Přijedou a diví se: „Co máte ze života? Pořád pracujete.“ Řeší migraci už od 2015. Byla u všeho

18.04.2024 4:44 | Rozhovor

Přesně před týdnem oficiálně odstartovala koalice Přísaha a Motoristé sobě svou kampaň do eurovoleb. Lídry kandidátky jsou podnikatel Filip Turek a socioložka Nikola Bartůšek. Jejich heslo „My vás nezradíme“ přesně zapadá do této doby, kdy se čím dál jasněji ukazuje, jak ministr vnitra a šéf STAN Vít Rakušan balamutil celý národ ohledně výjimky pro Česko v migračním paktu, který odkýval. „Považuji to za zradu, které se ministr Rakušan vůči Česku a vůči českým občanům dopustil,“ říká pro ParlamentníListy.cz expertka na migrační a azylovou politiku Nikola Bartůšek.

Přijedou a diví se: „Co máte ze života? Pořád pracujete.“ Řeší migraci už od 2015. Byla u všeho
Foto: Archív NB
Popisek: MSSc. et MSSc. BSc. Nikola Bartůšek, socioložka, kandidátka Přísahy do EP

Evropský parlament minulou středu schválil migrační pakt a jeho předsedkyně Roberta Metsolaová v euforii označila den 10. dubna za „historický“. Jak tuhle událost bude posuzovat historie, se teprve uvidí, ale jak ji hodnotíte vy?

Dívám se na ni jako na historicky špatnou! Když jsem se v roce 2015 ocitla uprostřed největší migrační krize v Evropě, tak to byl chaos a zmatek napříč evropskými státy. Už tenkrát jsme jako odborníci neustále poukazovali na opatření, která fungují pouze u bruselského stolu, ale nikoli v terénu, jak bychom to potřebovali my. Nedařilo se rozlišovat mezi uprchlíky, tedy lidmi, kteří utíkají před nebezpečím, a těmi, kteří jdou za lepší ekonomickou situací. Pašeráctví nám protékalo mezi prsty, takže se vůbec nedařilo zabránit tomuhle organizovanému zločinu, který se za posledních devět let strašně zvýšil a stal se z něj ohromný byznys. Nedařilo se nám navracet neúspěšné žadatele zpět, bylo velmi složité, někdy i nemožné ověřovat totožnost, systémy, ať už zdravotní či sociální kolabovaly. A to, že po deseti letech dostaneme do rukou migrační pakt, který řeší především to, jak si nelegální migranty v Evropě přerozdělíme, považuji za stejně skandální, jako když Angela Merkelová pozvala všechny do Evropy.

V čem tkví skandálnost v počínání českých vládních politiků?

Migračnímu paktu u nás nepodléhala žádná veřejná debata, v tichosti se rozhodlo o nás bez nás. Veřejně se říkalo, že v migračním paktu žádné kvóty nejsou, pak se ukázalo, že to jsou kvóty „v bleděmodrém“, nebo jak řekl pan Vondra minulý týden v debatě na CNN Prima NEWS, „vykupování se z kvót“, což je úsměvné. Pakt pouze zakotvuje způsoby, jak přerozdělit lidi nebo způsoby finančních a jiných kompenzací. Za velmi špatnou komunikaci považuji, že nám Vít Rakušan nejprve tvrdil, že máme výjimku, protože máme v Česku hodně lidí z Ukrajiny, kteří prchají před válkou, ale pak se ukázalo, že nic takového neexistuje a že o téhle dohodě a „výjimce“ vůbec nikdo jiný neví. Musím říct, že to, že se tady tvrdilo, že tu výjimku máme, ale ve skutečnosti ta výjimka vůbec neexistuje, považuji za zradu, které se ministr Rakušan vůči Česku a vůči českým občanům dopustil.

Za tuhle zradu českých občanů se do Víta Rakušana pustil i bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, když o něm a o premiéru Petru Fialovi prohlásil, že nám s migračním paktem lhali, že tam žádná mandatorní výjimka pro ČR není. Ministr vnitra Rakušan už o tomhle nemluví, jen říká, že migrační pakt umožní účinnější ochranu vnějších hranic EU a rychlejší vyhošťování. Můžeme právě tohle od schváleného dokumentu očekávat?

Anketa

Vnímáte Izrael jako spojence České republiky?

23%
72%
hlasovalo: 17692 lidí
Pokud někdo řekne, že nám migrační pakt vyřeší problém s návratovou politikou a problém s deportacemi, tak je vidět, že tomu problému do detailů nerozumí. Deportace je komplexnější věc a jako Evropa jsme tu trochu v pasti. Evropské státy mohou udělat cokoliv, aby deportovaného člověka posadili do letadla a poslali ho do země původu. Ale o tom, zda může v dané zemi vystoupit, rozhoduje ta cílová země, nikoli evropské státy. A pokud ho odmítne přijmout, nemáme žádné páky, jak ty lidi dostat zpátky. V Evropě existuje mnoho různých forem ochrany včetně azylového práva a mezinárodní ochrany, k tomu to každý stát má trochu jinak. Aby lépe fungovala návratová politika, muselo by se to sjednotit. Za odmítnuté žadatele o azyl jsou považováni i ti, kteří nesmějí být vyhoštěni, například kvůli zdravotním rizikům. Zůstat v Evropě může také každý, kdo, byť nemá nárok na azyl a byl by deportován, tak má například v Německu dítě, o které se stará, pak na výjimku také může zůstat. A tyto jednotlivé případy ten pakt nezohledňuje, tudíž nám ta deportace nemůže nikdy fungovat.

Koho se tedy může maximálně podařit z Evropské unie dostat pryč?

Pokud bych měla učebnicový příklad, kde znám totožnost a identifikuji přesně místo, odkud pochází, pokud je dotyčný zdravý, nemá žádné vazby na danou zemi, například děti, tak ho můžu už teď podle stávajících dublinských smluv deportovat. To se ale děje velmi zřídka. Takhle to zní moc hezky, že návratová politika bude fungovat, ale v praxi narážíme na chybějící pasy, na to, že země původu odmítají přijmout ty lidi zpět, a tak dále. Pokud dotyční nemají pasy a oni je často na cestě ničí, žádný zákonodárný sbor na světě tyto pasy nevykouzlí a my nejsme schopni je deportovat. Podle posledních údajů z Německa z 280 tisíc lidí, které by rádi deportovali, se jim to daří tak u třiceti procent. Tedy ani ne u třetiny.

Řešili jsme případ, kdy jsme tu měli afghánskou rodinu. Muž byl agresivní, páchal v Rakousku trestnou činnost a my jsme se ho rok a půl snažili deportovat. Ale proto, že pocházel z Afghánistánu, kam jsme ho deportovat nemohli, tak nám tu zůstal. Až to nakonec došlo tak daleko, že v Rakousku spáchal dvojnásobnou vraždu a teď tu sedí na doživotí. A přestože jsme věděli, že kriminální činnost páchá, tak jsme neměli páky ho dostat pryč. A tohle migrační pakt vůbec nezohledňuje. Na papíře to vypadá hezky, budeme deportovat, zrychlíme návratovou politiku, ale v praxi to neřeší vůbec nic.

Co ještě považujete za slabiny migračního paktu nebo co mu chybí k tomu, aby si po legislativní stránce s nevítanou migrací alespoň trochu poradil?

Především mu přebývají ty „kvóty“, které musíme přijmout, nebo se z nich vykoupit. Ale co je velice důležité, tak nelegální migrace vzniká u převaděčských gangů, které fungují jako takové cestovní kanceláře do Evropy. Přitom migrační pakt absolutně neřeší tu kriminální podstatu věci, což by snižovalo i ten motiv se na cestu do Evropy vůbec vydávat. My tím migračním paktem ale říkáme: „Přijďte sem, my si vás tu nějak rozdělíme.“ O tom, kdo se dostane k nám, musí rozhodnout náš stát, ne pašerácké gangy ani úředník, který namátkově přiděluje uprchlíky členským státům.

Po deseti letech, kdy máme obrovskou zkušenost s masovou migrací z let 2015 a 2016, bych od migračního paktu očekávala, že právě bude bojovat proti pašerákům, že stanoví jasné důvody, za kterých je možné žádat o azyl, a eliminuje počet těch, kteří si jdou pouze zvýšit životní úroveň. Evropa musí účinně omezit počet těch, kteří naši ochranu nepotřebují, to znamená ti, kterým nehrozí bezprostřední nebezpečí. To by se dalo dělat seznamem bezpečných zemí, jako jsou například Turecko, Maroko a tak dále, odkud přichází stále obrovský počet nelegálních migrantů. Musíme rozlišovat mezi uprchlíky a ekonomickými migranty. Vždyť pokud bychom přijímali všechny, kteří přicházejí ze zemí s nižší životní úrovní, tak je to mnohonásobně více, než je obyvatel Evropské unie.

Jako odbornice na migrační a azylovou politiku působíte u našich jižních sousedů. Jaký je v Rakousku většinově přijímaný postoj k nelegální migraci?

Ano, v roce 2015 jsem jako migrační socioložka byla v první linii od prvních záchytů, azylových řízení přes migrační centra až po boj proti nelegální migraci. Ze začátku byla velká solidarita, měli jsme mnoho dobrovolníků, kteří nabízeli svou pomoc, zdarma učili jazyky, doprovázeli migranty k lékařům, ta ale vyprchala. Rakousko se pomalu stává cílovou zemí a nyní nezbyla ani čtvrtina těch, kteří ve svém volném čase pomáhají. Pomalu se všichni začínají ptát, kam až to povede, jak dlouho je Rakousko ještě schopno absorbovat takové počty. Ještě za kancléře Sebastiana Kurze se omezil počet příchozích na nějakých 38 tisíc za rok, což bylo téměř číslo, které přicházelo legálně v rámci slučování rodin. I proto je dnes Rakousko jednou z nejhlasitějších zemí v EU, která volá po přísné migrační politice.

Do Evropy proudí migranti z různých koutů světa. Čím se odlišují ti, co přicházejí z Blízkého východu, severní Afriky, z ostatních zemí Afriky či odjinud? Dá se už podle místa původu odhadovat, zda tito lidé budou mít šanci se v Evropě uplatnit, nebo na druhou stranu zda nové zemi budou působit jen potíže?

Národnost není v tomto ohledu, jestli bude někdo působit potíže, nebo ne, podstatná. Jsou státy, kde je lepší přístup ke vzdělání, pak je uplatnění na pracovním trhu jednodušší než u lidí ze zemí, kde je návštěva školy obtížná. Ale musíme si uvědomit důležitý fakt, že některé kultury jsou našim hodnotám, našim zákonům, ale i našemu pracovnímu tempu opravdu hodně vzdálené. A to je přesně to, co může působit ty zmíněné potíže. Co je tady ale důležité a opomíjené, je, z jakých důvodů ti lidé opouštějí svou zemi a jestli mají podle Ženevské úmluvy vůbec právo žádat tady o azyl.

Uvedu příklad, který jsme řešili. Ti lidé přicházejí pomocí pašeráckých gangů, které jim vykreslují Evropu jako ráj na Zemi, protože pro ně to je byznys, pro ně to jsou peníze, takže se snaží Evropu prodávat tak, aby lidi co nejvíce motivovaly. Na sociální sítě dávají fotky s drahými auty s tím, že tady dostanou dům. Takové fámy se tradují. Takže ti lidé sem jdou i s takovou falešnou představou, že Evropa je ten ráj na Zemi. Ale když se sem dostanou a zjistí i to naše pracovní tempo, proto jsem ho zmiňovala, tak jsou zklamaní a sami si říkají, že sem úplně nezapadají. Chodili za námi a ptali se: „Co vy z toho života tady v Evropě máte? Vždyť jste pořád v práci. Vstanete v sedm hodin ráno, přijdete v šest hodin večer, co z toho života máte? A když je víkend, tak ještě pracujete na zahradě nebo na baráku.“ Takže oni sami byli nešťastní z toho pracovního tempa, co tu v Evropě máme, protože se mu velmi špatně přizpůsobovali. Tyhle hodnoty jsou odlišné a oproti některým zemím jsou až tak rozdílné, že oni sami se tady také necítí dobře.

Jaké evropské země či města se kvůli nekontrolovatelné migraci dostaly do největších těžkostí z pohledu bezpečnosti svých vlastních obyvatel? Jaká jsou specifika takových míst v Německu, ve Francii, v Belgii, resp. v Bruselu, ve Švédsku?

Když jsme se bavili o pracovním trhu, tak v Německu vyšla před pár dny statistika, že lidí, co přišli do Německa v roce 2015, bylo kolem milionu a z nich 46 procent stále ještě nepracuje, jen 54 procent z nich se podařilo začlenit na pracovní trh. Tedy téměř polovina z těch, co v Německu už devět let žijí, se na pracovní trh ještě nedostala, což je obrovské číslo.

Německo má v současné době asi jedenáct milionů cizinců a dalších cca devět milionů lidí s migrační minulostí. Víte, migraci musíme brát komplexně s ohledem i na jejich další generace, protože právě ty druhé a třetí generace selhávají. To jsou lidé, kteří vyrůstají například v tom Německu v rodinách často s islámskými hodnotami, přičemž jejich rodina vyžaduje zachování svých tradičních hodnot a většinová společnost zase ty naše evropské. Dotyčný se cítí být vyloučen z obou světů a začne se tvořit paralelní společnost, začínají se uzavírat do svých komunit a právě tam často vzniká ta radikalizace.

Německo bylo dlouhá desetiletí charakteristické velkým počtem tureckých gastarbeiterů. Jak tito lidé či jejich v zemi usazení potomci reagují na příliv migrantů, pro něž „prací“ bývá prodej drog?

Z části je mezi nimi určitá rivalita, kdo získá té pozornosti více. Co je ale zásadní, že hodně migrantů, kteří do Evropy přicházejí, se začíná poohlížet po jiných místech a zemích právě proto, že už se jim v těch klasických cílových zemích zdá plno. Lze tedy očekávat, že se ten trend, kdy Německo a Francie lákala právě tou silnou vazbou na svou kulturu, za pár let otočí a budeme tady mít úplně jiné cílové země.

Při představení kandidátky Přísahy a Motoristů do eurovoleb jste se nechala slyšet, že byste v případě zvolení chtěla být konstruktivním hlasem, který aktivně přispěje vrátit Evropskou unii zpět ke svým kořenům a bude současně chránit suverenitu naší národní politiky, kterou EU dnes a denně ovlivňuje. Jak by tohle vaše odhodlání mohlo vypadat v praxi?

Především je důležité, aby se Evropě a Evropské unii vrátil selský rozum, který nás bude posouvat dál a nebude nás potápět. Víte, v Evropské unii často řešíme takové marginálie, třeba ve formě papírových brček, ale úplně zapomínáme na zásadní věci, které nám utíkají, ať je to vývoj nových technologií, ať je to ekonomický posun nebo právě zmíněná bezpečnost. Evropská unie byla postavena na volném pohybu osob, zboží a služeb a cílem byla rostoucí ekonomika. Ještě před dvaceti lety Evropa dominovala například trhu s mobilními telefony. A nyní? Nepokryjeme ani procento tohoto trhu. Kam se nám vytratily značky Ericsson, Nokia, Siemens? Za dvacet let jsme ztratili 99 procent tohoto trhu. Musíme si chránit své firmy. Zakazováním výroby spalovacích motorů, nakazováním elektromobility a rozhodováním o věcech, které ještě neexistují, si Evropská unie sama pod sebou podřezává větev. Dělá rozhodnutí, která nám všem život zdražují a ztěžují, a to musí přestat.

Když jste na tom zmíněném představení řekla, že nepřicházíte s úmyslem hájit kroky Evropské unie v České republice, ale s odhodláním hájit Českou republiku v Evropské unii, vybavilo se mi, že dobrá polovina nynějších českých europoslanců dělá pravý opak. Nesemlelo by vás také tamní prostředí jako tyto „české“ zástupce?

Po těch letech, co bojuji za to, abychom zlepšili bezpečnost, a co se pohybuji v té azylové politice, tak pevně stojím za tím, aby se konečně začalo naslouchat odborníkům. Jsem realista a pragmatik a ráda říkám věci na rovinu. Minulý týden, když jsme byli s lídrem naší koalice Filipem Turkem na superdebatě v Bruselu, tak musím říct, že chování některých politiků před a za kamerou mě spíše motivovalo k tomu jít do toho naplno a nenechat právě je o nás rozhodovat. Pro mě je zásadní mít hlasité zástupce, kteří umějí říct jasné ne, pokud jsou ta rozhodnutí pro Česko nevýhodná, podobně jako Rakousko, které si v Evropském parlamentu vyjednalo silnou pozici právě díky svým europoslancům.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jiří Hroník

Ing. Patrik Nacher byl položen dotaz

Párování.

Probíhá párování koalice a opozice? Pokud ano, nejsou potom "obstrukce" jen divadlem pro voliče a opozice to koalici hodně usnadňuje?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Uživateli nejlépe hodnocený komentář

Místo migrační pakt bude přesnější to nazvat, Uživatel se přihlásil ke kodexu Dobré Diskuseparabola , 18.04.2024 9:36:11
MIGRAČNÍ PAST! Rakušanuž dávno neměl sedět ve vládě, ale někde úplně jinde, možná na hradě... Mírově! Takový bezskrupulózní člověk byl kdysi dokonce ve školství a formoval postoje studentů??? Neskutečné, jací lidé za nás rozhodují!

|  13 |  0

Další články z rubriky

„Sklízí, co zaseli.“ Konečná k nenávistné kavárně. Vzpomněla, čemu málem tleskali

4:44 „Sklízí, co zaseli.“ Konečná k nenávistné kavárně. Vzpomněla, čemu málem tleskali

Co říká na náladu ve společnosti? A v čem vidí největší problém ohledně nálepkování politických a ná…