Prezident Miloš Zeman podle tvrzení mluvčího Ovčáčka vyzval ministra financí Ivana Pilného k tomu, aby se zamyslel nad přerozdělením 11 miliard korun, které jdou neziskovým organizacím. Jak komentovat tuto výzvu, a co říci k podobě neziskového sektoru v České republice? Kde pomáhá, kde škodí?

Pan prezident Zeman není ani první, ani jediný, kdo se vyjádřil kriticky k některým neziskovým organizacím. Nemyslím si, že chtěl urazit ty neziskové organizace, které provádějí řadu smysluplných a velice potřebných činností, jež stát nevykonává. Na druhou stranu si myslím, že skutečně existují skupiny lidí, které často kazí dobré jméno těchto organizací, a tím vyvolávají i nevraživost proti nim. Je mi to líto, protože různé zájmové, sportovní, kulturní, společenské, charitativní organizace či spolky, kluby a nadace, mají určitě svůj význam a patří k základům společnosti. V ČR existuje více než 28 tisíc neziskových organizací, které získaly od státu, krajů a obcí na dotacích kolem 16,5 miliardy korun. Informace o jejich financování by měly být veřejně dostupné.

Většina českých občanů je velmi solidární s těmi, kteří pomoc potřebují, podílejí se bezplatně na práci celé řady organizací a spolků, stejně jako se dlouhodobě podílejí finančně na řadě charitativních a humanitárních projektů a mají právo vědět, jak je s penězi nakládáno. Myslím si, že často jsou finanční prostředky poskytovány nekoncepčně. Zákon o statusu veřejné prospěšnosti dosud nebyl schválen a schází tak právní norma, která by zajišťovala dostatečnou transparentnost.

Hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard (ČSSD) chce údajně z postiženějších oblastí České republiky, jako jsou moravskoslezský, ústecký a karlovarský region, lanařit nedostatkové profese – zdravotní sestry, strojírenské dělníky, IT odborníky a podobně, a to dokonce i s jejich rodinami. Uvedl to internetový portál iDnes.cz. Hejtmani Moravskoslezského a Karlovarského kraje se už proti tomu tvrdě ohradili. Co si myslíte o takové iniciativě vy sama?

To je spíše otázka na Asociaci krajů ČR. Domnívám se, že je zcela legitimní, pokud se snaží krajské reprezentace zajistit pro své občany dostupnou lékařskou péči a použijí k tomu například náborové příspěvky či přidělování bytů pro lékaře a sestry. Pokud mají nedostatek pracovních sil v různých oborech, je jejich snaha zcela pochopitelná. Nemyslím si však, že lanaření nedostatkových profesí z kraje do kraje je řešením situace v rámci České republiky. Za řešení považuji nastavení podmínek podpor rozvoje těchto profesí počínaje vzděláváním a konče platovým ohodnocením. Stejně jako si myslím, že by politici měli spojovat své síly při řešení problémů v regionech tak, aby se měli lépe lidé ve všech regionech a nemuseli se rozhodovat, kde budou žít a zakládat rodiny, jenom na základě momentálního výhodného náboru, ale měli by mít k tomuto regionu i vztah a určité vazby. Považuji to za velmi důležité pro mezilidské vztahy, zájem o veřejný život a celkový rozvoj regionu.