Vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) čelí podezření, že chtěl vyměnit utajení Vrbětic za milion dávek vakcíny Sputnik V v Rusku a také za setkání ruského a amerického prezidenta v Praze. Napsal to server Seznam Zprávy. Věříte Janu Hamáčkovi, že jde o lži?
Přiznám se, že mu nevěřím. V danou chvíli nemám v ruce svědectví, že je to opačně, než říká, ale vzhledem k tomu, kolik je tam různých podivných náznaků a dvojznačných vyjádření z úst různých představitelů, tak si myslím, že na tomhle šprochu pravdy trochu bude.
Na čí straně stojíte v izraelsko-palestinském konfliktu?Anketa
Co vás k tomu vede? Co vám na tom nejvíce vadí?
Co mě na tom nejvíce štve, je, že ministr vnitra, tedy člověk, který dbá na vnitřní bezpečnost země, aby se tady neděla kriminalita, sabotáže a podobně, vlastně rezignuje na svoji roli a přijímá roli komplice útočníků, kteří na nás útočí na českém území. Šlo by o nejpodlejší zradu a něco, za co by měl rezignovat, pokud se to prokáže.
Nakolik v tomto směru naopak věříte novinářům a jejich tajným zdrojům?
Kromě vyjádření novinářů už jejich verzi nepřímo potvrdil i hejtman Pardubického kraje za ČSSD Martin Netolický, který se vyjádřil ve smyslu, že se spolu o nějakých takových věcech bavili. Bohužel teď se z toho stala bramboračka, kdy se budou dohadovat, kdo, jak a co myslel a jak to původně bylo myšleno. Ale zcela zjevně nějaký úmysl jet do Moskvy a žádat o nějaké Sputniky a summit Joe Bidena a Vladimira Putina byl.
Hodně se používá slovo vlastizrada. Pojem použila například předsedkyně Markéta Pekarová Adamová, mluví se o vlastizrádném chování. Dopustil se podle vás Jan Hamáček něčeho takového, nebo je to slovo přehnané?
Pokud by se prokázalo, že z pozice ministra vnitra pomáhal zamaskovat ozbrojený útok proti českým občanům na českém území, pak je to na pováženou a mělo by to být chápáno jako kriminální chování. Když ne tohle, tak co už? Rozvracení vlastní země je v podstatě téměř definice vlastizrady.
Jak by se nyní měl ministr vnitra zachovat? Měl by odstoupit, rezignovat po tom, co se děje?
Měl by rezignovat z jednoduchého důvodu, měl by mít nějakou odpovědnost vůči vlastní straně. Tím, že setrvává ve vedení navzdory tak závažnému podezření, stranu docela nenapravitelně poškozuje, protože už musí být naprosto nedůvěryhodná pro jakéhokoliv z jejích voličů. A upřímně řečeno, kdybych já byl voličem sociální demokracie, tak si nedovedu představit, že bych u nich po tomhle extempore ještě zůstal.
Verzí kolem Hamáčkovy cesty do Moskvy je hodně. Domníváte se, že se dozvíme někdy pravdu, jak to ve skutečnosti bylo?
Určitě. V tuto chvíli jsou klíčoví svědci celé kauzy, to znamená vedení tajných služeb, lidé, se kterými se Hamáček radil. A jsou v obtížné situaci, protože na jedné straně by možná mohli chtít něco říci, na druhé straně Jan Hamáček, kterého to poškodilo, je ministrem a vicepremiérem vlády, která do značné míry rozhoduje o jejich bytí a nebytí. Může se pokoušet je z pozic, ve kterých momentálně jsou, vyhodit, takže mají do značné míry svázané ruce. Ale tenhle stav potrvá tak dlouho, jak bude moci Jan Hamáček držet v šachu, tedy jak dlouho bude ministrem vnitra. A nemyslím si, že tahle doba bude trvat déle než několik měsíců, a to konkrétně do října tohoto roku.
Psali jsme:
Za jak pravděpodobnou považujete teorii, že chtěl Hamáček Sputnikem pomoci ČSSD před volbami?
Vnímám, že strana je v dost silném rozkladu, ztratila důvěru voličů a vysvětlení, že její předseda se snaží její existenci i vlastní pozici zachránit nějakou zoufalou dohodou, v níž se nechá uplatit od ruského prezidenta, je docela logické vysvětlení. Dávalo by smysl, kdyby se předvedl jako hrdina, zachránce, který přivezl zázračnou vakcínu, ale ona bohužel tak zázračná není. Myslím, že ten plán nebyl moc dobrý už od začátku, a ministra Hamáčka snad omlouvá jen to, že svými předchozími akcemi přivedl ČSSD už do dostatečně zoufalé situace, aby musel dělat zoufalé činy.
Nedávno jsme mluvili o reakci Evropské unie jednak na Vrbětice, na ruskou armádu u ukrajinských hranic a také na uvězněného opozičníka Alexeje Navalného. Jak zatím vnímáte výsledek bruselského jednání?
Složka, která je přímo volená, tedy Evropský parlament, zareagovala dobře a k témuž tlačila i Evropskou komisi, která tam funguje jako vláda. Zároveň reakce složky, která povstala z členských států, tedy Rada Evropské unie, byla spíše slabá. Dodám, že čeští zástupci, kteří tam za českou vládu jezdí, hodně selhali v prezentování našich pozic. Nedokázali si říci o podporu vlastních spojenců, proto reakce byla, řekl bych, vlažnější, než by měla být. A myslím, že do budoucna bychom měli rozhodně zapracovat, aby nás v Evropě reprezentovali lidé, kteří mají nějakou schopnost se za české zájmy postavit.
V Rusku se k oslavám dne vítězství ve válce nad nacismem konala velkolepá vojenská přehlídka. Na Rudém náměstí byl také český velvyslanec Vítězslav Pivoňka. Je to správně a jak se chovat nyní k Rusku?
Je třeba se chovat objektivně. Na jedné straně osvobození Rudou armádou od nacismu objektivně nacismus zastavilo. Na druhé straně s sebou přineslo spoustu dalších negativních věcí, typicky nástup komunistického režimu, politické procesy, které přišly, popravy, odvlékání lidí do gulagu na Sibiři, to se dělo i v Československu. Čili je třeba historii chápat vždy včetně černé i bílé stránky, vždy je v nějakém smyslu černobílá.
A myslím, že s řadou jiných zemí se podařilo najít nějaké rozumné vzájemné pochopení. Když se třeba podíváte na německo-francouzskou historii, která byla plná válek a vzájemné nenávisti, tak nakonec našli cestu, jak si říci, že chyba byla do jisté míry na obou stranách, a jak se s tím vyrovnat. Myslím, že proces vyrovnání potřebujeme i s Ruskem, což ovšem znamená, že představitelé Ruska budou muset přijmout zodpovědnost za zločiny, které jiní Rusové v minulosti spáchali. To nebude jednoduchý proces, ale bez toho bude v Evropě jen těžko klid, bohužel současné ruské vedení se k tomu nemá. Oni jsou na zločiny, které KGB a další složky Sovětského svazu dříve páchaly, spíše hrdí a nelze se tomu divit, protože Putin je bývalý kágébák, takže své kolegy nezapře.
Jde mi o to, zda současnou politiku a události máme tahat do pietních akcí, co se týká padlých ve druhé světové válce?
Myslím, že se chápání historie do těchto akcí nějak promítá. Jak říkám, je třeba velmi důsledně rozlišovat mezi obětí a hrdinstvím vojáků, kteří mnohdy špatně vyzbrojeni a vycvičeni běhali proti nacistickým kulometům, a zároveň brutalitou politických komisařů, kteří je bezostyšně obětovávali pro vlastní zájmy. V tom je třeba činit rozdíl a vnímat, že Rusové byli pachatelé i oběti, je třeba to rozlišovat, snažit se být soucitný k obětem a pojmenovat vinu pachatelů.
Poslední průzkum společnosti Kantar zařadil vládnoucí hnutí ANO na třetí místo. U voličů v něm vyhráli Piráti se Starosty a nezávislými s 27 procenty, druhá skončila koalice SPOLU. Jak si výsledek vysvětlujete?
Je vidět přirozený propad Andreje Babiše, protože krize ukázala, že on je v podstatě manažer na baterky. Historie, jak se ke svým podnikům dostal, je veřejně známá a souvisí s tím, že byl během privatizace na správném místě a zprivatizoval si do své kapsy díky kontaktům z doby komunismu. Nemyslím, že byl tak dobrý manažer, a současná krize ukázala, že nedokáže řídit stát a ochránit občany před dopady pandemie, před umíráním a koronavirem, a čeští občané to prostě cítí a přestali mu věřit. Hledali jiné politické strany, které by mohli podpořit, a z toho Piráti logicky vycházejí dobře, protože my jsme nové dynamické hnutí a zkušenosti s řízením podniků a s budováním věcí od nuly máme. My jsme je nezprivatizovali po skončení minulého režimu, protože tehdy jsme byli ještě malí, takže to, co jsme si vybudovali, jsme si vybudovali sami vlastníma rukama a sami jsme si to zasloužili. Stejným způsobem chceme pracovat s českou zemí, chceme pracovat pozitivně, chceme pracovat konstruktivně a rozvíjet ji.
Senátor Lukáš Wagenknecht, váš stranický kolega, zmínil zdanění komerčních nemovitostí, tedy že by větší firmy měly platit vyšší daň. Mluví se také o vyšší dani ze sladkých nápojů a podobně. Je to jeden z nástrojů, jak pomoci České republice poté, co se dostala do velkých dluhů?
Tyto problémy řeším v podstatě v Evropském parlamentu a nemyslím si, že by se to vyřešilo prostřednictvím podobných návrhů. Co musíme udělat, je zajistit daňovou spravedlnost v globálním měřítku. Je naprosto absurdní, aby český živnostník a drobný podnikatel, který platí třeba čtyřicet procent a podobně částky ze svých příjmů jako daň, a nadnárodní korporace platila třeba půl procenta. Ten problém povstává z toho, že společnosti, které mají zastoupení v mnoha různých státech světa, si mezi jednotlivými státy operativně přehazují zisky, aby se vyhnuly zdanění pomocí různých triků. Těmto trikům musíme zabránit, zdroje pak budou a nebudeme muset řešit, jak je získat na národní úrovni. To je bitva, která se odehrává v Evropském parlamentu, a my v ní bojujeme.
Poprosil bych, aby tuto snahu dostat peníze z daňových rájů do ČR naši občané podpořili a pomohli nám to do budoucna zrealizovat, protože to daňové břemeno, které takhle nezaslouženě dopadá na ty slabší v naší společnosti, je třeba rozložit rovnoměrně.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
