Jak hodnotíte rok 2017 z hlediska české politické scény? Jaké události byly podle vás klíčové? Co lze hodnotit kladně a co naopak záporně?

Rok 2017 na české politické scéně nelze hodnotit jinak než skrze výsledky parlamentních voleb. A ty potvrdily leccos: oslabování tradičních politických stran, které zde od roku 1989 určovaly obsah politiky; potvrdily znepokojující a opakovanou neschopnost části elit přijmout a vyrovnat se s výsledky voleb; a – v širším slova smyslu – potvrdily, že byly koncem starého dobrého myšlenkového světa, na jehož pilířích jsme v Čechách stavěli svobodný kapitalismus. Vítězí představy, že parlamentní demokracie je příliš pomalá a těžkopádná, že má být nahrazena „manažerským“ rozhodováním a že instituty přímé demokracie vše vyřeší. V tomto ohledu nestojí česká politika mimo euroatlantický prostor. I tam dochází k podobným, mnohdy zásadnějším proměnám, a proto otázka stojí tak, zda volby 2017 v Čechách nejsou dalším průběžným signálem konce celé tradiční západní demokracie, jak jsme ji znali.

Důležitá bude jistě prezidentská volba. Jak tipujete výsledek prvního a druhého kola?

Netroufám si cokoliv tipovat především proto, že v dnešní době je obtížné odhadnout, co se fakticky děje pod povrchem veřejného mínění. Myslím, že lidé přestávají o svých preferencích svobodně a otevřeně mluvit, skrývají je, obávají se posměchu nebo perzekuce od svého okolí za to, co si o současnosti myslí a koho posléze v tajné volbě podporují. I o tom přece byly nedávné parlamentní volby. Vzdáleně bych to přirovnal k situaci za komunismu. Lidé nějak mluvili, ale ve skutečnosti si mysleli něco jiného. I to nám přináší dnešní „nová doba“.

Funkční období prezidenta Zemana se chýlí ke konci. Jak ho hodnotíte?