je nefér, nicméně to je součástí současného světa a nejspíš jde o fenomén sociálních sítí. Napřímo vám lidé často takové věci neřeknou, ale na Facebooku za klávesnicí reagují jinak.
Fotogalerie: - Zeman podpořil rozpočet
Premiér před časem mluvil o problematice financování neziskových organizací státem. „Někdy jsou neziskové organizace zbytečně aktivistické a hrají roli, která bytostně patří politickým hnutím a stranám. No a já na tyhle nikým nevolené, ale vyvolené organizace začínám být alergický,“ řekl PL. Zabýváte se tím, aby státní dotace pro tento sektor byly transparentnější?
Minulý rok během příprav rozpočtu na rok 2019 jsem do toho trošku šlápla, strhla se tehdy obrovská kampaň na sítích. Tehdy se mi zdálo šílené číslo, které šlo do neziskového sektoru, a říkala jsem, že je nutné to snížit, a narazila jsem. Od té doby jsem nabrala konkrétní zkušenosti, kdy jsem i celou řadu neziskovek navštívila. Byla jsem ve škole pro handicapované děti, viděla jsem neziskovky starající se o seniory, nebo neziskovky, co pomáhají držet sport na venkově, v malých vesničkách. Tohle jsou neziskovky, které bezesporu a nade vší pochybnost dělají velmi záslužnou činnost a peníze, co dostávají, jim často nestačí. Tyto prospěšné organizace je potřeba odlišit.
Nebudu si ale dělat iluze, aniž bych na někoho ukazovala, že jsou tu neziskové organizace, které se jako neziskovky tváří, jsou napojeny na státní rozpočet a cucají ho. Bez spolupráce s resortními ministry toto nejsem schopná rozklíčovat. Peníze neziskovkám přidělují jednotlivé resorty. Jde o dotace, které se pošlou resortu a ty jsou povinny nechat si vyúčtovat poskytnuté dotace.
Už to ale řešíme, udělala jsem následující věc. Zanalyzovala jsem v tabulce všechny neziskovky po jednotlivých resortech a kolik které dostávají. Podle plnění ze státní pokladny to musíte dělat se zpožděním. To je první věc. Dále jsem zajistila, aby se do státní pokladny od 1. ledna 2019, takže už to tam je, zavedla speciální funkcionalita, která pomůže sledovat poskytnuté peníze u neziskových organizací, ale vůbec u dotací jako celku.
Jak konkrétně má probíhat?
Sledujeme to podle rozpočtové skladby, ale ještě jsme to provázali s číslem účtu a číslem IČO jednotlivých příjemců. Takže budeme schopni vytáhnout ze státní pokladny přesně, kolik a komu šly peníze. Zadáme název organizace, číslo účtu nebo IČO a vyjede nám, kolik daný spolek dostal od daného resortu peněz. Budeme schopni to využít a vytvořit tlak na jednotlivá ministerstva, ať to vysvětlí. Budu se ptát kolegů, zda mají vyúčtování a zda ho vůbec žádali. To jediné mohu dělat. Nemůžu jít a udělat tupý škrt a sebrat třeba školství několik miliard z dotací pro neziskový sektor, protože bych tak mohla zlikvidovat sport na venkově. Takhle se to nedá udělat. Ale potřebuji, aby si to resortní ministři vzali za své a snažili se to hlídat. Jako správkyně státní kasy je budu tlačit tím, že jim budu dávat tabulky za spolupráce s paní Válkovou, která to jako nová zmocněnkyně pro lidská práva má pod sebou. Jasně budeme schopni verifikovat, kdo a proč dostává od státu peníze, a kontrolovat to.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
Řešila jste to už s některými kolegy z vlády? Asi to pro mnohé nebude úplně populární, protože politické neziskovky mají často velký přístup do řady spřízněných médií a budou se v případě škrtů hlasitě bránit…
Zmíněnou funkcionalitu jsme do státní pokladny zavedli od počátku tohoto roku, mimochodem tehdy se nám to povedlo velice rychle zařídit, to byl docela majstrštyk. Nicméně, než uvidíme přesná čísla, nebude to dřív než od ledna 2020. Já ale nerozlišuji, o jaké neziskovky jde. Z mé strany platí, padni komu padni. Požaduji jasná data, jasná čísla a chci, abychom se o tom pak na vládě bavili a jednotliví ministři se k tomu vyjadřovali. Případně budu tlačit na to, zda si oni plní své povinnosti a jednají s péčí řádného hospodáře. Ze své pozice já coby správkyně státní pokladny nehledám nic konkrétního, já požaduji, aby v tom byl systém.
Jak to bylo doteď? Žádný systém neexistoval?
Ne. Pro mě bylo naprosto tristní, když pan premiér po nástupu do funkce zadal na Úřadu vlády zpracování analýzy. Pak se obrátil na mě a dostal tak dvě tabulky, ale v obou byla zcela odlišná čísla. Nechápal, jak je to možné, a já se nedivím, taky bych z toho byla šokovaná. Ptal se těch dam z Úřadu vlády, co to je za čísla a zjistil, že jde o údaje s několikaletým zpožděním zpracovaná nějako univerzitou externě. To mě přivedlo k tomu, že musíme zapracovat speciální funkcionalitu do státní pokladny. Začátkem příštího roku to nechám vytáhnout a budeme se o tom bavit na vládě. Předtím nebylo o čem se bavit, protože systém byl v chaosu a nešlo zjistit, kolik ty neziskovky od koho dostávají. Teď to dáme do pořádku.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radim Panenka
