Americký prezident Donald Trump se v Helsinkách sešel s prezidentem Ruska Vladimirem Putinem. Trump čelí kritice, že šlo o ostudu a byl na Putina příliš mírný. Co vy na to?
Především prezident Putin předvedl, že to umí a je člověk s velkou zkušeností. I tento summit tak, jak dopadl, dopadl v jeho vítězství. Pokud to bereme ve sportovním porovnávání, kdo byl lepší, nebo horší: toto byl vyrovnaný zápas, ale vítězství Vladimira Putina. Zkušeností i připraveností. Připraven byl zřejmě mnohem lépe a přišel s jasnou agendou. Z toho, co udělal Putin, čiší, že přesně věděl, jaký výstup ze setkání chce. Můj dojem je, že prezident Donald Trump šel na schůzku intuitivně s tím, že pozná až na místě, podívá se Putinovi do očí a odhadne ho. Výsledek se měl ukázat na místě samém. Kdežto Putin přijel na setkání a dopředu věděl, jaký výsledek chce.
Možná to bude i tím, že Putin přeci jen má v politice a diplomacii mnohem větší zkušenosti, než Trump…
Byl tedy Trump na Putina příliš mírný?
Já myslím, že byl zaskočen. Ne mírný, ale zaskočen, že jeho partner přesně věděl, co chce a dosáhl toho. Samozřejmě jsme neslyšeli jejich soukromý rozhovor a nevíme, kdo byl mírný. Ať je to jakkoliv, tak přesto předvedl lekci, Putinovu lekci, jak se dělá summit.
Platí to v případě Trumpova výroku o tom, že nesouhlasí s výsledkem vyšetřování amerických tajných služeb ohledně ruského ovlivňování amerických voleb, který následně odvolal?
Tam ukázal, že se nechal ovlivnit rozhovorem s Vladimirem Putinem. Na Putina nezapůsobilo, co řekl americký prezident. Přijel s vizí, chtěl ji prosadit a prosadil, takže nemůžete tak zásadní postoj, do jaké míry se vměšovat, či nevměšovat do voleb, dát na dojem z pětiminutového rozhovoru. Jedná se o tak citlivé a vážné téma, že pro to existují určitě nějaké indicie, důkazy, nebo neexistují.
Psali jsme:
Mě zajímá i váš názor na politiku Donalda Trumpa, protože kvůli postupu v byznysu označil Evropskou unii za nepřítele. Spory ale nezačínají a nekončí jen celní válkou. Připomenout můžeme i fiasko na summitu G7 a jeho názor na členství Ruska ve sdružení ekonomicky nejvyspělejších států. Jak bychom se v tom všem měli orientovat?
Jeho politika je charakterizovaná dvěma principy. Za prvé se na svět dívá jako obchodník a ptá se: co mi to teď přinese? Do toho spadá, že podle mého názoru touží po Nobelově ceně míru a chce, aby všechny smlouvy byly jeho smlouvy a pokud bude mír ve světě, aby to byl mír, který nese jeho podpis. Aby to nebyl dokument podepsaný Obamou, nebo někým jiným. To je první věc, že se na svět dívá obchodním pohledem a co to přinese mně, potažmo mým voličům.
Druhý charakteristický rys Trumpa je, což ukázal u setkání s královnou, že je neuvěřitelně zahleděný do sebe. On nevidí svět kolem sebe, ale pouze sebe, protože teď se nejedná o to, co si myslí o monarchii, ale chovat se tak, jak se choval k dámě, které je přes devadesát let a je britskou královnou… tím říká: mě zajímá, co si myslím já a moji voliči a na jihozápadě Spojených států to ocení. Je mi jedno, jak se chovám k britské královně.
Někdo tvrdí, že se Donalda Trumpa obrátí k řešení spíše vnitřních problémů a naopak se odkloní od intervencí v zahraničí, čímž se hodně vyznačovali jeho předchůdci. Očekáváte v tomto změnu?
Nevím, co bude, ale on všechno dělá tímto obchodním pohledem, ale nemyslím si, že se nechce věnovat zahraničí. On se chce věnovat zahraničí, proto říká spojencům Severoatlantické aliance: zaplaťte, a potom vám pomůžeme. Proto vypověděl smlouvu s Íránem. Proto se postavil proti smlouvě o klimatu z Paříže, protože buďto to bude výhodné pro mě a Spojené státy, nebo nebude. Tak se národní politika nemůže dělat, musíme sledovat i jiné zájmy, než svoje vlastní. To je málo.
Pojďme k domácí politice. Jaký je váš pohled na celý proces hlasování o důvěře vlády a diskuzi ve Sněmovně, která tomu předcházela?
Co k tomu říci. Výsledek, který máme, je výsledek, který je dílem všech. Já znovu připomínám, že historické politické strany si po mém soudu nevyhodnotily dobře, že máme nová hnutí a že volič volí hnutí. Hnutí ANO, SPD je hnutí, Piráti jsou také hnutí, najednou je populární volit hnutí. Hnutí má totiž vnitřní dynamiku oproti politickým stranám, protože umožňuje lidem růst nahoru - nikoliv počtem vysezených hodin na schůzích. Moderní člověk chce dynamiku v hnutí a hnutí jako dynamický proces. To je ten nový jev a tomu se dá čelit například tím, že by se historické politické strany semkly a vytvořily tomu nějakou hradbu a oslovily voliče. To se nestalo.
Druhý moment, který zdůrazňuji, je, že těžce ostrá rétorika proti premiérovi Babišovi je samozřejmě všeobecně známá a je to rétorika, kterou slýcháme od června loňského roku, a jsou strany, které na tom postavily svoji politickou pozici. Preference buď stagnují, nebo u ODS mírně rostou, ale obecně buď stagnují, nebo klesají, takže by měli pečlivě zvážit, že chyba není ve voličích. Výsledkem je tedy vláda stran, které byly ochotny podíl na moci vzít. Nejsem šťastný z vlády ANO a ČSSD s podporou KSČM, ale je to zkrátka výsledek všech, protože žádná jiná alternativa se zde neotevřela.
Fotogalerie: - Kalousek, Kalousek!
Fotogalerie: - Důvěra Babišově vládě
Fotogalerie: - Neztrácíme naději!
Programové prohlášení Babišovy vlády má být pro všechny, což podle kritiků prostě není možné. Je důležitější slíbit, nežli nesplnit?
Hodnotit vládu budou hodnotit příští volby a jednotlivé budoucí kroky. Programových prohlášení můžete vydat hodně, uvedu příklad: před rokem 2013 mohly být velké cíle Evropské unie a přišla do toho migrační krize a vše rozházela. Programové prohlášení je důležitý dokument, ale hodnotit vládu lze jen podle skutků a toho, čeho dosáhne.
Často v rozhovorech slýchám, že chceme-li z Poslanecké sněmovny odstranit komunisty, stačí je na jedno volební období pozvat do vlády. Jako příklad se uvádí Francie. Čeká to i české komunisty?
Uvidíme. Nepochybně Česká republika je členem Severoatlantické aliance, je členem Evropské unie a ani ANO, ani ČSSD nedovolí riskování našeho členství ani v Severoatlantické alianci, ani v Evropské unii. Nakonec vláda bude muset dělat prounijní kroky a bude muset rozhodovat i se spojenci Severoatlantické aliance, kde se to bude asi dost lámat. Co bude, uvidíme, jestli bude to, čemu se říká Mitterrandovo objetí, kdy Mitterrand (Francois, bývalý levicový prezident Francie, pozn. red.) přijal komunisty do vlády a objal je, až se udusili. Nebo když Wolfgang Schüssel (bývalý rakouský kancléř, pozn. red.) udělal vládu s Haiderem (Jörg Haider, dlouholetý předseda pravicové populistické Svobodné strany Rakouska, pozn. red.) a v té době Haidera zničili, takže další volby vyhrál. Bude záležet, jak to dopadne. Uvidíme za čtyři roky.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
