Jaké jsou hlavní příčiny toho, proč Česká národní banka ve čtvrtek přistoupila ke zvýšení klíčové úrokové sazby ze dvou na 2,25 procenta, a jaké budou nejvýznamnější důsledky?

Ten důvod či motivace jsou zcela jasné: Je to vyšší míra inflace, než by ČNB vyhovovala. Mohla bych se teď točit na tom, že vyšší míru inflace máme zčásti i kvůli předešlým krokům ČNB, čili ČNB hasí, na čem má podíl. Ale tím se teď nechci zdržovat. Ohledně motivace tedy žádné nejasnosti nejsou.

Co je mnohem problematičtější, to je otázka, zda problém „vyšší inflace“ má skutečně správné řešení v podobě „vyšší úrokové sazby“. Jistě, teoreticky ano. Ale právě jen teoreticky za určitých okolností. Za aktuální situace jsem přesvědčená, že se jedná o velkou, opravdu velkou chybu. Nepodezírám ČNB z nějakého zlého úmyslu, to ani náhodou, ale podezírám ji z čistě profesní chyby, která se mohla přihodit proto, že část centrálních bankéřů patrně žije uzavřena do jakési své sociální bubliny a odtrženě od reality.

Víte, každý krok ČNB začne na ekonomiku působit až se zpožděním. Dneska zvýšíme úrokové sazby – za půl nebo tři čtvrtě roku vidíme první měřitelné efekty v ekonomice. My tedy při nastavování úrokových sazeb nesmíme reagovat na dnešní stav ekonomiky, ale na stav, jaký tu bude třeba za rok. A ČNB udělala tuto – dle mého soudu – chybu proto, že se nejspíš mýlí ve své prognóze budoucnosti. To by ostatně nebylo poprvé.