Ředitel Národní galerie Jiří Fajt v rozhovoru pro Lidové noviny konstatuje, že nepřízeň Miloše Zemana vůči němu může být dána spíš aktivitou prezidentova okolí. Dokonce naznačuje, že kritické stanovisko profesora Pavla Preisse, o které se opírá argumentace hlavy státu, jež ho odmítá jmenovat profesorem, nepsal kunsthistorik vzhledem ke svému zdravotnímu stavu sám. Vy jste se Národní galerii jako publicistka dlouho věnovala, co na vyjádření šéfa Národní galerie říkáte?

Od roku 2010 jsem se déle než osm let jako publicistka systematicky zabývala osudy Národní galerie v Praze, dokud mi v tom na čas nezabránila vážná choroba. Myslela jsem, že už se k tomuto tématu nebudu vracet, ale nestoudnost, s níž docent Jiří Fajt vykonstruoval a prostřednictvím spřízněných duší do veřejného prostoru vnesl představu, že se stal obětí zločinného spiknutí, v jehož rámci zneužívá profesor Vít Vlnas za pomoci profesora Milana Knížáka důvěřivého nevidomého profesora Pavla Preisse, aby mystifikoval prezidenta Zemana, který pak nejmenuje docenta Jiřího Fajta profesorem a ještě usiluje o jeho odvolání z funkce, mne rozzlobila na nejvyšší míru.

Mám tu čest znát profesora Preisse osobně jako neuvěřitelně aktivního člověka, který se neustále živě zajímá o veřejné dění. Vím, že zůstává v čilých telefonických kontaktech s mnoha lidmi veřejného života včetně blízkých spolupracovníků Jiřího Fajta a že je obklopen láskyplnou péčí svých dcer. Představa, že se jako nesvéprávný blbeček nechává manipulovat zlotřilým Vítem Vlnasem a podepisuje listiny, s jejichž obsahem není seznámen, není jen nehorázně směšná, ale především nesmírně urážlivá. To však nic nemění na tom, že hrozba odvolání nad Jiřím Fajtem skutečně visí. Její důvody jsou evidentní.

Jaké argumenty pro takto razantní tvrzení máte, když veřejnosti je z mnoha stran podsouváno, že by k odvolání mohlo dojít jen kvůli nepřízni Hradu?

Se jménem Jiřího Fajta jsem se poprvé setkala na jaře 2010. Pokusil se tenkrát stanout v čele Národní galerie v Praze prostřednictvím mezinárodního výběrového řízení, vypsaného tehdejším ministrem kultury Václavem Riedlbauchem. Podmínky výběrového řízení byly nastaveny tak, aby bylo možné výsledek zmanipulovat. Dva členové výběrové komise proto odmítli podepsat závěrečný protokol a manipulace s výsledky vyšla najevo. Ministr Riedlbauch poté odmítl řízení uzavřít a jeho nástupce Jiří Besser je pro netransparentnost zrušil. Vypsal nové výběrové řízení, jehož se Jiří Fajt navzdory ostudě z předchozího roku opět zúčastnil – a prohrál v soutěži s Vladimírem Röselem, který v létě 2011 nastoupil  jako generální ředitel NG po Milanu Knížákovi.

Ale už za dva roky stanul v čele Národní galerie stejně Jiří Fajt. Jak k tomu vůbec došlo?

Po prakticky bezdůvodném odvolání Vladimíra Rösela jmenovala Alena Hanáková – původně vychovatelka ve školní družině ve Vizovicích, v roce 2013 ovšem ministryně kultury za TOP 09 – proti vůli výběrové komise, kterou sama jmenovala, a přes hlasitý odpor velké části odborné veřejnosti Jiřího Fajta generálním ředitelem Národní galerie. Učinila tak ve chvíli, kdy byla ve dvojí demisi: jednak své osobní, jednak v demisi vlády jako celku. Jiří Balvín, který do křesla ministra kultury usedl po ní, odmítl Jiřího Fajta uvést do funkce poté, co se seznámil s jeho plány a označil je – slušně řečeno – za nerealistické. Mezitím sílil politický tlak na dosazení Jiřího Fajta do NG. Balvínův nástupce Daniel Herman Fajtovo jmenování potvrdil a v létě 2014 ho uvedl do funkce.

Pár měsíců poté ale došlo k něčemu, čím argumentuje proti Jiřímu Fajtovi i prezident Zeman. Co si o té kauze myslíte vy?

Šlo o skandál, který vypukl už v prosinci téhož roku, když se ukázalo, že si Jiří Fajt řekl Komerční bance o příspěvek k platu ve výši 80 tisíc korun měsíčně, přesně řečeno i s pojištěním o sponzorský dar na tento účel ve výši 1,3 milionu korun na rok. Takové zjištění by každého státního úředníka mělo okamžitě stát místo. Daniel Herman však Jiřího Fajta podržel, a nejen to: aby mu vynahradil ztrátu způsobenou selháním této nestandardní finanční operace, dal mu v roce 2015 bezmála půlmilionovou odměnu a v roce 2016 více než milionovou odměnu jako přilepšení k základnímu platu 89 tisíc Kč měsíčně.

Tady se přímo vtírá na jazyk legendární věta Jiřího Paroubka: „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?“ A mimochodem, plat, jímž se těmito slovy pyšnil tehdejší premiér České republiky, činil ubohých 77 tisíc korun měsíčně. Za tak mizerné peníze by se Jiří Fajt asi ani nenamáhal dojít do práce. Třeba si však své dva miliony ročně – plat a odměny za rok 2016 – zasloužil vynikajícími výsledky práce a hospodaření Národní galerie.