Otec a matka jsou otec a matka... Oranžová poslankyně k homosexuálům, tradiční rodině i financování neziskovek v ČR

10.08.2017 21:15

ROZHOVOR „Myslím si, že finance pro neziskovky jsou často poskytovány nekoncepčně, zákon o statusu veřejné prospěšnosti dosud nebyl schválen a schází tak právní norma, která by zajišťovala dostatečnou transparentnost,“ říká poslankyně Dana Váhalová (ČSSD). K současné situaci v Polsku ohledně reformy soudnictví, kterou řeší i Evropská unie, pak dále uvádí: „Ovlivňovat složení Nejvyššího soudu je zcela jasně v rozporu s principy liberální demokracie.“

Otec a matka jsou otec a matka... Oranžová poslankyně k homosexuálům, tradiční rodině i financování neziskovek v ČR
Foto: facebook
Popisek: Poslankyně za ČSSD Dana Váhalová

Prezident Miloš Zeman podle tvrzení mluvčího Ovčáčka vyzval ministra financí Ivana Pilného k tomu, aby se zamyslel nad přerozdělením 11 miliard korun, které jdou neziskovým organizacím. Jak komentovat tuto výzvu, a co říci k podobě neziskového sektoru v České republice? Kde pomáhá, kde škodí?

Pan prezident Zeman není ani první, ani jediný, kdo se vyjádřil kriticky k některým neziskovým organizacím. Nemyslím si, že chtěl urazit ty neziskové organizace, které provádějí řadu smysluplných a velice potřebných činností, jež stát nevykonává. Na druhou stranu si myslím, že skutečně existují skupiny lidí, které často kazí dobré jméno těchto organizací, a tím vyvolávají i nevraživost proti nim. Je mi to líto, protože různé zájmové, sportovní, kulturní, společenské, charitativní organizace či spolky, kluby a nadace, mají určitě svůj význam a patří k základům společnosti. V ČR existuje více než 28 tisíc neziskových organizací, které získaly od státu, krajů a obcí na dotacích kolem 16,5 miliardy korun. Informace o jejich financování by měly být veřejně dostupné.

Většina českých občanů je velmi solidární s těmi, kteří pomoc potřebují, podílejí se bezplatně na práci celé řady organizací a spolků, stejně jako se dlouhodobě podílejí finančně na řadě charitativních a humanitárních projektů a mají právo vědět, jak je s penězi nakládáno. Myslím si, že často jsou finanční prostředky poskytovány nekoncepčně. Zákon o statusu veřejné prospěšnosti dosud nebyl schválen a schází tak právní norma, která by zajišťovala dostatečnou transparentnost.

Hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard (ČSSD) chce údajně z postiženějších oblastí České republiky, jako jsou moravskoslezský, ústecký a karlovarský region, lanařit nedostatkové profese – zdravotní sestry, strojírenské dělníky, IT odborníky a podobně, a to dokonce i s jejich rodinami. Uvedl to internetový portál iDnes.cz. Hejtmani Moravskoslezského a Karlovarského kraje se už proti tomu tvrdě ohradili. Co si myslíte o takové iniciativě vy sama?

To je spíše otázka na Asociaci krajů ČR. Domnívám se, že je zcela legitimní, pokud se snaží krajské reprezentace zajistit pro své občany dostupnou lékařskou péči a použijí k tomu například náborové příspěvky či přidělování bytů pro lékaře a sestry. Pokud mají nedostatek pracovních sil v různých oborech, je jejich snaha zcela pochopitelná. Nemyslím si však, že lanaření nedostatkových profesí z kraje do kraje je řešením situace v rámci České republiky. Za řešení považuji nastavení podmínek podpor rozvoje těchto profesí počínaje vzděláváním a konče platovým ohodnocením. Stejně jako si myslím, že by politici měli spojovat své síly při řešení problémů v regionech tak, aby se měli lépe lidé ve všech regionech a nemuseli se rozhodovat, kde budou žít a zakládat rodiny, jenom na základě momentálního výhodného náboru, ale měli by mít k tomuto regionu i vztah a určité vazby. Považuji to za velmi důležité pro mezilidské vztahy, zájem o veřejný život a celkový rozvoj regionu.

Sociální demokracie prochází velmi složitým obdobím, nicméně propad volebních preferencí se jí podařilo minulý měsíc přece jen zastavit. Domníváte se, že mají na tom podíl i změny ve vedení strany? Tedy, že ČSSD vede namísto Bohuslava Sobotky Milan Chovanec a volební lídrem se stal Lubomír Zaorálek?

Průzkumy volebních preferencí beru vždy s rezervou. Rozhodující jsou skutečné výsledky voleb. Věřím, že se nám podaří přesvědčit veřejnost, že ČSSD byla, je a bude stále na jejich straně, což po čtyřech letech naší koaliční vlády potvrzuje i nízká nezaměstnanost a růst české ekonomiky. ČSSD má bohatou historii založenou na sociálnědemokratických hodnotách – svobodě, spravedlnosti a solidaritě. Po dobu své existence zažila a přežila řadu turbulencí. Práce na jakémkoliv projektu se musí rozložit tak, aby byla zajištěna rovnoměrná vytíženost týmu, odbornost, kvalita, nadšení a náboj, který strhává lidi kolem a zaručuje jeho úspěšnost. Vítám rozdělení kompetencí premiéra, volebního lídra a vedení ČSSD na tři výrazné osobnosti, které se budou navzájem podporovat a doplňovat.

Snad nejkritičtější situace v celé ČSSD se vyvinula v Ostravě, kdysi baště sociální demokracie. Neshody mezi lídry okresního výboru na Ostravsku s krajským vedením vyvrcholily v patovou situaci, kdy ostravský okresní výbor přestal fakticky existovat. Došlo k přeregistraci členů, která má udělat v členstvu „pořádek“ a prý, jak tvrdí kritici současného sociálnědemokratického vedení, zbavit se nepohodlných členů. Jak celou situaci ve vašem kraji vnímáte, a jak vlastně mohlo dojít až k tak hlubokým rozporům v jedné z nejpočetnějších okresních organizací?

Situace v Ostravě se vyhrotila do přímých střetů některých členů, což bohužel vrhá špatné světlo na celou okresní organizaci. Nedemokratické postupy, které některé skupiny uplatňovaly, vyústily až k přeregistraci členské základny. Věřím, že v Moravskoslezském kraji je za řadou sociálních demokratů vidět práce pro občany a mají důvěru lidí. Stejně jako věřím, že většina poctivých pracovitých sociálních demokratů v Ostravě se s touto kritickou situací vyrovná a činnost organizace bude opět stabilizována.

Nikdy není nic jenom černobílé. Já sama patřím k lidem, kteří se snaží předcházet konfliktům, preferuji jednání a hledání řešení. Jsem přesvědčena, že řada problémů a nedorozumění má příčinu v tom, že lidé spolu nekomunikují.

Renomovaný lékař, vydavatel a společenský organizátor Martin Jan Stránský v ParlamentnichListech.cz sdělil následující k Andreji Babišovi: ,,Pro člověka i pro národ vychází chápání současnosti z toho, čím v minulosti prošel. Jako další je tu proces demokratizace, do kterého patří etapa ekonomicko-politické oligarchie. Andrej Babiš sice děsí mnoho lidí, jenže Amerika prošla úplně tím samým – vzpomeňte si na Rockefellera a Kennedyho. Ti systematicky vykoupili, převzali, rozkradli a přivlastnili si veškerý majetek, na který mohli dosáhnout. Poté nastavili sebe či vlastní potomky do politických funkcí, aby ošetřili své impérium. Pak posílili instituce, které by ho chránily. Postupem času se jejich moc rozmělnila. Touto standardní cestou prošla a v mnoha případech stále prochází každá moderní demokracie.“ Lze s tím souhlasit? Jak vážné je vlastně nebezpečí jménem „Babiš-premiér“?

Nechci démonizovat Andreje Babiše, rozhodnutí je na občanech Česka. Pravdou je, že pokud by ANO získalo výrazný počet mandátů, mohla by jednobarevná vláda prosazovat jakékoliv změny bez korekce dalších politických stran, což pro demokracii může být ohrožující, viz Polsko.

Žijeme v době, kdy se tradiční strany potýkají s problémy, svět se pod různými vlivy mění, vyvíjí, a to s sebou nese i řadu změn ve vnímání priorit a hodnot lidí. Tradiční strany by dle mého názoru měly pevně stát na svých základech, ale současně stavět další patra. Bohužel, většina z nich si nedala záležet na plánech do budoucnosti, nebo je necitlivě měnila. Často voláme po sebereflexi EU a evropských institucí a po komunikaci a pochopení názorů jednotlivých členských zemí. Myslím, že také naše tradiční politické strany potřebují určitou sebereflexi, mnozí politici návrat ke zdravému selskému rozumu a komunikaci mezi sebou i s občany…

Senátor, hejtman a vlivný politik KDU-ČSL Jiří Čunek uvedl na adresu blížící se Prague Pride (festival homosexuálů): „Je to pochod smrti pro stát, pro Evropu, pro naši civilizaci, když stát bude tyto skupiny podporovat a uznávat jako rodiny.“ K problematice homosexuálů ještě dále dodal: ,,Sexuální orientace je v mnohých případech volba, říkají to odborníci. V mnohých případech je to vrozená danost. Tak, jak se někdo narodí bez nohy, tak se někdo narodí s jinou sexuální orientací. Musíme přijmout zákony přírody a především přijmout každý sám sebe se svými přednostmi i handicapy. Neznamená to ale, že jsme tím vyřazení ze společnosti. Každý z nás má jiný úkol a může společnost obohatit jiným způsobem. Nemůžeme ale říkat, že LGBT je také rodina. Stát má rodinu podporovat jako svou jedinou budoucnost a ostatní tolerovat.“ Co k takovému názoru uvést? Jaká by měla být politika státu vůči rodině a sexuálním menšinám?

Považuji se v mnoha ohledech za velmi tolerantního člověka, ale na druhé straně je pravdou, že žádné tolerance by se nemělo zneužívat. Tolerantní by měli být i ti, co sami po toleranci volají. Myslím si, že politika státu a postoj české veřejnosti je velmi tolerantní a vstřícný v mnoha směrech. Je potřeba vnímat a nepodceňovat snahy vyvolat nenávist v evropských společnostech, kde žijí různé početné menšiny. Nevraživost a nepřátelství mezi většinovou populací a jakoukoliv menšinou vyhovuje různým extremistům, kteří z různých důvodů vyvolávají obavu, strach, nenávist, které vedou ke konfliktům. Pokud si to neuvědomíme, a to na obou stranách, nemůžeme se pak divit, jak mohlo dojít až k takovému nárůstu extremismu a xenofobie.

Pokud se bavíme o rodině, zastávám poněkud konzervativnější postoj, kdy pro mne rodinu představuje otec, matka a děti. Rozšířenou rodinu pak prarodiče a další příbuzní a náhradní rodinu náhradní rodiče, pěstouni... Jsem moc ráda, že jsem vyrostla v rodině s mámou a tátou a přála bych to každému dítěti, protože jsem přesvědčena, že to je pro dítě zásadní. Tím neříkám, že jakákoliv náhradní rodina nemůže být milující a pečující, ale otec a matka jsou otec a matka… Zde vidím roli státu jako toho, kdo pomůže rodině, když se dostane do nesnází. Stejně jako je v zájmu státu podporovat zakládání rodin a nastavení motivačních stimulů.

Evropská unie chce velmi tvrdě potrestat Poláky za to, že jejich vládní strana PiS (Právo a spravedlnost) se snaží o reformu soudnictví, kdy by prý politikové mohli do značné míry ovládat soudy. Brusel v tom podpořili i čelní představitelé české justice a vedení PiS za to zkritizovali. Jenže například jeden z polských nezávislých novinářů pro ParlamentniListy.cz uvedl, že polské soudnictví je velmi zralé pro reformu, protože tam prý působí nemalý počet neschopných, zkorumpovaných a k tomu ještě právně nepostižitelných soudců. A pokud PiS zklame, Poláci je v dalších demokratických volbách už nezvolí, konstatoval žurnalista. Má tedy Brusel vůbec právo zasahovat do takových vnitřních záležitostí členského státu EU?

Evropská komise již dlouhodobě kritizuje změny, které prosazuje polská vláda Práva a spravedlnosti. Kvůli zásahům do Ústavního soudu spustila již v roce 2016 proceduru přezkumu stavu právního státu v Polsku. Strana PiS v uplynulých týdnech v parlamentu expresně prosadila tři zákony měnící polské soudnictví: zákon o obecných soudech (který prezident podepsal), zákon o soudní radě a zákon o nejvyšším soudu (tyto dva prezident Duda vetoval). Proti změnám protestovala opozice i desetitisíce občanů, protože je považují za ohrožení justice a potažmo i liberální demokracie. Nejsem zastánce zasahování do vnitřních záležitostí jednotlivých států. Polsko je samozřejmě suverénním státem, ale mít moc a možnost prohlásit demokratické volby za neplatné, je dle mého názoru skutečně nebezpečné a ohrožující princip demokracie.

Nejvyšší představitelé české justice sepsali společné prohlášení – Nemůžeme mlčet – a zastávají názor, že jde o bezprecedentní útok na nezávislost justice. Vzhledem k tomu, že jedním ze základních pilířů liberální demokracie je nezávislá justice, tak je to v Polsku zásah proti demokracii. Ovlivňovat složení Nejvyššího soudu je zcela jasně v rozporu s principy liberální demokracie.

Existují však i názory jako například ten, že i po této reformě bude polská justice nezávislejší než například v Česku, protože o jmenování soudců budou rozhodovat polští politici spolu se soudci, přičemž české soudce jmenuje dle návrhů ministra spravedlnosti, po projednání vlády, český prezident.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Štěpán

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Konečným cílem je zrušit národní státy. Markéta Šichtařová stručně a mrazivě o evropské integraci

15:21 Konečným cílem je zrušit národní státy. Markéta Šichtařová stručně a mrazivě o evropské integraci

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Je veřejným tajemstvím, že konečným cílem evropské integrace je zrušení…