Pane docente, je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci jako řecký exministr financí a ekonom Varufakis tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Co říci o úspěšnosti pojmů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Varufakis není právě můj oblíbenec, ale v tomto ohledu s ním souhlasím. Kapitalismus zažívá krizi své legitimizace. Symbolické pro tento proces je právě to, že došlo k bankovní krizi, a symbolický je i způsob, jakým byla „řešena“. Chování bankéřů zdiskreditovalo mýtus o trhu jako mechanismu zajišťujícího optimální alokaci výrobních faktorů a vytvářejícího blahobyt pro celou společnost. F. von Hayek by měl potíže udržet si svůj optimismus ohledně trhu jako neúplatné metody shromažďování a vyhodnocování informací jeho účastníků. To, že velké banky mohly manipulovat Libor, je monstrózní perverze trhu. Stát se v této situaci projevil jako instituce, která zneužívání ekonomické moci k neoprávněnému obohacení ze strany promile členů společnosti toleruje. Když jim spekulace nevyjdou, zachraňuje je na úkor všech.

Je oprávněné pochybovat o tom, je-li současná politika ještě vůbec demokratická. Nedávný výzkum Princentonské univerzity došel k závěru, že USA již nejsou demokracie, protože politická rozhodnutí neslouží celé společnosti, nýbrž jen malé skupině lidí.