V minulých dnech proběhl v Brně jeden z největších evropských obranných a bezpečnostních veletrhů, jehož byla vaše asociace partnerem. Jaké dojmy ve vás letošní veletrh zanechal?
Veletrh IDET, spolu s doprovodnými veletrhy ISET a PYROS, letos slavil 30 let. Jedná se de facto o jediný český mezinárodní veletrh obranné a bezpečnostní techniky, který opět ukázal, že má pro český obranný a bezpečnostní průmysl nezastupitelnou roli. Letošní ročník byl navíc rekordní co do počtu vystavovatelů a výstavní plocha byla vyprodána dlouho dopředu. Veletrh také navštívily více než tři desítky oficiálních zahraničních delegací.
To značí dvě věci. Zaprvé, o české výrobky obranného a bezpečnostního průmyslu je ve světě stále velký zájem. Sice nejde o nic nového, ale je příjemné vědět, že zájem neopadá a že naše výrobky si udržují svou kvalitu vůči zahraniční konkurenci. Žijeme v době nových pokročilých technologií a díky nim nejenže umíme se zahraničím držet krok, ale mnohde patříme k inovativním lídrům. Zadruhé, tváří v tvář válce na Ukrajině si stále více lidí uvědomuje potřebu, ba dokonce nutnost, silného domácího obranného průmyslu, který by měl být základním kamenem obranyschopnosti každé suverénní země. V dobách relativního míru na to politici a úředníci na národní, ale i na nadnárodní úrovni, zejména v Evropě, příliš nemysleli. Nyní, v době války, byť zatím „jen“ za našimi humny, možná některým došlo, že obrana a bezpečnost nejsou sprostá slova.
RNDr. Jiří Hynek
- REAL
- mimo zastupitelskou funkci
Veletrh IDET se mohl letos pochlubit rekordním počtem vystavovatelů. Je to podle vás odraz „dobrých časů“ českého obranného a bezpečnostního průmyslu?
Časy, ve kterých se nacházíme, určitě nejsou dobrými časy, i když obrannému a bezpečnostnímu průmyslu se daří. Ale jde o odraz současné bezpečnostní situace nejenom v Evropě, ale i ve světě. Byli jsme řadu let neustále přesvědčováni skutečnými i domnělými a samozvanými bezpečnostními experty, že války nebudou, a kdyby náhodou ano, tak už budou probíhat skoro výhradně v kyberprostoru. Aniž bych chtěl význam kybernetických hrozeb a hybridního válčení jakkoliv zlehčovat, ukázalo se, že ani konvenčnímu válčení úplně neodzvonilo. A dokonce se takový konflikt rozhořel ne někde ve třetím světě, ale poblíž našich hranic. Každá země potřebuje být soběstačná, aby v době krize, ne nutně pouze vojenské, nebyla závislá na dodávkách ze zahraničí.
Definice obrany a bezpečnosti se rok od roku proměňuje, a i pro zaryté odpůrce obranného a bezpečnostního průmyslu je stále složitější tvrdit, že jde o obchodníky se smrtí a zelené válkychtivé mozky. Když se podívám na letošní vystavovatele, vidím schopné a pracovité české výrobce nejenom zbraní a munice, pozemní a letecké techniky, složitých elektronických zařízení, radarů, ochranných produktů proti hrozbám CBRN, ale také výrobce polních příborů a polního jídla, 3D tiskáren, nanotechnologií, optiky či protileteckých krytů a bunkrů. Vidím řadu firem zabývajících se kybernetickou bezpečností a dále pokročilé technologie ve výrobě, zapojení umělé inteligence a skutečné inovativní lídry. Můžeme to vidět i na válce na Ukrajině – důležité nebude, kdo vystřílí více nábojů, ale kdo bude přesněji mířit.
V jaké kondici je podle vás aktuálně český obranný a bezpečnostní průmysl? Laikovi by se mohlo zdát, že právě kvůli válce na Ukrajině a s ní spojené zhoršené bezpečnostní situaci nebude mít toto odvětví problém sehnat lukrativní zakázky. Je tomu skutečně tak?
Anketa
Jste pro přijetí Istanbulské úmluvy?
1%
98%
hlasovalo: 21466 lidí
Ohledně války na Ukrajině – i když se může někomu jevit současná situace pro obranné podniky příznivá, není to tak jednoduché. Současně totiž přichází s obrovským tlakem a až nerealistickými očekáváními, která zkrátka podniky nejsou schopny naplnit, i kdyby sebevíc chtěly. To je důsledek vyplývající z předchozích dekád, kdy byl mír považován za samozřejmost a kdy se okázale kašlalo na investice do vlastní obrany a bezpečnosti. Teď sklízíme hořké plody. Zároveň si musí každý uvědomit, co s sebou válka na Ukrajině také přinesla za doprovodné jevy – ekonomickou a energetickou krizi. Vysoké ceny či přímo nedostatek materiálů a surovin, a zdražování dopravy a energií. S tím vším se musí firmy potýkat a rozhodně jim to nevynahradí nějaká zakázka navíc.
Přestože má Česká republika v oblasti bezpečnostního a obranného průmyslu bohatou tradici, není izolovaným ostrovem a místní firmy čelí jistě silné zahraniční konkurenci. Jak se podle vás daří v tomto ohledu obstát českým podnikatelům?
Dařilo by se mnohem více, kdybychom nenaráželi na spoustu překážek, které nám do cesty staví jak domácí úřady, tak Evropská unie. S nadsázkou tvrdím, že bohužel platíme daň za to, že naši předkové v minulosti nevybojovali přístup k moři. Tomu se odborněji říká tranzitní licence. Tedy nutnost poníženě požádat úřady státu, na jehož území se nacházejí přístavy, odkud zboží povezeme, aby nám tento vývoz povolily. Ale našemu obchodu škodí nejen naši sousedé. Občas mívají čeští vývozci potíže i doma, kvůli problémům s udělením exportních licencí. Ty vydávají české úřady, u nichž někdy narážíme na časové průtahy či dokonce zákazy vývozu určitého materiálu nebo do některých teritorií.
Klacky pod nohy nám pak hází Evropská komise, konkrétně její taxonomie ESG, ze které vyplývá, že obranný průmysl je „sociálně neudržitelný“, a tudíž špatný. Hází nás to do stejného pytle s hazardními hrami nebo s tabákovým průmyslem. Z této taxonomie vycházejí nadnárodní banky, které považují náš sektor za zavrženíhodný, a které firmám z tohoto sektoru komplikují život už řadu let. Asi si všichni tito oduševnělí pacifisté myslí, že Ukrajinu zachrání změny profilovek na Facebooku nebo vznešená slova podpory. A proti ruským tankům vyrazí do ulic s květinami a transparenty Make love, not war. To přece na agresora od nepaměti zabírá.
Veškeré tyto překážky pouze nahrávají státům, které se nebojí hájit své národní zájmy, jako jsou třeba Spojené státy americké, nebo přímo státům autoritářským či totalitním, které na jakákoliv omezení zvysoka kašlou. Evropské státy si tímto zahrávají nejenom s vlastní konkurenceschopností, ale zejména s obranyschopností, bezpečností a soběstačností.
Kde jsou podle vás největší silné stránky českého obranného a bezpečnostního průmyslu?
Už to bylo nakousnuto. Český obranný a bezpečnostní průmysl je odolný a přizpůsobivý a má ve světě dobré jméno a obrovskou tradici. České firmy vyrábějí kvalitní produkty za rozumné ceny. Také příliš nemluví do domácí politiky daných zemí, nesnaží se moralizovat, poučovat a vychovávat. V Česku máme plno šikovných a pracovitých lidí, kteří si zaslouží naši podporu. V řadě specifických odvětví opravdu patříme mezi světovou špičku a české know-how má na to, být na poli inovací skutečným světovým lídrem.
Fotogalerie: - Manželství pro všechny
Když se zeptám opačně, kde naopak vidíte největší překážky či bariéry? A co by pomohlo k jejich odstranění?
To jsem už také zmiňoval. Je potřeba změnit nastavení, uvažování jisté části politického i společenského spektra, která stále považuje obranný a bezpečnostní sektor za válečné štváče. Potřebujeme, aby byla cítit podpora z nejvyšších míst, potřebujeme vyšší investice do obranného a bezpečnostního výzkumu, potřebujeme podpořit modernizaci a inovace. A hlavně, omezit a zjednodušit byrokracii a přestat házet klacky pod nohy.
Právě během konání brněnského veletrhu česká vláda schválila největší armádní nákup v novodobé historii, když dala zelenou na nákup 246 pásových bojových vozidel pěchoty CV90 za 59,7 miliardy korun. Jak jste spokojen s mírou zapojení českých firem do tohoto kontraktu?
Nemám dostatek informací, abych to mohl hodnotit takto dopředu. Řídím se příslovím: „Věř pouze tomu, co se už stalo.“ Až se celý projekt dokončí, technika bude našim ozbrojeným silám dodána a podíl českých výrobců dosáhne slibované hodnoty, pak teprve budu spokojen. Ještě spokojenější budu, když slibovaná práce bude v oblasti vysoké přidané hodnoty na klíčových komponentech.
Bojová vozidla sice v České republice vyrábět neumíme, ale v mnoha jiných segmentech jsme v rámci obranného průmyslu hodně soběstační. Představuje to podle vás v obecném slova smyslu bezpečnostní výhodu také pro naši zemi jako takovou?
Anketa
Jste pro schválení česko-americké obranné dohody DCA?
4%
95%
hlasovalo: 35821 lidí
V České republice umíme vyrábět munici, zbraně, ale i letadla, což je dnes zřejmě také žádaný vývozní artikl. Cítíte v této oblasti dostatečnou podporu také od české vlády?
Celý svůj profesní život se pohybuji v oblasti, kde platí, že si na sebe musíte umět vydělat. Snaha se bere jako samozřejmost, ale hodnotí se pouze výsledky. Ve své praxi se setkávám se dvěma typy lidí. Jedni jsou ze stejného těsta jako já, a druzí v takovém prostředí nikdy nebyli a myslí si, že si o peníze stačí jenom někde říct či že je snad lze pouze utrhnout ze stromu. Prodej vojenských technologií se nikde na světě neobejde bez masivní podpory vlastní vlády a jejích úřadů. Stačí se podívat, jak to dělají vlády USA, Velké Británie či Francie.
Někdo může namítnout, že vliv našich politiků je výrazně menší než těch zemí, které zmiňuji. Ale i třeba Švédsko, které má zhruba stejně obyvatel jako my, je exportně velmi úspěšné. Srovnání toho, co jsme v oblasti obranných technologií ze Švédska dovezli a co jsme tam vyvezli, nesvědčí o tom, že naše snaha vedla k výsledku. Nemohu říct, že by podpora a snaha ze strany vlády nebyla. Určitě třeba nástroje, jako jsou projekty ekonomické diplomacie, jsou něčím, co se dá pochválit. Na druhou stranu, těch bariér, na které obranný průmysl naráží při své snaze vyvézt, není málo. A tady je nezastupitelná role vlády, aby je pomáhala překonat. Přál bych si, aby na konci každého roku naše vláda provedla rekapitulaci, co se díky jejímu snažení podařilo v oblasti obranných technologií vyvézt. A pak můžeme přejít od hodnocení snahy k hodnocení výsledků.
Když se podíváte trochu do budoucnosti, jaké zásadní věci podle vás čekají české obranný a bezpečnostní průmysl?
Kdybych měl zmínit jedinou věc, která nejvíce ohrožuje budoucnost českého obranného a bezpečnostního průmyslu, pak je to negativní přístup bank k tomuto oboru. Tento diskriminační přístup vnímáme někdy od roku 2015 a postupně se neustále zvětšuje. Jsou známy případy, že si zavedená firma rozšířila předmět podnikání o „provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem“ a banka jí vypověděla smlouvu o vedení běžného účtu.
Chápou bankovní úředníci, že takové povolení uděluje české Ministerstvo průmyslu a obchodu a že všichni členové statutárních a ostatních orgánů takové společnosti musejí být držiteli dokladu o bezpečnostní způsobilosti, který vydává Národní bezpečnostní úřad? Tedy, že taková firma je mnohem více prověřena než ta, která takové povolení nemá. Na co se banky odvolávají? Na svůj interní etický kodex, který zakazuje podporovat obchod či výrobu vojenského materiálu. Jsou banky, které mají generální zákaz, jiné ho omezují na smrtící zbraně či na určitá teritoria.
Dokáže si někdo představit, co by se dělo, kdyby etický kodex obsahoval, že poskytování základních bankovních služeb vylučuje určité etnikum či pohlaví nebo závisí na náboženském vyznání? Všichni by křičeli, že jde o diskriminaci. Ale že je diskriminován určitý obor podnikání, to nikomu nevadí? Dokonce obor, který je klíčový pro budování vlastní obranyschopnosti. A přitom všichni víme, že dnes nelze fungovat bez běžného účtu v bance. Navíc od roku 2004 u nás platí zákon, který omezuje platby v hotovosti, dnes na částku 270.000 Kč.
Na nedávném semináři byli přítomní zástupci některých bank přímo dotázáni moderátorem semináře, jak je to s přístupem jejich bank k výrobcům obranných technologií. Zástupkyně Komerční banky odpověděla, že je potřeba rozlišovat obranný a útočný průmysl. Zástupce ČSOB řekl, že služby zbrojařům neposkytují a on to osobně považuje za správné. Když vypukla válka na Ukrajině, očekávali jsme, že přístup bank se radikálně změní. Nikoliv, je to ještě horší. Banky mají v rukách neskutečný nástroj, kterému se říká „zákon o praní špinavých peněz“.
Dovolím si opět modelový příklad. Ukrajinské ozbrojené síly požádají o dodávky materiálu, který považují za velmi důležitý pro svoji obranu. Pošlou české firmě zálohu v plné výši hodnoty domluvené dodávky. Tato firma zařídí výrobu u českého výrobce a domluví dodávky ze zahraničí toho, co se v Česku nevyrábí. Zahraniční výrobce také chce zaplatit plnou částku dopředu. Korespondenční banka odmítne platbu provést, přestože má kompletní a detailní podklady k platbě a odvolává se na svůj etický kodex. Následuje od banky podnět českým orgánům na prověření „podezřelých“ plateb a v médiích se objevuje článek, že „asi něco smrdí“. České orgány konají podle zákona a profesionálně, ale celý proces nějakou dobu trvá, dodávky jsou výrazně opožděny a stále ještě není nalezena banka, která potřebné platby provede. Jediný, kdo může mít radost, je Putin, protože ukrajinští vojáci jdou do ofenzivy bez potřebného vybavení. A na hroby těch, kteří padnou, se může napsat epitaf: „Leží zde kvůli pachatelům dobra a jejich etickému kodexu.“
Jestli se v této problematice něco v krátké době nezmění, tak v momentě, kdy Evropská unie uvolní slíbených osm miliard eur pro podporu evropského obranného průmyslu, nebude je mít komu poslat. Neboť se většina zbrojovek přestěhuje mimo Evropu nebo už nebudou mít účet, kam by peníze šly poslat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Karel Výborný
