Poslanci, pozor! Istanbulskou úmluvu provází špinavý trik, odhaluje dlouholetý politik

30.08.2020 14:22

ROZHOVOR Jen těžko se bude moci nynější opozice dožadovat soudržnosti, až povede stát sama, když ani v případě koronavirové krize nevynechá jedinou příležitost, jak kritizovat současnou vládu. Podle poslance ODS z let 2006 až 2013 Aleše Rádla se tak nekonečný koloběh toho, kdy si rozhodující politické síly ke škodě vlastního státu stále vracejí všechny skutečné i domnělé křivdičky a podrázky, nikdy nepřeruší. Bývalý zákonodárce se také pozastavuje nad nechutnou a ostudnou servilitou některých našich senátorů během návštěvy amerického ministra zahraničí Mika Pompea v Česku.

Poslanci, pozor! Istanbulskou úmluvu provází špinavý trik, odhaluje dlouholetý politik
Foto: aradl.cz
Popisek: Exposlanec Aleš Rádl

Začněme tím, co postihlo celý svět a s čím konkrétně Evropa bojuje už půl roku. Jak hodnotíte kroky české vlády od propuknutí koronavirové krize na našem území, a je namístě nekončící kritika od opozice především na adresu premiéra Andreje Babiše a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha?

Když to celé začalo, tak před naší vládou byla zcela neznámá krajina a nikdo nemohl tušit, co se bude ve skutečnosti dít. Nikdo nemohl například vědět, jaká bude skutečná smrtnost toho neznámého viru a s jakou intenzitou se bude šířit. Takže myslím, že tváří v tvář tolika neznámým zareagovala vláda vcelku správně a přiměřeně.

Dnes, kdy už je těch informací daleko více, jsou ta opatření mírnější a ve všech směrech úspornější. To, že bylo počínání vlády, ať už takové nebo jiné, setrvale kritizováno opozicí, se jí může jevit jako politicky výhodné. Ale já si nemyslím, že je to příliš předvídavé a moudré z pohledu zájmu státu jako celku.

V dějinách každého státu se totiž vyskytnou okamžiky, kdy je jako celek ohrožen něčím zvenčí a když takového ohrožení, které je všeobecně sdíleným zážitkem, není všemi politickými silami využito k posílení občanské soudržnosti, tak se pak jen těžko mohou takové soudržnosti dovolávat, až k nějakému státnímu ohrožení dojde v situaci, kdy ten stát třeba zrovna povedou oni sami. A nekonečný koloběh toho, kdy si rozhodující politické síly ke škodě vlastního státu stále dokola při každé příležitosti vracejí všechny skutečné i domnělé křivdičky a podrázky, se pak nikdy nepřeruší.

Vedle zdravotních rizik souvisejících s možnou nákazou nemocí covid-19 se nedávno u nás docela bouřlivě diskutovalo o Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Co si o tzv. Istanbulské úmluvě, o níž se léta přou její zastánci a kritici, myslíte, a co by mohla Česku přinést, ať už pozitivního, či negativního?

Istanbulská úmluva je z rodu těch smluv, které když se mají schválit, tak se v jejich prospěch argumentuje tvrzením, že vlastně o nic nejde, že už to beztak všechno dodržujeme. Ale jakmile se taková smlouva schválí, začnou se právě na ni všichni aktivisté odvolávat a na základě její takto zakotvené existence do právního řádu se začnou všechna ta dosavadní ustanovení měnit a extendovat.

Snad ale dnes už poslanci nejsou tak hloupí, aby tento, v minulosti již několikrát použitý starý trik, neprokoukli, a nenechají si namluvit, že o nic nejde. Právě naopak, každá taková smlouva už jen sama o sobě omezuje naši státní suverenitu. A zpravidla i zavádí do našeho právního řádu nějaké nové neomarxistické a ryze levicové, nám dosud cizí přístupy ke společnosti.

Pokud čeští poslanci cítí potřebu řešit nějaký problém s domácím násilím, mohou tak učinit na základě vlastního rozhodnutí a přijmout k té věci vlastní zákonnou úpravu. Naprosto není nutné se takto deklaratorně hlásit k nějakým úmluvám, které vznikaly na základě nejasného lobbistického tlaku a snaží se upravovat něco, co za podstatné považují lidé, kteří s Českou republikou nemají naprosto nic společného.

V kritice Úmluvy zašel úplně nejdál kněz Petr Piťha během kázání v katedrále sv. Víta u příležitosti svátku svatého Václava v roce 2018. Podle něj by občany čekalo po jejím zavedení do našeho právního řádu roztrhání a rozehnání rodin, odebrání, prodání a věznění dětí, deportace do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru či prohlášení homosexuálů za nadřazenou vládnoucí třídu. Není tohle už úplná démonizace textu, nebo z něj něco takového opravdu vyplývá?

Petr Piťha je moudrý, vážený a seriózní muž a já si ho pamatuji jako našeho asi vůbec nejlepšího ministra školství. Takže pokud tento člověk říká takové zásadní věci o nějaké smlouvě, pak nepochybně mluví na základě hlubokého porozumění textu té smlouvy. Po pravdě řečeno, nic dalšího bych já sám už třeba ani nepotřeboval vědět k tomu, abych si byl zcela jist, že ta smlouva do českého právního řádu nepatří ani náhodou a že je třeba ji se vší vehemencí odmítnout.

Slováci a Maďaři Istanbulskou úmluvu odmítli, Poláci zahájili formální proces jejího vypovězení. V čem je střední Evropa jiná než západní státy, které, s výjimkou Velké Británie, smlouvu ratifikovaly? Máme lepší instinkt než „západ“, nebo jde spíše o projev zpátečnictví?

Tak, přinejmenším máme větší zkušenosti s totalitní manipulací a jsme na jakékoliv její náznaky daleko citlivější, protože ji umíme ve své velké většině stále ještě spolehlivě rozpoznat už v náznacích. Osobní zkušenost s tím, jak námi v minulosti zkoušeli manipulovat, kterou si většina z nás stále ještě nese v sobě, nám poskytuje schopnost rozpoznat takové pokusy i dnes, kdy se maskují jako projevy tzv. liberálního a svobodného světa.

Bohužel, loajalita a víra v hodnoty tohoto liberálního a svobodného světa není ani zdaleka tak velká, jak bychom si rádi mysleli. Jak je vidět na tom, kam dnes jako celek směřuje ten mýtický „západ“, k němuž jsme v době, kdy jsme byli „východem“, obdivně vzhlíželi, tak téměř přesný opak je pravdou.

V politickém slova smyslu se tak dnes politické světové strany prakticky vyměnily. A proto je správné být ke všemu, co dnes produkuje ten podle sebeoznačení jakože „svobodný a liberální západ“, maximálně ostražití a preventivně odmítaví.

Až za dva a půl roku se uskuteční příští přímá volba prezidenta, ale generál Petr Pavel objíždí jako pouťová atrakce republiku už nyní a přitom tvrdí, že je připraven nabídnout vlasti své služby i na Pražském hradě. Byl by hlavou státu podle vašeho gusta? Je pro něj handicapem, že jako voják přísahal věrnost socialistické republice, aby po změně režimu vyšplhal po kariérním žebříčku až do nejvyšších velitelských struktur NATO, nebo jeho členství v KSČ? Nebo ani jedno z toho už po letech není podstatné?

Myslím, že jak se datum volby bude blížit, tak svou kandidaturu budou ohlašovat další a další uchazeči, kteří budou přesvědčeni o své výlučné kompetentnosti a povolanosti k tomuto úřadu. To, že někteří uchazeči ve snaze o své zviditelnění již dnes objíždějí takto republiku, je hlavně výsledkem nekonečně hloupého a krátkozrakého rozhodnutí některých poslanců zavést v případě této funkce přímou volbu. Nicméně ten, kdo je skutečnou osobností s autoritou a s minulostí, co si zaslouží respekt, nemusí tomuto implementovanému volebnímu stylu, který je hlavně založen na mediálních manipulacích, podléhat ani dnes.

Co se osoby pana Pavla týká, tak si myslím, že je to relativně ještě mladý a zjevně i ambiciózní voják, který v minulosti již prokázal, že je pro něj zcela bez morálního významu, jakému vrchnímu velení slouží. Náš stát vnímá především z pohledu toho, kolik divizí je podle těch cizích požadavků schopen postavit, a proto nemůže být vhodnou osobou pro funkci prezidenta mé země. To, co já od osoby ve funkci prezidenta očekávám, je její schopnost setrvale prokazovat, že je hluboce politickou osobou, která si svoje právo takto reprezentovat náš stát odpracovala svým dlouhodobým prosazováním nějaké své setrvalé vize, o níž je tato osoba přesvědčena, že je pro náš samostatně fungující stát prospěšná. Zatím všichni českoslovenští i čeští prezidenti tuto kvalitu měli a není důvod, proč z této naší tradice slevovat, a začít vážně v souvislosti s touto funkcí uvažovat třeba o nějakém ambiciozním konjunkturalistovi.

O jednom nejprve československém a poté českém prezidentovi, ale i disidentovi a dramatikovi, pojednává film Havel, který nedávno vstoupil do kin. Jaký význam snímek, který se setkal s rozporuplnými reakcemi, může mít?

Anketa

Je špatně, když se lidé smějí zranění prezidenta Zemana?

95%
5%
hlasovalo: 13717 lidí
Význam ve smyslu něčeho zásadního to nebude mít naprosto žádný. Spontánní návštěvnost v kinech byla, troufám si tvrdit, marginální. Takže z toho nakonec bude jen film, který bude ČT 1 stále dokola opakovat vždy na nějaké výročí. Tím ale neříkám, že by osobnost Václava Havla nezasloužila nějaký film. Život rozhodně prožil zajímavý a dnes se točí filmy i o lidech, jejichž životní příběhy jsou úplně bez významu. Tak proč by také nemohl vzniknout i takovýto film, když se někdo rozhodl to produkovat?

Byl Václav Havel naším největším prezidentem, a může podobné připomínání a glorifikace jeho osoby veřejnost v tomto přesvědčení utvrdit?

Velikost nějaké osobnosti je definovaná dílem, které vytvořila, a jeho trvanlivostí. Nebo alespoň bojem, kterému byla vystavena a v němž obstála. Troufnu si tvrdit, že jiní naši prezidenti vytvořili větší a trvanlivější dílo a že byli i vystaveni větším bojům, v nichž museli obstát, nežli Václav Havel. Tak netuším, proč a z jakého důvodu by zrovna on měl být někým hodnocen jako největší prezident.

Byl člověkem své doby, a devadesátá léta byla ta nejsvobodnější doba, jakou kdy Česko prožilo. Ale nemyslím si, že by to bylo zásluhou nebo jen zásluhou prezidenta Havla. Spíš se celkem schopně držel ve středu všeho dění, které někam spělo, a takto by tam víceméně spělo i s kýmkoli jiným. Byla prostě taková doba, a pokud ji chtěl Václav Havel nějak přímo ovlivňovat, tak v tom byl spíše neúspěšný, nebo to nebyly šťastné zásahy.

Je pravda, že tak, jak doba plyne, má každý člověk schopnost vytěsňovat nepříjemné vzpomínky a nahrazovat je těmi lepšími. Ale pravda je taková, že za dobu, kdy byl prezidentem Václav Havel, se nestalo nic jednoznačně pozitivního, za co by šlo připsat nějakou výlučnou zásluhu jen jemu. Spíš bych řekl, že celou řadu svých ojedinělých možností promarnil. Takže nevím, co by kdo chtěl na něm dnes glorifikovat.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Václav Havel proslul velkou náklonností ke Spojeným státům, což dokládá památná fotka, na níž se blaženě usmívá a slastně zavírá oči přitulený na hrudi tehdejšího prezidenta USA George Bushe, který mu v Bílém domě předal americkou Prezidentskou medaili svobody. Nedávno do Česka zavítal ministr zahraničí USA Mike Pompeo. Jak hodnotíte přístup našich politických špiček k hostovi?

Z průběhu té návštěvy si nejsem úplně jistý, jestli k nám opravdu zavítal jako ministr zahraničí, nebo jako obchodní cestující. Spojené státy se vždycky a za všech okolností starají jen a výlučně o své zájmy. Někdy mohou být naše zájmy shodné, ale jindy třeba zase ne. A pokud jsme suverénní a vskutku svobodná země, tak nemáme žádný důvod nechávat si od nikoho vnucovat rozhodnutí, s kým a s čím máme obchodovat. Dokud byl zcela volný obchod pro Spojené státy výhodný, tak pojem volný obchod byl skoro mantra, na níž se muselo přísahat. Ve chvíli, kdy je obchodní dominantní postavení Spojených států zjevně vážně ohrožováno, začínají se pod nejrůznějšími a po pravdě řečeno i dosti trapnými záminkami vytvářet volnému obchodu umělé překážky.

Líbila se mi proto reakce Institutu Václava Klause, který na rozdíl od nechutné a ostudné servility, jakou předváděli někteří naši senátoři, dokázal za nás sebevědomě říci, že my zde ve středu Evropy zase cítíme, že hodnoty svobody a zdravého rozumu jsou na západ od nás a v USA ve vážném ohrožení. A také to, že spíš než odváděním pozornosti k Rusku a k Číně by se měli v těchto zemích zabývat sami sebou, aby se v nich nevytratily ty hodnoty, za jejichž obránce se Západ verbálně stále ještě prohlašuje.

Pokud by byl pan Pompeo schopen alespoň malé základní neprotektorské sebereflexe, tak by se za naším prezidentem na Hrad nevypravil proto, že mu to tak třeba ukládá protokol, nebo proto, aby mu tam vykládal nějaké své rozumy – ale proto, aby mu tam prostě slušně a lidsky poděkoval a poklonil se před ním za to, že Miloš Zeman byl jediným prezidentem státu ve funkci, který podpořil jeho vlastního šéfa ještě předtím, než ten vyhrál poslední volby.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jiří Hroník

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jak Piráti mluví o lidech s více byty... Ekonom Žák varuje: „Finty“ mohou přinést hořké zklamání

19:43 Jak Piráti mluví o lidech s více byty... Ekonom Žák varuje: „Finty“ mohou přinést hořké zklamání

Klíčové bude, kdo zasedne ve vládě, ten bude ovládat finanční toky z EU. Největším problémem naší ek…