Kolem České televize je stále živo. Nejdříve to byl boj o obsazení uvolněných postů v Radě ČT, teď debatuje o podobě některých pořadů. Zprvu obecnější otázka. Je vůbec legitimní, aby politici, komentátoři či radní ČT vůbec diskusi ohledně obsahu a programu veřejnoprávní televize vedli? Není už toto zasahování do její nezávislosti?

Redaktoři ČT a všichni, kdo televizi vehementně brání, se rádi ohánějí nezávislostí. Ale jen tehdy, když jejich směrem zaznívá kritika. Je s podivem, že Česká televize směle kritizuje druhé, ale přijmout kritiku od jiných se jí příliš nedaří.   

Řekněme si, co je to vlastně nezávislost. Už z podstaty jde o idealistický či utopistický pojem. Všichni jsme na někom nebo na něčem závislí. Na zaměstnavateli, na rodině, na ostatních lidech… Česká televize je závislá na zákonu, který někdo ustanovil, a tento zákon stejně jako každý jiný obsahuje mechanismy kontroly. V posledních letech jsme svědky situace, kdy zaměstnanci a koneční beneficienti ČT na jakýkoli pokus o kritiku a kontrolu reagují vypuštěním bojových psů z nechvalně známých pořadů 168 hodin, Reportéři ČT, Otázky VM a Newsroom ČT24. Útočí se na kritika ad hominem, tedy na nositele názoru, nikoli na to, co televizi vytýká. Nezávislost tedy není a nemůže být absolutní. Odpovědnosti se nelze zbavit tím, že ji budeme skrývat.