Paní hejtmanko, jaká je aktuálně situace v Jihočeském kraji? Jak roste počet nakažených? Funguje plošná karanténa?
V této chvíli máme v Jihočeském kraji 50 pozitivních pacientů. Ale také víme, že během dneška jich několik přibude. Jsme v momentě, kdy křivka začíná stoupat vzhůru. Ale také se ukazuje, že opatření, která vláda přijala, jsou účinná. My jsme v Jihočeském kraji začali s přípravou na případnou epidemii už v lednu. Byla to iniciativa ředitelky KHS Kvety Kotrbové a musím říci, že byla velmi prozíravá. A druhým pozitivem bylo, že už od počátku se v jižních Čechách velmi důsledně dodržovalo to, že kdo přijede z rizikových oblastí, jde do karantény. Efekt je vidět na číslech.
Poté, co vláda začala zavádět ochranná opatření a zákazy, tzv. pendleři omezeni nebyli. Vláda jim nechtěla brát příjmy a věřila v jejich zodpovědnost. Vy jste poté začala volat po absolutním uzavření hranic, tedy vč. zákazu výjezdu pendlerů. Nechovali se zodpovědně?
My jsme velmi pečlivě na krizových štábech vyhodnocovali všechna čísla, analyzovali prvotní nákazu a kontakty. Jasně se ukazovalo, že ta prvotní nákaza pocházela zvenčí. Zhruba polovina nakažených byli pendleři a jejich kontakty, druhá polovina pak lidé, kteří byli z různých důvodů v zahraničí, a jejich kontakty. Dnes k tomu přibývají ještě kontakty kontaktů.
Nejvíc jsme se obávali, že právě přes rodiny těch prvotně nakažených dojde k zavlečení viru třeba do zdravotnických zařízení, nebo do zařízení péče o seniory. A bohužel, přesně tohle se tento týden stalo…
Nechci hodnotit a ani nemůžu, kdo se choval zodpovědně a kdo nezodpovědně. Fakt je, že byly dva druhy pendlerů, s nimiž jsem komunikovala. Jedni viděli ekonomickou stránku věci, druzí měli obavy o sebe a své blízké. Poměr zhruba jedna třetina ku dvěma třetinám.
Vláda nakonec rozhodla o omezení, že pendleři musí v zahraničí buď zůstat a přes zaměstnavatele si domluvit nocleh, anebo prostě nejezdit. Nepovede to k ještě horší ekonomické situaci?
Nechtěli jsme je rozhodně odříznout od příjmu, dostalo se jim kompromisu ubytování v místě pracoviště. Což je privilegium, kterého se nedostává mnoha jiným podnikatelům, kterým byly zamraženy zisky či výplaty ze dne na den definitivně. Jsou to téměř dva týdny, kdy jsem začala na toto nebezpečí upozorňovat. Přidali se ke mně i ostatní hejtmani z příhraničních regionů. Vláda přistupovala k tomuto problému velmi opatrně, rozumím, že i s ohledem na okolní země, kde čeští pracovníci jsou hodně zastoupeni ve zdravotnictví, sociálních službách i průmyslu. Ale bylo jasné, že situace je neudržitelná.
Psali jsme:
Někteří lidé začali vládu kritizovat za to, že toto omezení pro pendlery přišlo narychlo a neměli se jak připravit. Na druhou stranu se o tom, že to přijde, mluvilo víc než týden. Je to sobectví, chtít jezdit za hranice pracovat i v této situaci?
Nemám právo hodnotit každý případ, lidé se rozhodují především podle své ekonomické situace. Někteří se chovali velmi zodpovědně, a to i ke svým rodinným příslušníkům. Někteří to berou na lehkou váhu dodnes. A máme také ty, kteří tam pracují načerno. Myslím si, že ten čas na přípravu, který vláda dala, a kompromisní řešení, které přijala, je dostatečný a každý to může zvládnout. Navíc někde vycházejí našim zaměstnancům velmi vstříc a umožňují jim pobyt celých rodin.
Fotogalerie: - Zavřené krámy
Jak na tom jste v jižních Čechách s ochrannými pomůckami pro zdravotníky, hasiče, policisty a další profese v první linii? Máte už teď všeho dostatek?
Ochranných pomůcek rozhodně nemáme dostatek, ale situace je podstatně lepší, než před týdnem. Sháníme také sami, abychom měli rezervy, neboť se obávám, že problémy porostou.
Psali jsme:
Co říkáte na to, jakým způsobem nedostatek roušek a dalšího materiálu (ne)řešilo Ministerstvo zdravotnictví? Nejdřív jsme slyšeli, že je objednáno, roušky budou a vše je v pořádku. Pak najednou, že nic nemáme….
Nastala situace, kterou jsme si vůbec neuměli představit. Před pouhými dvěma týdny jsme ještě měli plné stadiony lidí. Nyní mám na svém sekretariátu v podstatě obchodní oddělení, sháníme ochranné prostředky, dezinfekci a respirátory. Co se nám povede sehnat v republice, to máme. Ale máme také zasmluvněny desítky tisíc ochranných prostředků, pohybují se v kamionu nebo letadle někde po Evropě, sem je dostat nemůžeme. Takže dovedu pochopit, co se stalo. Naštěstí jsem skrblík a nic jsme dopředu neplatili. Nabídek nám chodí sice velké množství, ale obvykle po několika dnech vyjednávání zjistíte, že jste naprosto mařili čas, protože se najednou objeví nová cena, jiná kvalita, přemrštěná cena za dopravu nebo jiná „okolnost“. Obvyklý požadavek na platbu předem rovněž nemůžeme akceptovat. Prioritně proto hledáme výrobce u nás v kraji.
Jste hejtmankou za sociální demokracii. Jak vnímáte pozici svého stranického šéfa a vicepremiéra Jana Hamáčka, bez jehož iniciativy bychom patrně neměli žádné roušky pro nemocnice ani teď?
Jan Hamáček jako by se probudil a dokázal si vybojovat svoji pozici v rámci krizového řízení. Dodávky z Číny jsou v této chvíli nedocenitelné. Obávám se, že ta nejtvrdší krize ještě nezačala a my se musíme zásobit dopředu na maximum možností.
Část politického spektra, médií či lidí na sociálních sítích Jana Hamáčka a vládu kritizuje za to, že Česká republika nejdříve roušky v rámci humanitární pomoci darovala Číně, odkud k nám poté koronavirus také dorazil a teď to od nich draze kupujeme. Jak tuto kritiku vnímáte?
Myslím si, že jsme to gesto museli učinit. Bez solidarity to nejde v kraji, nepůjde to v Evropě ani ve světě. Myslím, že v budoucnu budeme muset hodně přehodnotit své priority. Mimochodem, právě dnes nám naše čínská partnerská provincie Donghai nabídla dar v podobě roušek a obleků. Nyní hledáme způsob, jak je k nám dopravit.
Co se týče komunikace kraje s vládou a jejími orgány v této krizové situaci, jak to hodnotíte? Jakkoli je to nová situace, kterou jsme dosud neznali, neměla některá opatření přijít dřív? Třeba nouzový stav, který ministr Hamáček navrhoval už začátkem března, ale premiér to odmítal.
Ten začátek byl takový trochu chaotický. Ale učíme se všichni a já mám pocit, že tomu začínáme dávat řád a tvoříme systémy. Některá opatření možná měla přijít dřív, nouzový stav nám umožňuje dělat bezodkladně řadu věcí, na druhou stranu, když si představím některé předchozí vlády, chtěla bych vidět, kdo by měl odvahu k tak rozsáhlým a striktním opatřením. Teď musíme ukázat mezigenerační solidaritu. Nepolitikařit a nehádat se mezi sebou. Bohužel, moudrost, na rozdíl od hlouposti, není nakažlivá.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
