Paní ministryně, jaký z vašeho pohledu byl rok 2019 na Ministerstvu pro místní rozvoj? Stále slyšíme, jak je všechno růžové, takže mě zajímá i to, co se nepovedlo.
Uplynulý rok hodnotím skutečně velmi pozitivně, protože jsme prošli etapou, kdy jsme zrychlili čerpání evropských fondů. Jako země jsme poskočili o pět příček, což je zásadní posun. Podařilo se nám prosadit nový zákon o realitním zprostředkování. Nastartovali jsme rekodifikaci stavebního práva. Je to složitá debata. Musíme si říci, že jde o reformní zákon a je nutné během volebního období takto reformní zákon prosadit, byť termíny mohou někomu připadat ambiciózní. Ale jak říkám, není malých cílů. Musíme to hnát před sebou.
Dobře funguje komunikace mezi MMR, Svazem měst a obcí, Sdružením místních samospráv i kraji. Chováme se k sobě jako partneři. Jsem tady od toho, abych jim pomohla, naslouchala. Pracujeme na novele zákona o podpoře regionálního rozvoje.
Je dobře, že Donald Trump nechal ,,oddělat" Kásima Sulejmáního?Anketa
Obrovskou prací je pak příprava nového programového období, protože je v naší gesci ve spolupráci s ostatními resorty. Jsem ráda, že Strategie regionálního rozvoje do roku 2030 byla tak dobře se všemi zainteresovanými subjekty projednána, že proti tomu nebyly žádné připomínky a na vládě to prošlo bez problému. To je zásadní.
Vláda před Vánoci zveřejnila Národní investiční plán. Do jaké míry jsou ty projekty podrobněji naplánované?
Na tom se naše ministerstvo podílelo velkým dílem, protože jsme dělali sběr a databázi projektů. U každého projektu víme, v jaké fázi se nachází, a budeme s tím dále pracovat. V databázi např. evidujeme i projekty zejména měst a obcí, které jsou potenciálem pro konkrétní dotační tituly (místní komunikace, ČOV atd.). Těmito dílčími kroky vedeme MMR k budoucímu Ministerstvu veřejného investování.
Opozice ten plán hojně kritizuje jako premiérův soubor snů.
Kdepak. Je to potenciál, dali jsme tam všechny projekty a vstupuje nám do toho ještě analýza potřeb Svazu měst a obcí. Jde o tisíce a tisíce projektů na stejné téma. Všichni chtějí kulturní dům, všichni místní komunikace, chodníky, osvětlení atd. Velmi populární, a začneme to od ledna představovat, je sběr dat v tom, jak jsou všechny obce vybaveny. Jde o úžasný projekt a my víme, zda má daná obec poštu, jak tam jsou staří lékaři, kdy co hrozí apod. Musíme nastavovat dotační programy podle toho, co obce potřebují. Nemůžeme si z Prahy vymýšlet, co asi kdo potřebuje. Oni nám to musejí říct sami. Jde o důležitý proces do budoucna, aby plánování nebylo vnímáno jako sprosté slovo. Musíme umět plánovat, mít vizi.
Zastavil bych se u konkrétních potřeb obcí. To je častý problém, kdy se kolem vesnic za evropské dotace stavěly de facto nepotřebné asfaltky místo polních cest, ale běžné silnice mezi vesnicemi zůstaly jako tankodrom. Nebo se budovaly jakési bažiny pro žáby a ohrožený hmyz. To přece nedává smysl…
Uhodil jste hřebíček na hlavičku. Občan málo rozlišuje, jak to tu máme postavené. Nechci hodnotit, zda je to dobře, nebo špatně, ale z pohledu vás jako občana je vám jedno, zda silnice, po které jedete, patří státu, kraji nebo obci. Jenže z pohledu financování už to jedno není a hrozně špatně se to vysvětluje. Také čelím kritice, proč se někde opravuje nějaká silnice, která byla v relativně dobrém stavu, a nějaká vedlejší je v dezolátním stavu. O tom to celé je. Na dálnice a silnice prvních tříd má Ministerstvo dopravy svůj státní fond a evropské zdroje. Pak jsou to komunikace druhých a třetích tříd, na což dáváme z rozpočtového určení daní krajům určité procento, ale pořád to nestačí. Dokonce jsme navýšili další zdroje a budeme řešit dalších šest miliard s kraji. Kromě toho jsou přístupové komunikace z obcí na ty krajské a ty jsou v majetku obcí. Tam musím legitimně říct, že tomu se nevěnoval nikdy nikdo. Dotační titul jsme otevřeli na MMR před dvěma lety; dřív v tom obcím nikdo nepomohl. S tím je potřeba ještě zásadněji pohnout, protože obce mají malé rozpočty.
Máme 6 250 obcí a z toho je 70 procent obcí do tisíce obyvatel. Tam je pomoc státu namístě a podařilo se projednat s Evropskou komisí, že i místní komunikace půjdou financovat z evropských zdrojů. Nepůjde to ale lusknutím prstu, protože deficit je tam obrovský. Je to priorita a potvrzuje to i Národní investiční plán, kde téměř tři čtvrtiny zdrojů připadají na oblast dopravy.
Velké téma závěru roku, audit Evropské komise, který měl upozornit na střet zájmů Andreje Babiše. Poté, co závěry přišly do České republiky, vznikly zmatky. Každý tvrdil něco jiného. Jaká je situace v tuhle chvíli?
Ano, každý říkal něco jiného, ale pravda byla a je jenom jedna. Tu pravdu se snažím od začátku říkat a jsem ráda, že mi dali za pravdu i evropští komisaři. Jde o závěrečnou zprávu auditorů, kterou s průvodním dopisem poslala Evropská komise k nám s tím, že se k této zprávě členský stát má ještě vyjádřit. Tak jsou daná pravidla. Teď běží další kolečko, a pokud úředníci uznají, že nejsou dostatečně zohledněny argumenty české strany, tak pošleme další připomínky a námitky. Komise to vyhodnotí, bude projednání v Evropské komisi a buď se finálně dohodneme, nebo ne. Pokud by Česká republika dále trvala na svých závěrech, které by se rozcházely se závěry Evropské komise, může to rozhodnout už jen soud.
Fotogalerie: - Pokladní plnění rozpočtu
To znamená, že nelze v tento okamžik vyloučit, že bude Česká republika muset nějaké peníze vracet, byť premiér Babiš opakuje, že prostě nic vracet nebudeme.
ČR peníze vracet skutečně nebude, vždyť kvůli předběžné opatrnosti se zastavilo proplácení, my vůbec necertifikujeme vůči Evropské komisi. Tedy vracet určitě ne. Budeme ale řešit, jak příjemce postupoval v souladu s českými zákony. Pokud bychom našli porušení pravidel ze strany příjemce, budou se peníze vymáhat po příjemci. Není to o tom, že by Česká republika vracela něco Komisi.
Vaše vláda funguje už rok a půl. Jak to období hodnotíte?
Jsem spokojená, ale jako upřímný člověk řeknu, že když jsme měli tu první menšinovou vládu, kde jsme byli jen jednobarevná vláda, tak to bylo to nejlepší, co jsem zažila. Ta vláda fungovala na bázi skutečného partnerství. Tím, jak jsme mezi sebou nesoupeřili, byla to vynikající spolupráce, jeden tým. Neměli jsme potřebu se předhánět, kdo co řekne první médiím apod. Omlouvám se za tu upřímnost, ale tak to je.
Kolegy ze sociální demokracie mám v úctě, ale v médiích se občas zbytečně překvapujeme. Nevím, proč něco kolegové komentují. Máme být jeden tým a umět se dohodnout mezi sebou. Netajím se tím, že jsem pro většinový systém, který je podle mého názoru spravedlivější vůči voličům. Takhle nemají pořádně komu vystavit účet. Máme něco v programu, jdeme s tím do voleb, lidem se to líbí a dají nám hlas a pak na základě koalice musíme ustupovat a nemůžeme prosadit vše, co jsme slibovali. To je problém koaličních vlád. Pokud někdo vyhraje a dostane výrazný mandát, měl by mít možnost za čtyři roky ukázat, co umí. Pak mu voliči vystaví jasný účet a řeknou buď: to jste nám pěkně kecali, anebo: to se vám povedlo a chceme vás i nadále.
Rok 2019 přinesl i velké demonstrace. Poprvé od listopadu 1989 se někomu povedlo naplnit Letnou, a to hned dvakrát. Není to už varovné? Co na to říkáte?
Pořád nerozumím tomu, proti čemu se demonstruje. V roce 1989 jsme demonstrovali za svobodné volby a dnes nemůže nikdo říct, že bychom neměli svobodné volby. Naopak volby tu byly, voliči rozdali mandáty, a že to určitá skupina nechce respektovat? Ať přijde v dalších volbách vyjádřit svůj názor. Tvrzení, že dochází k bourání demokracie, je úplný nesmysl, tak to není. Co se týče paní kolegyně Benešové, tam tomu už vůbec nerozumím, protože ona měla už dávno pověst paní spravedlivé. Že nemáme nezávislou justici? Kdyby to byla pravda, asi by nejvyšší zástupce rozhodl ve věci trestního stíhání premiéra jinak. Vždyť to vrátil zpět k prošetření. Je evidentní, že nikdo nebrání tomu, aby se vše důkladně prošetřilo.
Ing. Klára Dostálová
Nicméně u nás nebylo ve zvyku až na výjimky nějak masově vyjít do ulic a teď se to opakovaně stalo. Takže lidé protestovali jen tak, bezdůvodně?
Nezapomeňme, že byl výroční rok, připomínali jsme si 30 let od pádu komunismu. Já jsem to tehdy prožívala velmi intenzivně, byla jsem v prvním ročníku na Vysoké škole ekonomické, a tedy v první linii se studenty zabarikádovaná v tělocvičně. Znovu říkám, tehdy byla podstata protestů úplně jiná než dnes. Ano, mohou být lidé nespokojeni, já to neodsuzuji, jde o projev demokracie. Každý má právo vyjádřit svůj názor. V některých momentech to ale vnímám trošku nespravedlivě. Základem ale je, že nespokojenost s něčím nebo s někým se má vyjádřit ve svobodných volbách.
Mimochodem, jakou cestu ve vašich očích Česká republika za těch 30 let ušla?
Vyvinuli jsme se v samostatnou společnost, přestali jsme mít v podvědomí, že by nás někdo musel řídit. Jsme konečně suverénním státem. Prošli jsme určitým vývojem, všichni víme, co se dělo během divokých 90. let, kdy tu někteří řádili jak na Klondajku, jak zpívá pan Nohavica. To, co už mají vyspělé společnosti dávno za sebou, my v posledních letech stabilizujeme. Zpočátku měli na růžích ustáno ti, kteří věděli z dřívějška, co jak funguje, a občané z toho často nic neměli a vezli se na negativní vlně. Osobně považuji za chybu, že jsme rozprodali a zprivatizovali veškerý státní majetek. To se nikdy nemělo stát. Zásadní podniky jako energetika, vodovody, cukrovary apod. jsme nikdy neměli pustit z rukou. Nicméně stalo se, patří to k vývoji společnosti a jsem ráda, že startujeme dalších 30 let už jako suverénní země. Je to vidět třeba na tom, jak dokážeme prosazovat svou energetickou nezávislost. Skutečně se chováme nezávisle na tom, co na naše rozhodnutí kdo řekne.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
