Vystudoval jsem historii a dnes píši historické romány. To mne donutilo nevěřit vládcům a ideologům. Je toho mnoho, o čem by měl člověk přemýšlet a není nic horšího, než si udělat názor jen na základě ideologických dogmat. Naše politické elity, některá média a aktivisti se tak bohužel chovají a jim se podvědomě přizpůsobujeme i my. Mít odlišný názor či kritické připomínky se šmahem prohlašuje za hanebné, oponentům se spílá a dokonce hrozí trestním stíháním. Proč? Copak je odlišný názor zločinem? Učme se poslouchat druhé a místo urážek hledejme logické (nikoli sentimentální či povýšenecké) argumenty.

Ani já nesouhlasím se všemi názory, které zaslechnu. Nemíním však komukoli spílat. Obdivuji kultivovanost učeneckých disputací na středověkých univerzitách. Oponenti přednesli své argumenty, navzájem si zdvořile poděkovali a ocenili důvtip toho druhého. Srovnejte prosím tuhle metodu s politickými debatami na televizních obrazovkách!

V disputacích často vystupoval oponent, který měl hledat slabiny i v pravdách zjevných a nezpochybnitelných. Říkalo se mu ďáblův advokát. Jsem rád, že mi ParlamentníListy.cz poskytly prostor, abych mohl hledat slabiny v pravdách zjevných a nezpochybnitelných i já. Nebudu nikomu spílat, jen se pokusím hledat v minulosti příklady, abych dokázal, jak často se naše politické elity a jejich nohsledi v zásadních pohledech na vývoj společnosti mýlí.

Metoda Potěmkinových vesnic je starší než carské Rusko

Nedávno jsem si přečetl výrok jedné poslankyně, že prý nemá informace o tom, že by v oblastech, kde je větší množství migrantů, došlo k nárůstu kriminality. To dokládá sdělením, že v posledních měsících několikrát v Německu byla a hovořila s běžnými občany a o podobném problému se od nich nedozvěděla. Detaily nejsou podstatné, za úvahu stojí spíše to, jakým způsobem se vlastně v politickém životě a ideologii pracuje s tak důležitou věcí, jakou je analýza faktů.