Ve funkci hejtmana jste od února 2017, tedy dva a půl roku. To je doba, kdy se už člověk může ohlédnout a hodnotit. Co považujete za svůj největší úspěch?
Největším úspěchem je, že se podařilo sestavit fungující tým, který táhne za jeden provaz. Moc si vážím toho, že si s kolegy z vedení rozumíme, chceme pracovat a ne politikařit. Když se pak můžeme opřít o množství kvalitních úředníků, tak se nám daří zlepšovat život lidí v celém regionu. Nejvíc mě těší, že se podařilo zkvalitnit a rozšířit sociální služby, a to zejména ty, které se zaměřují na seniory. Právě starší lidé si totiž zaslouží naši největší pozornost – dlužíme jim to.
V jakém stavu jste úřad přebíral a v jakém stavu je dnes?
Hejtmanství jsem přebral v lehké letargii nebo spíš stereotypu. Zpočátku dalo hodně práce přesvědčit lidi, že věci, které chceme dělat jinak, budou fungovat. To se nám nakonec povedlo. Jako první v Česku máme funkční koncepci paliativní péče nebo třeba program na podporu hendikepovaných sportovců, jako jediní v republice děkujeme krajskými cenami lidem, kteří působí v cestovních ruchu nebo se věnují ochraně životního prostředí… Dotacemi podporujeme opravy kulturních domů, ztrátové prodejny na venkově a nově se zaměříme na vysokorychlostní internet. Dnes je úřad mnohem dynamičtější, akčnější, jsme tady pro lidi.
Od dubna takřka do začátku prázdnin čelila země sérii demonstrací, které byly nejprve označovány za protest proti jmenování ministryně spravedlnosti Marie Benešové do funkce, ale postupem času vykrystalizovalo, že jsou namířeny především proti Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Jak jste ty akce spolku Milion chvilek pro demokracii chápal? Co vám osobně o stavu společnosti řekly?
Demonstrace mě ze všeho nejvíc uklidnily – je dobré vědět, že se lidé nebojí říct vlastní názor, a ještě lepší je, že žijeme v zemi, kde je za to nikdo nebude popotahovat.
Politická krize začala jmenováním ministryně spravedlnosti Benešové do funkce. Ale ministryni málokdy vidíme v médiích a požadavky demonstrujících se rozrůstají. Když se na to podíváme s odstupem: Co tedy demonstrace v rámci Milionu chvilek přinesly?
S odstupem času je jasné to, co bylo patrné už na začátku – že změny vlády se v demokratických zemích dějí pouze prostřednictvím voleb. Demonstrant není víc než volič, a pokud si to někdo myslí, je to mnohem víc nebezpečné, než strašák, proti kterému se demonstrace snaží bojovat.
Příští rok nás čekají mimo jiné také krajské volby. Připravujete se už na ně nějak? Co nabídnete občanům jako svůj plán na příští volební období?
Už od začátku svého funkčního období pracuji tak, abych kterýkoli den mohl voliči říct – tohle jsem udělal včera, tohle dělám dnes a zítra budu pokračovat v tomhle. Neřeším, jestli do voleb zbývají čtyři roky nebo čtyři dny. Takže můj plán je prostý – pokračovat v tom, v čem jsme na kraji začali.
Tak se zeptám jinak, co chcete ještě do konce volebního období určitě stihnout?
Plníme programové prohlášení Rady Olomouckého kraje – bod po bodu. Konec volebního období není zeď, přes kterou není vidět. Pracujeme tak, jako by nebyla. Takže neřešíme, jestli něco stihneme, nebo ne. Buď budeme v práci po volbách pokračovat, nebo ji za nás dokončí někdo jiný. Děláme věci tak, aby naši případní následníci mohli říct – tohle udělali fakt dobře, to budeme dál podporovat.
Stále se mluví o tom, jak je Česká republika bezpečná v porovnání s celým světem. Je, podle vás?
V porovnání s Afghánistánem určitě, v porovnání třeba s Novým Zélandem bychom na tom mohli být lépe. Vždycky záleží na tom, s čím srovnáváte. A vždycky je prostor ke zlepšení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
