Česká eurokomisařka Věra Jourová, do jejíž gesce spadají evropské hodnoty a transparentnost, je konzistentní ve své kritice Maďarska. Uvedla, že Maďarsko je „křehkou demokracií“, a vyjádřila jisté pochybnosti i o maďarském zákonu o výjimečném stavu. K této věci nakonec uvedla, že Komise nemá důvod Maďarsko za zákon trestat, použila však slovo „zatím“. Její kritika a použití slova „zatím“ dokonce vyvolala reakci maďarské ministryně spravedlnosti Judit Vargové. Jak se na přístup Jourové k Maďarsku díváte vy? Může EU udělat něco pro to, aby ochránila demokracii v Maďarsku?
Jakožto eurokomisařka paní Jourová pravděpodobně není v jednoduché situaci, když se musí vyjadřovat k tak citlivým otázkám. Její úřad vyžaduje, aby hájila unijní zájmy, přičemž je zřejmé, že aktivita Orbánovy vlády je viditelně nekompatibilní s hodnotami EU.
Na druhou stranu také víme, že eurokomisaři svá místa nabývají skrze různé politické dohody a jako výsledek efektivní podpory jejich národních vlád, takže jejich tak často deklarovaná nezávislost je ve skutečnosti vždy neúplná.
Česká vláda, která je také čas od času obviňována z populismu, může mít jiné záměry než Evropská komise. Tato dichotomie mohla vést k nepřesnostem či rozporům v komunikaci paní Jourové. Reakce ministryně Vargové mě nepřekvapuje. Paní Vargová se obvykle nerozpakuje vytrhávat slova z kontextu či v rámci maďarského politického diskurzu přímo lhát. Kompromis hledající a diplomatická mluva představitelů Evropské unie je pro bezskrupulózní politiky, jako je paní Vargová, zlatým dolem.
Psali jsme:
Pokud by si EU uvědomila, že její neasertivní styl vyjadřování hraje populistům do karet, mohlo by nám to velmi pomoci při obraně demokracie v Maďarsku i v jiných státech.
Zachází EU s Maďarskem spravedlivě?
Jednotlivé státy se k Evropské unii připojují o vlastní vůli a skrze vyjednávání. Během těchto vyjednávání přijal každý členský stát včetně Maďarska mnoho směrnic, zásad a regulací, za jejichž dodržování později zodpovídá. Jsem přesvědčen, že ti maďarští politici, kteří vyjednávali naše připojení k EU, nedokázali dostatečně hájit maďarské zájmy a je legitimní o tom vést debatu.
Na druhou stranu, nikdo nikdy nerozporoval základní principy demokracie a svobody slova, a přesto je Orbánova vláda kritizována, neboť po těchto hodnotách šlape. Tu kritiku vítám, protože nyní je Evropská unie morálně zavázána reagovat na to, čeho se Fidesz v Maďarsku dopouští.
Všimli si obyčejní Maďaři kritiky ze strany Evropské komise? Jak vnímají osobu Věry Jourové?
Maďarská veřejnost si je kritických poznámek Evropské komise vědoma. Kdykoli ovšem hovoříte o názoru maďarské veřejnosti, musíte vzít v potaz, že jde o manipulovaný diskurz v zemi, která se pomalu přesouvá k diktátorství, v zemi, kde vláda zavírá opoziční noviny, zatímco státní televize a rádio vysílají 24 hodin denně stranickou propagandu ne nepodobnou třicátým létům.
Je těžké získat přesný obraz toho, co si lidé myslí o paní Jourové. Ti, kteří jsou ovlivněni vládou, ji pravděpodobně považují za hrdinku, či loutku „deep-state“ (nevtipkuji, napodobuji styl maďarských státních médií), v závislosti na tom, co zrovna ten den zaznělo v televizi. Voliči opozice by naopak uvítali asertivnější přístup, neboť jistoty, každodenní život a budoucnost maďarských lidí jsou v sázce. Zároveň ale tito lidé vědí, že otevřená podpora opozice rozhodně nezaručuje poklidný život.
Před dvěma týdny se maďarský parlament jednomyslně vyslovil pro ukončení výjimečného stavu, který v zemi panoval od konce března. Vláda se ocitla pod tvrdou kritikou pramenící z obav, že výjimečný stav bude zneužívat. Co byste těmto kritikům vzkázal coby představitel druhé největší opoziční síly v maďarském parlamentu? Došlo k nějakému zneužití síly? Bylo vyhlášení výjimečného stavu dobrým krokem ze strany Fideszu?
Premiér Viktor Orbán je velmistrem nařizování ústupu na mezinárodní scéně bez toho, aniž se skutečně musí něčeho vzdát. „Navrácení“ speciálních pravomocí bylo přesně takovým krokem, neboť ty nejkontroverznější elementy jsou stále součástí právního řádu země. Vláda například ponechala ten takzvaný zákaz strašení, (až pětileté tresty za šíření nepravdivých informací, aplikovatelné i na novináře, pozn. red.), který během pandemie využila k pronásledování občanů za příspěvky na sociální síti Facebook.
Je zřejmé, že Orbán a Fidesz nepotřebují tyto speciální pravomoci, aby zemi ochránili před pandemií. I před hlasováním jsme (Jobbik, pozn. red.) se drželi názoru, že pokud máte dvoutřetinovou parlamentní většinu, jen těžko budete potřebovat nějaké dodatečné pravomoci pro zvládnutí krize. Skutečné úmysly se ukázaly ještě zřetelněji, když pan Orbán žádal, aby mu tento mandát byl přidělen na nespecifikovaně dlouhou dobu. To je v Evropě zcela bezprecedentní a není divu, že se vzedmula taková vlna odporu.
Následné dění jen potvrdilo naše obavy: vláda využila výjimečného stavu, aby stáhla státní financování pryč od opozičních stran, spustila kampaň proti opozičním starostům, kteří vyhráli loňské podzimní volby, a začala ukrajovat daňové příjmy jejich městům. Dále s využitím armády začala kontrolovat soukromé firmy, a dokonce z některých takových firem odstranila ty vedoucí představitele, kteří měli nějaký spor se státem. Došlo také k přijetí kontroverzního zákona o „fake news“ a k zastrašování lidí pro jejich názor.
K jedné věci ovšem vláda výjimečný stav nevyužila: k implementaci jakýchkoli protipandemických opatření. Toto všechno musíte mít na paměti při pohledu na výjimečný stav a jeho následné stažení.
Jak hodnotíte, coby jeden z nejvýznamnějších představitelů opozice, celkový dosavadní výkon maďarské vlády?
Vládě Viktora Orbána se velmi daří na poli odklánění peněz řadových občanů do kapes vlastní klientely. V dnešním Maďarsku můžete jen stěží koupit či konzumovat produkt, který by nebyl financován oligarchou z Fideszu, ať už posloucháte rádio, nakupujete či trávíte dovolenou v nějakém hotelu. Nezávislé podniky byly v posledních deseti letech kompletně vytlačeny a nahrazeny skutečně mafiánským systémem. Jsou v tom velmi dobří.
Když se podíváme na to, jak statisíce Maďarů emigrovaly do západní Evropy, na to, jak jsou maďarské mzdy nejnižší v našem regionu dokonce i podle poupravených údajů našeho statistického úřadu, nebo na to, jak nás pomalu předhání i Rumunsko, které bylo dlouhé roky považováno za nejchudší stát Evropy, dojdeme k závěru, že efektivita vlády je na velmi nízké úrovni.
Pokud také uvážíte stále evidentnější mafiánské praktiky, omezování politických práv a zastrašování opozice, musím říci, že výsledek je tragický. Bohužel až na několik kritických poznámek toto prochází bez většího povšimnutí ze strany Evropské unie.
Uvedu příklad: Státní kontrolní úřad, jehož prezidentem je někdejší poslanec Fideszu, uvalil na mou stranu Jobbik pokutu tři miliony eur (80 milionů korun, pozn. red.). Tato obrovská pokuta stranu málem zbankrotovala a museli jsme kvůli ní přerušit předvolební kampaň. Navíc Státní kontrolní úřad podle platné legislativy ani nemá pravomoc udělovat pokuty, a pro ten samý důvod se proti jeho verdiktům nelze nijak odvolat. Protože jde o bezprecedentní krok, odvolali jsme se k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Tam soudce, který má silné vazby na Fidesz, učinil v proceduře jednoho soudce rozhodnutí naše odvolání zamítnout s odůvodněním, že jsme nevyčerpali všechny prostředky ochrany práv v Maďarsku. To je nesmysl: údajně nezávislá evropská instituce posluhuje agendě Fideszu. Dokud s tím lídři Evropské unie nezačnou něco dělat, zůstávají spoluúčastníky na Orbánově vládě, nehledě na to, jak tvrdá slova použijí při jejím odsuzování.
Mnoho Čechů věří ve smysl hlubší spolupráce zemí Visegrádské čtyřky. Domníváte se, že Viktor Orbán odvádí ve věci V4 dobrou práci? A považujete vy sám tuto alianci za důležitou?
Myslím si, že spolupráce zemí V4 je velmi důležitá. Země střední Evropy jsou spojeny tisíc let dlouhou společnou historií. Proto je pro nás tak důležité pomáhat si a podporovat se i v rámci Evropské unie. Je to také hodnota, ze které může těžit i EU jako taková. Viktor Orbán má jiný cíl: on ve V4 nespatřuje unikátní možnost zastupovat zájmy a hodnoty našeho regionu v rámci evropské komunity, pro něj je V4 nástrojem, jak sabotovat Evropu. Myšlenku V4 diskredituje a páchá na ní enormní škody. Příští maďarská vláda se bude muset obtížně vypořádávat s tímto Orbánovým odkazem.
Když jsme hovořili o mezinárodní kritice Maďarska, velkou roli v ní podle všeho hrají média. Domníváte se, že evropská média se k Maďarsku chovají férově?
V prostředí pluralitních médií jsou politici, strany a vlády vždy kritizovány. Některé z těchto kritik jsou neopodstatněné. Na tom není nic zvláštního, a pokud to nejste schopen unést, politika není pro vás. Na druhou stranu, pokud celý evropský mediální prostor bez ohledu na politické a ideologické linie popisuje situaci v Maďarsku stejně, nejde o jednorázovou odlišnost v názorech. Je to spíše znamení shody na tom, že Maďarsko čelí velkému problému. To není překvapivé. Překvapivé by bylo, kdyby si toho v Evropě nikdo nevšiml.
Jak je to tedy s tou svobodou médií v Maďarsku? Mainstreamová pozice v českém éteru je taková, že mediální svoboda je v Maďarsku skutečně ohrožena. Je to pravda?
Podívejte, Maďarsko už nemá žádnou celostátní rozhlasovou stanici, která by byla plně nezávislá na vládě. Není zde žádný celostátní televizní kanál, který by byl plně nezávislý na vládě. Dva velké tištěné deníky, které ovlivňovaly veřejné mínění v Maďarsku od pádu komunismu, již skončily. Jeden z nich koupil byznysmen napojený na Fidesz a přes noc rozpustil redakci. Ten druhý můžete stále najít v trafikách, ale Fidesz v něm nechal vyměnit redakci a nyní pod starým názvem publikuje důkladně kontrolovanou tiskovinu. Největší nezávislý internetový portál je likvidován právě v těchto dnech. Poslední nezávislý středopravý týdeník se musí tisknout na Slovensku, protože žádná maďarská tiskárna se neodváží vzít na sebe takové riziko. Těch pár zbylých, zdánlivě nezávislých médií, často žije ze státních peněz, takže jsou připravena kdykoli ututlat jakoukoli skutečně důležitou událost.
Opoziční strany nedostávají ve státní televizi takřka žádný prostor. Zvou tam pouze politiky vládnoucích stran a vysílají pouze jejich názory. Další poselství, která vysílají, pocházejí od expertů z Fideszem placených institutů, které papouškují jejich protiunijní a často antisemitské konspirační teorie. V mezičase státem vlastněná poprádiová stanice pravidelně pouští písničku nazpívanou ministryní spravedlnosti Judit Vargovou. Musím ještě něco dodávat?
Eurokomisařka Věra Jourová rozhodla o distribuci 5,1 milionu eur pro vybraná evropská média, aby jim pomohla během koronavirové krize. Zároveň vytváří akční plán pro demokracii, aby dále podpořila média a jejich nezávislost. Jak tyto snahy vnímáte?
Myslím, že takové iniciativy jsou velmi dobré. Pandemie COVID-19 jasně ukázala, jak zranitelní jsme vůči „fake news“. Média hrají ve 21. století ústřední roli, což je zcela jasné každému, i těm, kteří chtějí v rámci EU vytvářet různé animozity a chaos.
Velkou otázkou je, zda tyto peníze půjdou do správných míst, či zda skončí například v kapsách propagandistických médií Fideszu. To je důvod, proč naše strana Jobbik navrhuje vytvoření nezávislého, evropského veřejného média, které by vysílalo v jazyce každého státu politicky a ideologicky vyvážený program, zahrnující plejádu rozličných názorů.
Nemohly by tyto peníze najít v době pandemie COVID-19 lepší uplatnění?
To je velmi těžká otázka, protože naše finanční zdroje jsou omezené, kdežto problémy jsou takřka nekonečné. Mnoho oblastí potřebuje urychlenou pomoc. Já se domnívám, že ochraně evropských hodnot, demokracie a svobody slova nemůže být nikdy dána nízká priorita, a to ani v době krize.
Jste místopředsedou Jobbiku a byl jste také lídrem jeho evropské kandidátky v roce 2019. Jobbik byl v minulosti obviňován z extremistických postojů, ale zdá se, že vaše strana v posledních dvou letech prošla zásadní ideovou proměnou. Co si o těch obviněních myslíte a co dnes Jobbik reprezentuje?
Jobbik byl do politické strany zformován vysokoškolskými studenty v roce 2003. Začali s obrovským nadšením a velkými plány, ale v důsledku jejich malé politické zkušenosti často mluvili dříve, než přemýšleli. To byla chyba, za kterou jsme zaplatili. Za škody, které napáchala, jsme se omluvili.
Samozřejmě v Jobbiku byli tehdy také lidé, kteří se nedopouštěli žádných nevkusných prohlášení a činů pramenících z politické nezkušenosti, ale přesto měli opravdu extrémní politické názory. Když dřívější předseda Jobbiku Gábor Vona (stranu vedl v letech 2006–2018, pozn. red.) zahájil „přeměnu v lidovou stranu“ a začal Jobbik směřovat do politického středu, tito extremisté stranu buďto sami opustili, nebo jsme je o to požádali.
Jsem potěšen, že výsledky tohoto několik let trvajícího očistného procesu jsou nyní vidět v Maďarsku i v zahraničí, je to pro nás důležitá odezva. Nedávno jsme přijali Deklaraci principů, která stanovuje, že je Jobbik středopravou patriotickou, sociálně citlivou, konzervativní politickou stranou s křesťanskými hodnotami a považuje Konrada Adenauera a Roberta Schumana za své ideologické předchůdce.
Chceme vytvořit svobodnější Maďarsko, které může svým obyvatelům nabídnout prosperitu na evropské úrovni. Ačkoli jsme nezávislou stranou, v mnoha otázkách spolupracujeme s dalšími opozičními stranami. Pokud totiž chceme dosáhnout našich cílů, nejprve musíme skoncovat s vládou Fideszu. V loňských komunálních volbách jsme ve většině míst postavili společné kandidátky s liberálními a levicovými stranami. Velký úspěch, kterého jsme dosáhli, nás motivuje udělat to samé i v parlamentních volbách v roce 2022. V tomto ohledu jistě pomáhá i to, že náš předseda Péter Jakab je jedním z nejoblíbenějších opozičních politiků v Maďarsku.
Přejděme k jinému tématu. Hnutí Black Lives Matter se rozhýbalo i za hranicemi USA. Viděli jsme strhávání soch v Británii i vandalismus, kterému památníky čelily v jiných zemích. V Česku byla poškozena socha Winstona Churchilla. Byly nějaké takové případy i v Maďarsku? Co si myslíte o způsobu těchto protestů? Kam to všechno směřuje?
Jsem zarmoucen vandalizováním soch. Asi to pro české čtenáře není nic nového, ale skutečnost, že my ve střední Evropě jsme v posledních 100 letech byli vždy pod tlakem totalitních ideologií, v důsledku čehož jsme nikdy nebyli schopni objektivně zhodnotit a diskutovat naši historii, je velkou tragédií.
Proto je strhávání soch ve střední Evropě jakousi tradicí, neboť i totalitní režimy odstraňovaly staré skulptury a nahrazovaly je svými vlastními, a když tyto režimy padly, lidé strhli i tyto památníky. Vždy jsem západním zemím záviděl, že měli možnost zhodnotit vlastní historii a namísto vymazávání paměti se věnovali střetu myšlenek. S tím ale to současné strhávání soch nemá nic společného. To je vedeno totalitářským přístupem, tunelovým viděním, které bych nepřál žádnému národu.
Nechápejte mě špatně, sochy ničím nezkrocených politických darebáků by mi nechyběly, ale ty, které jsou nyní strhávány na Západě, nepatří diktátorům ani tyranům. Jsou to sochy osob z minulosti, které možná tak docela nesplňují dnešní společenské normy, ve své době si však vydobyly respekt, který jim náleží i nyní. Ne pro to, co už nyní nepovažujeme za přijatelné, ale kvůli tomu, co stále považujeme za výjimečné. V neposlední řadě bychom neměli zapomínat, že i my jsme produktem naší doby. Jak bychom se dívali na to, kdyby naši prapravnuci zneuctili naši památku kvůli něčemu, co jsme učinili bez vědomí, že se na to společnost za několik staletí bude dívat jinak?
Celkově ta vlna vandalizace nenašla v Maďarsku přílišnou ozvěnu, ačkoli někdo i u nás polil sochu Winstona Churchilla barvou. Považuji to za smutné.
Dnes se přejmenovávání zdá být v módě. Jaké jsou dlouhodobé důsledky těchto aktivit? Proč je podle vás hnutí Black Lives Matter na Západě tak silné? Můžeme hledat nějakou souvislost ve skutečnosti, že tyto země nikdy nezažily komunismus?
Jak jsem uvedl, svět, ve kterém musíte často přejmenovávat ulice a odstraňovat vaše hrdiny, je smutný. Stále ale doufám, že západní společnosti se nakonec postaví za pluralismus, svobodu názoru a přirozený demokratický vývoj a ne za již dlouho zdiskreditované anarchistické a krajně levicové ideje, táhnoucí se už od roku 1968.
Před dvěma lety byla v Německu vztyčena socha Karla Marxe. Před zhruba dvěma týdny ji následovala socha Vladimira Lenina. Co si o tom myslíte? Je v tom možné hledat nějakou souvislost se strháváním jiných soch?
Je zde pravděpodobně malá, ale hlasitá skupina lidí, které se to líbí. Jak jsem řekl, nechci vidět sochy ničím nezkrocených politických darebáků, ale každý si zaslouží, aby jeho odkaz nebyl vytržen z kontextu dané politické éry. Co se týče Vladimira Iljiče Lenina, můžeme bezpečně konstatovat, že jeho činy jsou neakceptovatelné optikou jakékoli historické éry, jeho skutky jsou naprosto neobhajitelné, má na svých rukou krev milionů lidí. Nemyslím si, že by jakýkoli seriózní člověk s pevným hodnotovým žebříčkem takového krvavého tyrana považoval za vzor.
Marx si podle mě také sochu nezaslouží, ale analýza jeho odkazu vyžaduje mnohem citlivější přístup, neboť se jedná o důležitého myslitele v rámci politické historie – měli bychom jeho ideje znát bez toho, abychom je následovali!
Český prezident Miloš Zeman se stal pravděpodobně prvním prezidentem ze zemí EU, který odsoudil slogan „Black Lives Matter“. Podle Zemana je rasistický, záleží totiž na všech životech. Zeman také kritizoval násilnou formu, kterou protesty mají. Souhlasíte se Zemanovými slovy? Měli by jej následovat další prezidenti zemí EU?
Myslím si, že to jsou Američané, kdo musí překonat nespravedlnosti pramenící z americké společnosti. My zde v Evropě jim pomoci nemůžeme. To je jejich historie, to jsou jejich neshody. Nemyslím si, že je rozumné si je dovážet do Evropy. Přesto, lidská důstojnost je univerzální hodnotou a každý na ni má nárok bez ohledu na barvu pleti, ideologii či národnost.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
