Kolik procent českých potravin se tedy u nás prodává?
V maloobchodě se prodává 20 až 27 procent zeleniny, kolem 30 procent ovoce, 40 procent brambor a bramborových výrobků, 30 až 35 procent vepřového masa, 50 až 57 procent drůbežího masa a 50 až 55 procent vajec českého původu. Myslíme tím opravdu české slepice chované v České republice, ne tedy vejce od českých slepic chovaných v Polsku, co jeden z maloobchodů tvrdil, když chtěl vysvětlit, že označení PL je vlastně původem Česká republika, ano i takové absurdity v honbě za ziskem se dějí. Naši zemědělci a potravináři ale svou produkci nemohou v maloobchodním prodeji prodat. Ne, že by kvalita nebyla lepší nebo potraviny jsou dražší. Často je naše domácí zboží výrazně kvalitnější, je čerstvé, často je naše zboží levnější, protože jsme nuceni prodávat pod nákladové ceny a tím zisk maloobchodům neúměrně roste. Ale to vy, spotřebitelé, nevíte, že to, co jsme my, zemědělci, prodali za 2,5 korun, vy koupíte za více než 20 korun. To je reálný prodej u brambor. Není zájem od majitelů maloobchodního prodeje, není zájem od nákupců potravin pro maloobchod, nakupovat české zboží. Je zájem nakupovat co nejlevnější zboží a prodávat ho co nejdrážší. To je realita dnešních dnů. Maloobchod musí přece v první řadě prodat přebytky ze svých zemí, které jsou v řadě komodit několikanásobně více dotovány, přestože výrobní náklady jsou u nich vyšší než u nás.
Tento tlak na uvolnění trhu pro dodavatele ze starých zemí přináší u nás stagnaci až likvidaci středních a menších podniků. A v poslední době došlo už i na ty větší, které ještě dokázaly dosud odolávat nízkým nákupním cenám stanoveným smlouvami ze strany maloobchodu, často pod výrobními náklady. Jak tomu větší výrobci mohou vzdorovat? Jen díky vysoké produktivitě práce, nejmodernější technice a technologii, rozložením rizika, díky úsporám. Ale tomu je už konec. Není možné prodávat se ztrátami donekonečna a maloobchod to ví. Beze změn podmínek a bez zákona skončí i poslední větší české podniky s vysokou produktivitou práce, s nejmodernější technikou a technologií, které jsou dnes už poslední konkurenceschopnou hrází, hrozí úplná likvidace čerstvé české potraviny. Tlak na náš trh neplněním přístupové smlouvy v části tzv. Společné zemědělské politiky a jednotného trhu, který nikdy neexistoval, dostaly (myšleno SZP a jednotný trh dohromady) zemědělce a potravináře produkující potraviny z českých surovin na kolena. A bez pomoci zákonných opatření české podniky opravdu skončí. To není černý scénář, to bude realita.
Řeči o tom, že český zákazník může kupovat domácí potraviny a tím mohou zemědělci a potravináři (myslíme tím opravdu české potravináře, ne ty, kteří se za české jenom vydávají tím, že jsou sdruženi v různých organizacích, ale je to jen zahraniční kapitál, který je dobře investován a rozhoduje pod rouškou „českého původu“) vyrábět domácí potraviny, je směšná lež. Pokud maloobchodní prodejce nekoupí a nevystaví na svůj pult domácí potravinu, nemá možnost si ji kdokoliv koupit. Mluvit o tom, že máme vychovávat českého spotřebitele ke koupi domácích potravin, je směšná manipulace s důvěřivým spotřebitelem. Lži o tom, ať se prosadí domácí producenti svou kvalitou, jsou liché, pokud nebudou mít maloobchodní prodejci povinnost na pult zboží umístit a následně prodat našim spotřebitelům za férové ceny, nedostane se nikdy kvalitní české zboží ke spotřebitelům. Ví dnešní zákazník, že vepřové maso se už šest měsíců prodává pod výrobními náklady? Měl možnost koupit kvalitní české vepřové maso bez toho, aby zaplatil maloobchodu 100, 200, 300 a víceprocentní obchodní přirážku? Tento pozměňovací návrh zákona o potravinách vznikl z důvodu, že přes již velmi nízkou výrobu nejsou domácí potraviny na pultě, ale na pultě jsou potraviny dovozové. Tím je vytvářen tlak na likvidaci českého zemědělství a potravinářské výroby. Proto pak musí český zemědělec prodat část své produkce do zahraničí s velkými ztrátami. Naopak se na pultě objevují zejména dovozové produkty, a to i v případě, že český zemědělec a potravinář má k dispozici kvalitní potravinu z domácí produkce.
Vyhrožování, že porušujeme společný trh, jsou směšná (tímto se může ohánět jenom ten, komu chybí v hlavě mozek). Opak je pravdou, společný trh je porušován starými zeměmi od roku 1990 (tehdy ještě nepřípustný dumping) a od vstupu do EU v roce 2004 nastavenými podmínkami a rozdílnou mírou podpor, na základě perfektně znalých poměrů u nás a díky naši naivitě. Došlo k likvidaci zemědělských a potravinářských výrob. V roce 1990 byl rozsah výrob, jako jsou ovoce, zelenina, brambory, vepřové maso, hovězí maso, mléko a dalších komodit na 100 hektarů zemědělské půdy téměř stejný, jako ve vyspělých zemích západní Evropy. Česká republika byla vývozcem většiny základních potravin. My jsme však vyváželi to nejkvalitnější, co jsme doma vyrobili, k nám se však to nejkvalitnější dnes nevozí. Neplněním a nedodržováním nastavených pravidel „Společné zemědělské politiky a jednotného trhu“ bylo postupně likvidováno české zemědělství a trh s potravinářskými výrobky.
Nelze dále pokračovat a trpět likvidaci našeho trhu s potravinami a je nutné aktivně ze strany vlády a našich zástupců v Evropském parlamentu vyřešit tento stav, který jednoznačně odporuje přístupové smlouvě v části Společné zemědělské politiky a jednotném trhu. Víte o tom, že téměř všechny strany, které dnes působí na naší politické scéně mají ve svých programech zvýšení soběstačnosti v potravinách? A jen o tom žvaní a nic pro pozitivní změnu nedělají. Kopou do návrhu novely zákona o potravinách, lžou a straší nesmysly.
Byla jste jednou z těch, kteří novelu zákona o potravinách navrhli a je jasné, že ji podporujete, neexistuje přece jen i jiné řešení?
Novela zákona je opravdu poslední možnost, jak změnit situaci a zabránit totální likvidaci zemědělství a potravinářství. Nebo si opravdu myslíte, že má budoucnost dotovat ty, kteří neprodukují a naopak zničit ty, kteří jsou ještě konkurenceschopní? Novela zákona o potravinách od začátku pojednává o podílu potravin. Co to tedy je, ten podíl domácích potravin? Je to minimální procento prodaných základních potravin. Potravin, které jsme doma vyráběli, prodávali a mnohé z nich jsme ještě vyváželi.
Že jde o spoustu položek? Ne, je to jenom cca 131 položka z více než 15 tisíc (ano, čtete správně, více než patnáct tisíc), tedy jde o 131 domácích potravin (to je cca 0,8 procenta). Ne, nejedná se o alkohol, nápoje, exotické druhy ovoce, kávu nebo čokoládu, to nejsou základní potraviny. A zatím banány, čokoládu, nebo kávu u nás nepěstujeme. Ne, nikdo nechce, aby Češi neměli dostatek kvalitních potravin. To jsou přece nesmysly. Opak je pravdou. Chceme, aby Češi měli k dispozici čerstvé, kvalitní potraviny, které jsme si dokázali v minulosti vyrobit, vypěstovat a ČR v nich byla soběstačná. O které konkrétně jde? Například jde o fazole, hrách, boby, čočku, sóju, chřest, zelí, salát hlávkový, špenát, rajčata, mrkev, cibule, česnek, pór. U ovoce jde například o jablka, hrušky, broskve, švestky, maliny. A které další komodity by měly být ty nejkvalitnější a nejčerstvější? Chceme, aby každý spotřebitel měl možnost koupit český med, mák, vejce, hovězí maso, vepřové maso, skopové maso, kozí maso, droby, ale také salámy, výrobky z masa, drobů a krve, brambory, zpracovanou zeleninu, ovoce, olej slunečnicový, řepkový, mléko, smetanu, máslo, sýry, tvaroh, jogurty.
Který případný kandidát na prezidenta vás oslovuje nejvíc?Anketa
Takže jde o potraviny, které si doma dokážeme vyrobit. No dobře. A o jaký podíl tedy jde? Jde o hmotnostní podíl domácích, českých potravin k hmotnostnímu podílu potravin domácích i zahraničních. Tedy jasně a stručně, porovná se hmotnost prodaných 131 položek skutečně českých (tedy skutečně doma vypěstovaných v případě rostlinných komodit u zvířat doma chovaných, porážených, maso doma zpracované, zabalené…) a hmotnost 131 položek celkem prodaných v kalendářním roce. Jak to tedy je? Když by byla hmotnost 131 položek za rok prodaných celkem 100 tun a hmotnost 131 položek českých 60 tun, procento bude 60.
Jsou konkrétně stanovena procenta? Ano, jsou. Podíl potravin prodaných konečným spotřebitelům by v roce 2022 měl být minimálně 55 procent, v kalendářním roce 2023 minimálně 58 procent a do roku 2028 nárůst 3 procenta za rok až minimálně 73 procent v kalendářním roce 2028 a následujících letech.
Jde o prodej potravin? Ano. Je nutné stanovit prodej, ne jenom zastoupení v maloobchodu, protože „známe své lidi“. V opačném případě by české zboží bylo nadále vysoko předražované a opravdu nekontrolovatelné. Vidíme jak to dělá maloobchod dnes. Víte jak? Koupí české brambory od pěstitelů tříděné za 2,20 až 2,50 korun za kilogram (ale známe případy, když byl nákup i pod 2 koruny za kilo) a prodej v „akci“ je 18 korun za kilogram! To není přirážka 100 procent, nebo 200 procent. To bychom brambory kupovali za 7,50 a my je v AKCI kupujeme za 18 korun za kilogram. Stejný případ je u vepřového masa, kuřecího masa, rybího masa, rajčat, cibule, česneku, máku, medu, malin, mrkve, jablek, ale stejně tak u mléka, másla. Proč dotace končí v maloobchodě? Proč my, spotřebitelé, platíme maloobchodu vysoké zisky a čeští zemědělci a potravináři krachují, nejsou schopni prodávat kvalitní zboží doma? Co je toto za politiku? Proč s tím nikdo nic nedělá? Jak je možné, že kompetentní úředníci a politici o situaci vědí, vidí ji a ví, ale nedělají nic pro Čechy, Moraváky, pro obyvatele České republiky?
Prý je výpočet podílu náročný. No pro čtyřleté dítě, které neumí počítat, určitě ano. Opravdu si myslíte, že dnes, když je maloobchod vybaven počítači, softwarem, moderní technikou, skenuje ročně milióny kusů zboží, má miliardové zisky, ale nedokáže sečíst 131 položek a porovnat je jednou ročně procentuálně z celkového prodeje? Že maloobchod, který nakupuje zboží přes půl planety, nedokáže sečíst prodané položky? Jak se dělají inventury v maloobchodních provozovnách?
A kontrola? Prý je nutné stovky nových kontrolorů. No, já tedy opravdu netuším. Kontrola je jednoduchá, vykonává se 1x ročně po ukončení kalendářního roku. Vychází se ze současných systémů, které má každý maloobchod (všechny položky jsou v systému, když platíme u kasy, načítají se ze systému). Jak to může být tak složité?
Fotogalerie: - Za hranice Prahy
Další bubák, cena potravin. Prý budou potraviny dražší? Právě naopak. Cena potravin bude stabilní, právě dnes dochází ke zneužívání a předražování potravin maloobchodem. Právě dnes jsme rukojmí maloobchodu a jejich cenové politiky. Několikanásobně více dotované potraviny ze zahraničí se prodávají levněji než naše potraviny, které maloobchod předražuje. Důvod? Zisk, zisk, zisk…a ne blaho spotřebitele. Tomu už nikdo nemůže dnes věřit.
Prý si nebudeme moci koupit francouzské sýry, španělské šunky, norského lososa? Nesmysl. Zákon se týká jenom maloobchodních prodejen s prodejní plochou nad 400 m2. Netýká se ani specializovaných prodejen. Tedy všechno si budeme moci dopřát nadmíru. A co se stane, když zvítězí zahraniční kapitál, Prouzové, Polčákové, Zdechovští a další? No tak nám hrozí jenom: snížení bezpečnosti a totální závislost v potravinách. Ano, potraviny jsou základem pro život, dnes máme problém s vakcínami. Kdybychom je vyráběli doma, nemáme problémy při ochraně života a zdraví lidí. V minulosti jsme byli průkopníky ve vývoji a produkci vakcín. Víte to? A kde jsme dnes? Budeme mít nekvalitní potraviny, zvadlé, umělé, bez chuti a vůně. Budeme mít nestabilní ceny a předražené potraviny. Dnes nás likviduje velmi vydatně zahraniční kapitál, prodávají si svoje přebytky, které jsou několikanásobně více dotované, které není možné kontrolovat a zabezpečit kvalitu dovozů. Budeme mít nestabilní dodávky potravin, ztratíme prostor pro zemědělce a zpracovatelé prodávat svou produkci doma, už žádná nebude, ztratíme prostor pro zemědělce a potravináře k rozvoji odvětví zemědělství a potravinářství doma, nebudeme mít kvalitní životní prostředí, nezlepší se skladba pěstovaných plodin a nezvýší se počet hospodářských zvířat (dnes máme v průměru méně než 30 % stavů hospodářských zvířat v porovnání s rokem 1990), zhorší se kvalita půdy – díky nevhodné skladbě plodin se zhorší zadržovaní vody v půdě, sníží se obsah vzduchu v půdě, ztratí se život v půdě, zhorší se kvalita ovzduší – budou narůstat emise z kamiónů, které již dnes k nám dováží potraviny, které si dokážeme vyrobit a vypěstovat doma, ztratíme život na venkově, ztratíme pracovní místa a pracovní příležitosti pro obyvatele, zhorší se ekonomika státu, záporné saldo zahraničního obchodu se bude nadále zvyšovat.
Opravdu všechno tohle chtějí rozumní politici, kteří si říkají vlastenci? Jsou to Češi, nebo jsou to jenom přisluhovači Francie, Německa, Belgie a jiných států. Uvidíme, jak budou hlasovat. Jestli budou hlasovat proti návrhu zákona, který je posledním zachránným kruhem pro tonoucí české zemědělce a české potravináře, pro tonoucího českého spotřebitele, tak jim opravdu nejde o nás obyvatele, o naše zdraví, náš život a o budoucnost České republiky. Jestli opravdu chtějí naše dobro, budou hlasovat za návrh stanovení procenta domácích českých potravin. Tak co udělají? Najdou čest, odvahu a sílu lva na prsou, nebo nám ještě podrží hlavu pod hladinou?
Materiál vychází s podporou Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
